boxas
přečtené 1312
Scarlett 2
1992,
Alexandra Ripley
Je to mnohem slabší než původní Scarlett z Jihu proti Severu. Nu což... Ta třetí hvězdička je asi z nostalgie.
Hercova zpověď
1989,
Laurence Olivier
Na knihu jsem si před časem vzpomněla díky Vivien Leigh, manželce L. Oliviera, navždy nejslavnější Scarlet z Jihu proti Severu. Ale knížka není jen o ní nebo o neméně slavné Marilyn Monroe, se kterou si Olivier zahrál ve filmu Princ a tanečnice a kterou byl mimochodem podle této knížky silně znechucen. Dozvíme se zde spoustu postřehů nejen o filmech (podle mne nej, nejlepší Hamlet a Richard III. ze všech), ale je tu hodně zajímavostí i z hercova osobního života. Zajímavé, čtivé a poučné.... celý text
Katedrála hrůzy
2001,
Jeffery Deaver
Četla jsem od Deavera lepší kousky. Katedrála hrůzy neurazí, ale ani nenadchne. Všechno bylo jaksi předvídatelné. A konec? Belize? Ach jo!
Moudrost starých Čechů
1954,
Jan Amos Komenský
No, upřímně řečeno asi bych si tuhle knížku ke čtení normálně nevybrala...ale jednak byla mezi novými e-knihami zdarma a jednak se mi hodila do letošní Čtenářské výzvy. Ale zklamaná vůbec nejsem! Jazyk už je sice zastaralý, ale mnohé myšlenky jsou nadčasové a platné asi v každé době. Namátkou pár příkladů: Čeho nemáš, neslibuj. Dobrý soused, drahý klénot. Zítra také den bude. Po bouři bývá jasno, po jasnu mračno. Mnoho čápů, málo žab. Rozdíl jest mezi heryňkem a lososem. Pij pivo, jakéhos sobě navařil. Kdo maže, ten jede.... celý text
Jaká je kniha Spasitel Otázka Dobrá, dobrá, dobrá Vykřičník Vykřičník Vykřičník Pomalu, ale jistě se ze mne stává fanoušek Andyho Weira. Spasitele jsem "dorazila" dnes v jednu hodinu v noci, protože jsem nechtěla čekat až na ráno, abych se dozvěděla, jak to všechno dopadne. Líbil se mi Marťan, celkem mě bavila Artemis, ale obě knihy přebil zatím poslední Spasitel. Společný je napínavý děj a v každé z knih jsem se dozvěděla něco z fyziky, matematiky, chemie a dalších přírodních věd. Zvlášť u Spasitele jsem si uvědomila, že mi autorův trochu vědecký styl vyhovuje a to, co se dozvím jaksi navíc, není na překážku a vůbec mě to neodrazuje od dalšího čtení. Připouštím, že se vlastně jedná o pohádku pro dospělé, ale všechno v knize má určitou logiku, dynamiku, a tak autorovi lehce uvěříte, že tohle by se koneckonců "mohlo klidně stát". Párkrát jsem posmutněla, mnohokrát se zasmála, trochu popřemýšlela o přátelství a spolupráci bez nánosu všech těch obvyklých propagandistických keců, trochu jsem se "vzdělala", ale hlavně jsem se skvěle bavila! Jen tak dál, pane Weire, a klidně i větší kapky! Potlesk Potlesk Potlesk Mávám pařátem a těším se na další vaše knihy!... celý text
Černá díra
2018,
Yrsa Sigurðardóttir
Solidní pokračování příběhů Huldara a jeho "přítelkyně" Freyji. Na dlouhé zimní večery se tahle knížka hodí, pěkně v teple a s kvalitním zámkem u dveří. Jen mě trochu mrzí, že Yrsa Sigurðardóttir nedovede využít potenciál toho, že o Islandu asi většinou málo víme, a nedokáže nás víc vtáhnout do tamější krajiny (To třeba Jo Nesbo umí skvěle!) a každodenního života Islanďanů. Tak třeba já bych se docela ráda víc dozvěděla o tom, co jsou to ta patronyma. Něco málo o tom vím z ruštiny, ale na Islandu je to hodně jinak. Tam se to -son (syn) a -dóttir (dcera) nedědí a nesouvisí s příjmením. Tedy tohle jsem si našla na internetu. Problém je, že v Černé díře hrají patronyma důležitou roli a autorku nenapadlo nám to nějak ozřejmit. A takových záležitostí je v knize víc. Neříkám, že je to špatná kniha! Jen by se mohla odehrávat kdekoliv v severní Evropě, protože ten Island (snad s výjimkou toho, že je to malý ostrov) je vedlejší. Škoda.... celý text
DNA
2017,
Yrsa Sigurðardóttir
Nebylo to špatné čtení. Navíc pro mne s přidanou hodnotou, kterou je pro mě islandská literatura, protože tohle byla úplně první knížka nějakého tamějšího autora, kterou jsem dostala do ruky. Děj má spád, Huldar je docela sympatický chlapík, Freyja je sympatická taky, takže některé drobnější vady na kráse jsem autorce ráda odpustila.... celý text
