budíček
přečtené 393
Farma zvířat
2000,
George Orwell (p)
„…My prasata pracujeme duševně. Celé zařízení této farmy závisí na nás. Ve dne v noci se staráme o vaše blaho. My ta jablka jíme a mléko pijeme pro ""vás""!..." Farma zvířat se mi četla snad líp než autorovo slavné 1984. Povahy jednotlivých zvířat vykreslil přesně, a celý průběh revoluce na farmě byl tak poutavě popsán, že se to četlo skoro samo. Původně šlo o vzpouru zvířat proti utiskovateli – člověku. Poté co ho zdárně vyhnali z farmy, nastolila si zvířata řád pravidel a vzájemnou rovnost mezi sebou. Ta se ale postupně začala přeměňovat, aniž by si toho zvířata chtěla vůbec všimnout, odmítala sama myslet a jen tupě opakovala, co jim bylo do omílání opakováno skupinou vychytralých prasat, která žila v blahobytu na úkor jejich dřiny. Tak si zvířata ani neuvědomovala, že žijí mnohem hůř než za vlády jejich původního majitele a prasata jen stále posilovala svůj vliv a vesele si měnila pravidla ve svůj prospěch, včetně jejich změny postoje vůči člověku, zvlášť pokud z toho měli vlastní prospěch… Orwell sice narážel na tehdejší Sovětský svaz a jeho režim, ale v podstatě se dá tenhle příběh uplatnit na jakoukoliv ideologii, pokud je až fanaticky propagovaná a pokud jsou lidé pohodlní a nechce se jim přemýšlet a radši jen papouškují, co jim kdo předloží… Svým způsobem to byla odstrašující četba taky, vláda jedné elity, která obírá všechny ostatní jen proto, aby si žila sama nad poměry, a ještě to ospravedlňuje ohlupující ideologií opět není nic povzbudivého a člověka často napadlo, že tohle se už ve světě objevuje a děje nebyl to příjemný pocit (tohle je vyloženě dílo ze života, dá se říct), přesto musím uznat, že celé to vládnutí jedné elity vystihl Orwell absolutně přesně a ještě s jistou nadsázkou, která dílku občas dodávala vtipnost a odlehčovala situaci. Opět jedna z knih, kterou by si měl přečíst každý...... celý text
Romeo, Julie a tma
1959,
Jan Otčenášek
Romeo, Julie a tma je kniha, která se Vám dostane pod kůži a zůstane tam. Četla jsem ji vícekrát a byť je to dílo, co se řadí k povinné četbě, já ji jako povinnou nebrala a brát nikdy nebudu, mě totiž zaujala už při prvním seznámení. Aby také ne, příběhy z války (je jedno, ze které ), jsou silné právě proto, že se ukazuje síla skutečných hodnot a také to, co je v lidech dobré a opravdové (to zlé také, ale to tu pitvat nehodlám…). Čtenář si často uvědomuje, co má smysl, právě když se zamýšlí nad silnými příběhy té doby. Hlavní hrdina mi byl sympatický hlavně svojí odvahou, i když on nad tím asi tak hluboce neuvažoval a prostě jednal. Zachránil úplně neznámou dívku, která měla druhý den nastoupit k transportu do Terezína. V době, kdy si člověk nemohl být jistý absolutně ničím, chránil a staral se o úplně cizího člověka. Přátelství přeroste v lásku, ale osud bohužel nepřeje hlavním hrdinům… Byť je to smutný příběh rozhodně stojí za přečtení, je napsán čtivě a donutí k zamyšlení…... celý text
Louka ohňů
2003,
Jiří Pánek
Zajímavý pohled na to, jak to na našem území mohlo vypadat v době Sámovy říše. Místy byl příběh celkem drsný, ale jinak byl dějově hodně zajímavý. Atmosféra a prostředí byly vykresleny tak, že pro fantazii nebyl velký problém si je představit. Postavy byly vcelku uvěřitelné, a jejich charaktery reálné. Pohanské rituály, tehdejší život, uctívání přírodních božstev, časté boje i mocenské intriky, a samozřejmě i trochu lásky se povedlo autorovi do tohoto díla vměstnat. Dávám sice 3 hvězdy, ale hodnotím jako nadprůměrné a jsem docela zvědavá, jak budu po čase hodnotit po dalším přečtení. Ale na to že jsem vybírala pouze podle anotace a nevěděla do čeho jdu, přečtení rozhodně nelituju...... celý text
Staré řecké báje a pověsti
2005,
Eduard Petiška
