bob0795 komentáře u knih

Komiks, ke kterému se čas od času vracím, byť třeba jen v myšlenkách. Velmi silný příběh, dalece přesahující tuto i tak výbornou sérii.
Je to typická depresivní “lemírovina, a to se mi asi nikdy neomrzí.
Vlastně už ani nevím, jakou hraje v universu Black Hammer Doktor Andromeda roli, ale jeho příběh si budu pamatovat hodně, hodně dlouho…

1 24.02.2025

Magos se mi velmi líbil. Jedná se o sborník zdánlivě nesouvisejících povídek, které se v závěrečné novele víceméně protnou, ale především pro ní připraví to správné podhoubí.
Povídky jako takové mě bavily, bylo příjemnou změnou číst více kratších příběhů a hlavně byly povětšinou všechny zajímavé.
Novela Magos je spíš překlenovacím mostem pro další trilogii, než něčím definitivním, což mi také dává smysl. Konečně mě tady bavily i vedlejší postavy, dokonce mi začal být sympatický i samotný Eisenhorn, a to je už co říct.
Za mě super žánrovka, nicméně doporučuji ji číst až po předchozích dvou trilogiích, jinak si jí asi moc neužijete.

1 21.02.2025

Závěr série pokračuje na stejné vlně, jako předchozí dvě knihy a postupně se poměrně neotřelým a zábavným způsobem dostáváme k tolik očekávanému finále této trilogie… Dotud dobrý. Pak mě ale Abnett zase tak trochu zklamal. Není to sice takový průser, jako závěr Eisenhorna, docela to tady dává i nějaký smysl, ale…
On má totiž Abnett fakt výborné nápady. Bohužel je ale už o dost hůř zvládá odvyprávět. No a ukončit je nějak epicky, aby vyvolal pomyslný čtenářský climax, to teda nezvládá ani trochu.
Spíš to na mě působí, jakoby mu v závěru obou sérií už hodně docházel dech, tady to ale aspoň ustál tak nějak “na čest.
V konečném výsledku to ale bylo vcelku slušné počtení a třeba mě v dalších knihách ještě něčím překvapí.

1 20.02.2025

Kniha Návrat pokračuje přesně tam, kde první díl skončil a dále rozvíjí hlavní příběhovou linku, na kterou přímo navazuje, což je v porovnání s Eisenhornem velké plus. Konečně zde máme ucelenější a hlavně propracovanější příběh, bez zbytečných a nerozvinutých odboček, jak tomu bylo v první sérii.
Samotný Ravenor je mi mnohem sympatičtější, než sterilní Eisenhorn a konečně v těchto knihách někomu taky fandím…
Nějaké vady na kráse to samozřejmě má, ale v rámci žánru je to určitě to lepší, na co můžete narazit.

16.02.2025

Musím říct, že Ravenor mě narozdíl od Eisenhorna opravdu baví. A to teď nemluvím o hlavních představitelích, všechny postavy jsou totiž až bizarně totožné s těmi z předchozí série... Nicméně tato kniha je přece jenom o level výš, a to i přesto, že kopíruje totožný způsob vyprávění a všechny použité šablony, až to celé působí trochu úsměvně...
Podstatnější je, že příběh je tady o poznání zajímavější a celé je to hlavně lépe napsané... Nechci opomenout ani český překlad, který jsem u prvních dvou Eisenhornových knih dost hejtoval, protože tady už vše působí mnohem víc v pořádku.
Když to celé shrnu, tak zde máme sice stejný způsob vyprávění a velmi podobný příběh, jako minule (o postavách ani nemluvím, byť zde je aspoň jedna světlá výjimka...), ale tentokrát jsem dostal konečně to, pro co jsem přišel. Po všech směrech takovej lepší Eisenhorn.

