cestina_s_linus přečtené 297

Prokleté světlo 2024, Emily Thiede

Pokud se vám líbil první díl, tak se do druhého musíte pustit. I přesto, že se první polovina knihy docela vleče - o ukňourané postavy není nouze (zpětně si nedovedu vybavit, jestli v těchto kapitolách někdo nekňoural) - tak druhá polovina graduje rychlostí cválajícího koně a než se člověk naděje, tak je konec. Znuděné božstvo uzavře velmi ošklivou sázku, o které se náznakem dozvíme hned z kraje knihy. Zpětně mě docela mrzí, že nedostali větší prostor. Co se týče dua - Alessa & Dante - tak ti byli zlatí. Jejich chemie, zvládání náročných situací... mám pro ty dva slabost. Takže se mi nemůžete divit, když jsem v určitém okamžiku brečela jako želva. Bohužel... nevím, jak je to možné (nebo jsem to v první knize tolik nevnímala), ale překlad byl místy zvláštní. Občas jsem se v textu vracela, protože mi přišlo, že jsem něco musela přeskočit. Radost mi neudělaly ani hrubky, které se v textu vyskytují. Tyto nepříjemnosti mi kazily čtení na vícero místech v knize, tudíž nemohu dát knize plné hodnocení. Jsem moc ráda, že se podařilo příběh uzavřít, protože v nejlepším se má přestat (u této knihy to platí dvojnásob). Sice bych ocenila trošku delší epilog, ale naštěstí mám docela bujnou fantasii.... celý text

Tajemství Ořechové aleje 2024, Heather Webber

Tuto knihu doporučuji na překonání čtecí krize! Děkuji Dobré knihy za zaslaní výtisku. I přesto, že si mé okolí myslelo, že čtu kuchařku, tak bych to obrazně za takový druh knihy označila. Proč? Protože se autorce povedlo uvařit příběh, který je stále dost realistický (klidně se mohl stát) a zároveň obsahuje kousek magie (v takovém malinkém množství, že nelze knihu zařadit do fantasy). Zároveň se jedná o recept, podle kterého se nejeden z nás může z něčeho vyléčit. Právě postava babči Glory nás to skrze příběhy své rodiny může naučit. Kniha se čte sama. Pokud nebudete odvaření z romantických linek (které na můj vkus byly až moc klišoidní), tak zde najdete onu magii a dokonce i detektivní zápletku! Zároveň v příběhu najdete mnoho hlubokých myšlenek, které vás přinutí se nejednou zamyslet nad tím, jak to máte vy sami... Zpětně si uvědomuji, že jsem si ke všem postavám (i záporným) dokázala najít cestu (což se mi moc často nestává). Nemám v tomto příběhu postavu, která by mi vadila. U všech postav dochází k nějakému vývoji. I přesto, že se místy kniha v určitých motivech opakovala, tak se jedná o titul, který byste neměli minout. Sice jde o součást série, ale neznalost předchozího dílu není překážkou pro pochopení této knihy.... celý text

