budíček přečtené 400

V podzemí Čachtického hradu 2001, Andrej Štiavnický

Čachtická paní ve vězení a na svobodě 2004, Andrej Štiavnický

Sladký čtvrtek 2001, John Steinbeck

Sladký čtvrtek navazuje na osudy v ulici Na plechárně. Bylo mi trochu líto, že se Li Čong odstěhoval a nahradil ho ten podezřelý Mexičan, co si liboval ve zločinu všeho druhu - došlo k výměně některých postav a příchodu nových, ale co už se dá dělat?! :) No přiznám se, že Plechárna mě bavila víc. Bylo tam víc vtipu, tady se spíše řečnilo ve vážnějším duchu. Nicméně Steinbeck psát umí a je to dobrý autor, který i to nejobyčejnější prostředí a nejvšednější situace dokáže přesně vystihnout.... celý text

Pohár zlata 2008, John Steinbeck

Docela mě překvapuje, že má tohle Steinbeckovo dílko, nižší hodnocení. Vím, je to psáno trochu jiným stylem, než jako u jeho pozdější tvorby - taky to byl jeho první román, a každý autor nějak začíná - ale na to že to je prvotina, tak vůbec ne špatná. Právě naopak docela čtivá. Příběh kapitána Morgana, od jeho prvotního rozhodnutí, že se odejde plavit po moři, odchodu z rodného Walesu, nalodění se na první loď , jeho zajetí, následná svoboda a pak už slibná kariéra slavného piráta, dále dobytí "Poháru zlata", střet s Červenou světicí i prožívání jeho osobního pekla a hledání sebesama, měl něco do sebe. Kromě popisu života hrdiny se autor také zabýval jeho vnitřními pohnutkami (jeho honbou za svým snem, vnitřní sebetrýzeň nad činy a jejich následky, jeho nejistoty i jeho rozhodné skutky, plány a strategie atp). Občas mi přišly některé dialogy slabší nebo přebytečné, ale vzhledem k tomu, že to byl autorův první román, tak se tato drobnost dá tolerovat ;). Na nějakých dvěstěpadesáti stranách se autorovi podařilo zachytit příběh jednoho muže i dobrodružství pirátských plaveb a touhu, která člověka nutí jít si za svými sny.... celý text

Pláň Tortilla 2007, John Steinbeck

Podobný koncept jako Na Plechárně plný pohodových a vtipných příběhů jedné party kumpánů, a přesto se člověk bavil. Za záčatku, když autor seznamoval se všemi postavami - Dannyho a jeho kamarády, jsem se smála docela často, nad jejich svérázným přístupem k životu, lásce k vínu i nad jejich charaktery. Jejich příběhy a zážitky byly nevšední, jejich nápady také. Konec jsem čekala trochu jiný, ale neubral na celkovém dojmu a ten byl hodně dobrý.... celý text

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

John Steinbeck mě tímto přesvědčil, že i krátkou novelu dokázal napsat mistrně. Byť to byl příběh krátký - tak dojemný a silný. Přátelství je někdy těžké, těžší jsou ovšem naše vlastní rozhodnutí, o tom se přesvědčila i jedna z hlavních postav George. Konec byl tak dojemný a smutný až byl krásný (byť tragický). Myslím, že O myších a lidech budu vstřebávat dlouho a dlouho o něm budu přemýšlet. A to je to, co dělá knihu dílem v tom pravém slova smyslu. Nemůžu hodnotit jinak než plným počtem hvězd. Co se stylu týče tak rozsahem tato novela není dlouhá, charaktery postav Steinbeck opět vystihuje přesně a popisy prostředí nejsou přehnané, naopak přesně dolaďují atmosféru příběhu. Nemám co vytknout, můžu jen doporučit...... celý text

