blackholesun32
přečtené 878
Kazatel
2024,
Martin C. Putna
To pro mě bylo úžasné čtení. Sáhl jsem po knize včera večer v náladě pod psa a Ecce! Jaké osvěžení. No ne! Fakt! Nečekal bych, že někdy něco takového vyplodím, nemám rád tyhle jakože patetické zvolání, ale ta kniha mě skutečně nesmírně osvěžila, pozvedla, trochu si do mě i kopla, no prostě paráda. Takových poznámek jsem si do knihy neudělal ani nepamatuji. A celý ten pfilozofický rozměr díla s Putnovým komentářem! radost pohledět. Nakonec jsem za večer celou knihu přečetl a mohl jsem jít s klidem v duši a mnohým, k čemu se budu jistě v budoucna vracet, spát. A tak učiním i dnes.... celý text
Nebuď p*ča aneb Jak (ne)pracovat s dětmi: Příběhy z ústavní péče
2023,
Tomáš Morávek
Jsem rozpolcen. Sám se pohybuji v sociálních službách - preventivních a jsem vedoucí Domu na půl cesty. Takže s mnohými příběhy, jež jsou v knize popsány jsem se již setkal, ale samozřejmě v době, kdy z těch dětí, které popisuje autor jsou “dospělí lidé. V úvozovkách proto, že řada z nich nikdy dospělých nebude vlivem toho co mají za sebou a v řadě případů i před sebou. Takže co se týče příběhů dětí, které jsou v knize popsány dal bych rozhodně nejvíce hvězdiček co to jde. A mnohé mi také ukazuje, kde jsou kořeny chování mnohých našich klientů, kteří žijí u nás. Na druhou stranu mě, ale vlastně osoba autora trochu iritovala. Jak psal někdo přede mnou, budu doufat, že je to vlastně jenom autorská licence. Ne že bych nesouhlasil s tím, že dětské domovy nejsou plné vyhořelých tet a strejdů, ostatně samotné sociální služby jsou jich plné a také těch, kteří to chtějí dělat srdíčkem a to jsou stejní, ne-li horší škůdci, jak ti vyhořelí. Nicméně autor se skutečně staví do pozice supermana a zachránce dětí, kterého nikdy neserou a nikdy se na ně nezlobí - byť třeba skrytě v rámci supervize. Zároveň popisuje jak střídá jedno zařízení za druhým - no, chápu, že může být provokativní svými názory, ale u mě zpravidla takoví lidé, když dělám výběrová řízení, nevzbuzují důvěru. A co si budeme povídat - nový zaměstnanec, který přijde do nového zaměstnání a začne hned říkat všem, jak to dělají špatně - to rozhodně miluju. Byť rozumím jak to v tomto případě myslel a to na co poukazuje rozhodně špatně je. Asi zjevně umí vyjít s dětmi, ale ne s dospělými. Nebo já nevím. Samozřejmě řada věcí, na které autor poukazuje je skutečně špatně a dalo by se říci, že nelze než nesouhlasit s větou - nebuď píča a je dobře, že taková kniha vznikla - byť se vlastně autor ve skutečnosti nedotkl ani setiny patologií, kterým jsou děti vystavovány a se kterými se nepochybně setkal - leč to by ta kniha asi ani nešla číst. Také úplně nemohu říci, že bych zcela souhlasil se způsobem práce, který autor praktikuje, ale tak samozřejmě to je otázka výcviku školy, a zaměření na děti - asi bych s nimi popravdě nemohl pracovat - viděl bych v nich svého syna a bylo by mi jich líto. Takže za to rozhodně ma úcta! A už se přestanu vykecávat a bude, nechme knihu si žít svým životem. Rozhodně poukazal na dobré téma.... celý text
Vánoce v Praze
2024,
Jaroslav Rudiš