Mor 2025, Laura Thalassa

Kniha má poměrně pomalý rozjezd. Trvalo mi cca třetinu knihy, než si mě příběh získal a já měla problém knihu odložit. I přesto byla tato část plná zajímavých rozporů a myšlenek. Tudíž jsem byla ochotna přehlížet opakující se scény, ale na druhou stranu... když hlavním padouchem je MOR, který roznáší SMRTELNÝ MOR, tak děj nemůže být zase tak kreativní. O to více se mi líbilo, jak se v knize řešilo několik velkých témat. Do jaké míry je lidstvo zkažené a nezaslouží si další šanci? Je Bůh pouze křesťanů, nebo všechna náboženství se obracejí k té stejné moci? Existuje něco po smrti? Má člověk duši? Mor a Sara jsou opravdu zajímavým párem. Jejich italská domácnost má své kouzlo. Vidět, jak bojují se svými city (v případě Mora s celou jeho existencí) a kvůli toho druhého jsou ochotni riskovat vše... je to prostě milé. Jakmile dojde na sexuální scény, tak jsem ráda, že zde malinko funguje logika a biologie (což je vzácný úkaz!). Na druhou stranu kniha mohla mít větší spád. I samotný konec si zasloužil možná o něco víc než strohý epilog. Něco mi říká, že další díly mi tyto nedostatky vynahradí. Možná mě mrzí malinko nekvalita kostrukce knihy. Kniha má sice zajímavou ořízku, ale jinak je velmi náchylná na poškození. Minimálně by bylo super, kdyby papír nebyl tak teňoulinký, protože občas jsem si musela dávat opravdu pozor, abych ani během pomalého otáčení stránek papír nenaškubla. Shrnuto, podtrženo... mé první knižní rande s touto autorko dopadlo dobře! Děkuji Dobré knihy za poskytnutí recenzního výtisku.... celý text

Z kouře a kamene 2018, Alžběta Bílková

Hvězdy inkoustu mám docela načtené, ale tohle patří mezi ty (nej)slabší kousky. Popravdě by mě zajímalo, co za rukopisy se dostalo až do finále, že vyhrálo zrovna tohle (a zajímalo by mě, jak vypadal přímo ten rukopis, toto je verze, která prošla úpravou). Vezmeme to hezky postupně: MATERIÁL KNIHY (vzhled, odolnost, font) Vazba je kvalitní, přebal také něco vydrží (i když nechápu, proč vizuál z přebalu nemohla mít rovnou obálka, ale OK). Zabudovaná záložka je milý bonus. S čím jsem měla velký problém, tak to byla velikost písma. Kniha je kvůli obřím písmenkům zbytečně tlustá. A nešťastně zvolená velikost dost potrápí i vaše oči. PŘÍBĚH Jde vidět, že je autorka minimálně velkou fanynkou Gaimanna, protože jen samotný prolog je velmi podobný tomu z Nikdykde. Obecně už jen prokousat se samotným prologem stojí čtenáře značné úsilí, protože autorka sice ví PROČ, CO, KDE, KDY, JAK, ale čtenář to neví. Takže prolog si vás ve výsledku moc nezíská, ale pouze vám nadělá v hlavě pěkný guláš. Samotný příběh je takový nemastný, neslaný. I přesto, že se zde autorka snaží o nějakou detektivní zápletku, tak čtenář může hrát bingo, protože na vše přijde do pár stran úplně sám. Možná tomu napomáhá i to, že příběh není nijak propracovaný. Většinu papíru spotřebuje autorka k tomu, aby neustále opakovala to, o čem mluvila na předchozích stránkách. Carys