1 24.06.2024

Úplně nechápu to maniakální nadšení ostatních z této zcela průměrné sci-fi série... Ale nad tím se nebudu pozastavovat a rovnou navážu na má hodnocení předchozích dvou knih. Nechci se už opakovat, protože veskrze všechno, co platí pro sérii Eisenhorn jako celek, už bylo v mých předchozích recenzích řečeno.
Takže co je zde nové: v první řadě je tahle kniha o úroveň výš, než předchozí dvě. Ne, že by se snad změnil způsob vyprávění, nebo cokoliv ze šablonovitého psaní, které nám zde Abnett neustále předvádí, jen se mu to prostě daří odvyprávět líp. Nevím, buď jsem si i zvykl na špatný překlad, nebo se v této knize opravdu zlepšil, což je samozřejmě také plus... V samotném příběhu je o krapet víc napětí a atmosféry, než v předchozích dvou knihách - další vděčné plus. Navíc, jak se osudy "dobrého" inkvizitora Eisenhorna jistojistě chýlí ke svému závěru, příběh má konečně výraznější spád, který už není jen další nastavovanou kaší, ale něčím více definitivním a zajímavým... Tak to na vás alespoň v průběhu četby bude nejspíš působit.
Jak už ale možná cítíte z mého nízkého hodnocení, konec to celé nakonec zase pokazí - a to dost brutálně. Nebudu v žádném případě nic spoilerovat, ale jako tohle měl být ten vysněný závěr? To jako vážně..? Nevadí mi otevřené konce, nevadí mi kouzlo nevyřčeného, ale sakra, musí to autor umět. Jak se v mých očích série v této knize zvedla, tak v posledních kapitolách padla doslova na prdel... Strašně špatně vymyšlený i napsaný konec této trilogie je něco až donebevolajícího... Jsem trochu na***ej, protože tohle si Eisenhorn, ale hlavně čtenář, nezasloužil.
Já chápu, že je to žánrovka, ale dát kvůli tomu víc hvězd mi přijde urážkou opravdu výjimečných autorů (jakékoliv) literatury. Tohle je takové to čtení někam k vodě, pokud jste fandy W40k a brakové sci-fi literatury, ale i tak se jedná o absolutní průměr, nic víc.
Naštěstí jsem masochista a navíc neumím přestat s rozdělanými věcmi, tak se brzy můžete nas**t u mého hejtu na navazující sérii Ravenor. Haha.

09.06.2024

Tak jo, u prvního dílu jsem se hodně rozepsal, tak rovnou navážu - v podstatě je to celé stejné, jako první díl. Prvotní nadšení rychle opadne, opakuje se stejný mustr vyprávění - jede se na nějakou zdánlivě triviální událost, kde se to neurčitě zvrtne. Celé je to vyprávěné tak nějak neosobně, bez většího napětí, a to i přesto, že se v ději zrovna trhají údy, vraždí armády a planety mizí v plamenech... Český překlad to celé zase trochu sráží ještě o level níž a já nejsem schopný rozlišit, co je chybou autorova stylu, a co překladem. Ve výsledku je to zase celé až moc vágní a postrádám v tom nějaký výpravný šmrnc.
Po dočtení druhého dílu je mi už jasné, že další velkou slabinou jsou samotné postavy. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že se skoro všechny z minulého dílu obměnili. Oni prostě dodržují svůj předchozí mustr - tvrďák, mlátička, bedna, a pár "femme fatale". Cokoliv se s postavami děje, mě nechává upřímně naprosto klidným, protože mezi nimi nemám potřebu ani rozlišovat. Všechny jsou na jedno brdo a ničím mě nepřekvapili.
Zvláštní, jak Abnett dokáže i po takovém množství až začátečnických chyb vyčarovat vcelku zajímavý příběh... A čas od času, přibližně tak dvakrát až třikrát za knihu, vás uvrtat do židle a nutit číst dál... Samozřejmě většinou na konci knihy, jak jinak.
Bohužel číst sérii Eisenhorn je tak trochu jako oddávat se přerušovanému sexu. Je to sice fajn, ale to, proč jste do toho šli, je bohužel v nedohlednu...
Mno, tak snad ve třetím díle mě ten inkvizitor už ukojí.

