cathyblack
přečtené 469
Led
2021,
Jacek Dukaj
Dukaj v tomto mnohovrstnatém díle dokazuje, že literární fantastika může stát po boku velikánů „klasické literatury“. Krom cen polských a těch Evropskounijských získal nedávno i cenu Magnesia Litera za překlad. Podobných poct se fantasy dostává jen pomálu. Tedy tenhle román je tedy hodně na pomezí scifi-fantasy a alternativní historie. Velmi často jsem též měla dojem, že čtu filosofický mnohotématický traktát. Proto vůbec netuším, kam LED zařadit. Nicméně navzdory tomu, že se kniha čte obtížněji, text plyne přirozeně. Dukaj dílo rozdělil do čtyř částí, první a poslední část vypráví v ich-formě a zbylé v er-formě. Což mne, přiznávám, trošku zaskočilo. Knihu jsem si pořídila na výzvu měsíce dubna od Kosmas. Zaujala mne již předtím, hlavně tedy díky nádherné mapě a anotaci. Je nutno poděkovat za tuto akci, poněvadž cenově se pro mě tato cihlička tím pádem stala dostupnou a já si ji mohla pořídit. A o čem tedy ve zkratce je? Roku 1915 namísto meteoritu dopadne na Sibiř mimozemská loď, dojde ke zmrazení většiny Ruskem okupovaného Polska i Ruska samotného. Nevypukla první světová válka, vládne stále car. Věčný led doprovází i takzvané přítuhy, občas na mne působily jako živé organismy, jindy zase jen jako zvláštní forma ledu samotného. Je velmi nebezpečné se jich dotknout. Hrozí okamžité umrznutí. Hlavní hrdina knihy, matematik zatížený dluhy z hazardu, je poslán tajnou službou na Sibiř, aby dohledal svého otce, kterému se přezdívá Otec Mráz. Cesta po transibiřské magistrále tvoří podstatnou část knihy a četla jsem ji nejdéle. Narážíme během ní na spoustu důležitých témat z mnoha oblastí (náboženství, politologie, matematika, filosofie, technologie, etika...), hrajeme karty a potkáváme zajímavé osobnosti, nejen vymyšlené, ale i o historii se opírající. Jedním z hlavních motivů Ledu je do velké míry souboj dvou stran, jedni si přejí zachovat věčný led ( vede je Rasputin), druzí chtějí tání a osvobození zemí zpod nadvlády Ruska (v čele odboje je Nikolaj Tesla). Kniha je protkaná rusismy a proto pro mě bylo v této době docela náročné ji číst, dotýká se též témat okupace, tajných služeb. Lidi se nemají dobře. Kniha na mne udělala svou komplexní propracovaností dojem a jsem ráda, že ji mám v knihovně. A taky z ní mám vytrénovaný bicáky. Několik výtek bych našla, ale není potřeba na ně upozorňovat. Kniha určitě není pro každého, ale každý si v ní může najít díky oné mnohovrstevnosti cosi svého. Já s knihou strávila tolik času, užívala si onu ponurou atmosféru za poslechu alba Frostpunk od skladatele Piotr Musial, že by bylo velmi divné, kdyby se mě nějakým způsobem nedotkla.... celý text
Hněv draků
2022,
Evan Winter
Aktualizováno 09/10: Po několika týdnech po přečtení druhého dílu si stojím za tím, že se Hněv draků čte jedna báseň. Má v sobě něco, co mne velmi zaujalo a já si čtení užila se sluchátky napěchovanými skvělou hudbou. Ale také toho spousta chybí. Autor chtěl knihu napsat tak, aby odsýpal jako dobrý akční film. A to se mu povedlo. Ale na dobrou fantasy knihu mi to po dočtení druhého dílu příjde prostě málo. Chtělo by to trošku lépe vybudovat svět a dopřát postavám více prostoru k růstu. Nicméně