Na plechárně 2002, John Steinbeck

Uličku Na plechárně jsem si i s jejími zvláštními a svéráznými figurkami zamilovala. Nešlo to jinak :), i když jsem si ze začátku říkala, co na tom Steinbeckovi všichni tak vychvalují... Měla jsem problém se začíst a jeho popisy byly takové ... no jiný styl, než na jaký jsem zvyklá. Ale pak se to nějak zlomilo a já Plechárně podlehla. Nečekaně ! Naráz mi popisy nevadily a naopak přesně vystihovaly a dokreslovaly atmosféru děje. Jako bych se místem procházela společně s hrdiny... Navíc Steinbeckův humor mi tady sedl. Byl jemný i drsný zároveň stejně jako samy postavy. Nejvíc se mi líbily kapitoly, kde se objevoval Li Čong nebo Mackova banda, ale i ostatní postavy si mě získaly. Jen u některých kratších kapitolek mi občas přišlo, že byly trochu navíc. Nicméně ti lidé drsného zevnějšku, co si našli svůj způsob, jak se poprat se životem a přitom měli pořád dobré srdce a úmysly (i když jim plány vždy nevyšly tak jak zymýšleli) mají moje sympatie... :) Bylo to moje první setkání se Steinbeckem, ale v budoucnu mám v plánu se k nějakému jeho dílku vrátit...... celý text

Stříbrný vítr 1985, Fráňa Šrámek

Vím, že bysme si měli našich klasiků cenit, ale nemůžu si pomoct, pro mě byla četba Stříbrného větru utrpením, pustila jsem se do něho kdysi dávno na základce a to jen proto, že mi češtinářka rozmluvila ať se nepouštím do Kafkova Procesu (který byl dle ní asi vzhledem k mému tehdejšímu věku hůře stravitelnější než výše zmíněná klasika). No nevím, jak je Proces stravitelný, ale Stříbrný vítr byl masakr. Absolutně mi nesedl styl, jakým je napsaný. Já vím poetika první lásky, radosti studentského života, klidné plynutí děje... ale já to dočítala silou vůle, protože mi bylo líto nedočíst, když už jsem se dostala tak daleko...... celý text

Řeka bohů: Román ze starého Egypta 1994, Wilbur Smith

Krásná kniha… Už dlouho jsem si přála, aby se mi do rukou dostala podobná knížka a Řeka bohů moje přání nad očekávání splnila. Taita je znamenitý vypravěč a jeho příběh mě připoutal ke stránkám, od nichž se jen těžce odtrhávalo… Ale co je vlastně na Řece bohů tak úžasné?! No pokud máte rádi Egypt, chcete cítit rozžhavený písek pouště, vidět královské paláce nebo uličky Théb, zažít plavbu po Nilu, lov všeho druhu, navštívit vodopády, pevnosti ve skalách nebo zažít boje s domorodci a výpravy proti nepříteli, a samozřejmě taky zažít trochu zakázané lásky, tak tady to máte všechno pěkně úhledně naservírováno na nějakých 730 stranách. Pokud se vám rozsah knihy zdá moc, vězte, že vám uběhnou ani nebudete vědět jak. Jediné mínus si neodpustím zmínit a to bylo až neskutečné obdivování Lostris a Tana ze strany Taity. Z jeho zkresleného popisu působila ústřední trojice téměř dokonale a bezvadně, přitom ale čtenáři sám Taita zásadní chyby hrdinů ukazoval co chvíli. U Taity to byl jeho egocentrismus a vychloubačství vlastní geniality, Lostris byť dle Taity dokonalá za každé situace, na mně osobně působila často jako umíněná manipulátorka a Tanus, ten byl jediný celkem normální až na to, že občas ta jeho čestnost působila trochu přehnaně. Tímto mi občas dost lezli na nervy, ale na druhou stranu měli také řadu vlastností, pro které byli skutečnými postavami a působili více lidsky, než jak je vnímal sám Taita. Síla jejich přátelství byla místy až dojemná. Co se stylu psaní týče, jak už jsem zmínila výše tak těch nějakých 700 stran ubíhá svižně, skoro pořád se něco děje a hluchá místa téměř nejsou. První část knihy mi přišla trochu akčnější ale druhá to zase vyrovnala barevností děje a zajímavými místy, kam hrdinové zavítali na své plavbě. Co dodat?! Snad jen, že už se nedivím, že je Řeka bohů tak vyzdvihovaná, po jejím přečtení můžu říct - že právem.... celý text