29.05.2024

Zhruba před rokem a půl jsem objevil svět Warhammeru 40.000 skrze modely, které mě doslova uchvátily a dostal se díky nim k příběhovému loru, který je svým neuvěřitelně maniakálním rozsahem v podstatě neuchopitelný, a tak jsem se rozhodl, že se k pozadí tohoto fenomenálního světa dostanu skrze knihy.
Pro začátečníky měla být podle různých doporučení nejlepší právě série Eisenhorn, takže jsem jí tedy začal a... a nic moc.
Ale snad abych se rozepsal trochu konkrétněji.
Asi chápu, proč se tato série doporučuje čtenářům světem W40k nepolíbeným. Plnohodnotně si jí totiž užijete i bez jakékoliv znalosti tohoto světa, děj navíc vypráví příběh (ne)obyčejného inkvizitora, kterých je ve vesmíru mraky. Jeho příběh ani nesouvisí s hlavní dějovou linkou, tvořící tvář celého světa, tj. s Primarchy, jejich frakcemi, představiteli Chaosu a hlavními Xenos, takže se nemusíte bát, že byste se hned na začátku v něčem ztratili.
Životní příběh inkvizitora Eisenhorna se odehrává kdesi na pozadí velkých věcí, kterých si celkem sympaticky příliš nevšímá a jde si svou vlastní cestou.
Bohužel ale ne příliš originálně, ani nijak zvlášť dobře.
Příběh jako takový je velmi tuctový a plný klasických klišé a nemít tato kniha na přebalu logo Warhammer 40.000, bude to opravdu jen průměrné sci-fi dílo, na které se rychle zapomene. Nicméně značka prodává, obzvlášť tahle - a vzhledem k tomu, že svět W40K velkými literárními eposy zrovna nepřekypuje, je tenhle snadno přístupný příběh tolik oblíbený.
Konečně bych se mohl dostat k jádru orka a být trochu konkrétnější... Příběh je v první řadě velmi špatně přeložen. Samotné překlady notoricky známých jmen a názvosloví jsou v tomto případě zvoleny mnohdy velmi nešťastně (dva nejčastější příklady za všechny - Spare Marines -> vesmírní pěšáci; Chaos Space Marines -> pěšáci chaosu) a v kontextu celých vět zní nepatřičně a zkrátka divně. Ovšem najdou se i mnohem větší perličky, jako názvy lodí a některých zbraní. Pokud ale o značce opravdu nevíte ani ťuk, nejspíš vám to bude fuk... Bohužel počeštělá jména jsou tou nejmenší skvrnou na kráse tohoto překladu, který navíc obsahuje takové množství gramatických chyb, jako průměrný diktát žáků na blbšulce. A samotná skladba vět je mnohdy na úrovni dnešních AI překladačů, spíš ale horší...
Ale on ani samotný autor není žádný Frank Herbert, to musí být všem jasné.
Nejvíce textu zabírají vágní popisy cestování vesmírem, popisy měst a jiných lokací a další, absolutně nezajímavým způsobem podané obecné informace. Když už dojde na nějaké ty rádoby drsné rozhovory, jsou všechny na jedno brdo. To popis akce je už zajímavější, ale bohužel ne o moc. Když k tomu přidáme to nejdůležitější, a to zcela průměrný příběh, který vůbec nepracoval s tak dobrým potenciálem (právě ti už zmínění mariňáci vs. chaos, xenos, kteří se mihnou až v závěru knihy, a další...) po dočtení jsem měl velmi smíšené pocity.
Nechápejte mě špatně, ona to rozhodně není blbá kniha. Autor vás nejspíš, stejně jako mě, naláká spoustou nevyřčeného k tomu, abyste hned po dočtení sáhli po druhém svazku, ale... Čekal jsem prostě po všech stránkách o trochu víc.
Přesto mě ten pacholek Abnett docela zaujal a já teď potřebuju vědět, kam to bude celé směřovat...

