BlackJeffy
přečtené 179
No a já
2011,
Delphine de Vigan
Strašně dlouhou dobu jsem přemýšlela o tom, co k téhle knize napsat. Je to téměř půl roku, co jsem ji přečetla v průběhu jednoho večera, což nereflektuje pouze délku příběhu, ale i jeho čtivost. Půl roku od dočtení a já sama sebe občas přistihnu, jak o příběhu mladičké Lou a její podivné kamarádky přemýšlím. Delphine de Vigan je má krevní skupina už jenom proto, že nevnímá svět jako rozkvetlou japonskou zahradu. Zároveň ho však nevnímá ani černobíle. Její knihy jsou povětšinou velmi ponuré, zasahují bolavá místa, nebo v člověku vyvolávají podivný, tíživý pocit. Tato kniha je tomu naprosto zřejmým důkazem. No a já je famózní a pro svůj příběh velmi těžká četba, která si zaslouží daleko víc pozornosti.... celý text
Vděk
2019,
Delphine de Vigan
Plakala jsem. Strašně jsem plakala. Po dočtení téhle příšerně těžké jednohubky, která mě v určitém slova smyslu doslova zlomila, jsem volala své babičce, abych ji poděkovala za všechno, co pro mě v životě udělala. A tiše doufám, že toho pro mě (ale hlavně se mnou) ještě hodně udělá. "Člověk si pořád myslí, že má čas, aby věci řekl, a pak už je najednou pozdě. Myslí si, že stačí naznačit, ukázat, ale tak to není, musí se to říct.... celý text