byť po týdnech mnohé vyčpělo, stále si stojím za tím, že jsem si to jednodenní čtení užila. Přesně tak, jak by jste si užili parádní akční fantasy biják. Autor této knihy, vyrůstající v Zambii, inspirován národem svých dávných předků, Xhosů, napsal po narození svého syna fantasy knihu, kde mají konečně své místo i hrdinové černé pleti. Přestože od dětství k fantasy sám tíhne, žádnou takovou nenašel. Pro mě to však není to nejdůležitější poselství, které přináší. Tahle fantasy je čistě vojenskou, sahající si na velká témata jako kolonizace, kastovní systémy a společností dané rozdíly mezi krví obyčejných lidí a šlechtou. Každým odstavcem rezonuje silná vlna vytoužené pomsty, akce a reakce na ni, a já se prostě zabouchla. Do světa, kde Dračí hněv nemusí znamenat víc, než pouhé lidské: Dokážu to. Systém magie je neokoukaný a temný. Hlavní hrdina mě rozložil na maděru, přiznávám. Přikláním se k názoru, že k tak silnému prožitku z této knihy dopomohla skvělá hudba, kterou jsem narvala do sluchátek. Nicméně jsem se na den přesunula do světa, kde jsem se svými emocemi nedokázala držet krok. Do světa, kde Vám každičká další stránka nedopřála oddechu. Napětí, akce, krutost války a nespravedlnost. Miluju to a prohlašuji se za největšího fanouška Taua Solarina! Už jsem dlouho neprahla po příběhu tak, abych si dala přes 500 stránek během jednoho dne. Víc než: Táhněte do nejbližšího knihkupectví, vám k tomu se slzou na víčku neřeknu.... celý text
Jan Werich za oponou
2018,
Jiří Janoušek
Když se mi v létě roku 2019 dostala do rukou tato kniha o Janu Werichovi, překvapila mě svým parádním provedením strašně moc. Já tohohle člověka obdivuji NEJEN pro jeho humor a umění pro hru s českým jazykem. („Vždyť jsme česky, abych tak řekl, uměli líp, než se dá česky umět. Ovládali jsme jazyk tak, že jsme si ho mohli vymýšlet.“) Je toho tolik, že by se to do jednoho příspěvku na databazi nevešlo. V knize najdete fotografie z rodinného archivu s mnoha unikátními záběry, které ve Vás zanechají celistvější obraz Wericha, jako někoho blízkého a uvěřitelného. Skutečného člověka, který krom svého obrovského talentu trpěl také neduhy, býval panovačný a sebestředný. Ke konci života, kdy ho zužovaly zdravotní potíže obzvlášť. Knihu jsem si užila v kombinaci poslechu audioknihy, kterou výborně „načetl“ pan Dušan Sitek (jako by ji namluvil sám Werich) a prohlížení knihy a dočítání popisků k fotografiím a citátů lidí jako Jiří Voskovec. Při čtení této knihy se smějete, pláčete, vztekáte se nad nespravedlností světa. Dumáte nad Werichovými myšlenkovými pochody. Kniha přibližuje nejen Werichovo dětství, ale i začátky Osvobozeného divadla, pobyt v Americe, návrat domů a krom mnohého i tvrdé dopady cenzury a doby. Poslední kapitola mi vehnala slzy do očí a chvíli mi nebylo do řeči. Obzvlášť mne dojal desetiminutový bonus Audiotéky, kdy slyšíte jeden z rozhovorů přímo z Werichových úst. A vůbec mi nevadí, ze ony rozhovory uz davno vysly. Pro me to byl skvostny nalez v knihkupectvi, mezi temi vsemi “bestsellery”.... celý text
Před bouří
2020,
Zuzana Hartmanová