2 17.04.2024

Když jsem po strašlivě dlouhé době narazil na partu lidí, kteří by si chtěli zahrát nějakou tu klasickou offline RPG hru, hledal jsem, kde se momentálně scéna nachází a narazil přitom na DrD II.
Byl jsem nadšený, protože kdysi ještě na základce jsme s kamarády strávili stovky hodin hraním prvního dračího doupěte, dokonce jsem doma našel ještě svoje původní pravidla pro začátečníky.
Nicméně rozhodl jsem se udělat si radost a koupit sběratelskou bednu s druhým Dračákem, protože měl být víc intuitivní, vhodnější pro začátečníky (nikdo z mé družiny až na jednu výjimku neměl vlastní zkušenost s hraním těchto her) a neměl být postavený na nesmylném "přetabulkování" každého prdnutí... Vždy jsem upřednostňoval spíš kvalitní a svižný příběh vedený Pánem Jeskyně, než nekonečné házení si kostkami a luštění statistik, což mi vzhledem k atmosféře přišlo vždy spíš kontraproduktivní.
Bohužel, všechno výše zmíněné, čemu jsem se chtěl vyhnout, by bylo lepší a hlavně hratelnější než abstraktní DrD II. Vše se řídí hodem dvou šestistěnek vs. číslo 9 + připočítání úrovní, což je opravdu hodně minimalistické a často bohužel nefunkční. Pravidla jsem si musel hodně upravit podle sebe, něco jsem si předělal, něco přidal, dost věcí naopak úplně vypustil, aby to bylo lépe hratelné. Například celý systém záchrany při prohraném hodu a spousta dalších věcí je ve výsledku špatně uchopitelná, nebo nesmyslná.
Držím tu před sebou 350 stran textu, v kterém je 80% vaty a nesmyslů a opravdu uchopitelná, dobře zpracovaná pravidla třeba pro něco tak zásadního, jako je boj, prakticky chybí. Respektive ony tu jsou, asi na pěti stranách a ještě dost špatně vysvětlených.
Chtěli byste nějaké statistiky předmětů? Vysvětlit hráči, proč má investovat do lepší kuše, když obyčejný luk je 10x levnější? Na to úplně zapomeňte. Pokud se chcete soustředit na systém "itemování", případně to vaše družina vyžaduje, protože co si budeme povídat, on je to taky docela podstatný prvek RPG her, musíte si ho vymyslet sami.
350 stran o ničem, zakončených znechucením a vytvořením spousty oslích můstků a vlastních pravidel pro lepší hratelnost... Za mě ohromný krok zpátky i oproti dnes již zastaralému a pokulhávajícímu DrD I.x.
No, objednal jsem druhé vydání Jeskyní a Draků a nemůžu se dočkat, až na to časem přejdeme. Jsem přesvědčený, že horší to nebude...
Hvězdu dávám striktně za fyzické zpracování dárkové krabice a jejího obsahu v poměru k velmi nízké ceně - celé jsem to koupil za 699,- Kč, což je na takto specifický projekt a výslednou kvalitu zpracování (nikoli samotné hry) fakt zadarmo.
Fakt mě to mrzí, Dračí Doupě I je pro mě extrémně nostalgická záležitost, ale tohle bude fajn tak na vystavení do knihovny, kde to nechám už navždycky ležet...

