blackholesun32
přečtené 878
Ježíšek ve Flandřích
1939,
Felix Timmermans
Taková velice milá prostá knížečka. Teda zas tak prostá není. Přenesení narození Ježíška do Flander okolo první světové války je vskutku geniální nápad - tedy, alespoň mě se tak zdá. Byť tedy samozřejmě není páně Timmermans první, ostatně vyřezávané Betlémy napříč naší republikou by o tom mohli vyprávět anebo Lada. Nicméně ty Flandry tomu přidávají takovou tu estetiku Pietra Brueghla, kterou jsem měl pořád před očima (teda taky díky Putnovi) a vzhledem k tomu, že já Brueghla moc rád, tak se mi to líbilo moc. Zajímavé, že je to vystavěno jako idyla - to jsou pořád samé tvářičky, vlásky, ručičky, nožičky etc., nicméně to co se v knížce odehrává, žádná idyla rozhodně není; nu však ten příběh všichni známe a naturální vraždění neviňátek je vskutku podáno až do absurdity (že jsem si skorem vzpomněl na Celina). Ale nechžť, líbilo se mi to moc.... celý text
Nevědění
2021,
Milan Kundera
Asi nechci vidět svět jako Kundera. Eh! jinak, asi nechci vidět svět, tak jak nám jej překládá Kundera ve svých knihách. Vše, jen vše, veškeré lidské snažení, motivy, vztahy, prostě vše, je determinováno a motivováno subjektivizovanou, egomaniackou představou o sobě sama. Vše, jen vše, je hra na hru, a my lidé jsme jejími herci. A Kundera to všechno pozoruje a ironicky se tomu směje, vysmívá a paroduje. No, netřeba si nic nalhávat, v mnoha případech tomu tak skutečně je. A možná vícerokrát, než chtěl bych si připustit, ostatně sám se také kolikrát přistihnu při této hře, ovšem zároveň, jsem přesvědčen, že tomu tak není. Že mnohé naše jednání není motivováno viz výše řečeným, ale třebas láskou k druhému, touze pomoci, být s někým, jenom protože s ním chci být. Anebo je to také, jenom otázka náhledu. A tisícekráte vyřčené situace a situace, které Kundera ve svých knihách vypravuje, mohou být vnímané v rozličných odstínech. No - původně, tak cca v půli knihy jsem byl radikálnější a chtěl jsem dát za tří a být mnohem více nesmlouvavý, ale ke konci knihy se to ve mně více rozleželo a třebas popis, byť kratičký, rozhovoru mezi N. a Josefem, mě naplnil optimismem. A na konci knihy, zůstal především smutek. Vlastně se to docela Kunderovi povedlo, dosáhl toho, o čem celou dobu vyprávěl. A tedy, proč ne. Jen snad - zarazilo mne, že hlavní hrdinka zhruba v půli knihy telefonuje mobilem. Pokud nedošlo k nějakému výraznému časovému posunu v knize a mám dojem, že ne. Tak na konci osmdesátých a začátku devadesátých let - rozhodně ještě žádné mobily nebyly. Zajímalo by mne, jestli je to chyba, chyba v překladu anebo v originále. A ještě závěrem - o proměně Kunderova stylu po Nesmrtelnosti - no nevím, ale mám pocit, že využívá pořád těch samých postupů, témat, smíchu i zapomnění.... celý text
Winterbergova poslední cesta
2021,
Jaroslav Rudiš
Já teda nejsem žádnej Rudišův fanda - to, aby bylo jasno. Nicméně tahle kniha se mi... něco, něco, něco. Vlastně nevím co. Protože napsat, že se mi líbila, úplně přesně nevyjadřuje to, co se mnou ta kniha vlastně dělala. Protože někdy se mi líbila a jindy se mi ukrutně nelíbila. Někdy jsa nadšen, jindy otráven. Ba co hůř! Kolikrát to bylo v ty samé momenty! A to je teda setsakra už brajgl v hlavě. Winterberg a jeho chrlení historie! Mnohokrát jsem si vzpomněl na mého oblíbeného Švejka (aji na Bělehrad došlo; a taky na Hrabala - to zas díky opakujícím se refrénům). Ale zatímco Švejk bojuje proti velkým dějinám chrlením banalit z života, Winterbeg bojuje proti životu, chrlením historie. Vše je lepší mít obaleno dějinami, než si připustit svůj vlastní život (Sic!?), anebo ne? Vytěsnit život, vytěsnit traumata, dějiny jsou jenom střípky čehosi, jako naše osobní dějiny. To bylo za druhé, co na mne mocně zapůsobilo - to jak se stářím potrhané životy zaklesnou již jen do pár drobků, střípků čehosi, kdesi, kdysi... až z toho na mne padá melancholie. A co průvodce? Za třetí, aby bylo jasno. Kraus! Zvláštní postava. Vyčerpaná, vlekoucí se, odkudsi kamsi. Smutný člověk, se smutným osudem. Ovšem bavilo mne, jak si zhruba od poloviny knihy začali pánové vyměňovat role. Průvodce, už najednou nebyl průvodce, ale provázeným a naopak. Sám pomalu začal zabředávat do historie, vidět, ji skrze, skrze, chtít ji vidět skrze život. Dokonáno jest. Vzájemně vzájemný vztah, byl naplněn. A ten stesk! Kniha plná stesku. Po dávno zašlém, zapomenutém světě. Po dávno prožitých životech. Kde učinili jsme chyb? Až se člověku, vždy dere na jazyk, ta tisíckrát opakovaná, vlezlá myšlenka, při pomyšlení těchto ztracených světu; existoval vůbec kdy? Existoval vůbec?... celý text