Mě to teda zas až tolik neoslovilo. Konec se mi líbil, to vyústění, ale jinak mi to přišlo takový nějaký předvídatelný...prostě si nemyslím, že když dám do knihy kriminálníka, skoroKafku a italku, že je to hned hluboký a poetický. Kresby jsou fajn, ale tenkrokráte jsem spíše z knihy zklamán.... celý text
Zrození tragédie čili Hellénství a pesimismus
2014,
Friedrich Nietzsche
Nebylo to úplně nejsnazší čtení… ale vlastně to byl můj první Nietzsche, kterého jsem přečetl. Asi dva roky zpátky jsem si začal pořizovat celého Nietzscheho, tak jak ho vydává oikomenh a teď jsem se do něj pustil. A přestože to nebylo nejsnazší čtení, tak mě musím říci dost bavilo a bylo značně inspirativní. Ne že bych se vším souhlasil, ale prostě Dionyský princip (přesto Ničeho příliš - nebo snad Nietzscheho příliš?) - se svým prožitím, dotknutím si dna, šílenstvím, enormním zážitkem, za kterým lze hledat sebe sama (Apollinské poznej sám sebe) - shledat se sám se sebou, to je prostě inspirativní a vybízí to k dalšímu zkoumání a tak tedy na mě již! Čekají Nečasové úvahy….... celý text
Skořicové krámy (15 povídek)
1999,
Bruno Schulz
Zajímavé… K Bruno Schulzovi jsem se dostal přes Bohumila Hrabala a asi rozumím co se mu na něm líbilo. Jak už řekl kolega přede mnou - obrovská fantazie! A mnohdy vskutku brilantní, nádherný a geniální motiv/myšlenka… Přesto mě to úplně nevtáhlo. Někdy bylo té fantazie skoro až moc a ne že bych se v ní ztrácel, ale trochu se přejedla. A je fakt úsměvný, že to říkám zrovna já, který to ze sebe chrlí vcelku podobně. Možná je to naschvál, abych zbystřil! Nicméně - jsem rád, že jsem knihu četl, ale další bych asi už nemusel.... celý text
Unesený Západ
2023,
Milan Kundera
Uf! Jsem se lekl. Nejak kdyz jsem videl nazev, byl jsem k eseji krapet skepticky. Uplne jsem nevedel co ocekavat, ale nakonec jsem mile prekvapen, jak soucasny esej to je! Predevsim z hlediska Ruska. A zaroven jak to co pise Kundera, byt mnohdy ve zhustene forme, souzni s tim co mluvi Martin C. Putna. Kuprikladu Slovanstvi jako konstrukt. Mno radost jsem mel a narozdil od poslednich knih Kunderovych, ktere me uz prilis nebavi, tak eseje z jeho pera jsou proste skvele!... celý text
Totožnost
2024,
Milan Kundera
Ježiši! Jestli takhle někdo analyzuje každičký okamžik svého života - no tak to se jdu zabít! Ne… bohužel pár lidí, kteří to takhle dělají skutečně znám a je to teda děs. Do tři čtvrtiny knihy jsem si říkal, že tohle teda fakt nic moc. Pak od snové části se mi to docela líbilo, ale její vyznění je takové jalové. Kundera skutečně po Nesmrtelnosti prošel proměnou. Krom toho, že začal psat francouzsky, zkrátil svoje romány, očesal je o esejičnost (snad krom Pomalosti), tak vlastně přes zmiňovanou krátkost knih, je takový nějaký rozbředlý - analyzování do aleluja, ale vlastně nic moc neříkající. Je hezké, že odkazuje sám na sebe, možná se více obrací sám do sebe, do své minulosti, také je k ní možná tolerantnější (pokud vím, tak své básně nepočítal do svého díla), ale nějak mi z těch knih vyprchává to, proč mě bavilo číst prvních sedm knih.... celý text
Taneční hodiny pro starší a pokročilé
1964,
Bohumil Hrabal
