broskev28
přečtené 2205
Žasnoucí voják
1955,
Fráňa Šrámek
Mé vydání je z roku 1955 a já jen žasnu: uplynulo o něco málo více než 60 let a čeština je úplně někde jinde. Tady v jednom odstavci narazím na tři přenádherné přechodníky - slovesný tvar, který dnes už téměř nikdo nepoužívá (a neumí použít). Teprve v druhém plánu se dostávám k obsahu a žasnu podruhé. F. Šrámek je pro mne neživá a nikdy nečtená klasika, jenže ten zážitek je tak plný, silný a především neuvěřitelným způsobem vyjádřený! Naprosto se nehodí do dnešní uspěchané doby, kdy se naše slovní zásoba smrskává na mizivý počet slov, nejlépe v jednoduchých větách. Anebo naopak - brala bych Žasnoucího vojáka jako audioknihu, namluvenou třeba panem Preisem (kdysi pány Cupákem či Adamírou), a poslouchala bych ji po večerech, za svitu svíček, vychutnávajíc (a jsme u toho - je to správně?) si to nádherné vyjadřování věcí tak hrůzných . . .... celý text
Co jsi to za matku?
2017,
Paula Daly
Přidávám se k nadšeným komentářům, i já jsem knihu zhltla za den a byla jsem příjemně překvapená. Zajímavý detektivní motiv, pro mne neznámá Jezerní krajina, zaměstnání ve zvířecím útulku. Moc se mi líbily manželské vztahy hlavní hrdinky, její vhled do pocitů dospívajících dětí. Zaujala mě závěrečná, jakoby vysvětlující poznámka autorky, jak ji vlastně tohle téma napadlo. Kromě té hlavní, detektivní linie mě potěšilo, že někdo řeší neustálý nedostatek času. Mám pocit, že ve 21.století, plném technických vynálezů, s revolucí 4.0 nikoli za dveřmi, ale dokonce už přímo nakročenou ve dveřích, bychom přece měli mít spoustu volného času! Jenže jak říká hlavní hrdinka hned v úvodu knihy: Je toho na mě moc. Jinak to popsat nedokážu. To mi napíšou na náhrobek - bylo toho na ni prostě moc.... celý text
Tonička a pirát Jedno Oko
2014,
Dana Šianská
Letos jsme organizovali námořnický tábor a potřebovali jsme knížku na čtení po obědě. Dětí bylo snad 30, věk od 3 let do 15 let. Kde vzít zajímavou knihu s námořnickou tematikou, která by se dala přečíst za 7 dní a která by děti bavila? Tonička nezklamala, byla skvělá, naučili jsme se i spoustu námořnických zvyklostí - víte třeba, že na lodi se nemá pískat, že to přináší smůlu? Zkrátka vřele doporučuju a jsem moc ráda, že ji máme v naší školní knihovně.... celý text
Podivuhodný nosorožík
2017,
Maya Gabrielle Leonard
Celá zadní strana přebalu hýří superlativy na téma broukománie, jenže . . . Zhruba 300 stran hustě psaného textu, téměř bez obrázků, se spoustou neznámých slov (kromě názvů samotných brouků či částí jejich těl také např. dvoušroubovice DNA). S tím si běžný dětský čtenář neporadí, ba co hůř - ten se o to ani nebude pokoušet. Pro čtenáře od 8 let, čtu v tiráži; já bych takovou knihu svému osmiletému dítku určitě nenabízela. Téma vůbec není špatné, příběh je zajímavý a napínavý, kamarádské trio funguje skvěle. Ale chce to značnou dávku soustředění, spoustu volného času a chuť něco nového se dozvědět a pochopit. Uvidíme, kolik čtenářů se touží stát vášnivými entomology . . .... celý text
Kluk z kostek
2017,
Keith Stuart
V jednom z komentářů je srovnání s knihou Řvi potichu, brácho - tady jde o jiný typ autismu, o dítě, které je autistou, ale přitom je průměrně (někdy i nadprůměrně) inteligentní. A přesto, i když se to nezdá, je jeho výchova pro rodiče ukrutně náročná. I já mám doma inteligentního autistu a tahle knížka mě nadchla. Okamžitě jsem pochopila, že autor má osobní zkušenost s autismem, není to žádný vykonstruovaný příběh. Náročnost výchovy autisty má velmi často za následek rozpad rodiny - většinou právě otec neunese tu jednotvárnost, přesně nalinkovanou existenci plnou nesmyslných a často zdlouhavých rituálů. Mnoho otců má navíc pocit vlastního selhání, když jejich potomek není schopen normálního života. Mámy bývají psychicky odolnější a své děti neopouštějí, i když se vymykají běžným normám. O to větší poklonu zaslouží otec, který má snahu své autistické dítě pochopit a který nově hledá způsob komunikace nejen s ním, ale i se svou ženou. Nevím, nakolik kniha čerpá z autorova života, ale přesto smekám. Mimochodem: víte, že autistického syna vychovává také spisovatel David Mitchell? Vskrytu duše doufám, že jednou i on napíše knížku na toto téma - už teď se na ni těším . . .... celý text