by mohla mít zajímavou linku, ale to bychom museli dostat prostor, abychom její výcvik a cestu mohli sledovat, což nedostaneme, jen zjistíme, že procházkami se za 14 dní stane velmi mocnou bytostí, aby mohla čelit výrazně mocnější bytosti (blbost). Ve výsledku se prvních cca 250 nic neděje (kdyby tyto stránky v knize chyběly, tak čtenář o nic nepřijde) a samotné vyvrcholení příběhu je tak uspěchané a plné děr, až to není možné. Za další knižní krádež považuji onu scénu, kdy Carys podstupuje (v uvozovkách) velkou zkoušku, která až moc připomíná simulace z Divergence (kde museli třeba neohrožení čelit svým strachům). A ten konec? To nemá cenu komentovat. POSTAVY Není nic horšího, než když máte DOSPĚLÉ postavy, které se chovají jako náctiletá telata. Vládci města mají IQ tykve. Psychologie postav, chování, vývoj, uvěřitelnost... to vše jim chybí. Nečekala bych, že to někdy řeknu, ale i Arila je mnohem propracovanější než Carys. DIALOGY Pokud přežijete opakující se omáčku a popisy, které vás budou nudit k smrti, tak se můžete těšit na velmi nezáživné dialogy. I robot dokáže do promluvy vložit více (pro danou situaci) SPRÁVNÝCH EMOCÍ než všechny postavy v této knize. Vzhledem k tomu, že jsem do knihy nenalepila ANI JEDEN LEPÍK, tak o hloubce/vtipnosti/zajímavosti dialogů se fakt bavit nemůžeme. PROČ SI MYSLÍM, ŽE TO NENÍ URBAN FANTASY? Pro urban fantasy nestačí, že příběh zasadíte do města a přidáte malinko magie a random balíček bytostí. Město nesmí být pouze kulisou, ale POSTAVOU! AKTIVNÍM HYBATELEM DĚJE, DÍKY KTERÉMU DOCHÁZÍ K VÝRAZNÝM POSUNŮM VE VYPRÁVĚNÍ A OVLIVŇUJE POSTAVY. Možná je to tím, jak špatně autorka pojala worldbuilding, ale kdybych si odmyslela Morigan, tak se klidně příběh mohl odehrát i ve vakuu a nemělo by to na příběh vliv. Zrovna postava Carys má specifickou schopnost, která s městem interaguje, ALE! Na základě toho, jak to autorka pojala, tak město zde opět hraje pasivní roli a nevybralo si, že se v něm nacházejí otisky vzpomínek. Není jejich aktivním tvůrcem. Ve výsledku svou schopnost v souvislosti s městem Carys ani nepoužívá, takže se jedná o další nevyužitý motiv. Shrnuto, podtrženo... v českém literárním prostředí se objevují tituly, které jsou do urban fantasy zařazeny, ale mnohdy se jedná o obyčejná fantasy. Tato kniha je opravdu zklamáním a naprostou ztrátou času. Kdyby mi někdo řekl, že je to ten rukopis, který vyhrál, tak si řeknu OK. Na prvotinu to nějak ujde. ALE toto se následně začalo pod taktovkou redaktora upravovat a vyšlo z toho toto... nechápu. Knize by prospěla minimálně beta, která má tento žánr načtený, aby autorce pomohla zaplnit díry, které kniha má. Možná by se hodil i nějaký kvalitnější redaktor, který by se nebál škrtat. Nebo přítečnější porota, která by tomuto neudělila první místo v kategorii YA urban fantasy. Za co dávám půl hvězdy? Za postavu Královny a trh s emocemi, protože to byly jediné dvě věci, které byly opravdu zajímavé.... celý text

