broskev28 přečtené 2205

Dívčí válka 2017, Oldřiška Ciprová

Knížka mě mile překvapila - příběh sice nekopíruje zřejmě nejznámější verzi dívčí války, ale historická správnost Kosmova vylíčení je sporná. Autorka napsala knihu tak, aby byla čtivá a pochopitelná dnešním čtenářům (či spíše čtenářkám) a myslím, že se jí to docela povedlo. Přinejmenším Ctirad si zaslouží můj obdiv . . .... celý text

Co jsme si neřekli 2017, Rory Dunlop

Zarazil mě především úvod - deníky předává matka synovi v den jeho 18.narozenin! Můj syn má dnes 21 let, pořád se "hledá" a dovedu si představit, jak by ho tohleto rozhodilo. Okamžitě jsem se naježila a hledala jsem další mouchy . . . Vlastní deníky mě nenadchly: ztraceno v překladu, i když mluvíme stejnou řečí - to asi všichni známe. Rozzlobily mě stránky konverzace s Natálií - pokud autor (překladatel, redaktor) předpokládá, že čtenář plynně hovoří francouzsky, sáhla jsem po nesprávné knize. Naopak velmi mile mě překvapily chvíle, které Jack strávil doučováním Harryho, jejich rozbory knížek, posilování pubertálního ega, zjevná opozice vůči necitlivému rodičovskému tandemu.... celý text

Pět minut před večeří 1996, Iva Procházková

Je Miška myška? 2017, Taťjana Lehenová

Zajímavá dětská knížka, jen nevím, nerozšíří-li řadu těch, které se líbí dospělým, ale k dětem si nacházejí cestu jen obtížně (Život a cesta hrocha Obludvíka, Analfabeta Negramotná). Mně se nejvíce líbily první a potom závěrečné stránky - malé dámy, malí pánové. Tatínek je velmi svérázný jedinec; kapitoly Táta nás nechce nebo Táta nechce poslouchat byly takové "ze života". Ale maminka nijak nezaostává, takže Miška - jejich dítko - jen pokračuje v jejich stopách. Naprosto rovnocennou součást knížky tvoří ilustrace Lubora Ondráše. To je důvod, proč nechápu existenci dětských e-knih . . .... celý text

Sítě 2016, Petra Dvořáková

Dáma z rajského ostrova 2000, Robert Sak

Kniha velmi zajímavá a kupodivu - přestože víceméně faktografická - čtivá. Ovšem neméně zajímavý, velmi trefný je i komentář ipe, děkuju za něj. Nikdy bych to tak nevystihla. Měla jsem možnost porovnávat s knihou A. Wagnerové Sidonie Nádherná. V drobnostech se liší, v zásadním shodují. Ale koupit si hodlám knihu A. Wagnerové, už kvůli úžasné fotografii na titulní straně!... celý text

Justýnka a asistenční jednorožec 2017, Kateřina Pantovič

Přidávám se ke všem nadšeným komentářům - zajímavé nápady a nádherné ilustrace! Postava, která mě nejvíce oslovila a pobavila, nebyla sice Justýnka, ale tatínek, ale to snad nevadí . . . Zaujalo mě především úvodní věnování; i moje děti zcela změnily můj způsob vnímání světa, s nimi jsem - zase po mnoha letech - objevila relativitu času a zemi Fantazie. Jen jsem jim zapomněla poděkovat, což hodlám rychle napravit! A stejně tak děkuju oběma autorkám za řeku slov a fantastické ilustrace.... celý text

Sidonie Nádherná a konec střední Evropy 2010, Alena Wagnerová

Sova 2016, Samuel Bjørk (p)