Království
2020,
Jo Nesbø
Prolog, tedy příběh s Dogem, to je alfa a omega celého Nesbova Království. Tam, u této příhody z dětství, všechno začíná a také končí. Tam leží pochopení celé knihy. Jo Nesbo to tak dělá často. Jeho prology, to nejsou jen upoutávky k ději, je to většinou něco mnohem víc. Ze začátku možná až moc poklidný příběh z malého městečka na norském venkově, které zakrátko v dohledné době, až bude dokončena nová silnice, vlastně skoro zmizí z mapy. Lidé, kteří se znají odnepaměti. Místní aférky a skandálky, které by jinde prošly bez povšimnutí, ale na které se zde nikdy nezapomíná. Zdánlivě klidný, až nudný život vesničanů. A pak je tu vztah dvou bratrů, staršího Roye, který "dělá, co musí", a mladšího Carla, který je... prostě takový, jaký je... Bratrská láska, pochopení, přijetí, odpuštění, závist a nenávist, "my" Opgardovi vůči světu... A toto všechno zarámováno nádhernou norskou přírodou. To, z čeho by průměrný autor udělal průměrnou knihu, Jo Nesbo povýšil na výborný čtenářský zážitek. Možná to bude tím, že Jo Nesbo průměrný autor není. :-)... celý text
Záhada na zámku Styles
2001,
Agatha Christie
Já jsem s touto detektivkou spokojená. Dostala jsem přesně to, co jsem čekala - napětí, záhadnou vraždu, překvapivý závěr. A co se týče Hercula Poirota, nezapomínejme prosím pěkně na to, že tady autorka teprve postavu svého detektiva profilovala, a proto ji samozřejmě chtěla odlišit od fůry detektivů jiných autorů. A udělala to sakra dobře! Belgičan Hercule Poirot je tím pádem dodnes nezaměnitelný a nenapodobitelný. Rovnat se mu může tak akorát Sherlock Holmes. Nikdo víc.... celý text
Na začátku jsem udělala tu chybu, že jsem si tu předem přečetla pár hodnocení. Ano, byla to chyba, protože pak jsem ke knize Artemis přistoupila už předem s určitým despektem. Zbytečně. Kniha je to čtivá, napínavá, hlavní hrdinka si sympaticky umí udělat srandu sama ze sebe, chybuje, ale snaží se svoje průšvihy napravit...atd. atd. Vůbec se mi to nečetlo špatně. Věčné srovnávání s Marťanem aspoň u mne nedopadlo pro Artemis zle. Andy Weir si prostě libuje v technických detailech a z tohoto pohledu se Artemis svému slavnějšímu bráškovi podobá. Za mě tedy dobrý. Jen jedna věc mě poněkud štvala. Ta věčná korektnost co se náboženského vyznání a etnických specifik týče mi ale vadí obecně nejen u knih, ale i u filmů. Asi je to takový autorský ústupek dnešní společnosti. Nikde a s nikým si to nerozházet! Počínaje muslimy ze Saudské Arábie, přes Keňany, Maďary, Vietnamce, Nora, Brazilce atd. až po toho Svobodu, který byl kdo ví odkud. Ale co, vždyť jsou stejně všichni Artemiďané!... celý text
Právo nálezce
2015,
Stephen King
Zajímavý námět o prolínání a vzájemném ovlivňování světa fikce a reality a o tom, jak mohou knihy a jejich hrdinové ovlivnit náš život. Jenže upřímně řečeno Stephen King podobný námět zpracoval už několikrát a myslím, že lépe než v této knize. Neříkám, že se kniha čte (nebo poslouchá) špatně, jen jsem pořád měla neodbytný pocit, že tohle nebo ono jsem už u Kinga někde četla. A mnohem líp! Namátkou: poměry ve vězení a chlapík, který píše pro jiné viz Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank, nebo autor, který svými knihami ovlivňuje životy druhých a doplatí na to viz Misery. Podtrženo, sečteno: kniha Právo nálezce čtenáře neurazí ani nenadchne.... celý text
Konec hlídky
2016,
Stephen King
King uměl a umí vystavět dobrý, napínavý příběh. Tento není výjimkou. Na mě je však kniha svým námětem příliš smutná, až depresivní. Billa Hodgese s Holly Gibneyovou jsem si oblíbila, zvlášť toho sedmdesátiletého umanutého pragmatika Billa, tak asi bych Konec hlídky s čistým svědomím nedokázala doporučit někomu s určitými zdravotními problémy.... celý text
Pán prstenů: Souborné vydání
2016,
J. R. R. Tolkien