Božští rivalové 2024, Rebecca Ross

Celkový dojem Kniha je příjemným čtením, které sice neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne. Skvěle poslouží pro překonání čtecí krize, ale zanechává po sobě zvláštní pocit neúplnosti. Čtení mě bavilo, těšila jsem se na nové momenty a emoce, ale po odložení knihy jsem cítila hlad – hlad po něčem, co v příběhu chybělo. Svět a jeho vykreslení Příběh nás vrhá přímo do válečného konfliktu, avšak orientace ve světě je obtížná. Víme například, že Oath leží 600 kilometrů od fronty, ale celková geografie a uspořádání světa zůstává nám dosti neznámé. Autorka si s vykreslením prostředí nedala příliš práce, což je velká škoda, protože se většina děje odehrává právě v místě bojů. Božstvo a jeho role V knize se dozvídáme, že kdysi proběhla nějaká obří btva. Bohové byli poraženi. zůstalo jich pět. Jeden z nich se probouzí a rozpoutá válku. Osud jiné bohyně je neznámý. Na začátku autorka naznačuje, že se bohy budeme více zabývat, například skrze legendy, ale brzy toto téma ustupuje do pozadí. Přitom Iris působí dojmem, že by měla touhu odhalovat pravdu o minulosti bohů. Romantická linka S romantickou složkou jsem spokojená. Autorka dala hlavním postavám dostatek času a prostoru, aby jejich vztah působil uvěřitelně. Láska zde nepůsobí nuceně, což oceňuji. Postavy a jejich vývoj Zde mám rozporuplné pocity. Některé postavy byly zajímavé, ale v příběhu se jen mihnou. Hlavní prostor dostává trio válečných zpravodajů a jejich hostitelka. Hodnotit jejich uvěřitelnost je složité, protože ve válce logika nefunguje běžným způsobem. Zklamáním pro mě byla postava Romana. Jeho vývoj byl uspěchaný – z rivala se stal zamilovaný muž bez dostatečného vysvětlení. Věnovat mu více prostoru by rozhodně prospělo. Děj a styl vyprávění Příběh obsahuje několik klíčových momentů, které děj posouvají dál, ale zároveň je zahlcen nekonečným proudem myšlenek a emocí. To sice umožňuje hlubší emocionální prožitek, ale zároveň to autorka využívá jako zkratku – často čtenáře postaví před hotovou věc, aniž by udělala dostatečný narativní most. Naopak mě velmi mile překvapilo vykreslení reality války, zejména scény z fronty. Některé pasáže mi dokonce připomínaly slavný román Na západní frontě klid. Jakmile došlo na okamžiky, kde jsme konfrontováni se zbytečným utrpením a zmařeným lidským životem, tak jsem nejednou smekla kloubouček nad tím, jak se to autorce podařilo vykreslit. Závěr knihy Kniha se nese v monotónním tempu s občasnými zvraty, ale na posledních dvaceti stranách dojde k prudké eskalaci děje. Autorka nás opět staví před hotovou věc bez dostatečné přípravy. Spousta otázek zůstává nezodpovězena, dějové linky jsou nedokončené a najednou se objeví i bůh, o kterém se dozvíme pár fun factů. Proč nebyl představen dříve? Proč neměl vlastní mezikapitolu? Fantasy prvek a jeho využití Přestože kniha obsahuje kouzelné psací stroje, bohy, bytosti a magické domy, fantasy prvek je spíše okrajový. Postavy k běžnému životu magii nepotřebují. Zdá se, že v další knize by magie mohla hrát větší roli, ale zde působí jako promarněná příležitost. Autorka se sice zaměřila hlavně na emocionální aspekty a válečné útrapy, ale mohla čtenářům poskytnout více informací o magii a bytostech tohoto světa. Shrnutí Kniha je čtivá a místy emocionálně silná, což svědčí o autorčině talentu pro práci se slovy. Na druhou stranu však působí nedotaženě a plná nevyužitého potenciálu. Mnoho věcí je jen naznačeno a čtenář dostává více otázek než odpovědí. První díl série se tak spíše jeví jako výplňkový a záleží pouze na tom, jak moc si autorka dokázala po emoční stránce naklonit čtenáře, zda budou chtít pokračovat dál. Verdikt: Milý YA román, ale mohlo to být lepší.... celý text

Věk přízraků 2023, Lenka Poláčková

Asi začnu tím, co se mi líbilo: - zachycení dobových reálií - okřídlenci Vzpomínka&Myšlenka - mapky - dobový jazyk Co považuji za slabší: - postavy - jejich vývoj a chování - úryvky z dobového tisku (některé pasáže byly spíše nečitelné - blbý font) - slovníček měl být na začátku knihy - nevyvážené tempo - kniha se táhne jako šnek Shrnuto, podtrženo... postavy jsou nijaké. Sotva se něco přihodí, tak se to nějak vyřeší. Osobně mi nepřijde, že jde o fantasy, protože ono magično nedostane moc prostoru, nebo se uděje mimo text. Autorka zde načala mnoho dějových linek, ale nenabídla čtenáři odpovědi. Samotné vyvrcholení knihy bylo zklamáním. Prý se jedná o knihu 13+, ale myslím si, že spíše zaujme starší čtenáře.... celý text