Příběh Biafry 2012, Frederick Forsyth

Jak napsal Boboking, nejvíce mě zarazil antibritský tón, který Forsyth nijak neskrývá, přestože je poddaným jeho veličenstva. Kniha je skvěle napsaná, opravdu spíše literatura faktu. Popis vzniku státu Nigérie a hlavně složení jeho obyvatel: Hausové (muslimové, převážně manuálně pracující a nevzdělaná vrstva) na severu, Igbové (křesťané, vzdělanější a pracovitější) na jihovýchodě, a spousta dalších, početně slabších etnik. Porovnání nabídky středních škol - zatímco na severu, kde žila zhruba polovina obyvatel, jich byly stěží desítky (41), na jihu stovky (842). Forsyth dokumentuje a kritizuje přístup velmocí, nejen GB; nepravdivé informace africké "větve" BBC, bezmocnost červeného kříže a naprosto neuvěřitelný závěrečný verdikt: nebyla to genocida, jelikož nigerijské vládě nelze prokázat úmysl. Co mě ovšem šokovalo ještě více, byla informace na wikipedii, kterou jsem si následně otevřela - téma Biafry a občanské války v Nigérii je tam popsáno způsobem, kterým referovalo právě zprofanované BBC před více než 40 lety! Generál Ojukwu, kterého Forsyth uvádí jako příklad snad jediného známého nezkorumpovaného afrického politika, který nejenže se ve státní službě neobohatil, ale naopak do ní investoval i veškerý svůj majetek, je tam vylíčen jako padouch, jemuž nebylo rovno. Papír, stejně jako internet, unese zřejmě opravdu vše . . . V knize je několikrát zmíněno i Československo, např. jako jedna ze zemí, které po vypuknutí války odmítly do Nigérie dodávat zbraně a které své odmítnutí - na rozdíl třeba právě od Velké Británie - skutečně dodržely. Při čtení knihy se mi vybavovalo téma jiné, ale v zásadě velmi podobné knihy: Exodus Leona Urise. Britský mandát v Palestině se chýlí ke konci; obyvatelstvo tvoří pracovití a odhodlaní přeživší Židé a apatičtí, nábožensky manipulovaní Arabové. Britové odcházejí a přestože by měli být nestranní, zcela evidentně nahrávají Arabům. Britská koloniální politika rozhodně nebyla bez kazu.... celý text

Analfabeta Negramotná 2013, Ján Uličiansky

Sdílím nadšení všech níže podepsaných, i já jsem knihou byla nadšená. Jaké však bylo mé překvapení, když ji naše děti (1.stupeň ZŠ) víceméně ignorovaly, navzdory bezvadným ilustracím a navzdory mému doporučení! Když z hodnocení Lociky vytáhnu poslední větu, jsme doma: existuje početná skupina knížek, které byly původně určeny dětem, ale nadšení jsou z nich především vnímaví dospělí, kteří se nestydí číst dětskou literaturu. A obávám se, že Analfabeta bude taky patřit do této skupiny. Jaké zkušenosti mají profesionální knihovnice?... celý text

O princi Čekankovi 2008, Patrik Ouředník

Úžasná pohádka, kterou naše děti - na rozdíl třeba od Malého prince - milovaly už odmala, včetně ježibabího rozpočítadla: jedna, dvanda, třinda, čtrnda, pádě, ládě, souka, louka, do klobouka, cinky linky bác!... celý text

Záhada č. 28 2007, Magdalena Wagnerová

Moje oblíbené číslo je 28, takže tahle knížka pro mě vlastně byla povinná. A byla skvělá, i když ji asi více oceníme my dospělí, podobně jako hrocha Obludvíka. Zjistíme, jak vznikla první veřejná knihovna, najdeme tu knižní desatero, to vše prokládáno pohádkami, ale třeba taky pomocným slovníčkem pro pana domácího (stará rašple: 1.nářadí, které používal už náš dědeček; 2. starší osoba ženského pohlaví, která láteří, straší malé děti nebo zvířátka a vůbec je pěkně protivná). Príma nápad a skvělé provedení, včetně jednoduchých černobílých ilustrací.... celý text

