Butterfly340 přečtené 314

Severní blata 2004, Arnaldur Indriðason

Před lety jsem několik knih od tohoto autora přečetla a líbily se mi. Proto když se ke mně nedávno dostala Severní blata, neváhala jsem a pustila se do čtení. Zklamaná nejsem, ale úplně spokojená taky ne. Začátek byl takový kostrbatý, dlouho mi trvalo se začíst. Ničemu nepomáhal ani ten podivný font, v němž byl text natištěn. Jakmile si ale člověk na to vše zvykl, tak už to bylo o něčem jiném. Zápletka mi přišla poměrně originální, leč se dalo odhadnout, kdo je vrah a co ho k činu vedlo. Ale bavilo mě to číst. Hrabání se v minulosti mám v detektivkách ráda. Taky to vše o dědičných nemocech a výzkumu genů bylo víc než zajímavé. Přesto se přiznám, že mi vadil styl vyšetřování. Erlendur je hnán především svou zvědavostí než povinností vypátrat zločince. Takže zkoumá to, co ho zrovna zaujme, přestože tam stopy nevedou. Jako jo, podaří se mu najít vraha, ale to spíš dílem štěstěny, než vlastním přičiněním. Celkově vzato mi Erlendur přijde jako krapet natvrdlý. Vždy, když mu nějaký jeho spolupracovník něco oznámí, tak zopakuje poslední slovo jako otázku. Například když mu Sigurdur Óli oznámí, že podezřelý upiloval hlaveň brokovnice, tak reakce Erlendura je "Hlaveň?". A takhle reagoval na vše. Bylo to otravné. Trochu mi scházely nějaké větší popisy islandské krajiny. Na to jsem se těšila a nedočkala se toho. Kniha je každopádně tenká, má jen něco přes dvě stě stran, takže je to taková jednohubka, kterou přečtete za chvíli.... celý text

Zachraň se 2021, Mona Kasten

První díl mě bavil, ale tohle byl průšvih. Zachraň se je totálně o ničem. To, co by vyřešilo 50 stránek na víc v prvním díle, tak bylo rozepsáno na 300. Prvních 170 stránek se týká jen toho, co se stalo na konci minulého dílu. James lituje toho, co udělal, a Ruby mu nechce odpustit. Toť vše. Ruby se mi tu úplně zhnusila. Z toho, že se James vykousl s jinou dělá neskutečnou trágu a vlastně dva měsíce s ním nekomunikuje. Přičemž když se dozví to o jeho matce, tak sice za ním zajde, ale vzápětí odejde, protože se prostě nemůže přenést přes tu jednu pusu. Borec tam brečí a jí je to jedno. Pro tohle chování nemám pochopení. Ok, taky bych nebyla nadšená z toho, že strkal jazyk do krku cizí holce, ale c'mon, umřela mu máma, co trochu soucitu? A co se třeba zajímat o to, že kluk, kterýho teda tak strašně miluješ, bere drogy? Ruby o nic z toho neprojevila špetku zájmu, bylo jí to jedno. Ale pak najednou přepne a Jamesovi vše odpustí a zapomene. Jakoby se předchozích 170 stran vůbec neodehrálo. Vedlejší postavy nedostávají skoro žádný prostor, naprostá většina knihy je o příběhu Ruby a Jamese. Což je škoda, protože za mě je ten příběh vyčerpaný a zasloužil si uzavřít už v prvním díle. Nevím, proč každá dvojice nedostala jednu knihu, to by bylo daleko rozumnější. Třeba příběh Ember a Wrena by mě zajímal tisíckrát víc, než nekonečná telenovela Ruby a Jamese. Ničemu nepomáhá ani ten překlad. I tady se dočkáme osvědčené klasiky v podobě maminky a tatínka. Těch perel je tam ale víc. Třeba překládat black tie jako černou kravatu a petite rats jako malé krysy. Doslovně je to správně, ale ne vždy je vhodný doslovný překlad, že? Jinak se překladateli povedlo udělat z Rebel Wilson muže. Protože proč se namáhat a zjišťovat, zda jde o muže nebo ženu... V knize je také velké množství opakujících se výrazů. Třeba hned na začátku se pořád píše o tom, co komu dělá dobře... Ještě mě velmi zaujalo spojení "zastavit jako z udělání". Jsem slyšela poprvé v životě a úplně nevím, co si pod tím představit xd Tímto se loučím se sérii Maxton Hall. Přestože jsem si říkala, že ten poslední díl přečtu, abych dokončila sérii, konec knihy mě tak vytočil, že to vzdávám.... celý text