Prima sezóna 1990, Josef Škvorecký

Poslední rituál 2007, Yrsa Sigurðardóttir

Poslední rituál je opět jednou z knížek, u které mi stránky mizely před očima a nebylo jednoduché se od nich odtrhnout. Od autorky jsem už četla knihu Mrazivé světlo a ta byla taky dost čtivá, takže mě překvapilo, že Poslední rituál nebyl zklamáním, ale naopak překvapením (tuším Mrazivému světlu předcházel). Děj byl promyšlený a propletený, konec trošku rychleji smetený ze stolu než by si dílko zasloužilo, ale v celku dost dobrá detektivka. Navíc téma čarodějnictví na Islandu mě zaujalo samo o sobě. Vraha jsem opět nezjistila i když mi bylo trochu jasné alespoň to, kdo vrahem nebude...Postavy měla autorka promyšlené a upřímně ta podivná parta studentů historie se zálibou v čarodějných rituálech mi dvakrát sympatická nebyla. Kdo zohavil tělo oběti podivným symbolem mě sice napadlo, ale vrah mi až do posledních stránek jasný nebyl - ani motiv. Trochu jsem se ztrácela v těch historických souvislostech, bylo jich celkem dost, ale popis některých starých rituálů, které se na Islandu prováděly byly v rámci příběhu "zajímavé".... celý text

Mrazivé světlo 2008, Yrsa Sigurðardóttir

Další detektivka ze severu tentokrát z Islandu. Bylo to hodně čtivé (akorát začátek než se to rozjelo byl průměrný) a děj byl tak propletený, že jsem adeptů na vraha tipovala hned několik. Prolínaly se v ději vraždy ze současnosti ale i spáchané za války. A aby byla atmosféra děje dokonalá tak se ponurou mlžnou nocí nesl něčí pláč (jestli to byl duch nebo ne neprozradím, ale autorka ty strašidelné okolnosti nevystihla vůbec špatně...) Není tam tolik krve jako třeba v Hypnotizérovi, ale je to hodně dobrá a zajímavá knížka. Anotace ty zásadní body vystihuje a zbytek si doporučuju přečíst ...... celý text

Quo vadis 1990, Henryk Sienkiewicz

Krásný a silný příběh, který ukazuje život ve starém Římě, lůzu i život boháčů, pronásledování křesťanů i šíleného Nera a také příběh jedné velké lásky. Když jsem četla, říkala jsem si nejprve proč je kolem toho takový rozruch, když je to takový klasický historický příběh, jakých jsou spousty. V další fázi jsem se pracně prokousávala zdlouhavými popisy, kterých tu bylo až moc, a v duchu jsem autora podezírala, že zkoušel kolik slov se dá nacpat na stránku. Ale potom nabral příběh spád, a těch silných momentů, především při šíleném zacházení s křesťany nejen v aréně, bylo hodně. Navíc je v příběhu spousta dobrých myšlenek. Charaktery postav jsou výstižné, Nerovo šílenství, Viniciova láska a oddanost, Petronius - stoik a obdivovatel krásy, Lygiina věrnost atp. Ano, je tu i hodně myšlenek točících se kolem víry, ale vzhledem k tomu, o čem quo vadis je, to může čtenář předem čekat a buď číst nebude a nebo dá příběhu šanci, a pak udělá jen dobře, protože jako celek je to úžasný historický příběh s mnoha silnými momenty. I přes ty obsáhlé popisy dávám 5 hvězdiček, protože konečný dojem, který ve mně dílo qou vadis zanechalo, tomu odpovídá.... celý text

Frankenstein / Frankenstein (dvojjazyčná kniha) 2010, Michelle Smith

Frankensteina jsem četla v dvojjazyčném vydání, a víc mě snad bavila ta anglická část než český překlad, který jsem četla spíš pro kontrolu, jestli jsem dobře pochopila text. Nevím, jestli je i normální verze tak krátká, nebo bylo ta dvojjazyčná nějak upravená, ale divila jsem se, že děj se hezky rozběhl a naráz byl konec. Přišlo mi, jako by mě autorka o něco ošidila. Opravdu úvod, kdy se čtenář seznamuje s vědcem, jeho životem, láskou a samotnou ideou vytvořit umělého člověka, mě odtáhl z reality natolik, že jsem skoro nevnímala okolní svět. Další běh děje, kdy začal tvořit, co vše pro to udělal, aby jeho pokus vyšel a poté samotné oživení "jeho díla" byl neméně zajímavý, stejně tak i to, jak následně začal litovat toho, co stvořil ( vzhledem netvora, ale přeci lidskou bytost) a jak se ho chtěl zbavit. Každá příčina má ale následek, a tak netvor se začne mstít a mrtvých začne přibývat (otázkou je, kdo je větší zrůda, zda umělá bytost, která ničí pro trochu citu, nebo tvůrce, který ho stvořil a hned odvrhl, aniž by se o něj postaral nebo se o něj zajímal, když už ho přivedl do cizího prostředí. Víc do děje zabíhat nebudu, ať neprozradím vše). Ale jak říkám, konec mi přišel fakt trochu odfláknutý, čekala jsem asi nějaké barvitější a propracovanější vyústění děje a to se bohužel nekonalo, tak proto jen 3 hvězdy, jinak bych neváhala dát 4. Příběh se zajímavou myšlenkou, celkem čtivě zpracovaný.... celý text

