bob0795
přečtené 88
Doktor Andromeda a království ztracených zítřků
2021,
Jeff Lemire
Komiks, ke kterému se čas od času vracím, byť třeba jen v myšlenkách. Velmi silný příběh, dalece přesahující tuto i tak výbornou sérii. Je to typická depresivní “lemírovina, a to se mi asi nikdy neomrzí. Vlastně už ani nevím, jakou hraje v universu Black Hammer Doktor Andromeda roli, ale jeho příběh si budu pamatovat hodně, hodně dlouho…... celý text
Magos
2020,
Dan Abnett
Magos se mi velmi líbil. Jedná se o sborník zdánlivě nesouvisejících povídek, které se v závěrečné novele víceméně protnou, ale především pro ní připraví to správné podhoubí. Povídky jako takové mě bavily, bylo příjemnou změnou číst více kratších příběhů a hlavně byly povětšinou všechny zajímavé. Novela Magos je spíš překlenovacím mostem pro další trilogii, než něčím definitivním, což mi také dává smysl. Konečně mě tady bavily i vedlejší postavy, dokonce mi začal být sympatický i samotný Eisenhorn, a to je už co říct. Za mě super žánrovka, nicméně doporučuji ji číst až po předchozích dvou trilogiích, jinak si jí asi moc neužijete.... celý text
Ravenor: Odpadlík
2018,
Dan Abnett
Závěr série pokračuje na stejné vlně, jako předchozí dvě knihy a postupně se poměrně neotřelým a zábavným způsobem dostáváme k tolik očekávanému finále této trilogie… Dotud dobrý. Pak mě ale Abnett zase tak trochu zklamal. Není to sice takový průser, jako závěr Eisenhorna, docela to tady dává i nějaký smysl, ale… On má totiž Abnett fakt výborné nápady. Bohužel je ale už o dost hůř zvládá odvyprávět. No a ukončit je nějak epicky, aby vyvolal pomyslný čtenářský climax, to teda nezvládá ani trochu. Spíš to na mě působí, jakoby mu v závěru obou sérií už hodně docházel dech, tady to ale aspoň ustál tak nějak “na čest. V konečném výsledku to ale bylo vcelku slušné počtení a třeba mě v dalších knihách ještě něčím překvapí.... celý text
Ravenor: Návrat
2018,
Dan Abnett
Kniha Návrat pokračuje přesně tam, kde první díl skončil a dále rozvíjí hlavní příběhovou linku, na kterou přímo navazuje, což je v porovnání s Eisenhornem velké plus. Konečně zde máme ucelenější a hlavně propracovanější příběh, bez zbytečných a nerozvinutých odboček, jak tomu bylo v první sérii. Samotný Ravenor je mi mnohem sympatičtější, než sterilní Eisenhorn a konečně v těchto knihách někomu taky fandím… Nějaké vady na kráse to samozřejmě má, ale v rámci žánru je to určitě to lepší, na co můžete narazit.... celý text
Ravenor
2017,
Dan Abnett
Musím říct, že Ravenor mě narozdíl od Eisenhorna opravdu baví. A to teď nemluvím o hlavních představitelích, všechny postavy jsou totiž až bizarně totožné s těmi z předchozí série... Nicméně tato kniha je přece jenom o level výš, a to i přesto, že kopíruje totožný způsob vyprávění a všechny použité šablony, až to celé působí trochu úsměvně... Podstatnější je, že příběh je tady o poznání zajímavější a celé je to hlavně lépe napsané... Nechci opomenout ani český překlad, který jsem u prvních dvou Eisenhornových knih dost hejtoval, protože tady už vše působí mnohem víc v pořádku. Když to celé shrnu, tak zde máme sice stejný způsob vyprávění a velmi podobný příběh, jako minule (o postavách ani nemluvím, byť zde je aspoň jedna světlá výjimka...), ale tentokrát jsem dostal konečně to, pro co jsem přišel. Po všech směrech takovej lepší Eisenhorn.... celý text
Hereticus
2016,
Dan Abnett