Jeden temný trůn 2019, Kendare Blake

Ze Tří temných korun jsem byla nadšená, proto jsem se prakticky ihned pustila do Jednoho temného trůnu. A musím říct, že mi to nadšení vydrželo i po celou dobu druhého dílu. Ten je o poznání akčnější a dále rozvíjí prostředí Fennbirnu. Co mě na téhle sérii opravdu těší, tak to, že Fennbirn je matriarchát. Silné ženy mám v knihách vždy ráda a tady jich je víc než dost. Na rovinu je potřeba říct, že to není kdovíjaké fantasy. To si uvědomuju. Ale mě to prostě bavilo. A to už nespadám do cílové kategorie xd Hodně v tom hrál roli i autorčin styl, který je velmi čtivý. V knize se pořád něco děje, každá kapitola končí tak, že nutně potřebujete přečíst tu další. Jeden temný trůn však na rozdíl od prvního dílu končí vcelku uzavřeně, což mě trochu zamrzelo. Čekala jsem nějaký zvrat, který mě donutí okamžitě začít číst pokračování :D... celý text

Tiny Pretty Things 2020, Dhonielle Clayton

Heavy contemporary, které bude bavit i starší čtenáře. Prostředí baletní školy se mi líbilo. Přestože teda toho baletu tam na mě hlavně ze začátku bylo hodně. Jako někdo, kdo se o balet vůbec nezajímám, jsem měla trošku problém s pojmy. Nicméně ano, po přečtení knihy mám chuť na nějaký balet zajít a dovzdělat se xd Příběh je vyprávěn z pohledu tří postav - Gigi, Bette a June. Každá z nich je jiná, ale všechny mají stejný cíl - uspět. Postavy jsou vykresleny realisticky a tak, že každou z těch tří máte svým způsobem rádi a chápete ji. Ať už daná postava udělá cokoliv. Co mi trochu vadilo, tak mužské postavy. K žádné z nich jsem si nevytvořila nějaké pouto, protože na rozdíl od dam, jim není dán prostor na to se nějak obhájit a vysvětlit, proč se chovají tak, jak se chovají. Ale to se třeba změní ve druhém díle. Co bych zvlášť vypíchla, tak překlad. Ten se povedl. A to tak, že jsem neobjevila žádné chyby, což už se mi hodně dlouho nestalo. Tiny Pretty Things si zaslouží pozornost a knihu můžu doporučit všemi deseti.... celý text

Tři temné koruny 2019, Kendare Blake

Romantasy moc nečtu a od knihy jsem nic světoborného nečekala. O to víc mě překvapila. Začetla jsem se prakticky okamžitě. Bohužel mi do toho přišlo zkouškové, tudíž kniha musela jít chvíli stranou. Ale to vlastně ničemu neuškodilo. Jakmile jsem si splnila zkoušky, ke knize jsem se nadšeně vrátila a za jeden den ji dočetla. Překvapivě jsem za ten měsíc nic nezapomněla, natolik mi tahle kniha zůstala v mysli. Líbil se mi ten nápad. Tři královny, z nichž skutečně může vládnout jen jedna. Kdo má rád drsné souboje a boj, na svoje si nepřišel. Tady jde spíš o intriky a tahání za nitky. O rodiny, které udělají vše po tom, aby ochránily svou královnu. A to se mi na tom právě líbilo. Mou oblíbenou sestrou se stala Arsinoe, která v knize dostala největší prostor. Katharina mi též byla sympatická. Jediná, kterou nemusím, je Mirabella. Tolik ke královnám. V příběhu se vyskytuje velké množství postav, ale to nepředstavuje problém. Jsou dobře zapamatovatelné. Konec byl famózní a donutil mě dát pět hvězd (předtím jsem počítala s tím, že budu hodnotit čtyřmi) a musím říct, že díky němu se neskutečně těším na další díl!... celý text

