brigita1501
přečtené 635
Sedmadvacet detektivů
2002,
Janet Hutchings
Zadařilo se paní Hutchitson poskládat jeden z podařenějších výběrů detektivních povídek – valná většina příběhů nenudí, udrží v napětí, některé překvapí rozuzlením (napoprvé); po antologii se dá sáhnout znovu. Vedle svého oblíbence Lawrence Blocka (znám od něj ovšem i podařenější příběhy, ale i tak … dobře píšete pane Blocku), známého Jefferyho Deavera (z jeho tvorby dávám jednoznačně přednost právě jeho kratším textovým útvarům), vyzdvihla bych detektivní příběhy autorů následujících: Janet LaPierre („DaCapo“, tady konec překvapil – a současně potěšil); Doug Allyn („Světec Bobby“, málokdy odhalím vraha tak záhy, ale to nebylo na překážku zábavě); Simon Brett („Chovej se nejlépe“, chovat se nejlépe vždy nestačí – ne, když jste tzv. divný neboli odlišný od společností akceptované normality ); Ruth Rendell („Pečovatelka“, soustavně porušujete zásadu, že obydlí vašich bližních je jejich hrad, až …. nu - výjimečně se pověstné ucho utrhne); Peter Lovesey („Protože to tam bylo“, máte v oblibě bulvární rádoby novinařinu – pokud ne, bude se Vám povídka líbit); Melodie J. Howe („Zabít šedesátá léta“, možná mé předsudky k nejrůznějším máničkám a podobným programově neupraveným týpkům nejsou předsudky, ale zdravý úsudek o hodnotě-nehodnotě těchto osob); Phil Lovesey („Pod nožem“, ano, ano – také si myslím, že po náročné práci by měl mít člověk právo na poklidný odpočinek); Barbara D´Amatová („Zajisté víte, že čokoláda je zelenina“, chytré a černočerně humorné). No není legrace, kterak jsem zjistila z příslušných databází, jak nepatrnému počtu, ze zde zařazených autorů, se dostalo pozornosti ze strany našich nakladatelství.... celý text