Taneční hodiny pro starší a pokročilé… to je název…dost mi to určovalo moji představu o knize… viděl jsem něco jako Hoří má panenko, černobílý film české nové vlny z tanečních, kde dochází k trapným situacím mezi nesmělými mladíky a nesmělými mladicemi… no fakt! opravdu! ale když jsem začal číst knihu zjistil jsem, že je to všechno jinak. No zjistil. Si teď trochu zafabuluju… Taneční hodiny pro starší a pokročilé… Pepinův monolog…vršení, vrstvení slov jako, shoegaze v hudbě, samej reverb a tremolo a něco i pozpátku…vrství se to přes sebe, asociace, aluze a odkazy, biblické výjevy, opakující se slovní spojeni, jako jediné pojítko mezi sebou…no čte se to nádherně a příběh chybí a čte se to nádherně…to už je o požitku z čtení samotného…to už jsou opravdu taneční hodiny pro starší a pokročilé… avšak…také…tento týden, slyšel jsem skvělou větu (a Hrabal jich slyšel! Což?!), že tančí bez tance. Mno co takový stařec, jakým jest Pepin může asi tak dělat, už jen. Při potkávání, setkávání se s krásnou Kamilou? Tančit bez tance. Jen sedí na stoličce, kolena ztuhlá, prsty se třesou, kampak nás nesou, slova a věty, které hromadí a ze sebe sune… už nic než tanec bez tance mu zbývá, takové taneční hodiny pro starší a pokročilé… a ona se mu poté odmění… krásná kniha, jedna z Hrabalových nejlepších!... celý text
Útěk do Egypta přes království České
2008,
Otfried Preussler
Líbilo se mi to. Bylo to vtipné, super námět, navíc se to odehrává na spoustě mě známých míst. Co mě trochu vadilo bylo, že křesťanství je v knize přítomno, asi bych ten svět koncipoval bez něj, ale hold to autor koncipoval takto. Jako Čarodějova učně to nepřekonalo, nicméně nejvíce se mi líbilo, když autor začal vyprávět ty drobné příběhy lidí, které Svatá rodina potkává na své cestě. Konkrétně příběh Dorotky a Pepíčka - no…jeden z nejhezčích vůbec a jak to autorovi vyprávěla jeho babička…. A také se mi líbilo ztvárnění zázraků - civilní, nenápadné, lidské. Takhle nějak si zázrak představuji také. A co z toho vychází? No možná, že jsme každý den, obklopeni spoustou zázraků, které však zdá se nevidíme. Mno stačí si přečíst tuhle knihu a třeba je začneme více rozpoznávat.... celý text
Kluby poezie
1981,
Bohumil Hrabal
Nejdřív jsem byl trochu otrávenej, že se jedná o příliš hlučnou samotu a něžného barbara dohromady, ale pak to začalo nabírat na intenzitě a obrazy, které se přede mnou zjevovaly (protože Hrabal píše především obrazy a pak až možná knihy) byly krásnější a sugestivnější a především a právě proto naskakovaly na představy a myšlenky moje, anebo je také doplňovaly! Takže, přestože jsem věděl jak to končí a jak to dopadne, byl jsem nakonec kluby poezie ukolébán do překvapivé radosti z knihy samotné! Takže, čtyři, anebo čtyři a půl!... celý text
Městečko, kde se zastavil čas
2007,
Bohumil Hrabal
Moc hezká kniha - byť je zde spousta motivů z Krasosmutnění a Harelkýnových miliónů - tak je trochu již opakující, ale pravda také je, že Hrabal často některé motivy opakuje. Asi bych byl radši, kdybych si tuto knihu přečetl jako první, ale nestalo se tak. A tak na to doplatí, tím, že hold má o jednu hvězdičku méně. Ale protínání motivů a jejich protichůdnost a stejnost zároveň s tím, jak se od sebe zase začnou vzdalovat, se mi moc líbilo.... celý text