Buchta$$
přečtené 430
Komturova smrt
2018,
Haruki Murakami
Pere se to ve mně. Mám z knihy smíšené pocity. Možná, že jsem se na knihu až moc těšil, obzvlášť na téma osamocení v horách (které bylo úžasné v Honu na ovci), bohužel nadšení ze mě postupně opadalo a byla to nuda, nuda a nuda. Jsem ochotný u Murakamiho přijmout opakování motivů z jeho předešlých knih. Tady ovšem tyto motivy byly zcela zcestně použity, navíc postavy byly ploché, nezajímavé, stylisticky to na hodně! (né-li všech, fuj) místech dřelo. Co se mi ovšem líbilo, byl úžasný překlad Tomáše Jurkoviče (proto jsem se také rozhodl číst knihu v čj a nikoliv v aj). Avšak sebelepší překlad nezalepí díry, které zanechal autor. Dále pouze pro ty, co již četli (spoilery!): V tomhle 700stránkovým maratóně Murakamimu došel jasně dech. Mám ho samozřejmě rád a spoustu chyb a přehmatů mu odpouštím, ale tohle se mi zdálo až příliš. Naprosto nevyužil potenciál, který se nabízel (samota - místo toho se objeví nějakej bělovlasej teplouš), já vim, tady chtěl navázat na jeho oblíbenou knížku Velký Gatsby, docela se mu to povedlo, ale mohl to udělat líp. Rolnička a nemrtvej mnich se mi hrozně líbila, to zase bylo super, tenhle japonský exkurz Murakamimu slušel, byť rád tam hází věci ze západu. Ovšem nápad s ideu totálně po****. Murakamimu filosofování nejde a definice idey v podání maestra tahala za uši. Pedofilsky se vyřádil na postavě Marie Akinawy a jejích prsatých problémech, a když zmizla, skákal jsem, že je v tahu. Najednou se objevila a její příběh zmizení mi byl muky. Střídání ich a er forem + popis jak trpěla v luxusní vile, kde se pár dní válela a žrala sušenky a pila balenou minerální vodu. Já nevim, to po tom Murakamim to nikdo nečetl? Vypadalo to jako kdyby to ke knize vůbec nepatřilo, bylo to trapný. A závěr? No, dejme tomu.... celý text
Ad Fontes - Cursus Latinus
2012,
Eva Kuťáková
odpad!
Učebnice je nepřehledná, všechno je smíchané dohromady.
Idiot
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Kdybych byl zlej, tak bych napsal, že to je o jednom mentálovi a vožralcích, zlatokopkách, sockách a Bůh ví (nebo neví, protože tu máme i ateisty) ještě čeho. Ale ne. Tohle je jenom trnité houští, kterým se musí čtenář prosekat snad každou knihou Dostojevského, aby se dostal k nádherným myšlenkám, které posunuli celou naši společnost a dostali nás blíž k pochopení naší psyché.... celý text
Nesnesitelná lehkost bytí
2006,
Milan Kundera
odpad!
Snesitelná těžkost zblití aneb Filosofie pro děvkaře a děvky. Taková všehochuť prostoupená pseudo-intelektuální filosofií, jenže filosofování a šoustání jaksi nejdou k sobě, a proto to celkově snižuje kvalitu díla. Kdyby to byla knížka jenom o životě v a mimo komunistické Československo, tak to je to super! Jenže Milan tam háže kdejaká velká jména, od Nietzscheho po Beethovena, zatímco hlavní hrdina ho už musí mít jak jehlu. K tomu postavy tak nesympatické, že vám je fuk jestli jim v příští kapitole spadne na hlavu TĚŽKÁ cihla nebo LEHKÉ pírko. Snad nejsmutnější na tom je, že z celé knihy plné myšlenek o bytí se mi nejvíc líbila myšlenka o hovně.... celý text