Kočičí kožich a velbloud u Velké čínské zdi 2023, Dominika Sakmárová

Zachraň mě 2021, Mona Kasten

Zhruba před rokem jsem od Mony Kasten přečetla knihu Věřit znovu, která mě zrovna neoslovila. Ale jelikož minimálně její začátek byl vcelku nadějný, rozhodla jsem se, že autorce ještě šanci dám. A ta šance přišla s prvním dílem série Maxton Hall. Musím říct, že Zachraň mě mě bavilo mnohem víc než Věřit znovu. Příběh si na nic nehraje, je to klasická slaďárna, kterých je na Wattpadu tucet. Avšak mě tyhle klišé příběhy baví! Od začátku do konce je děj předvídatelný. Za celou dobu se nestalo nic, co by mě překvapilo. To mi ale ani nevadilo. Je to tak nějak uklidňující, když člověk tuší, co přijde. Postavy byly průměrně sympatické. Z Ruby ani Jamese si člověk na zadek nesedne, ale na druhou stranu, v knize nebyl žádný moment, kdy bych je toužila proplesknout. Takže jak říkám, průměr. Do tohohle slova by šla vlastně shrnout celá knížka. Není to nic wow, ale průšvih to taky není. Dávám solidní čtyři hvězdy, protože mě to fakt bavilo číst a celý den jsem se vždy těšila, až si večer budu moct ke knize sednout a zase pár stránek přečíst. Přesto mi to nedá a musím zmínit i ten překlad. Tomu člověku, který do textu nasypal všechny ty "maminky a tatínky" bych už k překladu nesvěřila ani obal jogurtu. To mu to sakra nepřišlo ani trochu divný a vadivý? Faktem ale zůstává, že už původní text asi musel stát za to. Některé scény nedávají smysl (třeba hned na začátku, kdy Jamese jeden z jeho kamarádů strčí do hrudi a James následně spadne do bazénu obličejem napřed, což prostě není možné vzhledem k tomu, že nepadal z žádné výšky a neměl čas se nějak "přetočit"), někde si musíme jako čtenáři něco domyslet a jinde zase něco odmyslet (třeba když je ve větě použito slůvko "vždy", ale vy víte, že ta situace rozhodně nenastává vždy, ale že je pro postavy nová a zažívají ji poprvé). Evergreenem pak zůstávají příliš spisovné dialogy, které jsou až nereálné, protože takhle prostě nikdo nemluví, tím spíš ne puberťáci.... celý text

Krámek s fantazií 2023, Tabitha Bird

Moc krásná a citlivá kniha, při jejímž čtení ukápne nejedna slza. Ústředním tématem Krámku s fantazií je ztráta. Ať už někoho blízkého, nebo třeba životního snu. A vyrovnání se s takovou ztrátou. Myslím, že někomu, kdo zrovna něco takového řeší, může kniha velmi pomoci. Ale i ostatním, kteří se s tímhle momentálně nepotýkají, může být k užitku. Krámek s fantazií obsahuje plno myšlenek, nad kterými rozhodně stojí za to se zamyslet. Co se mi moc líbilo, bylo, že jsem po celou dobu čtení nevěděla, co se stane v příští kapitole. Děj v žádném případě není předvídatelný, takže do poslední stránky zůstává ve čtenáři napětí. Postavy mi kdovíjak sympatické nebyly, ale víte co? Ani mi to nevadilo. Užívala jsem si všechno to okolo a chování charakterů jsem brala s nadhledem. Jediné, co vytýkám a co mě rušilo při čtení, byly místy kostrbaté věty. Zvlášť ze začátku jich bylo více. I když jsem si větu přečetla několikrát, stále mi nedávala smysl. Většinou po několikerém přečtení jsem došla k závěru, že ve větě něco chybí nebo naopak přebývá. Přesto jsem Krámek s fantazií přečetla za pouhé dva dny a musím říct, že jsem si užívala každou stránku. Rozhodně doporučuji!... celý text