Před bouří totiž připravuje pódium, pro nějaký velký drama, stejně tak jako temné mraky hrozí na obzoru přicházející temnotou, kterou s sebou dokáže přinést dunivá letní bouře. Na začátku jsem se trošku ztrácela v postavách a v docela rychlém střídání děje. Ani ten styl psaní mi nebyl až tak po chuti. Než jsem se zorientovala, trvalo to lehce přes první stovku stránek. Když se obvykle takový problém u knihy objeví, házím ji do kouta a sahám po jiné. Kdo chce psa bít, hůl si najde. A já nechci. V tomhle případě na to nemám ani nárok. Tady se do mne totiž zahryznul tak dobře vybudovaný svět, že jsem v něm chtěla chvíli zůstat jako tichý pozorovatel. Svět je sám o sobě totiž asi tou nejsilnější stránkou knihy. Přes všechny ty termíny ala sacerdotesti, mionlachové, modikéři jsem se nakonec podvolila jeho vůli a dokonce, dokonce si oblíbila některé postavy. Musím tedy přiznat, že to trvalo, ale možná to byl účel, nebo spíš úděl toho, že jich tam bylo prostě víc a člověk si k nim tu cestu musel doslova „pročíst“. Přes všechny ty flashbacky do minulosti získáváte o postavách čím dál tím víc lepší (či horší) mínění. Přiznávám lehký „crush“ ohledně Boha smrti, Corvuse. Onehdy jsem se před spaním přistihla, jak si na něj myslím. J Tenhle příběh totiž sršel více sexuální, ryze živočinou energii než tou bouřnou. Přiznávám se, že mi ona drsná surovost a sexualita vzhledem k temné atmosféře postapo světa podrobených démonů, kterým dochází trpělivost, vůbec nevadila. Naopak, působilo to v tomhle prostředí naprosto přirozeně. Bylo to moc fajn.... celý text
Maková válka
2022,
R. F. Kuang (p)
Neskutečný! Jak se názory lidí dokážou na knihu lišit. O makovce toho bylo řečeno už dost (to je možná ten problém, ach ta očekávání). Čekala jsem … jiný zážitek. Postrádala jsem atmosféru (jak já vzpomínala na Pod nebesy), uvěřitelného hrdinu, se kterým bych bok po boku došla k tomu opravdovému emočnímu prožitku (jak já vzpomínala na Kaladina). Někde jsem potřebovala zpomalit, některá místa naopak postrádala pravý náboj. Nacházela jsem v knize příliš mnoho nejasností, podivných náhod, komických až nelogických skutečností, že jsem se ji nedokázala plně oddat. Ale já tak nějak tušila, že kniha bude (za mě) stát hlavně na zvěstech války samotné a bála se toho. Hrůzy popisované v knize nezlehčuji, ale chvílemi mi připadaly dodané jen na efekt a působily na mne semtam křečovitě. Spíše jsem měla pocit, že v příběhu chybí někdo, kdo by prahnul po všeobecném míru, že jo Kaladine. Cituji kupříkladu: „Byla to naprostá jatka. Byla to krása.“ Chápu, že postavy nejsou vždy jen černé nebo bílé, ale tady to pro mě prostě bohužel nefungovalo. Možná nefungoval ani překlad, který si nešťastně pohrál s některými jmény (ano, před několika měsíci tu byla snaha číst knihu v angličtině). Shrnula bych to 3,5 hvězdami, ale já nemám ve zvyku hvězdičkovat na půlky. Uvidíme, jestli kniha zanechá nějaký dojem v budoucnu… POZOR: Spoiler: Hrdinka pro mne nebyla často uvěřitelná, vydržela spoustu dní bez jídla a pití, nerespektovala potřeby svého těla a přitom byla vždy nejlepší. U ní byl asi zakopanej pes. Systém magie napojený na drogy mě nijak neoslovil, ani ten styl bojového umění. Jedinej týpek, kterýmu jsem nějakou tu emoci (vztek a chut pomstít se) věřila, se obětoval. Kdyby jste náhodou hořeli plamenem Fénixovým a usnuli na pískovišti, neradujte se. Na křišťálové tabuli se určitě neprobudíte, k tomu je zapotřebí trošku víc než jen písku a horka, mluví ze mě několik let praxe ve sklárně. A až potkáte svého osobního Malfoye ze střední školy, nevěste hlavu. Můžete se stát hnedle velmi dobrými přáteli, aspoň podle RFKuang. Za mě teda zklamání roku 2022. A už v dubnu. Paráda.... celý text