Úplně nechápu to maniakální nadšení ostatních z této zcela průměrné sci-fi série... Ale nad tím se nebudu pozastavovat a rovnou navážu na má hodnocení předchozích dvou knih. Nechci se už opakovat, protože veskrze všechno, co platí pro sérii Eisenhorn jako celek, už bylo v mých předchozích recenzích řečeno. Takže co je zde nové: v první řadě je tahle kniha o úroveň výš, než předchozí dvě. Ne, že by se snad změnil způsob vyprávění, nebo cokoliv ze šablonovitého psaní, které nám zde Abnett neustále předvádí, jen se mu to prostě daří odvyprávět líp. Nevím, buď jsem si i zvykl na špatný překlad, nebo se v této knize opravdu zlepšil, což je samozřejmě také plus... V samotném příběhu je o krapet víc napětí a atmosféry, než v předchozích dvou knihách - další vděčné plus. Navíc, jak se osudy "dobrého" inkvizitora Eisenhorna jistojistě chýlí ke svému závěru, příběh má konečně výraznější spád, který už není jen další nastavovanou kaší, ale něčím více definitivním a zajímavým... Tak to na vás alespoň v průběhu četby bude nejspíš působit. Jak už ale možná cítíte z mého nízkého hodnocení, konec to celé nakonec zase pokazí - a to dost brutálně. Nebudu v žádném případě nic spoilerovat, ale jako tohle měl být ten vysněný závěr? To jako vážně..? Nevadí mi otevřené konce, nevadí mi kouzlo nevyřčeného, ale sakra, musí to autor umět. Jak se v mých očích série v této knize zvedla, tak v posledních kapitolách padla doslova na prdel... Strašně špatně vymyšlený i napsaný konec této trilogie je něco až donebevolajícího... Jsem trochu na***ej, protože tohle si Eisenhorn, ale hlavně čtenář, nezasloužil. Já chápu, že je to žánrovka, ale dát kvůli tomu víc hvězd mi přijde urážkou opravdu výjimečných autorů (jakékoliv) literatury. Tohle je takové to čtení někam k vodě, pokud jste fandy W40k a brakové sci-fi literatury, ale i tak se jedná o absolutní průměr, nic víc. Naštěstí jsem masochista a navíc neumím přestat s rozdělanými věcmi, tak se brzy můžete nas**t u mého hejtu na navazující sérii Ravenor. Haha.... celý text
Malleus
2016,
Dan Abnett
Tak jo, u prvního dílu jsem se hodně rozepsal, tak rovnou navážu - v podstatě je to celé stejné, jako první díl. Prvotní nadšení rychle opadne, opakuje se stejný mustr vyprávění - jede se na nějakou zdánlivě triviální událost, kde se to neurčitě zvrtne. Celé je to vyprávěné tak nějak neosobně, bez většího napětí, a to i přesto, že se v ději zrovna trhají údy, vraždí armády a planety mizí v plamenech... Český překlad to celé zase trochu sráží ještě o level níž a já nejsem schopný rozlišit, co je chybou autorova stylu, a co překladem. Ve výsledku je to zase celé až moc vágní a postrádám v tom nějaký výpravný šmrnc. Po dočtení druhého dílu je mi už jasné, že další velkou slabinou jsou samotné postavy. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že se skoro všechny z minulého dílu obměnili. Oni prostě dodržují svůj předchozí mustr - tvrďák, mlátička, bedna, a pár "femme fatale". Cokoliv se s postavami děje, mě nechává upřímně naprosto klidným, protože mezi nimi nemám potřebu ani rozlišovat. Všechny jsou na jedno brdo a ničím mě nepřekvapili. Zvláštní, jak Abnett dokáže i po takovém množství až začátečnických chyb vyčarovat vcelku zajímavý příběh... A čas od času, přibližně tak dvakrát až třikrát za knihu, vás uvrtat do židle a nutit číst dál... Samozřejmě většinou na konci knihy, jak jinak. Bohužel číst sérii Eisenhorn je tak trochu jako oddávat se přerušovanému sexu. Je to sice fajn, ale to, proč jste do toho šli, je bohužel v nedohlednu... Mno, tak snad ve třetím díle mě ten inkvizitor už ukojí.... celý text
Xenos
2013,
Dan Abnett
Zhruba před rokem a půl jsem objevil svět Warhammeru 40.000 skrze modely, které mě doslova uchvátily a dostal se díky nim k příběhovému loru, který je svým neuvěřitelně maniakálním rozsahem v podstatě neuchopitelný, a tak jsem se rozhodl, že se k pozadí tohoto fenomenálního světa dostanu skrze knihy. Pro začátečníky měla být podle různých doporučení nejlepší právě série Eisenhorn, takže jsem jí tedy začal a... a nic moc. Ale snad abych se rozepsal trochu konkrétněji. Asi chápu, proč se tato série doporučuje čtenářům světem W40k nepolíbeným. Plnohodnotně si jí totiž užijete i bez jakékoliv znalosti tohoto světa, děj navíc vypráví příběh (ne)obyčejného inkvizitora, kterých je ve vesmíru mraky. Jeho příběh ani nesouvisí s hlavní dějovou linkou, tvořící tvář celého světa, tj. s Primarchy, jejich frakcemi, představiteli Chaosu a hlavními Xenos, takže se nemusíte bát, že byste se hned na začátku v