Bezkonkurenčně nejlepší zpracování klasických řeckých bájí, co si budeme povídat?! :) Knížka, od které se jen těžko odtrhává, a ke které se čtenář vždycky rád vrací a navíc psána moc hezkou čtivou formou... Zasloužila by klidně i 10 hvězdiček :)... celý text
Závěť Gedeona Macka
2008,
James Robertson
Výpověď faráře (který nevěřil v Boha, dopustil se cizoložství a neváhal nadávat, když měl zrovna náladu) o svém ponurém dětství, přísné výchově, životě na skotském maloměstě opředeném legendami a mýty i s jeho charakteristickými postavičkami a jejich příběhy, jeho tajemné setkání s "Kamenem" - menhirem, který se objevil zničehonic na místě, kde nikdy předtím nebyl a viděl ho nejspíš jen on, i když kdo ví?!, jeho pádem do propasti, kde ho nakonec zachránil ďábel, jeho přiznání a následné odsouzení a nakonec záhadné zmizení, tak se dá velmi stručně shrnout děj této knížky, ale zdaleka to není úplný výčet - to by byl hodně dlouhý komentář. Tato kniha je zajímavá a rozhodně stojí za přečtení. Žádná věrouka a vychvalování církve, ne jen příběh muže (ať už fiktivní nebo ne), který strhne svým dějem, tajemnou atmosférou a rozhodně donutí k zamyšlení - minimálně nad tím jak to s tím chlapem vlastně opravdu bylo. Ať už potkal ďábla nebo ne (ten je v knížce taky celkem kuriózní postavičkou), stalo se s ním něco, co ho přimělo, přestat se bát a žít v přetvářce i za cenu, že příjde absolutně o všechno. No a aby to čtenář neměl jednouché konečné výpovědi ostatních postav z knížky vnesou do závěru spoustu dalších otázek, na něž nejsou jasné odpovědi, tedy pravda je skrytá někde mezi tím vším. Co se stylu týče, je to psáno hodně čtivě a děj má spád, teda kromě nudného úvodu (nějakých asi 9 stran bylo trochu dost). Navíc Gedeon Mack není zatuchlý fanatik ale spíše realista a skeptik, takže tu není žádný jednostranný pohled (ve prospěch církve) na věc. Osobně pro mě byla tato knížka takovým zvláštním překvapením. Po dočtení rozhodně vyvolala celou řadu otázek, na kterou mě napadaly různé (i protichůdné) odpovědi...... celý text
Dobrý člověk ještě žije
1963,
Romain Rolland
Myslím, že Colas Breugnon se zařadí mezi mé oblíbené literární postavy. Nejen, že všecky strasti a překážky, co mu život hodil pod nohy zvládl s přehledem, ale i se sverázným smyslem pro humor. Jeho sarkasmus byl trefný, a nedalo se, buď jen souhlasně při čtení pokyvovat hlavou, nebo se usmívat. Zezačátku jsem měla dost problém se začíst, zvyknout si na jazyk, jakým je knížka psaná, ale pak se to zničehonic zlomilo, a já si užívala všecky hrdinovy historky. Z jeho příběhů byla cítit láska k životu, k rodné zemi, vínu, ženám a všemu dobrému, co život přináší. Každou nesnáz zvládl s humorem, ať už sarkastickým, bohémským nebo citlivým a dojemným. Přistihla jsem se několikrát, že se při čtení směju a mnoho jeho moudrých myšlenek by byla hodná citace, ale to by nestačilo, on totiž celý jeho život byla jedna velká myšlenka. Hrdina byl sice obyčejný člověk, ovšem se zdravým selským rozumem, ostrým jazykem, tvrdou palicí a obrovskou láskou k životu.... celý text
Petr a Lucie
1984,
Romain Rolland
Život, láska a válka – tři slova, která procházejí celým příběhem a provázejí jeho hlavní hrdiny. Tento příběh jsem četla už několikrát a vždy v něm objevím něco nového. Kdysi ještě snad na základní škole, se mi líbil příběh lásky hlavních postav. Dnes s odstupem let, mě neméně fascinuje jejich touha po životě, byť je beznadějná. Pohled mladých lidí na válku kolem nich je často dojemný a přitom člověku dá mnohem víc, než by čekal. Jejich úvahy o životě a společnosti, ve které žijí, a které se jen jakoby objevují vedle jejich milostného příběhu, jsou neméně silné. Při dočítání posledních stránek mě vždycky mrazí a žasnu, jak silný příběh dokázal autor na těch pár stránkách napsat.... celý text