Skandar a soutěže Chaosu 2024, Annabel Steadman

Na pokračování tohoto: Percyho Jacksona s okřídlenými koňmi jsem se opravdu těšila. Druhý díl byl zakončen tolika zvraty, že jsem si říkala, co na nás autorka vybalí ve třetí knize. No... tohle jsem tedy opravdu nečekala. Kniha opět zachycuje jeden celý rok (něco jako v Bradavicích), kdy sledujeme Skanderův ročník, jak se vypořádavají s různými nástrahami. I přesto, že je třetí ročník v Hnízdě o navazování pout se svými jednorožci, tak se příběh soustřeďuje na úplně jiné věci. Což je malinko škoda. Bobby a Agháta jsou tahounkami knihy. Bez jejich trefných odpovědí a normálních reakcí by tento díl působil šíleně ukňouraně. Kniha měla velmi nepříjemné vyprávěcí tempo. Právě kvůli sourozencům - Skandarovi a Kenně - má člověk chuť občas s knihou hodit o zeď. Zejména je to Kenna, která mi svým chováním a mozkovými (ne)pochody pila krev. Jasně, můžeme to svést na její vztah s máti a jejím jednorožcem, ale to by jí pak všichni nesměli napomoci k získání těch největších sil (a něco mi říká, že to bude jako v My Little Pony a Kennu porazí a zároveň zachrání síla přátelství). Aspoň ta politika na ostrově začíná být zajímavá a jsem zvědavá, kam se bude příběh ubírat. Jen teda doufám, že další díl bude mnohem více čtivější a nebude se tolik točit v kruhu.... celý text

Slib 2025, Eiičiró Oda

Jasně... zatím jsem četla pouze šest svazků, ale tento byl zatím ten NEJLEPŠÍ! Pirátská restaurace (kousek od Velkého pásu) se dočká nepříjemné návštěvy. Semele se toho tolik, že než jsem se nadála, tak jsem byla u konce. Oproti předchozím (několika) svazkům se do popředí opět dostává Luffy, který svou ztřeštěností způsobí nejednu vtipnou situaci. Během souboje Zora s Jestřábem jsem se nemohla od mangy odtrhnout. Totální husinu jsem dostala ze slibu, který v určitém okamžiku pronesou Luffy se Zorem. Doufám, že Luffy v příštím svazku dá dohromady svou posádku a konečně se vydá do Velkého pásu! Chci vidět, jak si plní svůj sen.... celý text

Záboj a Mlhoš ve službách Jana Husa 2009, Martin Jaroš

Ať už (ne)jste milovníky české historie, tak tato kniha si vás získá! Pomocí ironie, mystifikace a polopravd je nám představena alternativní pravda o tom, jak to s tím Husem a husitstvím tenkrát bylo. Autoři knihy neberou na nic a na nikoho ohled. Dost často si historické reálie upravují pro potřeby příběhu. Na druhou stranu... proč ne? Třeba právě toto zpracování může ve čtenáři vzbudit zájem o české dějiny. Jen bude asi malinko překvapen, kolik si toho autoři této knihy vycucali z palce.... celý text

Rozbor vět a souvětí s poučením a klíčem 2011, kolektiv autorů

Neštovice, mor a jiné pohromy 2012, Richard Platt

Bože, ta grafická stránka! Okamžitě jsem knize propadla! Opravdu vtipným a stručným způsobem je čtenář seznámen s tím, jak se lidstvo muselo poprat s nemocemi, které (většinu z nich) dnes můžeme znát pouze z hodin dějepisu. Kniha je dosti podobná stylu Děsivé dějiny nebo Děsivá věda. Kniha je čtivá, ale zároveň je napěchovaná informacemi a zajímavostmi. Nebála bych se tuto knihu používat i v hodinách dějepisu/biologie na druhém stupni ZŠ.... celý text

