Blekí
přečtené 203
Písečný muž
2013,
Lars Kepler
Už ani nevím co ke knihám od této autorské dvojice psát - nějak mi dochází superlativy :)
Hon na ovci
2016,
Haruki Murakami
Má první kniha od Murakamiho. Vůbec jsem nevěděla do čeho jdu a dlouho mi trvalo, než jsem pochopila autorův styl. Částečně z tohoto důvodu mě kniha dlouho nebavila a nedokázala jsem pochopit, proč jsou z Murakamiho všichni tak unešení. Jakmile jsem se ale smířila s tím, že nic nedává smysl a tak to prostě je, začala jsem si čtení užívat i něco víc. Opravdu mě bavil až teprve úplný závěr knihy, který čtenáři poskytl víc otázek než odpovědí. Autorův styl není úplně můj šálek čaje. Větší polovinu knihy jsem se do čtení musela opravdu nutit, bavil a zaujal mě teprve až konec. Dávám 3 hvězdičky a do budoucna ještě uvidím, jestli dám Murakamimu znovu šanci.... celý text
Za každou cenu
2018,
Jan Flaška
Ačkoli se jedná o tenkou knížečku, kterou jsem myslela že přečtu během jednoho, dvou dnů, po měsíci snahy ji odkládám nedočtenou. Autor a já jednak nesdílíme stejný smysl pro humor, navíc jsem zjistila, že fejetony nejsou zrovna můj šálek kávy. Kniha nemusí být špatnou volbou pro příležitostné čtenáře, kteří na čtení nemají mnoho času. Mě bohužel nezaujala.... celý text
Rudá volavka
2018,
Jason Matthews
Jeden z velmi vzácných příkladů, kdy kvalita filmu mnohonásobně převyšuje kvalitu knihy. Dobré akční knihy existují. Tohle ale není jedna z nich. Děj se táhne, v knize se objevuje mnoho postav, které až na výjimky nejsou příliš propracované, čtenáře na konci nečeká žádné překvapení. Velkým zklamáním je zpracování hlavní hrdinky, Rudé volavky Dominiky. Nemá žádný charakter, v knize pouze plní svou funkci. Zcela zbytečně má nadpřirozené schopnosti, které jsou jen velmi chabě postavené na psychologii. Na knize je až bolestně jasné, že ji psal chlap - jedna z prvních věcí, které se o Dominice dozvíme je, že má poprsí velikosti 75D (děkuji pane Matthewsi, bez této informace by čtení této knihy byl zcela neautentický zážitek) a v naprosto každé interakci s nějakou mužskou postavou je nám připomínáno, jak hrozně sexy Dominika je. Paradoxem je, že svůj výcvik volavky, tedy sexuální manipulace, v knize vlastně vůbec nevyužije. Bohužel, film nasadil příliš vysokou laťku, na kterou kniha prostě nemá šanci dosáhnout. Určité pasáže se četly velmi dobře, ale těch bohužel nebylo mnoho. I tak bych ale nikoho od přečtení této knihy v zásadě neodrazovala. Osobně se ale už ke knize nevrátím a druhý díl série si nechám ujít.... celý text
Čaroděj
2001,
Wilbur Smith
Řeka bohů I. je jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec a o to větším zklamáním pro mě tato kniha je. Z Taity se stává spíše vypravěč, jehož postava nemá téměř žádný charakter a funguje jenom jako kouzelný dědeček, který hlavní hrdiny zachrání z každého problému. Hlavní problém knihy tkví již v jejím názvu. Taita má najednou téměř neomezené magické síly, které v prvním díle nebyly téměř ani zmíněny, což vyvolává dojem, že nic takového původně vůbec nebylo v plánu. Děj knihy se odehrává neustále na jednom místě, kde čtenář naprosto ztrácí pojem o čase. Děj je bohužel nerealistický a vždy je buď přehnaně romantizovaný, nebo je plný zbytečného násilí. (S násilím jako takovým nemám v knihách a filmech vůbec problém, ale mělo by mít v ději svůj účel, ne že si autor řekne "zabiju pár dětí a žen, ať všichni vědí jaký jsem drsňák!") Ať jenom nekritizuju, kniha se dala bez problémů dočíst a většinou mě i bavila. I tak je pro mě bohužel důkazem, že autor začal preferovat kvantitu nad kvalitou.... celý text
451 stupňů Fahrenheita
2001,
Ray Bradbury (p)
451 stupňů Fahrenheita pro mě bylo zvláštní čtení. Ve škole jsme o ní nemluvili, což, když se na to teď zpětně dívám, je dost zvláštní, ale já o ní slyšela tolik, že jsem si ji prostě musela přečíst. A nebudu lhát, byla jsem zklamaná. Velkou část na tom má to, že jsem již četla 1984, román, který se mnou neskutečně zamával a který je pro mě vrcholem literatury své doby. Čekala jsem něco podobného. Scifi tak reálné, až to člověku nahání husí kůži, toho jsem se dočkala. Ale jinak pro mě kniha byla tak nějak "all over the place." Pouhých 160 stran ani nemá možnost dát čtenáři nějaké rozsáhlejší informace o antiutopickém světě, ve kterém se příběh odehrává, a tak sledujeme pouze Montaga. Některé části knihy jsou poměrně zmatené, což jsem na začátku milovala, ale později mě to už jen rušilo od čtení. Bohužel, tato kniha mi nedala víc než jen další odškrknutou klasiku. I tak ale četbu knihy rozhodně nelituju.... celý text
