budíček přečtené 393

Na plechárně 2002, John Steinbeck

Uličku Na plechárně jsem si i s jejími zvláštními a svéráznými figurkami zamilovala. Nešlo to jinak :), i když jsem si ze začátku říkala, co na tom Steinbeckovi všichni tak vychvalují... Měla jsem problém se začíst a jeho popisy byly takové ... no jiný styl, než na jaký jsem zvyklá. Ale pak se to nějak zlomilo a já Plechárně podlehla. Nečekaně ! Naráz mi popisy nevadily a naopak přesně vystihovaly a dokreslovaly atmosféru děje. Jako bych se místem procházela společně s hrdiny... Navíc Steinbeckův humor mi tady sedl. Byl jemný i drsný zároveň stejně jako samy postavy. Nejvíc se mi líbily kapitoly, kde se objevoval Li Čong nebo Mackova banda, ale i ostatní postavy si mě získaly. Jen u některých kratších kapitolek mi občas přišlo, že byly trochu navíc. Nicméně ti lidé drsného zevnějšku, co si našli svůj způsob, jak se poprat se životem a přitom měli pořád dobré srdce a úmysly (i když jim plány vždy nevyšly tak jak zymýšleli) mají moje sympatie... :) Bylo to moje první setkání se Steinbeckem, ale v budoucnu mám v plánu se k nějakému jeho dílku vrátit...... celý text

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

John Steinbeck mě tímto přesvědčil, že i krátkou novelu dokázal napsat mistrně. Byť to byl příběh krátký - tak dojemný a silný. Přátelství je někdy těžké, těžší jsou ovšem naše vlastní rozhodnutí, o tom se přesvědčila i jedna z hlavních postav George. Konec byl tak dojemný a smutný až byl krásný (byť tragický). Myslím, že O myších a lidech budu vstřebávat dlouho a dlouho o něm budu přemýšlet. A to je to, co dělá knihu dílem v tom pravém slova smyslu. Nemůžu hodnotit jinak než plným počtem hvězd. Co se stylu týče tak rozsahem tato novela není dlouhá, charaktery postav Steinbeck opět vystihuje přesně a popisy prostředí nejsou přehnané, naopak přesně dolaďují atmosféru příběhu. Nemám co vytknout, můžu jen doporučit...... celý text

Pláň Tortilla 2007, John Steinbeck

Podobný koncept jako Na Plechárně plný pohodových a vtipných příběhů jedné party kumpánů, a přesto se člověk bavil. Za záčatku, když autor seznamoval se všemi postavami - Dannyho a jeho kamarády, jsem se smála docela často, nad jejich svérázným přístupem k životu, lásce k vínu i nad jejich charaktery. Jejich příběhy a zážitky byly nevšední, jejich nápady také. Konec jsem čekala trochu jiný, ale neubral na celkovém dojmu a ten byl hodně dobrý.... celý text

Pohár zlata 2008, John Steinbeck

Docela mě překvapuje, že má tohle Steinbeckovo dílko, nižší hodnocení. Vím, je to psáno trochu jiným stylem, než jako u jeho pozdější tvorby - taky to byl jeho první román, a každý autor nějak začíná - ale na to že to je prvotina, tak vůbec ne špatná. Právě naopak docela čtivá. Příběh kapitána Morgana, od jeho prvotního rozhodnutí, že se odejde plavit po moři, odchodu z rodného Walesu, nalodění se na první loď , jeho zajetí, následná svoboda a pak už slibná kariéra slavného piráta, dále dobytí "Poháru zlata", střet s Červenou světicí i prožívání jeho osobního pekla a hledání sebesama, měl něco do sebe. Kromě popisu života hrdiny se autor také zabýval jeho vnitřními pohnutkami (jeho honbou za svým snem, vnitřní sebetrýzeň nad činy a jejich následky, jeho nejistoty i jeho rozhodné skutky, plány a strategie atp). Občas mi přišly některé dialogy slabší nebo přebytečné, ale vzhledem k tomu, že to byl autorův první román, tak se tato drobnost dá tolerovat ;). Na nějakých dvěstěpadesáti stranách se autorovi podařilo zachytit příběh jednoho muže i dobrodružství pirátských plaveb a touhu, která člověka nutí jít si za svými sny.... celý text