Waldvilla
2021,
Miroslav Stuchlý
Jak uz bylo receno nize, prislib dobry, dotazeno to uplne neni. Kniha by mohla byt jednou tolik tlusta, aby bylo vse receno. Na pocatku jsem byl zklamanej dost, postupne, jak jsem cetl dal, se pribehy vice a vice propojovali, az jsem byl nakonec docela spokojen. Zajimave a nosne mi prisla myslenka vztahu deti a otcu, kteri jsou de facto zrudy, to tam hazi takovej feeling viny a trestu, takovej ten oblibenej narativ dozorci z Osvetimy. Ostatne na konci o necem podobnem debatuji postavy. Taktez se mi libilo, ze lesni vila byla pouzita "jen" jako genius loci, ktery svoji vnitrni logikou pritahuje rozlicne udalosti. Nicmene jak bylo receno vyse a nize, chtelo by to vic, alespon pro me, rozpracovat. Jo a otazka nahody; knihu jsem docetl, respektive pasaz s postrelenym hercem, noc, pred tim nez jsem se rano dozvedel, ze Alec Boldwin zastrelil pri nataceni kameramanku.... celý text
Česká katolická literatura 1848–1918
1998,
Martin C. Putna
Skvela kniha! Obdivuji se Putnove rozhledu, erudici a analytickemu mysleni, ktere, ba co, v posledku smeruje do syntezy! Jako vse, ostatne. Inspiracni proud napric umenami (socharstvi, malirstvi, literatura ovsemze) a presah do dnesnich dob (sic!)! Tedy i analyza mnohych jevu neochvejne se drzicich na spicich zajmu napric staletimi - antisemitismus, very i povery aka fakenews etc. Proste jsem nadsen a nastesti dal Nejvyssi a tedy tesim se i na druhy, respektive treti dil!... celý text
Bílá velryba
1956,
Herman Melville
No panejo! Ta mi dala tahle kniha! Rozečetl jsem ji kdysi a nedočetl... a pak ji rozečtl znova...vloni a nakonec jsem ji teda dal! Ale uf! A přitom. Kdybych já si blbec neřekl, že je to důležitý metatext k mé vlastní knize a že ji tedy musím přečíst stůj co stůj. A taky! Kdybych tu knihu nedostal od svého dědy i s věnováním. Prostě, je to pro mě důležitá kniha a sám nevím, nemám-li ji vůbec hodnotit, či dát za pět. Přitom je to těžce postmoderní de facto. O velrybím lovu se dozvíte zcela vše i s mega kulturním přesahem. Z knihy sála symbolika, biblické motivy - ostatně jsem měl i obdobný pocit, jako, když jsem četl Starý zákon. Při parafrázi pořadu Hřmění - mě napadá, že celou dobu se čeká na příchod hlavního hrdiny a ten se nedostavuje a posledních cca 30 je jenom o něm. Nicméně, neztotožňuji se úplně s tím, že by kniha pro dnešního čtenáře vůbec nebyla a že by to bylo zbytečné ji číst. Jen je to krapet obtížné. Na druhou stranu, to lov velryb jistě také a jestli celá kniha měla být metafora tohoto úsilí, které může končit všelijak, tak se jí to povedlo zcela na jedničku.... celý text
Řecké mýty: Mytologie a filosofie
2020,
Luc Ferry
Velice dobře se to čte! Tak jak zde někdo psal přede mnou - taktéž jsem čekal více výkladů. Leckdy je to "jen" převyprávený mýtus a nazdar. Ovšem velice dobře. Nicméně s přibývajícími stránkami jsou výklady častější. Leckdy jsou vlastně velice jednoduché a jasné, až si člověk řekne - no jo, že mě to dřív nenapadlo - jindy jsou těžší, ne se všemi souhlasím. Především kapitola o Oidipovi, respektive autorův exkurz do psychoanalýzy je dle mého vedle jak ta jedle. Domnívám se, že Freud nikdy nemluvil o Oidipovi jako psychoanalýzou vyloženém, ale spíše, že tento mýtus použil jako metaforu ke své vlastní teorii. Ta se samozřejmě každému líbit nemusí a nemusí s ní ani souhlasit, ale přijde mi, že zde spíše autor nepochopil účelnost mýtu pro psychoanalýzu. Což ovšem nic nemění nic na tom, že jeho výklad je v pravdě též zajímavý. Takže ne vždy jsem souhlasil, některé části mě trochu iritovali (především nadužívání hybris), ale jako celek si myslím, že velice dobrá kniha. A když nic jiného, je to až s úžasem, jak propracovaný svět mytologie Řekové měli!... celý text
Opráski f krichli
2021,
Jaz
No...no, no, no. Tak uz nejsem tak nadsen jako u prvnich oprasku (jmenovite f koztce). A vono to asi ani jinak nejde, udrzet po celou dobu tu kvalitu. Vsak! Byste si nemysleli, porad jsou skvele, jen mam pocit, ze ty prvni vic staveli na konkretnich historickych udalostech, kdezto nyni jde uz spise o absurdity, historii inspirovanou. Dal bych tri a pul, ale to nejde a z nostalgie, teda ctyri, ale spis slaby ctyri.... celý text