1 20.09.2022

Na knihu jsem si brousil zuby už delší čas, protože jednak miluju Burnse a jednak mě velmi zaujala samotná anotace na přebalu.
Komiks jsem poprvé četl v nepříliš dobrém rozpoložení, naplněn určitými osobními obavami a nejistotou, což se ve výsledku ukázalo jako naprosto perfektní podhoubí pro projekci celého, z velké části nevyřčeného, příběhu.
Vůbec nevím, kde vlastně začít. V zásadě je to klasický Burns, plný divných, až bizarních obrazů a příběhových kliček. Těžko uchopitelný a nejednoznačný, přesto velmi naléhavý a deprimující.
Občas mám u jeho věcí pocit, že mi něco velmi důležitého uniká, že se to naléhavě snažím rychle dohledat a že čtu ty stejné stránky třeba třikrát po sobě, koukám se do významných pohledů kreslených tváří a stejně se mi to nedaří plně pochopit. A taky moc dobře vím, že mi to ten starej lišák dělá naschvál a že přesně takhle se jeho komiksy čtou.
Myslím si, že téma mladého, ztraceného muže, žijícího někde na pomezí touhy a strachu je aktuálnější, než kdy dřív. Jasně, postava je v tomto směru vykreslena možná až příliš slabošsky. Doug není týpek, kterého budete mít rádi, ale dost možná ho budete chápat. Trochu. Do určité míry. Do určité míry vlastního pochopení celého příběhu. Ono vlastně ani nebude cílem, aby se s ním čtenář ztotožňoval, ale spíš pohlédl za určité hranice, kam se nikdo z nás nechce dostat.
Představivosti se meze nekladou a v tomto komiksu je takové množství různých metafor a nevyřčených myšlenek, že jsem se v něm nejednou ztratil. I proto jsem začal ihned po dočtení číst knihu znovu od začátku a - světe div se - i tohle byl autorův plán.
Na druhé čtení do sebe zapadne mnohem více dílů skládačky, byť zkompletovat si jí musí každý sám dle svého.
Miluju Burnse a děkuju Trysteru, že tu vůbec tyhle komiksy vydává. Navíc v tak kvalitním zpracování.
Byla to docela depka, ale krásná.

3 16.03.2022

Budu za totálního heretika, když řeknu, že kvalita Jodorowskyho tvorby je značně kolísavá a Moebius je pro mě nejpřeceňovanější evropský komiksový tvůrce, takže moje hodnocení neberte vůbec vážně, ale...
Chápu, že jde především o vizuální "příběh", vyprávěný pomocí obrazů prakticky bez textu. Nemám problém s metaforami, nejsem ani člověk, který potřebuje v příběhu vést za ručičku a všechno dostat naservírované na stříbrném podnosu, ale...
Tahle kniha je dle mého především onanií dvou komiksových velikánů, kteří stvořili něco, co z ne úplně spravedlivých důvodů část světa považuje za poklad. Onanií je i české vydání, které se nevejde do žádné normální knihovny a tak nějak podtrhuje vtíravý pocit, že před touhle knihou byste si měli sednout na zadek.
No, u mě se tak nestalo, nicméně záležitost je to svým způsobem zajímavá.

1 20.09.2021

Bohužel tak, jak moc se mi líbila první část příběhu (první 3-4 knihy), tak mě zbytek více méně zklamal.
Z ponurého příběhu o putování za pomstou, který mohl být krásně uzavřený po pár knihách, se uvařila tahle nastavovaná kaše, která se už několik booků točí v kruhu a stylem vyprávění začíná připomínat superhrdinský komiks (brr). Původní, takřka neporazitelný hrdina si přizval do party další ostré hochy (a slečnu) a neustále někam cestují, aby tam snad porazili dalšího záporáka, silnějšího, než toho předtím, a tak pořád dál a dál. Sem tam někteří z nich odjedou na druhou stranu země, aby tam získali doplňující informace k dalšímu "bossovi", pak se něco zvrtne... no znáte to.
Pro mě série ztratila už veškeré kouzlo a s každým dalším pokračováním sípe víc a víc po dechu. Vyčpělí hrdinové, kteří se prostě jednoho dne objevili vedle Baltimora mi vůbec nepřirostli k srdci, no bodejť, když jsou v příběhu buďto do počtu, nebo se na ně snaží nalepit nějaká dějová odbočka. A to na můj vkus až příliš uměle a vágně.
Poslední díl koupím už jenom z principu, navíc nesnáším rozdělané a nikdy nedokončené věci. Proto se na finále vlastně těším ze všeho nejvíc... že už to budu mít za sebou.
Rozčarování, dá-li se to tak vůbec říct, pociťuju hlavně proto, že jsem si od Baltimore sliboval fakt hodně a rozjezd série byl po všech směrech perfektní. No, i to se stává.
A abych jen nehanil - kresba je jako vždy skvělá. A dá se to přečíst bez nějaké mentální újmy. Takže je to vlastně pořád lepší, než ten superhrdinskej komiks ;)