Mlha, moře, mordýři 2024, Jeffery Russell

Tentokrát se Kobkanýři (spicialzovaná trpasličí firma na zajímavé fušky) namočí do kontraktu, který je příšerně zamotaný. Jak už samotný název knihy napovídá, tak se z podzemí přesuneme na moře (a následně na dno moře). Oproti prvnímu dílu má kniha velmi pomalý a šíleně překombinovaný a zamotaný rozjezd. Čtenář se totiž zamotává do všech nejaností, se kterými se Kobkanýři musejí potýkat. O to větší jízda nás ke konci knihy čeká! I přesto, že je zde trochu více omáčky, tak není nouze o vtipné hlášky nebo situace (na knihu jsem spotřebovala jedno balení lepíků). Mluva trpaslíků nemusí vyhovovat všem, ale v kontrastu s elfími moudrostmi a pirátskými jmény je to ještě slabý odvar. Tentokrát se dostal do popředí zejména Tad a Durham hrál velmi okrajovou roli. Těžce jsem nesla absenci podporučnice Kokodák, ale na druhou stranu pták kapitána Lojzy byl dobrý mamlas! Novinkou byli i ghúlové, které si člověk okamžitě zamiluje a doufám, že je ještě někdy potkáme. Shrnuto, podtrženo... Russell čtenářům předložil něco, co připomíná Piráty z Karibiku, ale v hlavní roli není Johnny Depp, ale trpaslíci! Knihu jsem četla v rámci spolupráce s MysteryPress... celý text