Jedna z nejkrásnějších knih, jaká kdy byla napsána. Nejde o to, že Tolkien tu vytvořil naprosto originální svět, ani o jednotlivé postavy a jejich osudy, nejde dokonce ani o ten Jeden prsten, co vládne všem. A už vůbec nejde o ten mediální humbuk, co kolem Pána prstenů vznikl a trvá! Poselství této jedinečné knihy je podle mne v něčem jiném. Tolkien napsal příběh o přátelství, pomoci, obětech, hrdinství, ale především o tom, že každý, i ten sebenepatrnější, má právo na štěstí. Jak jsem napsala už u Společenstva prstenu: Proti zlu musíme bojovat, i když je něco takového proti naší povaze, tak v tomto případě neexistuje jiná volba. A ještě něco. Nepodceňujme se. I ten zdánlivě nejmenší může zásadně změnit svět, ve kterém žijeme.... celý text
Vetřelec - Probuzení
2015,
Tim Lebbon
Knihu jsem si poslechla. Hlas Pavla Rímského je podmanivý, děj byl napínavý, bylo tam pár míst, která byla skutečně originální a zajímavá... Bavilo mě poslouchat, trošku se bát a při tom třeba vařit. Výtky na téma, že nic moc nového nepřinesla, tak ty neberu. Asi není jednoduché vložit smysluplný děj mezi dva velice známé filmy. Jenže bylo skutečně nezbytně nutné budit Ellen Ripleyovou? Kdyby se boj s vetřelci odehrál zcela mimo ni a ona dál spala se svým kocourem v hibernaci, co by se stalo až tak zásadního? Asi nic. A bylo by to tak určitě lepší.... celý text
Králova řeč
2011,
Peter Conradi
Naprosto souhlasím s evismaior a několika dalšími, kteří knihu hodnotili přede mnou. Já chápu, že vydavatelství chtělo využít nesmírného úspěchu filmu, koneckonců 4x Oscar, to už je něco...ale... ...ale ušetřit si práci natolik, že použili na přebal stejný plakát, jaký byl k filmu, to je moc! Čtenář, včetně mě, pak očekává od knihy něco zcela jiného, než co si nakonec přečte. Moje doporučení tedy zní: podívejte se nejdřív na film nebo zajděte do divadla na divadelní adaptaci a teprve pak si doplňte informace o králi a jeho logopedovi četbou nebo poslechem této knihy! Pokud to uděláte v tomto pořadí, nebudete zklamáni!... celý text
“ Kaja měla na sobě rozepnutý a příliš velký vlněný svetr, obnošené džíny a plstěné pantofle, které byly tak staré, že by Harry mohl přísahat na to, že mají jaterní skvrny." Tak přesně kvůli takovým větám mám knížky tohoto autora ráda. Jo Nesbø prostě a jednoduše umí psát tak, aby to mělo spád, napětí, dobrou zápletku, dramatické vyvrcholení na závěr...ale při tom všem nás jako čtenáře umí i nenápadně popíchnout, pobavit či přímo rozesmát. Levhart zapadl mezi ostatní knihy o Harrym Holeovi jako ručka do rukavičky. Čte se to dobře, závěr je překvapivý, ale logicky promyšlený a domyšlený. Líbilo se mi to. A ještě jedna poznámka navíc: "Pročetla" jsem se už k zatím poslednímu dílu série, tedy k Noži. Levhart byl poslední, co mi chyběl do sbírky. A teď jsem sama na vážkách, jestli (pro mne) bylo už Harryho dost, nebo ne. Jak to tak vidím já, tak nějakou chvilku asi vydržím, ale pak se mi po tom nespolehlivém alkoholikovi s brilantním myšlením a věčně rozmláceným obličejem začne stýskat. A doufám, že si Jo Nesbø časem na Harryho zase vzpomene! A ještě jeden citát navíc: Ty, Øysteine?“ „Ano?“ „Proč jsme spolu začali kamarádit?“ „Asi proto, že jsme vyrůstali vedle sebe, ne?“ „Jenom proto? Demografická náhoda? Žádné spříznění duší?“ „Já sem si teda ničeho nevšim. Pokud vim, máme společnou akorát jednu věc.“ „Jakou?“ „Že s náma nechtěl kamarádit nikdo jinej.“... celý text
Svědectví o životě v KLDR
2020,
Nina Špitálníková
Výborná kniha! Patřím ke starší generaci, a tak bylo hned několik momentů, které mi bohužel připomněly dobu u nás před nějakými čtyřiceti lety. Jsem šťastná, že u nás už je to jen dávná, pro vás mladé těžko pochopitelná historie, a jsem smutná z toho, že v Severní Koreji, ale i jinde ve světě je to stále tragická současnost. Hladomor, popravy celých rodin, děti ulice... Je to moc smutné čtení, ale tolik, tolik potřebné! Jsem vděčná autorce Nině Špitálníkové, že nám tento pohled na severní Korejce umožnila! Díky za to!... celý text