Sladký čtvrtek 2001, John Steinbeck

Sladký čtvrtek navazuje na osudy v ulici Na plechárně. Bylo mi trochu líto, že se Li Čong odstěhoval a nahradil ho ten podezřelý Mexičan, co si liboval ve zločinu všeho druhu - došlo k výměně některých postav a příchodu nových, ale co už se dá dělat?! :) No přiznám se, že Plechárna mě bavila víc. Bylo tam víc vtipu, tady se spíše řečnilo ve vážnějším duchu. Nicméně Steinbeck psát umí a je to dobrý autor, který i to nejobyčejnější prostředí a nejvšednější situace dokáže přesně vystihnout.... celý text

Čachtická paní ve vězení a na svobodě 2004, Andrej Štiavnický

V podzemí Čachtického hradu 2001, Andrej Štiavnický

Mrazení 2011, Maggie Stiefvater

Ale jo nečetlo se to zas až tak špatně, dokonce to mělo i nějaký ten děj, problém je v tom, že té nadpřirozené (upíří, vlkodlačí...) tematiky je teď tolik až už to začíná nudit... Navíc hrdina trpící věčně depresemi, mě nebere, to mi stačilo bohatě při čtení ságy Stmívání... (tam jsem měla ke konci toho trpitele světa chvílemi už plné zuby). Každopádně už jsem četla i horší, kdyby se s podobnýma knížkama neroztrhl pytel hodnotila bych možná jinak, ale takhle je tohle pro mě spíš takový průměr. Neurazí ale ani nijak zvlášť nepřekvapí, na další díl se nechystám...... celý text

Dracula 1997, Bram Stoker

Do četby Draculy jsem se nehnala a dělala jsem chybu. Když jsem se konečně odhodlala a začala číst nemohla jsem se odtrhnout, svého času to musel být fakt děsivý trhák... Začátek odehrávající se v Transylvánii na Draculově hradě se četl jedním dechem a stránky mizely jedna za druhou. Poté, co se děj přenesl zpátky do Anglie nadšení trochu zesláblo, zápisy z deníku Miny byly občas nudné (buďme upřímní...), ale poté, co za podivných okolností připlula loď s Draculovou rakví a začly se dít podivné změny s Lucy , se čtivost opět vrátila. Přiznám se konec mě trochu zklamal, přišlo mi že mohl být propracovanější, taky mi přišel trochu rychle odbytý, ale to nic nemění na celkovém dojmu z knížky (4 hvězdičky) a za přečtení rozhodně stojí.... celý text

Lovci mamutů 1980, Eduard Štorch

Vesnický román 1970, Karolina Světlá (p)

Vesnický román jsem objevila náhodou v knihovně. A musím uznat, že byť je to už stará klasika, tak se mi hodně dobře četl. Dějově byl příběh několika osob žijících v Podještědí na jednom statku zajímavý, co chvíli se událo něco, nebo do příběhu vstoupil někdo, kdo děj oživil. Čtenář se seznámil s tím, jak to kdysi chodilo na statku, jaké byly ve vsi zvyky a to nejen o Vánocích ale i přes rok, jakým lidé propadali pověrám a také jak důležitá tehdy byla morálka a bezúhonnost, aby se na člověka nedívali skrz prsty a neodsoudili ho k veřejné hanbě... Z postav hraje v příběhu hlavní roli milostný trojúhelník rychtářky, jejího může Antoše a služky Sylvy, další podstatnou postavou je Antošova matka, která je právě tím prvkem, který neustále připomíná důležitost morálních hodnot, zásad a bohabojnosti. Rychtářka je vylíčena jako osoba bohatá, sobecká a rozmarná. Byť zpočátku se jeví jako rozumná, její rozmar jí zatemní mozek a její touha po pomstě přivede ji až k pověrám a uctívání temných sil. Antoš je vylíčen skoro jako hrdina, při čtení jsem občas měla pocit, že autorka ho povyšuje a chválí nade všemi schválně, a občas mi to vadilo. Ano taky mu přiznávala obyčejné lidské vlastnosti, ale občas byla ta jeho bezchybná povaha až neuvěřitelná. Sylva byla divoká dračice, která dokázala na druhého vytáhnout nůž, pokud jí chtěl ublížit a bavila se spíše chlapeckými zábavami než dívčími. Na statku ovšem nastal její obrat a ona se změnila v poslušnou, opatrující a dokonalou dívku i služku. No bylo vidět, že je to už opravdu klasika, ale i přes to, že místy byl příběh naivní, byl čtivý a zaujal. A určitě si od autorky někdy něco přečtu...... celý text