1 22.01.2021

Tak tohle bylo vážně skvělý... Rozhodně jsem tolik nečekal od "parodie" na klasické superhrdiny zlaté a stříbrné éry... Tohle bude ještě velký..!

2 08.11.2018

Uff... Co na tohle vlastně říct... Jsem velký fanda původních anime filmů a upřímně řečeno, čekal jsem od mangy větší podobnost ve stylu vyprávění.
V knize je spousta kýčovitých vtípků a kreseb, které se za každou cenu snaží čtenáře pobavit, ale Major má být v mých očích všechno, jen ne humorná postava. To vlastně platí i o celém GITS. Navíc ty všudypřítomné poznámky pod obrázky mě dost rušily a i když vysvětlovaly zpravidla nějaké technické či politické informace objevující se v příběhu, působilo to na mě extrémně nudně a zbytečně (hard sci-fi z budoucnosti dle mého názoru nepotřebuje odstavec textu, snažící se po technické stránce vysvětlit funkčnost zásobníku u fiktivní pistole...).
Dále jsem se jen těžko prolouskával prvními dvěma třetinami knihy, kde jsou prakticky vzato pouze samostatné, ne příliš zábavné povídky. Poslední část je o třídu lepší a dost tím všechno zachraňuje, ale stále mám dost rozporuplné pocity. Anime adaptace mi je obecně mnohem, mnohem bližší a uvidím, jestli si vůbec někdy přečtu pokračování.

4 06.01.2018

Tady se sluší hodnotit asi především zpracování téhle obří knihy a to je jednoduše fenomenální! Jediné negativum je to, že už nikdy nebudete chtít číst komiksy jinak... Samotný příběh mi zatím perfektně sedne, cítím zde velikou inspiraci H.P.Lovecraftem a Poem, přitom se nejedná o čistokrevný horor a příběhy rozhodně nejsou nějakým vykrádáním starých klasiků. Hellboy je sympaťák, kresba ve své zdánlivé jednoduchosti perfektní a příběhy povětšinou správně ulítlé. Už se těším, až se dám do dvojky.

05.10.2017

První dvě třetiny knihy byly naprosto skvělé, příběh mi zatím asi nejvíc korespondoval s mojí nejoblíbenější autorovou knihou, s Temným obrazem. Hlavní hrdina je v určité fázi zaměstnancem dvou protichůdných organizací, více méně práskající sám na sebe. To ale bohužel nevydrží dlouho, respektive ani to pořádně nezačne, přesto je děj velice zajímavý a originální.
Jak to ale u některých autorových děl z první poloviny kariéry bývá, i tady postupem času děj ztrácí a končí tak nějak divně a zanechává spíše rozpačitý dojem. Přesto se nedá říct, že by byla poslední třetina knihy nějak špatná, jen to už není úplně ono. Škoda, prvotní nadšení, které jsem při čtení cítil opravdu intenzivně, vyšumělo, a v závěru jsem se už celkem těšil, až to budu mít za sebou. Přece jen ale nemohu jít pod 4 hvězdy, lepší (a delší) část knihy ve mně rezonovala moc dlouho na to, abych knihu srazil někam k průměru.