Jméno větru
2012,
Patrick Rothfuss
Jméno větru mi bylo tolikrát doporučováno, že si nevzpomenu, kdo s tím začal. Tahouny této knihy jsou jistě její čtivost, (neskutečně vás protáhne i hluchými místy, kde se skoro nic neděje), a hlavní hrdina. Kvothe. Dejme tomu, že co mu sudičky vzaly ze štěstí, dvakrát tolik mu přidaly na důvtipu a všestranném talentu. Sledujeme dvě linie, jednu současnou, která o tajemství a napětí nemá nouzi a pak tu delší, kterou nám servíruje hlavní hostinský, pardon, hrdina, sám prostřednictvím vyprávění svého příběhu. Je totiž hodno toho, aby bylo zapsáno jedním z nejlepších kronikářů onoho světa. A když píšu onoho světa, píšu to zcela záměrně. O jeho fungování či historii se dozvíte pramálo. Kvotheho naopak poznáte tak dobře, že se vám po něm bude určitě chvíli stýskat. Pochválím i originální způsob magie, který si ruku v ruce kráčí přátelsky s vědou. Příběh bůhví ještě čím vším nadaného muzikanta bych asi mohla s klidným svědomím doporučit každému čtenáři, který by se mne na něj ptal. To ale neznamená, že jsem s ním neměla několik menších problémů. Působil na mne trošku YA dojmem a mela jsem problem s nekolika ne prilis povedenymi postavami. Predevsim s jednou hrdinkou.... celý text
Jeskyně černého ledu I: Meč stínů
2000,
Julie Victoria Jones
V klidu bych ji zařadila do podžánru fantasy: #swordandsorcery, ale hlavu do sněhu za to nestrčím. Odehrává se v zemi, kde je snad jen krutá zima. Sledujeme dvě linky. V prvním případě jde o mladého hrdinu Raifa z klanu Blackhail. Tenhle týpek umí s lukem tak dobře, že by mu Katniss Everdeen záviděla. Na začátku se však s bráchou přicmrndne k masakru, ve kterém krom vůdce klanu nehezkým způsobem zabijí i jeho otce. A klanu se samozřejmě díky lžím a intrikám chopí odporná karikatura muže, který to s obyčejnými lidmi nemyslí vůbec dobře. Umí kázat vodu a sám chlemtá víno. Všichni z klanu mu sednou na prolhanej špek, z hodného Raifa se rázem stává zrádce a z klanu, který nechtěl mít s jinými klany problémy se stává děcka vraždící banda psychoušů. Od všude panující zimy, chladu a podivných kleteb krkavců ho nakonec zachrání jeho strýc. Ten si totiž trošku čuchnul k magii a teď dělá na nadějného lukostřelce ramena. Záhy však zjistí, že onen talent nikdy neminout cíl, není pouhým talentem. Raif má v sobě něco ze staré krve! Jupí, jde do tuhýho. Mimoto Raifům bratr s jeho maličkou sestrou zůstávaji dále v klanu. Cejch bráchy co zradil však jejich jmeno prozatím nepošpiní, alw malá sestřička skrývá velký tajem. S hrdinkou číslo dva přichází cosi ještě víc studeného. Ash je mlaďounký nalezenec ženského pohlaví. Vyrůsta na temném hradě coby svěřenec prazvláštního pána, který s ní nemá dobré úmysly. Skrývá v temném sklepě cosi zlého, hustý! Kupodivu zase ledového. Aniž by tušil, že to cosi