Zřídlo moci 2024, Viktor Brázdil

Na čtenáře v knize opravdu čeká svět plný dobrodružství, alchymie a trocha té magie. To není vše, co v knize naleznete! Na konci knihy jsou dodatky (lektvary, jak to smíchat, goblinštinu, bestiář, seznam postav s popisem, důležité historické milníky). Nejprve začneme s tím, co se mi na knize líbilo: 1) zpracování (materiál) - Kniha působí příjemně už na první dotek. Vazba je kvalitní a pevná, díky čemuž se dá kniha snadno otevřít bez obavy, že by z ní vypadly stránky. Vizuální stránka je jednoduchá, což čtenáři ponechává dostatek prostoru pro zapojení vlastní fantazie. 2) korektor - Až na drobné detaily, za které nejspíš mohl spíše sazeč, jsem v knize nenašla žádnou výraznou chybu. To se mi nestává příliš často. 3) bonusový materiál - Pro autora slovem -konec- příběh nekončí. Na konci knihy (i na jeho instagramovém profilu) najdete bonusový materiál, včetně vizualizací, které vám umožní dál prozkoumávat světy a ostrovy kolem Nexusu. 4) mini mapky - Krásný prvek! Člověk nemusel neustále listovat a hledat místa na velké mapě. Doufám, že i v pokračování budou tyto mapky. 5) velké mapy - Dostatečně velké. Vše je na nich čitelné. Pecka! Do čeho (spíše koho) jsem se opravdu zamilovala? Do GOBLINŮ! Tyto malé, velmi živé, pivo chlemtající, divně žvatlající bytůstky jsem si okamžitě oblíbila! Oproti jiným postavám jsou živé, jasně a jednoduše popsané a své. Bez nich by putování Viktora bylo nudné. Škoda, že kromě překladu se v knize nenachází i nějaký manuál: jak se naučit goblinštinu. Než se dostanu k negativům, chtěla bych se pozastavit u samotného příběhu. Pokusím se vyhnout spoilerům... Autor nás rozhodně nešetří a hned nás vrhá přímo do děje. Dozvídáme se o útocích a existenci jakéhosi království. Brzy nás čeká první setkání alchymisty a mága, které rychle odhalí, že mezi těmito dvěma stranami nepanuje zrovna přátelství. Než se stihneme zorientovat, vstupuje do Viktorova života Marcus a spouští se záchranná výprava, která se, trochu překvapivě, vleče. Mezitím se objevují kapitoly z pohledu Alarica, kde zjišťujeme, že nesmrtelného nelze zabít – i když Marcus tvrdí, že všechno lze zničit. Viktor a Marcus mezitím cestou naberou několik dalších bytostí a zapletou se do řady problémů. Nakonec se jim díky goblinům podaří dostat na místo, kde je držen Alaric. Následuje chaotický střet, který končí osvobozením hned několika různých aktérů. Závěr je skutečně otevřený – autor příběh nečekaně přerušil, a tak nám nezbývá než hádat, co se se všemi stalo a co nás čeká v dalším pokračování. A nastal čas, abych se mrkla i na minusy: 1) budování světa - Chápu, spěcháme zachránit Alarica, ale i ten okolní svět si zasloužil malinko větší pozornost. Ano, mnohé informace můžeme zjistit na instagramovém profilu autora, ale čtenář je chce mít v textu. 2) čtivost - Vzhledem k tomu, že se v knize nachází pouze deset kapitol, tak se to dost vleče. Kapitoly mohly být klidně rozděleny na kratší úseky. Zajímavé by bylo, kdyby kromě kapitol z pohledu Alarica byla i kapitolka z pohledu Gavriela a Xerana. I přesto, že je tempo lehce nevyvážené, tak čtenář jde z akce do akce, takže ve výsledku nechce knihu odložit, ale může jej to během čtení napadnout. 3) postavy - Vzhledem k tomu, že jsem nejspokojenější byla s gobliny, tak to vypovídá mnohé. Viktor je jouda - sice mocný, ale ke všemu dojde spíše náhodou. Marcus - mačo, který má zkušenosti, ale zároveň jeho chování k ostatním je otřesné. Teana - ona mě bavila. Měla kolem sebe auru tajemství a neměla WTF moment. O nějakém vývoji moc mluvit nemohu. Takže celková uvěřitolst jedno 4) dialogy postav - Často hovořily, jako by jim bylo minimálně přes třicet. Tón a způsob neodpovídal emocím, které prožívaly a já jsme jim to prostě nevěřila. Je to škoda. Často se z vtipné situtace stal jen okamžik, který se stal a šlo se dál. Bez nějaké trvalejší emoce. Shrnuto, podtrženo... Na to, že se jedná o prvotinu, tak jsem byla opravdu překvapená, že zde svět hraje podle nějakých pravidel a logika zde nedostávala na frak. Jde vidět, že se autor snažil dát ve svém fantasy světě prostor jinému druhu magie - lektvarům a artefaktům, což je příjemná změna. Na druhou stranu by knize slušel o něco delší formát. Postavy si zasloužily větší prostor. Kdyby se děj prvního dílu nemusel odehrát během deseti, ale například dvaceti kapitol, tak by zde možná byla lépe uchopena emoce strachu o Alarica. Opravdu knize chybí nějaká neviditelná síla, která by postavy hnala dopředu. Vzhledem k tomu, že kniha už otevřeněji skončit nemohla, tak jsem zvědavá, co si pro nás autor připravil v další knize, protože Viktorovo dobrodružství je teprve na počátku a něco mi říká, že to bude ještě jízda!... celý text

Spolek čajových draků 2024, Kay O'Neill

Poměrně uzounká knížka, která si získá srdce (nejen) dětského čtenáře. Komiks je rozdělen na čtyři části - jaro, léto, podzim, zima. Za ním pokračuje epilog. Během celého roku můžeme sledovat, co zažije kovářská učednice Gréta. Co všechno prožije, koho potká, co se naučí apod. Ilustrace jsou opravdu krásné a než se člověk naděje, tak je na konci příběhu. V knize se řeší zajímavé otázky. Smysl řemesla v době, kdy produkty, pocházející z této činnosti, již nejsou využívány (např. ukované meče). Postupný úpadek zájmu o tradiční činnosti. Hledání sebe sama. Co je to přátelství. Každý si v knize najde to své. S knihou jsem měla jen jeden problém... a to s úplným koncem, kdy se dozvídáme něco o dracích a čajích. Tento komiks je pro dětského čtenáře, tudíž bych očekávala trochu větší písmo (ty drobné blešky se blbě čtou i dospělým) a zarovnání do bloku by vypadalo mnohem lépe. Určitě se jedná o kousek, který bych doporučila do třídních knihovniček na prvním stupni na zš.... celý text