něčem ztratili. Životní příběh inkvizitora Eisenhorna se odehrává kdesi na pozadí velkých věcí, kterých si celkem sympaticky příliš nevšímá a jde si svou vlastní cestou. Bohužel ale ne příliš originálně, ani nijak zvlášť dobře. Příběh jako takový je velmi tuctový a plný klasických klišé a nemít tato kniha na přebalu logo Warhammer 40.000, bude to opravdu jen průměrné sci-fi dílo, na které se rychle zapomene. Nicméně značka prodává, obzvlášť tahle - a vzhledem k tomu, že svět W40K velkými literárními eposy zrovna nepřekypuje, je tenhle snadno přístupný příběh tolik oblíbený. Konečně bych se mohl dostat k jádru orka a být trochu konkrétnější... Příběh je v první řadě velmi špatně přeložen. Samotné překlady notoricky známých jmen a názvosloví jsou v tomto případě zvoleny mnohdy velmi nešťastně (dva nejčastější příklady za všechny - Spare Marines -> vesmírní pěšáci; Chaos Space Marines -> pěšáci chaosu) a v kontextu celých vět zní nepatřičně a zkrátka divně. Ovšem najdou se i mnohem větší perličky, jako názvy lodí a některých zbraní. Pokud ale o značce opravdu nevíte ani ťuk, nejspíš vám to bude fuk... Bohužel počeštělá jména jsou tou nejmenší skvrnou na kráse tohoto překladu, který navíc obsahuje takové množství gramatických chyb, jako průměrný diktát žáků na blbšulce. A samotná skladba vět je mnohdy na úrovni dnešních AI překladačů, spíš ale horší... Ale on ani samotný autor není žádný Frank Herbert, to musí být všem jasné. Nejvíce textu zabírají vágní popisy cestování vesmírem, popisy měst a jiných lokací a další, absolutně nezajímavým způsobem podané obecné informace. Když už dojde na nějaké ty rádoby drsné rozhovory, jsou všechny na jedno brdo. To popis akce je už zajímavější, ale bohužel ne o moc. Když k tomu přidáme to nejdůležitější, a to zcela průměrný příběh, který vůbec nepracoval s tak dobrým potenciálem (právě ti už zmínění mariňáci vs. chaos, xenos, kteří se mihnou až v závěru knihy, a další...) po dočtení jsem měl velmi smíšené pocity. Nechápejte mě špatně, ona to rozhodně není blbá kniha. Autor vás nejspíš, stejně jako mě, naláká spoustou nevyřčeného k tomu, abyste hned po dočtení sáhli po druhém svazku, ale... Čekal jsem prostě po všech stránkách o trochu víc. Přesto mě ten pacholek Abnett docela zaujal a já teď potřebuju vědět, kam to bude celé směřovat...... celý text
Dračí Doupě II
2011,
kolektiv autorů
Když jsem po strašlivě dlouhé době narazil na partu lidí, kteří by si chtěli zahrát nějakou tu klasickou offline RPG hru, hledal jsem, kde se momentálně scéna nachází a narazil přitom na DrD II. Byl jsem nadšený, protože kdysi ještě na základce jsme s kamarády strávili stovky hodin hraním prvního dračího doupěte, dokonce jsem doma našel ještě svoje původní pravidla pro začátečníky. Nicméně rozhodl jsem se udělat si radost a koupit sběratelskou bednu s druhým Dračákem, protože měl být víc intuitivní, vhodnější pro začátečníky (nikdo z mé družiny až na jednu výjimku neměl vlastní zkušenost s hraním těchto her) a neměl být postavený na nesmylném "přetabulkování" každého prdnutí... Vždy jsem upřednostňoval spíš kvalitní a svižný příběh vedený Pánem Jeskyně, než nekonečné házení si kostkami a luštění statistik, což mi vzhledem k atmosféře přišlo vždy spíš kontraproduktivní. Bohužel, všechno výše zmíněné, čemu jsem se chtěl vyhnout, by bylo lepší a hlavně hratelnější než abstraktní DrD II. Vše se řídí hodem dvou šestistěnek vs. číslo 9 + připočítání úrovní, což je opravdu hodně minimalistické a často bohužel nefunkční. Pravidla jsem si musel hodně upravit podle sebe, něco jsem si předělal, něco přidal, dost věcí naopak úplně vypustil, aby to bylo lépe hratelné. Například celý systém záchrany při prohraném hodu a spousta dalších věcí je ve výsledku špatně uchopitelná, nebo nesmyslná. Držím tu před sebou 350 stran textu, v kterém je 80% vaty a nesmyslů a opravdu uchopitelná, dobře zpracovaná pravidla třeba pro něco tak zásadního, jako je boj, prakticky