nabývá na síle to přikrmuje. S Ash má tendle šéfik plány bůhvíjaké, nicméně musí čekat dokud mladé dámě nepoteče krev. Víte jaká… A když se nočními můrami a krutým osobním strážcem Tesákem zbědovaná Ash plouží chladnými chodbami panství, cosi ji napoví, že by bylo lepší vzít prostydlé nohy na útlá ramena. Vše dost zlehčuji, ta holka i kluk si dost vytrpěli. Jsem velmi zvědavá, jak se Ash s onou prazvláštní temnotou, která k ní vztahuje ruce, potáže. Proč ji k sobě jeskyně černého ledu neustále volá a co s tím má společného Raif, Strážce mrtvých? Prostě mě to bavilo. Vlci,hergot zima, krkavci,kletby a super popisná stránka polorozpadlého paperbacku mi udělali radost. Proste potrebuju druhy dil a vrele doporucuju.... celý text
Andy Weir je neskutecny, tak jak jsem si potvrdila i pri Artemis i Martanovi. Spasitel byl pro mne asi vubec nejlepsi ze vsech tri. Vtipny. Silny v zakladu. Skvela prace s primou reci. Vse strasne ctive a zajimave (i to nezajimave a slozite). Hltala jsem cely vikend. A moc se tesim na film.... celý text
Prvok, Šampón, Tečka a Karel
2012,
Patrik Hartl
Muj nazor zni: oddychovka, co moc nepotrapi branici. Podle toho, jak se Pan Hartl vzdycky chechta, jsem si myslela, ze spadnu ze zidle. Ale nebyl to ten tip knihy, co by hned letel do kouta. Ona ctivost lecos zachranila ... celý text
Chlapec, krtek, liška a kůň
2021,
Charlie Mackesy
Obdivuji ilustrace. Nadherne provedeni knihy. Na podobna moudra si vetsinou nazor nedelam, jsou rozkosna a mnozi si v tom to sve najdou.
Trocha práce vznešeného druhu
1995,
John Morressy
Rozmanitá sbírka povídek Trocha práce vznešeného druhu se nese jak v rytmu humoru, tak i mravního poučení a sáhne si i do temných zákoutí lidské mysli. Nejenže čerpá z povídek, které vyšly v nejrůznějších časopisech, některé z nich byly dokonce napsány pouze pro české vydání knížky. Naleznete zde krom jiných povídky jako: Hodinář: ta se nese v hororovém duchu. Pojednává o vznešeném člověku s tajemnými schopnostmi a ukazuje, jak lidská hloupost může během chvíli zkazit vše krásné. Při čtení povídky jsem měla pocit, jako bych četla příběh od S. Kinga Zaměstnanci ze záhrobí: jedna americká firmička ku svému přežití sáhne do zdrojů pracovní síly jinam, než na úřad práce. Denní směnu si vezmou na starost zombíci a tu noční zase upíři. Spory na pracovišti řeší džin. Tři přání: Ukazuje nám, jak může být rozvinutý byrokratický aparát otravný i pro skřítky, kteří chtějí splnit tři přání. A že než se nějakého splněného přání dočkáte, můžete taky umřít hlady. Kamenná kůže - velmi povedený příběh válečníka, kterého zláká čarodejnice a udělá z něj nepřemožitelného bojovníka. Za jakou cenu? Strojek času - nahlédnutí na Gulliverovi cesty z úplně jiné perspektivy, velice zábavné. Sirotkova volba - je spíše zábavně pojatou bajkou aneb moc přemýšlení škodí. Osvoboditel - povídka o dračím ochránci, kterému lidé přestali v rámci dobrého bydla důvěřovat, poštvou na něj bojovníka spláčou nad výsledkem. Též se mi velice líbila.... celý text
Poslední jednorožec
1997,
Peter S. Beagle (p)