Legenda o Ladě 2022, Jana Švecová

Ideální kniha pro jarní dny. Jsem moc ráda, že jsem se k ní dostala právě v tomto období, ke kterému se, dle mého, velmi hodí. Příběh je krásný. Je to takové miloučké, protkané láskou k přírodě a slovanskou mytologií. S tou autorka pracuje velmi zdárně, opravdu se mi líbilo, kolik různých bytostí nám zvládla představit. I přes to množství má každá jednotlivá bytost, která se v příběhu objeví, nějaký účel a žádná z nich tam není "jen tak". Autorce se ve mně dokonce podařilo zažehnout touhu dozvědět se o slovanské mytologii víc. Autorka má velmi příjemný styl psaní. Trochu víc popisný, ale to mi nevadilo. Přesto bych asi zmínila, že zvlášť ze začátku stránky moc neutíkaly. Bylo pro mě těžké vzít knihu do ruky. Avšak jakmile už jsem ji v těch rukou měla, tak jsem četla xd Z tohoto důvodu strhávám jednu hvězdu. I přes toto jde o velmi povedenou knihu a já se těším na další příběh od této nadějné české spisovatelky!... celý text

Seznam mrtvých 2016, Jennifer L. Armentrout

Oddechový young adult thriller, co víc k tomu říct. Nic převratného to není, ale bavilo mě to. Kniha je čtivá, stránky ubíhají samy. Zvlášť začátek vás přinutí číst dál a dál a zjišťovat jednotlivá tajemství. Co mi vadilo, tak přehnaný počet mrtvých. Umírá se tam jak na běžícím páse. To má asi působit děsivě, ale idk, u mě se místo husí kůže dostavilo jen protáčení očí nad každou další mrtvolou. Konec působí lehce překombinovaně. Je tam dost prvků na velmi málo stran. Ale přesto je to vlastně uvěřitelný a pro mě přijatelný konec. Co se mi ze Seznamu mrtvých vrylo do paměti a co z ní nejspíš jen tak nedostanu, bylo to věčné ochmatávání mezi postavami xd Hlavní hrdinka byla dost kontaktní. Asi nejvíc to, o čem mluvím, vystihuje scéna hned ze začátku, kde Ella potká svého kamaráda z dětství. Po pár úvodních větách se už o sebe opírají čelem a šeptají si do ouška xd Jakože haló. Co to je za reakci. Ale jak už jsem řekla, celkem mě to bavilo. Jen člověk musí mít na paměti, že je to kniha pro mladší čtenáře a ještě k tomu oddechovka, takže nečekat nic wow.... celý text

Reality Show 2023, Anne Freytag

Reality show mě zaujala svým námětem, a proto jsem se i přes nízké hodnocení rozhodla dát knize šanci. A přestože hodnotím pouze třemi hvězdičkami, tak času stráveného u knihy nelituju. Námět je opravdu strhující, nic podobného jsem nikdy nečetla. K tomu připočtěme neuvěřitelnou čtivost, kdy stránky ubíhají snad samy. Autorka psát umí, líbil se mi její styl. Bohužel to chtělo o pár set stránek víc... Z celé reality show se totiž ke čtenářům dostane jen zlomek. Začátek, dva procesy a konec. A to mi přišlo prostě málo. Chtěla jsem znát i provinění dalších osob. Něco sice bylo naznačeno, ale jen velmi málo... Druhá věc, co se mi vážně nelíbila, byla ta nereálnost. Kolem reality show se motá velký počet lidí, přesto se nikdo neprořekne. Vysvětlováno je to tak, že na každého něco mají. No, to mi moc nestačí. Jako vážně, kolik lidí by riskovalo svůj život jen kvůli tomu, aby se neprozradilo jejich tajemství? Určitě by se pár psychopatů našlo, ale sto procent z osloveného počtu? To sotva. Taky mě iritovalo, že se našim hrdinům všechno dařilo. Ani jednou se nepřepočítali, ani jednou nezakopli. Do toho všeho Paul, který je podle všeho nejchytřejší člověk na týhle planetě a nikdo na něj nemá šanci vyzrát... C'mon. Mluvíme tu o nezaměstnaných zoufalcích, kteří žijí z peněz od rodičů. Trochu reality by to chtělo. Přiznám se, že jsem jim moc nefandila. Nebudu spoilerovat, ale ty "provinění", která jsme se dozvěděli, tak byla nic moc. Prostě to, co se děje normálně. Ale všichni lidi byli děsně překvapení a "to jsem vážně nečekal, že moje tričko za dvě eura vyrobilo nějaký dítě v Indii". Nicméně musí se nechat, že je to hezký obraz lidské společnosti. Jakmile lidem dáte moc, budou chtít druhý trestat, přestože se na jejich činech sami nepřímo podíleli a profitovali z nich. Zvlášť když jim z toho trestu může něco kápnout. Smutný. Poslední, co vytýkám tak to, že se v knize pořád mluví o vládě "Pravé cesty", ale vlastně se nedozvíme, proč je ta vláda tak špatná. Respektive, naši hrdinové jsou politicky motivovaní, přesto si vezmou na paškál lidi, kteří s vládou nemají nic společného, neovlivňují politické dění. Úplně random výběr prostě a nechápu, jak to mělo změnit politickou situaci v zemi. Co mě spíše pobavilo, než naštvalo, bylo, když došlo ke zmínění sousedních států Německa. Všechny státy hezky vyjmenované až na Česko. Dokonce dvakrát se takto na naši zemi zapomnělo.... celý text