05.09.2017

Jedna z nejčtivějších dickovek, se kterými jsem měl prozatím tu čest a zároveň žánrově asi nejvíc sci-fi. Zatímco ve většině jeho děl se nacházíme v jakési alternativní současnosti, kde je "něco" jinak, čímž si autor pomáhá vytvářet ideální prostředí pro svoje psychologické hry, zde se příběh přímo točí ohledně cesty kosmickou lodí z přelidněné Země na vzdálenou, sotva kolonizovanou planetu na druhém konci galaxie. Ovšem to neznamená, že právě tohle by bylo tím jediným, či dokonce hlavním tématem. Jako obvykle si autor hraje s konspiracemi vládních organizací ve světě, který není tak úplně tím, jak je prezentován běžným lidem prostřednictvím médií a vysoce postavenými lidmi s vlastními zájmy.

Snažím se všechna Dikova díla chápat jako metafory k hlubším tématům - a jako obvykle i v Neteleportovaném muži to tak funguje na jedničku. Budeme-li ale k příběhu přistupovat čistě technicky, je pravda, co tu napsali již někteří přede mnou: příběh je velmi krátký a bohužel končí ve chvíli, kdy se konečně začne lámat chleba. Dokonce ani děj točící se kolem hlavní postavy tu není nijak ukončený a celkově závěr působí, podobně jako například ve Sluneční loterii nebo v Oku na nebi, tak nějak odfláknutě a nedokončeně. I celý zvrat, který nastane v poslední čtvrtině knihy, je dost chabě vyřešený a vzhledem ke své jednoduchosti neuvěřitelný. V postmoderním světě plným navzájem soupeřících nadnárodních organizací není nikdo schopen dojít k zásadnímu a přitom tak snadno dosažitelnému zdroji informací, o kterých se tu točí celý příběh. No... čistě příběhově dvě hvězdy, třetí za dějový přesah a zajímavou první polovinu.

2 17.07.2017

Nápad velice zajímavý, opravdu jsem se těšil, co se dozvím na další stránce, ale zpracování není ještě tak kvalitní, jako autorovy pozdější práce. Závěr mě vyloženě zklamal.

1 28.06.2017

Tady je to už onen PKD v podobě, v které ho známe z jeho pozdějších děl. Příběh plný schizofrenie, kde si ani sám čtenář nemůže být jistý tím, co je skutečnost a co iluze. Tohle téma je jednoduše řečeno prostě Dickova doména. Na rozdíl od jeho pozdějších děl je Marsovský skluz v čase dobře stravitelný a čte se velmi lehce. Na druhou stranu stále ještě postrádá hloubku jeho (minimálně pro mě) vrcholných děl. Přesto, nebo možná právě proto, velmi zábavné a čtivé!

3 28.06.2017

Rozhodl jsem se přečíst celou Dickovu bibliografii postupně tak, jak ji napsal a s Hráči z Titanu to pro mě konečně začíná! Zde se začíná projevovat autorův tolik typický a mnou tak moc milovaný styl vyprávění, plný prvky schizofrenie, drogových výjevů, spiknutí a celkové neschopnosti hrdiny určit, co je realita a co ne. Navíc stejně jako v Temném Obrazu a v některých dalších pozdějších Dickových dílech je hlavní hrdina sice inteligentní a schopný, na druhou stranu ale i psychicky nevyrovnaný, melancholický a v mnoha ohledech slabý. V předchozích dílech jsem měl pocit, že jsou všechny jeho postavy tak nějak nesympatické, obzvlášť ty hlavní. Působily silně a neohroženě, sami o sobě byly dost ploché a jejich konání občas jakoby nedávalo žádný smysl. Tady to je už konečně ten PKD, kterého jsem si před časem tolik zamiloval.
Pár šrámů na kráse to má, to ano. Ve výsledku kniha není tak kulervoucí, jako jeho pozdější díla. Přece jen Dick byl v této době pořád ještě začínající autor.

2 07.03.2017