Čekala jsem jednoduchou pohádku, kterou zhltnu během jednoho večera a budu se u toho tupě usmívat. Namísto toho jsem dostala poetický, hloubavý příběh se silně melancholickým až tragickým vyzněním. Jakousi středověkou alegorii okořeněnou lehce humorem, který mi došel vždycky až za chvíli. A já s k němu musela vracet. Komplikované jazykové jevy kráčely ruku v ruce s docela hutným, archaicky působivým stylem psaní a z té malé knížky se stalo náročnější čtivo na několik dnů. Jde o jeden z nejdůležitějších románů v historii fantasy, který naráží na několik závažných filosofických témat. Dočkal se prazvláštního animovaného zpracování, (s japonskými tvůrci a dá se považovat za jakési první anime), a stal se i jedním z klíčových děl, na kterých známí teoretici zkoumali základy klasické fantasy. Autor se ještě několikrát k motivům nejkrásnějšího mytologického tvora – jednorožce vrátil.... celý text
Království lhářů
2021,
Nick Martell
Takove neškodící počteni, vhodnejsi pro mladsi nebo starsi nenarocne ctenare. Ocenuji napad s mesicem a druhem magie. Tak tesne pred polovinou knihy, se pribeh fajn rozjizdi. Na prvotinu to nebylo spatne, ale cekala jsem trosku zakernejsi intriky, dospelejsi hrdiny a nejaky strhujici zaver, ktery anotace slibovala se taky nekonal. Ale jak rikam, nenarocnemu ctenari kniha urcite udela potesenicko :) Krasna obalka, to se musi nechat.... celý text
Finální říše
2008,
Brandon Sanderson
Mistborn - Finální říše je velmi dobře postavený fantasy příběh, který stojí na několika pilířích. Uvěřitelné postavy, neokoukaný worldbuilding a systém magie, dobře vystupňované napětí. Občas mi vadil semtam objevivší se YA prvek a uplně jsem nesouznila s posledním úderem dřevěným kopím, které vyústilo v konec. Záporak se totiž zprvu zdál jako nepřemožitelný nadčlověk. Navzdory tomu Mistborn doporučím všem, kteří mají zájem o neokoukaný fantasy příběh - přiznávám však, že nemám okamžitou chuť pouštět se do dalších dílů, tak jako jsem to měla u Archivu bouřné záře. Přesto Sandersonovi díky. Ale za onu kruťárnu na straně 522 mu posílám políček.... celý text
Princezna zakletá v čase: Povídky a svět
2021,
Lukáš Daniel Pařík
Když jsem zjistila po shlédnutí pohádky, že existuje kniha, která obsahuje několik povídek ze světa Oberonu, vzbudila u mne nemalý zájem. Ačkoli nijak obzvlášť literárně nevyniká, její provedení je docela zábavné a určitě udělá radost každému dítěti, které čte - vlastně komukoli, kdo si oblíbil princeznu Ellenu, mladičkou alchymistku Amélii nebo prince Jana. Musím uznat, že jsem se ze světa Oberonu , kde se příběh odehrává dozvěděla víc , přesně jak autoři v předmluvě slibují. Jestli z tohoto světa ještě někdy něco spatří světlo světa v jakékoli podobě, určitě se toho chci jako divák, nebo čtenář účastnit. Oberon je totiž svět s vlastní historií, s vlastními zákonitostmi, magií a zeměmi s odlišnými kulturami. Na druhou stránku bych si dokázala představit trošku hlubší a propracovanější půdu pro docela obstojné povídky, ale nebudu v tomhle případě typická já, hnidopich, protože nejsem cílová skupina. Líbí se mi, že si kniha nehraje na nic víc, než čím je. Tím je mi velmi sympatická. Českých autorů, kteří svou fantasy knihu vydávají za bestseller světového formátu už jsem letos potkala až až. Knize přeju hodně úspěchu. Neodolám emotivním pěti hvězdám.... celý text