Podivínsko 2003, Stefano Benni

Na ostrově Podivínsku žije jediný domorodec, Osvald, který je měřítkem všeho. Takže např. hloubka moře je 10 osvaldů; bylo 30 osvaldů ve stínu; běhá až 60 osvaldů za hodinu. Pro lidi: osvald = přítel, nesvald = nepřítel, kdosvald = podezřelé individuum. Na ostrově dále žijí tvorové jako čárkouš - Skunk interpunk, kočkodrap - Mourkus panoramikus, rockouš - Avis Presley a samozřejmě mnoho dalších, jejichž stručnou, ale trefnou charakteristiku autor nabízí. Stefano Benni má fantazii dítěte, ale ironický postřeh a sarkastické komentáře dospěláka. Jsem přesvědčena, že i v zemi, která byla kolébkou velkého J. C., má čtenářům co nabídnout. A kdyby byl vrstevníkem Járy C. a mohli se potkat, určitě by si měli co říci.... celý text

Zázraky a divy 1958, Julian Tuwim

Určitě jsem četla knížky podobně povedené - našeho Radka Malého, nebo Shela Silversteina. To nic nemění na tom, že napsat v roce 1958 takovou knihu dokázal jen Pan Spisovatel. Miluju jeho hlášku: žádný učený z nebe nespadl, ale pitomce jako by shazovali!... celý text

Geniální přítelkyně 2018, Elena Ferrante

Co mně ryba vyprávěla 2003, Alena Vostrá

Co dělá vítr, když nefouká 2000, Alena Vostrá

Příjemné překvapení - autorku jsem neznala, ale prázdniny u prabičky mi leccos připomněly. Styl psaní jednoduchý a výstižný, dětem se určitě bude líbit. A já se podívám i na knihy, která tato autorka napsala pro dospělé - budou taky tak povedené?... celý text

Stopy v krvi 2016, Steve Robinson

Děkuju za vysvětlení, krtecek_1. Pro mě byl blesk na modročerné obloze vždy spíše bílý a fyzika nikdy nepatřila k mým oblíbeným. O mém muži se to ale říci nedá, a přesto ho tohle vysvětlení nenapadlo. Možná nebyl ve fyzice až tak dobrý, jak tvrdí . . .... celý text

Lingvistické pohádky 2006, Petr Nikl

Tahle kniha se mi dostala do rukou v dětské knihovně a já pochopila, že bez ní nemůžu žít. Už jen názvy jednotlivých pohádek - skřípavá, holá, doslovná, nejměkčí, mlžná, barevná, popletená. A pak taky Poháda a Pohádečka. To je pohádkové obžerství v tom nejlepším slova smyslu. Ochutnejte ukázku, pro srovnání nejprve Pohádečka a vzápětí tentýž text, ale verze Poháda: Pohádečka je rozmazlená pohádka (text za slovem je má být vzhůru nohama a slovo je leží uprostřed strany a je barevně, červeně) . . . Vichříček přinesl bouřtičku a ta zase deštíček. Deštíček vodu do potůčku a ta propláchla malátné žabičky. Nakonec se probudili i slimáčci. To všecko dohromady znovu zaševelilo, zacupitalo a zatetelilo se. . . . Poháda je pohádka pro drsňáky . . . Zaburácelo a vichr přihnal bouřku s lijákem. Potok se rozvodnil a žaby blemcly o hladinu. Nakonec se zmátožili i slimáci a vylíhly nové houby. Všude dusot, řvaní a hluk. . . . A což teprve to vysvětlení na úvod: . . . Proto jsou pro trochu starší, ale ne zas tak moc staré. Totiž zároveň i pro ty mladší, i když ne zas tak úplně mladé. Ale vlastně i pro ty nejmladší z nejstarších. Zkrátka myslím to jakože pro ty, kterým nevadí číst ty blbinky i později, nebo naopak dřív . . . No a navrch ještě ty nezaměnitelné ilustrace. Prostě kniha, o které jsem vůbec nevěděla, jak moc bych ji chtěla. A teď ji mám. Moc a moc děkuju, pane Nikle.... celý text