Kroniky prachu 2019, Lin Rina

Tohle je jedna z těch knih, u které vysoké hodnocení vážně neznamená kvalitu. Už po dvaceti stránkách jsem věděla, že tohle není čtení pro mě. Styl vyprávění mi přišel strašně naivní a dětský a hlavní hrdinka nesympatická. Přesto jsem však pokračovala ve čtení, protože jsem pořád doufala, že se to zlomí. Vždyť Kroniky prachu jsou tak vychvalované, přece nemůže jít o takovou slátaninu, jak se na první pohled zdá... Nebo snad ano? Po přečtení neuvěřitelných 540 stran musím říct, že skutečně je to taková hrůza, jak se mi po prvních stránkách zdálo. Příběh se postupem rozhodně nezlepšuje, spíše naopak. Kroniky prachu jsou napsány v první osobě a vypráví Animant, která je klasická pick me girl. 'I am not like other girls'. Tohle její chování a póza mi byly strašně nesympatické. Iritovala mě po celou dobu knihy. Její vyprávění je nudné a jednotvárné. Permanentně analyzuje něčí chování, pořád někoho soudí za nezdvořilosti, přitom ona sama se taky nechová vždy tak, jak by etiketa vyžadovala. Příběh je zbytečně natahován (Když jsem se na konci dozvěděla, že to byl původně Wattpad příběh, vůbec mě to nepřekvapilo), klidně by mohl mít o polovinu míň stránek. Docela dost často mi připadalo, že to, co právě čtu, jsem už minimálně jednou četla. Co mě taky udivovalo bylo, jak se pořád řešilo, že je práce v knihovně těžká, atd. Přitom podle toho popisu to moc nevypadalo. A fakt, že nějakých dvacet předchozích asistentů pana Reeda dalo výpověď jen kvůli občasným rýpavým kecům svého nadřízeného... Well, pak že současná generace jsou sněhový vločky xd Nejlepší na celý tý situaci s prací je, že všichni ti lidi před Animant ji nezvládali. Ale pak přišla naše hrdinka, která v životě nepracovala, a všem jim ukáže zač je toho loket. Asi nemá smysl, abych si tu dál stěžovala na to, jak hrozná postava Animant byla. Už teď vím, že od autorky si žádnou další knihu nepřečtu a že se jí budu vyhýbat obloukem. Na závěr jen dodám, že Pýchu a předsudek naprosto miluju a obecně klišé romantiku vyhledávám, ale tohle bylo naprosto příšerné a zmíněné knize od Austen nesahá ani po kotníky.... celý text

Neklidná krev 2022, Robert Galbraith (p)