Dcera Čarodějek 2002, Dorota Terakowska

Tuhle knížku jsem měla před nějakými deseti lety půjčenou z knihovny a od té doby jsem se s ní nikde nepotkala, tuším jsem někde na netu četla, že se její další tisk ani zatím nechystá. To je podle mě dost škoda, byť to byla taková fantasy spíš pro mládež, kdy se čtenář seznamoval s hlavní hrdinkou od dětství až po její dospělost, knížka měla takovou hodně zvláštní a ponurou atmosféru, která na čtenáře dýchala skoro z každé stránky. Hrdinku vychovávaly a učily čarodějky, které ji chránily před nepřáteli, kteří ovládali svět a podmaňovali si obyčejné lidi, kteří jim sloužili jen na těžkou práci. Čarodějky měly zato, že hlavní hrdinka je vyvolenou osobou, která má znovuobnovit/ nebo nalézt (už nevím přesně) ztracené království a nastolit nový pořádek a kterou se snažily ukrývat před nepřáteli.Detaily už si vážně nepamatuju, tak je možná z mé strany u popisu děje nějaká ta nepřesnost. Zato si ale pamatuju pocit, který ve mně tato knížka vyvolala, tehdy byl obdobný jako po dočtení 1984 nebo Marťanské kroniky. Kdoví, možná kdyby se mi tato knížka dostala do rukou v současnosti, tak bych komentovala jinak, ale z toho jak na mě zapůsobila tehdy mi vážně chvílemi běhal mráz po zádech a nezapomněla jsem na ni do dneška...... celý text

Zloděj map 2009, Heather Terrell

Zloděj map byl tak trochu překvapením a vůbec ne ve špatném smyslu... Možná proto, že jsem neměla moc vysoká očekávání, mě ta exotická mořeplavba bavila. Co se příběhu týče má tři linie, první se točí kolem čínského eunucha Ma Č´, který je jako kreslič map vybrán do posádky císařské flotily, aby zmapovali dosud neznámý svět a objevili tajemnou zemi Fusang (pobřeží Ameriky), během plavby nakreslí spoustu různých map z míst, které navštívili, a vzpomíná na všechna dobrodružství i strasti plavby. Ale po návratu je situace v zemi jiná a všechny mapy mají být zničeny, jenže tento příkaz nakonec není tak docela splněn. Druhá linie se odehrává o pár desetiletí později a týká se výpravy Vasca de Gamy, pátrající po cestě do Indie. Na jeho lodi je lodivod Antonio Coelho, který má v rukou mapu, o které ostatní z posádky neví, mapu, na které je cesta již vyznačena... I tuto výpravu čeká řada strastí a Antonio je nakonec nejvíce zhnusen pokrytectvím a sobeckostí právě kapitána výpravy, který naopak získává všeobecné uznání. Třetí linie je současná. Mladá právnička je požádáná jedním klientem, aby vypátrala vzácnou mapu, která byla objevena na čínském nalezišti a následně ukradena. Kdo ji ukradl, jaké má kdo vlastně zájmy na tom, aby se mapa neobjevila na veřejnosti a co je zač prastarý řád chránící tajemsví portugalských mořeplaveb, a jak s tím vším souvísí ztracená mapa je řadou hádanek, které musí hrdinka vyluštit... Jasně je to fikce, i sama autorka to v doslovu přiznává, ale je to fikce která se dost dobře čte, vtáhne člověka do děje a ten se naráz octne na Hedvábné stezce, na středověké lodi, nebo po vzoru Brownovy Šifry v závodu s časem o vyluštění tajemství... Přiznávám, užívala jsem si tu jízdu (nebo spíše plavbu:))...... celý text

Špetku odvahy! 2007, Bradley Trevor Greive

Markéta Lazarová 2008, Vladislav Vančura

Krásná knížka, která je sice stylem trochu náročnější, ale pokud se tím čtenář nenechá odradit, užije si zajímavý a krásný příběh. Tak trochu mi to připomínalo Romea a Julii počesku zabalené ve starobylém hávu :) Jak jsem zmínila styl knížky není pro každého, ale kdo propadne kouzlu příběhu, bude ho řadit mezi svá oblíbená díla a za sebe můžu jedině doporučit...... celý text