Josefína a bytosti
2017,
Lucie Kaletová
Vedle historické linie knížky se vine ještě další, pro mě neméně výrazná "nit", a tou je souznění hlavní hrdinky s přírodou. V dnešní době, kdy se neustále omílá výraz environmentální výchova, aniž někteří tuší, o co jde (a už vůbec se vztahem k přírodě či obecně k planetě Zemi nezabývají), je to úžasný balzám. Méně řečnit a papírovat na téma ochrany přírody, ale žít v souladu s ní. Děkuju autorce za ten krásný zemitý zážitek.... celý text
Hamish a Světokazi
2017,
Danny Wallace
I já jsem - a to přesně do strany 60!!! - uvažovala o tom, že knížku odložím. Ovšem Mezinárodní svět sladkostí madam Kuskusové způsobil, že jsem nejen knihu neodložila, ale naopak jsem ji začala hltat podobně jako delikatesy madam K. (speciality z celého světa s výjimkou nechutných slaných norských bonbónů). Jak jsem se poměrně tlustou knihou propracovávala ke konci, všimla jsem si netradičního číslování - asociace s našimi Lichožrouty. Grafická úprava knihy je obecně jednou z velkých předností: scény odehrávající se potmě mají opačné barvy stránka-text, z knihy na vás vyskakují plakáty, oznámení, reklamní slogany a super nápad jsou noviny Starkley Post. Komunikace generála světokazů převedená do češtiny prostě nemá chybu! A výcvikové skupiny PP, PPP, PPPP a dokonce PPPPP jsou zcela nezastíraným útokem na bránici čtenáře. Netuším, které písmeno se takhle kumuluje v originále, pravděpodobně také péčko, ale nasmála jsem se Přeukrutně. Tady odvedl skvělou práci překladatel Jiří Popel, smekám. Na rozdíl od buccaneerky si myslím, že konec nebyl pro Hamishe vůbec smutný, spíše naopak. Ale stejně jako ona doufám v další díl!... celý text
Rico, Oskar a přízraky
2012,
Andreas Steinhöfel
Dokonale se ztotožňuju s komentářem Janasem - pro mě to byla perfektní knížka. Ačkoli bych mohla Ricovi být babičkou, dobře jsem se bavila. Jenže naše děti - páťáci - mě opět vyvedly z omylu: "Paní učitelko, můžu tu knížku vrátit a vzít si jinou? Mně se nějak nelíbí. A jsou tam sprostý slova!" Jsou. Ale mně se ten příběh stejně tuze líbí!... celý text
Boříkovy lapálie
2004,
Vojtěch Steklač
Nevím, jestli šla úroveň dětských čtenářů tak rapidně dolů, ale my čteme tuhle knížku s dětmi v 5.třídě ve škole a já mám pocit, že skládají uhlí. Spoustě výrazů vůbec nerozumějí (nechť, bázlivý, jakbysmet), souvětí na 4 řádky jsou pro ně příliš dlouhá a náročná, takže vtipná pointa je zcela míjí. A obrovské zděšení se dostaví, když některý jedinec zjistí rozsah právě čtené kapitoly . . . Zkrátka čtení je ukrutná dřina, nějaké vtípky za to rozhodně nestojí!... celý text
Řvi potichu, brácho
2016,
Ivona Březinová
Můj syn má Aspergerův syndrom, na téma autismu jsem prostudovala mnoho odborných i popularizačních studií a knih. A teď se mi stalo totéž co mnoha ostatním čtenářům: jakmile jsem knížku vzala do ruky, nemohla jsem přestat číst. Skvěle napsáno a skvěle vystiženo - ta ukrutná beznaděj, ta vyčerpávající snaha nevybočit ze zaběhaného režimu, ta příšerná nechápavost okolí a občas i vlastní rodiny. Prožila si tohle Ivona Březinová? Pokud to nezažila a "jen" o tom píše, tak smekám, protože tohle psaní je dokonalé, podobně jako ilustrace a vůbec celé barevné vyznění knížky. Děkuju za úžasný zážitek oběma tvůrcům.... celý text