Rowlingová opět nezklamala, Neklidná krev byla úžasná, četla se sama a ještě dlouhou dobu na ni budu vzpomínat! Je to sice bichle, ale mně tohle vůbec nevadilo, spíše naopak. Autorka nám ukazuje dva soukromé detektivy, kteří krůček po krůčku řeší složitý případ zmizení lékařky, přitom se však zabývají i jinými případy a soukromým životem. Tohohle si cením, protože vpravdě moc nemusím takové ty rychlokvašky, kde detektivové případ rozlousknou nejpozději za týden a přitom se všechno zastaví. Nemají žádný další případy, starosti, nejsou nemocní a nepotřebují spát, nic. Vždyť mají případ! Tohle mě už unavuje. Rowlingová se v tomhle ohledu nebojí vyjít z mainstreamu a poskytnout trochu realističtější popis vyšetřování. Což ne každému musí být po chuti, viz komentáře níže. Osobně si myslím, že ani jedna stránka nepřebývá. Vše má své místo a opodstatnění, a kdyby to chybělo, příběh by to postrádal. Jména postav jsem si pamatovala dobře, a to především díky rozpracovanosti charakterů. Každá postava je něčím jiná, má svůj vlastní příběh a díky tomu si i její jméno člověk snadno zapamatuje. K jménům bych jen dodala to, že by mě zajímalo, jestli je náhoda, že se ragdollky Anny a Kim jmenují Cagney a Lacey. Docela mě to totiž zaujalo, protože když jsem to četla, hned jsem si vzpomněla na Brooklyn99 xd Snad jediné, co mi vadilo na tak tlusté knize, bylo, že se špatně držela. Zvlášť ze začátku. Ta kniha je až nezvykle těžká a musela jsem ji mít buď položenou na kolenou, nebo opřenou o břicho, protože když jsem jí celou váhou držela v rukou, tak mě z toho bolelo za krkem. S tímhle jsem se u knihy setkala poprvý, fakt jsem ještě nikdy nečetla něco, co by bylo tak enormně těžký. Přiznám se, že vraha jsem netušila. Ten je nehádatelný. A jak už někdo napsal přede mnou, každý, kdo říká, že tušil, tak lže xd Přestože pachatel ve výsledku dává smysl a náznaky se objevují pravidelně, tak si to čtenář nemá šanci poskládat. Což se mi líbí, protože napětí tak trvá a čtenář si knihu užije až do konce. Avšak některé drobnosti mi došly mnohem dříve než Robin a Strikovi. A taky například to, čím vydírá Vyčůránek svého šéfa mi bylo jasné poměrně záhy (přesněji po návštěvě supermarketu xd). Abych to nějak shrnula, tak ano, jsem knihou nadšená a mohla bych o ní vykládat pár hodin. Moc mě to bavilo a užívala jsem si ji od začátku až do konce.... celý text

Kořist 2021, Darcy Coates

Kořist jsem začala poslouchat jako audioknihu někdy na začátku prosince, když jsem byla nemocná. A teprve tento týden jsem se dokopala k tomu, abych příběh doposlechla. Tolik asi k tomu, jak mě bavil. Začátek je slibný. Ten popis atmosféry a boje o přežití. Bohužel tohle velmi rychle skončí a příběh se začne točit kolem party teenagerů, kteří mozek zapnou až tehdy, když jim začne jít skutečně o kejhák. Do té doby mají hlavu jen na to, aby jim nepršelo do krku. Mohla bych tady uvést příklady jednání, u kterého jsem si chtěla rvát vlasy, ale nechci spoilerovat. Ani vyšetřovatelka není kdovíjak sympatická. Alkoholička, který už je všechno jedno. Nějak jsem s ní nedokázala soucítit. To jsem teda nedokázala s žádnou z postav. Co mi nejvíc vadilo bylo, že každá postava má doslova jen jeden rys, který se stále dokola omílá. Netrvalo tedy dlouho a začala jsem fandit nestvůře. Kniha má i světlý momenty, ale bohužel těch není tolik, abych mohla hodnotit lépe. Přiznám se, že byla jedna část, u které mi běhal mráz po zádech. Jinak ale většinu knihy jsem žádné napětí ani děs nepociťovala (a to jsem poslouchala i o půlnoci, když jsem byla doma sama xd). Tolik vychvalovaná Darcy Coates mě tedy zklamala. Možná ji dám ještě někdy nějakou šanci, avšak vím, že v nejbližší době to nehrozí.... celý text