Báječná léta pod psa 2002, Michal Viewegh

Od autora jsem četla ještě Výchovu dívek v Čechách a Báječná léta byla lepší. Příběh měl děj, hrdinové působili celkem sympaticky, a až na občasné přehnané intelektuální fráze, které jim autor vsadil do úst, i obyčejně (opravdu kdo používá přehnaně spisovné věty v běžné mluvě?!, a zvlášť u dětské postavy ta přemoudřelost občas působila nevěrohodně a rušivě -bylo toho zkrátka trochu moc). Ovšem za dialogy samy postavy nemohly, u těch je na vině autor, takže se to dalo zkousnout. Některé příhody byly i vtipné, párkrát jsem se dobře pobavila, sem tam se našel i nějaký ten sarkasmus, ale na druhou stranu občas některé scény byly trochu absurdní. Nicméně i přes tyto výtky je to knížka, která mě bavila (byla lepší než film). Když už jsme u těch filmů, někde na netu, nevím přesně, jsem četla, že u Viewegha jsou lepší filmy než knižní díla, nevím jak u ostatních děl, ale u Báječných let tomu rčení za pravdu nedám. Na druhou stranu pravdou je, že jeho ostatní knížky jako Biomanželka atp. mě ani moc nelákají.... celý text

Výchova dívek v Čechách 1994, Michal Viewegh

Vybíjená 2004, Michal Viewegh

Nečekala jsem, že od Viewegha ještě někdy něco přečtu, ale Vybíjená se ke mně dostala tak nějak nečekaně, tak jsem ji přelouskala. Nebudu nic přikrášlovat ani zbytečně kritizovat, jeho knížky jsou pro mě spíš průměrné, a tak ho nikdy nebudu hodnotit nebo snad srovnávat s velikány světové či naší literatury. Přesto ve Vybíjené byly dva tři momenty, kdy jsem si říkala, že kdyby takhle psal celou dobu, byl by pro mě jako autor zajímavější. Navíc to dílko i přes výtky, které si neodpustím, bylo čtivé a stránky celkem odsýpaly… Samotný příběh několika spolužáků od jejich začátků na gymplu až po bilancování jejich životů kolem čtyřicítky nebyl špatný. Vzpomínky z gymplu občas i pobavily. Na střední/vysokou vzpomínáme nebo budeme vzpomínat jednou všichni. Dalo se z toho námětu vytřískat a napsat něco úplně jiného... Ale přesto, že bych jako čtenář s chutí prožívala tu nostalgii s postavami, to nešlo. Žádná z postav mi nebyla sympatická, s nikým z nich jsem nesoucítila (snaha byla, jen ty postavy nějak odrazovaly už předem) a občas jsem měla chuť, dát některému pár facek, ať se probere. Navíc ten pesimismus, který z atmosféry i postav vyvolával takovou divnou hořkou chuť při čtení, taky dvakrát nepomohl k lepšímu dojmu. Chyběla aspoň jedna trochu optimistická postava, která by čtenáři navodila jakýsi pocit naděje v těch utopených iluzích jedné třídy… Pokud tam snad někdo takový byl, tak jsem ho nenašla, každý z nich věděl co chce a nikdo z nich nakonec nebyl spokojený, protože toho buď nedosáhl, nebo si to neudržel nebo dostal něco úplně jiného a nebyli schopní se s tím nějak srovnat. Kniha (nebo spíš asi autor) se neobešla bez obvyklých vulgarismů. Nebylo jich sice moc, ale stejně nechápu, proč je cpe do svých knížek, když existuje spousta autorů, co píšou kvalitně i bez toho. Víc asi nemám, co dodat, takové průměrné dílko, které se rychle přečte, ale mám pocit, že i celkem rychle zapomene…... celý text

Noc na Karlštejně 2007, Jaroslav Vrchlický (p)

Nemohla jsem si pomoct, poslední stránky jsem dočítala s úsměvem. Pan Vrchlický mě tímto svým klasickým dílem mile pobavil. Často se mi do čtení promítaly i postavy z filmu a před očima se mi odehrávaly jednotlivé scény se známými dialogy, které byly i ve hře. Pro mě osobně velice příjemné a veselé čtení.... celý text

Antigona 1968, Sofoklés