Cesta do Jaroslavi
1978,
Rolf Schneider
Knížku jsem četla v pubertě, tedy v dobách reálného socialismu. Tehdy rozhodně nebyla k dispozici taková záplava knih pro -náctileté a já jsem po dlouhém hledání objevila Cestu do Jaroslavi. Vydala ji Mladá fronta v "černožluté" edici 13. Byla jsem nadšená, protože děj byl skvělý a netradiční, a byla to v té době jedna z mála knih, kde se mluvilo (a tedy i psalo) nespisovně! Líbily se mi - tehdy i dnes - ilustrace Jindřicha Kovaříka. Autor ústy hlavní hrdinky občas glosoval vznikající situace takovým suchým, téměř by se dalo říci anglickým humorem: Časem Janovi začalo docházet to, co jsem už dávno věděla, že totiž gotický kostely z pálenejch cihel mají při vší rozdílnosti něco společnýho: jsou z pálenejch cihel, jsou gotický a jsou to kostely. Proto mi bylo moc líto onoho 50%ního hodnocení v záhlaví této stránky a přidávám plný počet hvězd.... celý text
Cit slečny Smilly pro sníh
2006,
Peter Høeg
Cit slečny Smilly je jednou z knih, která čtenáře výrazně rozděluje - aspoň tak soudím podle komentářů. Zdaleka ne každý čtenář je knihou nadšen a je mnoho těch, kteří se jí neprokousali - "odložila jsem v polovině, nebavilo mě, nudné a zdlouhavé". Mám tytéž zkušenosti: když jsem knížku nadšeně doporučila své kamarádce, ta se posléze přiznala, že u ní po večerech usínala a nakonec ji ani nedočetla. Připadá mi, že musíte mít nějaký vnitřní náboj (nebo jak to mám nazvat), abyste tento typ knížek ocenili. Buď ho máte, a potom vás knihy jako je tato, případně Francouzova milenka nebo třeba Muž, který se směje, nadchnou a nedáte na ně dopustit. Jestliže ho nemáte, je asi lépe se do nich ani nepouštět a odložit je hned zkraje. Já jsem se pro Smillu nadchla, na rozdíl od Lisbeth Salanderové. Příběh Milénia je skvělý a byl by skvělý, i kdyby Lisbeth byla méně vyautovaná ze společnosti, i kdyby vypadly brutální scény s jejím "probačním dohledem". Tady by příběh výrazně utrpěl, kdyby Smilla byla o několik generací mladší slečna Marplová (to přeháním, ale snad chápete, jak to myslím). Charakter, rodinné vztahy a inuitský původ Smilly tvoří kostru celého příběhu. A ještě jedna věc. Nemám ráda, když se na čtenáře valí záplava superlativů a on ještě ani neměl knihu v ruce. Nakladatelé teď mají ve zvyku knižními anotacemi na obálkách své knížky vychvalovat do nebes, takže ten, komu kniha nepřipadá jako žádný zázrak, se cítí jaksi nenaladěný na tu správnou vlnu (já si to teď zažívám s tetralogií Geniální přítelkyně). Na první vydání Slečny Smilly nepamatuju (na mateřské jsem jaksi nestíhala), ale jak známo, kvalitu většinou prověří čas. Autor od té doby vydal několik knížek; všechny jsem četla a i když nejsou špatné, Cit slečny Smilly je výrazně převyšuje. Přiznává to autor a cítíme to i my čtenáři.... celý text
Zajatci parukových ostrovů
2014,
Philip Reeve
Knížku jsem si v knihovně vybrala jednak kvůli nezvyklému názvu a jednak kvůli zajímavým ilustracím. Až doma jsem zjistila, že i obsah určitě stojí za přečtení. Potulostrovy jsou určitě bezvadný nápad, ovšem mořští panáci taky nebyli špatní! A to ani nemluvím o plážovém optikovi. Pan Paprika a jeho "škola volá", to by mě asi dost deptalo . . . Myslím, že pro děti tahle knížka bude mít své kouzlo - téměř se vejde do kapsy, uspořádání textu a ilustrací je velmi proměnlivé, originální a hlavně adekvátní probíhajícímu ději, takže umožňuje snadnější a rychlejší porozumění textu. Příběh je možná jednoduchý, ale obsahuje spoustu nezvyklých nápadů a legrácek. Rychle plyne a čtenář se brzy dozví, jak si Oliver v těžké situaci poradil a ještě získal přátele.... celý text