Výzva 2021, Elle Kennedy

Tohle měla být sázka na jistotu, ale bohužel. Předchozí tři knihy z této tetralogie mě nadchly, tady však zažívám zklamání. Co mi na knize nejvíce vadilo, byla Taylor. Je to plus size holka, která kvůli své váze trpí komplexy. Ty její kecy mě štvaly. Na každé stránce musí pindat o tom, že je tlustá. Nechápu, jak s ní někdo mohl vydržet, já to jenom četla a chytala mě z toho migréna. Její problémy jsem nechápala. Pořád si stěžovala, že má velká prsa. Ok, kdyby jí bylo třináct, asi její nářky chápu, ale borka má dvacet jedna (stejně jako já). Ještě jsem si nevšimla toho, že by nějaký kluk holku odmítnul, protože má moc velká prsa. Taylor by si měla zajít na terapii, protože je toxická jak Černobyl. A rovnou by s sebou měla vzít Conora. On byl zlato, i když trochu infantilní. Ale... S Taylor si začal prakticky jen kvůli svému nízkému sebevědomí a jejím kozám. Tolik asi k jejich vztahu. Chyběla mi tam chemie mezi nimi, celý to bylo jen tělesný. Taky humoru už tam nebylo tolik jako v předchozích dílech. A i hokeje tam bylo poskrovnu. Každopádně, v díle se párkrát vyskytl i Hunter. A jen mi potvrdil to, že ze všech kluků je právě on ten můj nejoblíbenější xd Kdybych měla poskládat jednotlivé díly podle toho, jak se mi líbily, tak na prvním místě by byla jednoznačně Hra. Na druhém Lov a třetí by obsadil Risk. A pak, až tam někam na konec, na poslední příčku bych dala Výzvu.... celý text

Sedm manželů Evelyn Hugo 2023, Taylor Jenkins Reid

Po přečtení mám pocit, že nějaká Evelyn Hugo opravdu existuje a mám strašnou chuť podívat se na její filmy xd Příběh je velmi realistický, ostatně, autorka je na to expert. Četla jsem od ní již Malibu v plamenech, které též působí velmi autenticky. A právě kvůli téhle knize zde nedávám plný počet hvězd. Protože když to porovnám s Malibu, to mě úplně uchvátilo. Sedm manželů Evelyn Hugo sice bylo skvělé, ale něco mi tam prostě chybělo. Možná atmosféra, možná pomalý začátek, nevím. Přiznám se, že části s Monique mě nebavily a byly pro mě spíše utrpením. Monique byla taková typická třicítka, která se právě rozvádí a moc jí to nejde v práci. Do toho ten její komplex z toho, že jí umřel otec. Meh. A vlastně ani to "překvapení" na konci můj dojem z téhle části knihy nevylepšilo, protože jsem to čekala. Ale zbytek byl perfektní. Líbil se mi vývoj postavy Evelyn, která se z povrchní holky mění v ženu, která zná své hodnoty. Kromě ní je zajímavé sledovat i to, jak se mění doba. Ano, knihu jsem si užila, ale vím, že dlouho mi v paměti nezůstane.... celý text

Tři metry nad nebem 2023, Federico Moccia

Kniha mě zaujala svou anotací, ale i obálkou. Bohužel když jsem si doma přečetla zdejší komentáře, ihned jsem zalitovala, že jsem si knihu přinesla. Díkybohu mi to nedalo a začala jsem číst, chtěla jsem se přesvědčit, jestli je opravdu tak špatná. Po prvních dvaceti stranách jsem to viděla vcelku nadějně a po prvních sto, které jsem zvládla ještě téhož večera, jsem věděla, že z Třech metrů nad nebem se stala moje další knižní láska. Bavilo mě to strašně moc, možná i tím, že je to něco jiného oproti tomu, co běžně čtu. Je to sice romantika, ale devadesátková, která se od té současné na míle liší. Kdybych měla knihu přirovnat k nějaké jiné, tak bych netušila k jaké. Je to slow burn, opravdu velmi pomalé. Kromě hlavních postav se v ději vyskytuje velké množství těch vedlejších. Jsou lidi, které to rozčiluje, ale mě tohle baví. Většina současných mainstream romancí se zaměřuje pouze na ústřední pár, a to je nuda. Aneb není nad vedlejší charaktery, které celému ději dodávají nový rozměr, ale i dávku vtipu. Vztah mezi Babi a Stepem je až roztomile něžný. Ostatně jako celá kniha. Konec mě zasáhl, a tak jen lituji, že zbytek série nebude zřejmě v češtině nikdy vydán. Protože ten příběh by si zasloužil pokračování. Překlad byl jeden z nejhorších, jaké jsem kdy měla možnost číst, jde vidět, že to neprošlo korekturou. Význam některých vět si člověk musí domýšlet, hodně se taky opakují slova. I přes to ale dávám knize pět hvězd, protože mě prostě bavila. Není to čtení pro všechny, ale pokud spatřujete krásu v dlouhých popisech a máte rádi hate to love a slow burn, tak let's go. Několikrát jsem se u knihy upřímně zasmála (třeba ta scéna, kde si Claudio chce promluvit se Stepem) a s některými myšlenkami se dokážu dost dobře ztotožnit (honíme se za penězi, jenom abychom lidem, které nemáme rádi, ukázali, že jsme bohatí. A přitom zapomínáme na to žít svůj život). Tímto se loučím s Babi a Stepem a doufám, že se přeci jen v nakladatelství smilují a vydají i pokračování.... celý text