chybí. Respektive ony tu jsou, asi na pěti stranách a ještě dost špatně vysvětlených. Chtěli byste nějaké statistiky předmětů? Vysvětlit hráči, proč má investovat do lepší kuše, když obyčejný luk je 10x levnější? Na to úplně zapomeňte. Pokud se chcete soustředit na systém "itemování", případně to vaše družina vyžaduje, protože co si budeme povídat, on je to taky docela podstatný prvek RPG her, musíte si ho vymyslet sami. 350 stran o ničem, zakončených znechucením a vytvořením spousty oslích můstků a vlastních pravidel pro lepší hratelnost... Za mě ohromný krok zpátky i oproti dnes již zastaralému a pokulhávajícímu DrD I.x. No, objednal jsem druhé vydání Jeskyní a Draků a nemůžu se dočkat, až na to časem přejdeme. Jsem přesvědčený, že horší to nebude... Hvězdu dávám striktně za fyzické zpracování dárkové krabice a jejího obsahu v poměru k velmi nízké ceně - celé jsem to koupil za 699,- Kč, což je na takto specifický projekt a výslednou kvalitu zpracování (nikoli samotné hry) fakt zadarmo. Fakt mě to mrzí, Dračí Doupě I je pro mě extrémně nostalgická záležitost, ale tohle bude fajn tak na vystavení do knihovny, kde to nechám už navždycky ležet...... celý text
Naposled
2017,
Charles Burns
Na knihu jsem si brousil zuby už delší čas, protože jednak miluju Burnse a jednak mě velmi zaujala samotná anotace na přebalu. Komiks jsem poprvé četl v nepříliš dobrém rozpoložení, naplněn určitými osobními obavami a nejistotou, což se ve výsledku ukázalo jako naprosto perfektní podhoubí pro projekci celého, z velké části nevyřčeného, příběhu. Vůbec nevím, kde vlastně začít. V zásadě je to klasický Burns, plný divných, až bizarních obrazů a příběhových kliček. Těžko uchopitelný a nejednoznačný, přesto velmi naléhavý a deprimující. Občas mám u jeho věcí pocit, že mi něco velmi důležitého uniká, že se to naléhavě snažím rychle dohledat a že čtu ty stejné stránky třeba třikrát po sobě, koukám se do významných pohledů kreslených tváří a stejně se mi to nedaří plně pochopit. A taky moc dobře vím, že mi to ten starej lišák dělá naschvál a že přesně takhle se jeho komiksy čtou. Myslím si, že téma mladého, ztraceného muže, žijícího někde na pomezí touhy a strachu je aktuálnější, než kdy dřív. Jasně, postava je v tomto směru vykreslena možná až příliš slabošsky. Doug není týpek, kterého budete mít rádi, ale dost možná ho budete chápat. Trochu. Do určité míry. Do určité míry vlastního pochopení celého příběhu. Ono vlastně ani nebude cílem, aby se s ním čtenář ztotožňoval, ale spíš pohlédl za určité hranice, kam se nikdo z nás nechce dostat. Představivosti se meze nekladou a v tomto komiksu je takové množství různých metafor a nevyřčených myšlenek, že jsem se v něm nejednou ztratil. I proto jsem začal ihned po dočtení číst knihu znovu od začátku a - světe div se - i tohle byl autorův plán. Na druhé čtení do sebe zapadne mnohem více dílů skládačky, byť zkompletovat si jí musí každý sám dle svého. Miluju Burnse a děkuju Trysteru, že tu vůbec tyhle komiksy vydává. Navíc v tak kvalitním zpracování. Byla to docela depka, ale krásná.... celý text
Oči kočky
2019,
Alejandro Jodorowsky
Budu za totálního heretika, když řeknu, že kvalita Jodorowskyho tvorby je značně kolísavá a Moebius je pro mě nejpřeceňovanější evropský komiksový tvůrce, takže moje hodnocení neberte vůbec vážně, ale... Chápu, že jde především o vizuální "příběh", vyprávěný pomocí obrazů prakticky bez textu. Nemám problém s metaforami, nejsem ani člověk, který potřebuje v příběhu vést za ručičku a všechno dostat naservírované na stříbrném podnosu, ale... Tahle kniha je dle mého především onanií dvou komiksových velikánů, kteří stvořili něco, co z ne úplně spravedlivých důvodů část světa považuje za poklad. Onanií je i české vydání, které se nevejde do žádné normální knihovny a tak nějak podtrhuje vtíravý pocit, že před touhle knihou byste si měli sednout na zadek. No, u mě se tak nestalo, nicméně záležitost je to svým způsobem zajímavá.... celý text