Nesmrtelné myšlenky 2005, William Shakespeare

"Nevím, co dělám, jen se bojím, že můj zrak mé duši lichotí a lže. Osud, ne my, je ale našim pánem. Co se má stát, se tak jako tak stane." Velice příjemná sbírka citátů z autorových her. Shakespeare je mistr slova, ať už píše o čemkoli, nejen o lásce, nebo zradě. U některých citátů se prostě nešlo nesmát a jiné donutily k zamyšlení. Spousta z nich jsou opravdu nesmrtelné myšlenky a mají co sdělit i současnému čtenáři. A řada z těch úryvků mě nalákala k přečtení dalších autorových děl...... celý text

Zkrocení zlé ženy 2011, William Shakespeare

Othello 2009, William Shakespeare

Macbeth 2008, William Shakespeare

Třináctý příběh 2007, Diane Setterfield

Že mě třináctý příběh tolik strhne jsem tedy nečekala. Když jsem knihu otvírala, neměla jsem ponětí, jaký příběh to vlastně budu číst, ani že mě tak pohltí. Příběh sám má dvě linie. První vlastní příběh mladé ženy Margaret, pracující v antikvariátu, píšící eseje a spisy o lidech, kteří kdysi dávno byli čímsi zajímaví. Je to žena, která opravdu miluje knihy a když jsem četla, to jak popisuje jaký vztah má ke knihám a příběhům, tak mě napadlo, že se s těmi řádky musí ztotožnit každý, kdo knihy a četbu miluje... Nicméně i ona má své tajemství, svůj příběh, svoji zákazanou komnatu, ve které ukrývá svou bolestnou ztrátu... Právě této mladé ženě se ozve stará a nemocná autorka Vida Winterová, která chce, aby sepsala její život. Tak se čtenář dozví o zvláštním domě, kdesi v Anglii, o jeho obyvatelích a o osudech, které skrývaly mnohá tajemství. Dozví se zvláštních dvojčatech, která byla vždycky jiná než ostatní lidé a že právě ty druhé lidi, často děsila svými kousky... Dozví se taky o duchovi, který se tím podivným domem proplétal jako stín, a který má v příběhu samotném nemalou úlohu... Nechci prozrazovat děj, který je skvěle vymyšlený i sepsaný a příběh se před čtenářem pomalu zobrazuje jako skládačka, takže ani zdaleka tu k ději nenapíšu vše... Jen že osudy jednotlivých postav se proplétají, i když by to čtenář možná na záčátku ani nečekal... A nakonec se čtenář dozví i o Třináctém příběhu, který v jedné z autorčiných knih chyběl... záměrně nebo náhodou? Nicméně zaujal natolik, že ho spousta lidí chtěla znát... Navíc je příběh protkán takovou jemně děsivou a ponurou atmosférou, která trochu připomíná Na větrné Hůrce nebo Janu Eyrovou (obě knihy jsou zde také několikrát zmiňovány). Plný počet hvězd si rozhodně zaslouží.... celý text

Piková dáma 1955, Alexandr Sergejevič Puškin

Krátký a čtivý příběh, ve kterém se všechno točí kolem tajemství kombinace 3 karet, díky kterému ten, kdo je zná, vždy zvítězí. Je jasné, že by toto tajemství chtěl každý. A hrdina příběhu Heřman je schopný udělat cokoli, dokonce se vetřít do domu hraběnky, jež toto tajemství ukrývá a dostat ho od ní za každou cenu. Kombinaci sice získá, ale svému osudu stejně neunikne a za jeho činy se mu piková dáma pomstí i s úroky... Čtivé, krátké ale Evžen Oněgin byl mnohem lepší a propracovanější, tady se mohl autor mnohem víc vyhrát, námět nebyl špatný, jen mi tam prostě něco chybělo.... celý text