Nejdražší Josephine 2022, Caroline George

Tahle kniha je zajista originální svou formou. Jednak se tu vyskytují emaily, sms zprávy, dopisy a "román". V tomhle se autorka opravdu vyřádila. Začátek mě dost bavil, začetla jsem se prakticky ihned. Postupem času má pozornost ale ochabovala. Přišlo mi, že se řeší pořád to samé a v knize se nic nového neděje. Satisfakci mi nepřinesl ani konec a rozuzlení. Představovala jsem si něco "víc". Celý příběh se vlastně snaží o vibe romantismu a starých časů. Ten konec ale odpovídá spíš moderním young adult. Ne, nejsem s ním spokojená. SPOILER Poselství knihy je v podstatě to, že nemáš mít hlavu příliš v oblacích a brát, co je. Což u některých věcí chápu, ale láska by měla být opravdu láska. Možná jsem romantička, ale chodit s někým (nebo si ho nedejbože vzít) proto, že je hodnej, je blbost. Láska je přece víc než jen tohle! Elias si vezme Lorelai, protože se hezky chová k personálu a protože se mu líbí, jak maluje. Takže sňatek z rozumu, nic víc. To stejné vlastně udělá i Josie, když se dá dohromady s Oliverem. Sice ji nepřitahuje a cítí k němu jen přátelství, ale chová se k ní hezky, tak why not. S tímhle nesympatizuji. Když už to nemohlo dopadnout romanticky, tak bych radši brala nějaký tragický konec příznačný pro tu dobu. KONEC SPOILERU Asi bych hodnotila líp, kdybych knihu četla jako mladší. Bohužel Nejdražší Josephine je vydáváno za literaturu pro dospělé, přestože je to čisté young adult a je to ideální pro čtenářky 13+. Takže na tohle trochu pozor. Řekla bych, že je to takový pokus o Pýchu a předsudek pro děti.... celý text

Indiáni Severní Ameriky 2003, Larry J. Zimmerman

Šestnáct stromů na Sommě 2022, Lars Mytting

Krásný dojemný příběh na pozadí dramatických událostí 20. století. Líbil se mi jazyk, kterým to bylo vyprávěno. Takový pomalý, vláčný, který nikam nespěchá. I prostředí bylo stejně malebné a romantické. Jediné, co mi vadilo a za co strhávám hvězdičku, jsou postavy. Edvard je neskutečný jeliman, který sebou ochotně nechá manipulovat jakoukoliv ženskou, která s ním vleze do postele. Ani Gwen není lepší postava. Chová se jak psychopat na lexaurinu. Ne, neměla jsem pro ni pochopení. Sobecká, rozmazlená holka, která vidí chyby vždy jen v tom druhém. Daleko zajímavější mi přišly postavy žijící v minulosti, ale z jejich pohledu nebylo napsáno nic. Pouze se prostřednictvím Edvarda dozvídáme o jejich osudech. Rozhodně je to nadprůměrná kniha, přestože do top bych ji nezařadila. Ale ano, líbila se mi.... celý text