Komu zvoní hrana 2024, Eiičiró Oda

Ano... čtvrtý svazek skončil v tom nejvyhrocenějším okamžiku. V pátém svazku se rozloučíme s padouchem (a velmi mizerným pirátem) Klahadorem, který prohraje v epickém souboji s Luffym. Docela jsem byla překvapená z Usoppa, který někde našel koule a v několika scénách zazářil. Usoppova posádka mi přirostla k srdíčku a jsem moc ráda, že převzali pomyslnou štafetu a terorizují svou vesnici. Ke konci se opět vydáme na moře a zjišťujeme, že Luffy bude ještě muset sehnat jednoho člena posádky, bez kterého se v honbě za pokladem neobejdou - kuchaře. Noooo... i toto hledání se brzy vrtne a já nutně potřebuji další svazek, protože cítím, že nás čeká šílená epizoda, ve které Luffy opět bude perlit!... celý text

Půlměsíc 2024, Eiičiró Oda

Třetí díl ušel do doby, než se Luffy a jeho posádka seznámili s ulhaným a ufňukaným Usoppem. Moc mě to nebavilo a říkala jsem si, jaké asi bude pokračování... Čtvrtý svazek je jedna obří řežba, kdy se snaží Luffy a jeho posádka zabránit Komorníkovi (ehm... pirátovi), aby dokonal svůj ďábelský plán. O vtipné hlášky zde není nouze. I přesto, že je bitka na pláži opravdu zdlouhavá, tak díky zajímavému záporákovi i koukatelná. Ale doufám, že v budoucích dílech bude recyklace méně a opět nás autor překvapí něčím zajímavým.... celý text

Kouzelné bytosti zpod Radhoště 2008, Daniel Drápala

Opravdu nádherná knížka! Dozvíme se zde mnoho o zajímavých bytostech, kterých se naši předci mohli obávat. Ke každé z nich je připojena ilustrace a příběh, díky kterému můžeme sami posoudit, jak moc dobré/zlé tyto bytosti jsou.... celý text

Hranice času 2024, Radek Sterakdary Starý (p)

Celkově na mě kniha působila unaveně a bez jasného směřování. Chyběl tah na branku a epické scény byly často tak chaotické, že se v nich čtenář jednoduše ztrácel. Logiku příběhu jsem postupně přestala hledat, protože pravidla světa vznikala zdánlivě za pochodu (aspoň tak se mi to jevilo). A konec? Jen protahování utrpení – jak pro postavy, tak pro čtenáře. Když se nakonec objevila (s největší pravděpodobností) nová Arila, už jsem jen nevěřícně protáčela oči. Je to škoda, protože svět Arily měl rozhodně potenciál. Kdyby byl příběh zpracován jako trilogie, kde by nadbytečná omáčka nedostala tolik prostoru, působil by mnohem čtivěji a uceleněji. Zbytek v recenzi. :)... celý text

Hon na krále démonů 2024, Madeleine Eliot

Čím začít? Je důležité si uvědomit, že jde o romantasy retelling (Červená Karkulka). Moc se mi líbí, jak si autorka s předlohou pohrála. Vytvořila svět prosycený magií a různými bytostmi, ale zároveň to pojala po svém! Malé plus dávám za to, jak si poradila s triem Karkulka - vlk - Lovec. Lovce jsem si okamžitě oblíbila. Jeho tajemnost, ostrý jazyk, chování a určité kvality (mrk mrk :) ). Byť jsem poměrně brzy byla schopna odhalit jeho velké tajemství, tak jsem si jeho příběh užívala od začátku do konce. Červenka mi popravdě lezla dost na nervy. Pětadvacítka, která mentálně uvízla někde v šestnácti. Až ke konci knihy i ona vystrčila drápky a doufám, že v další knize u ní budu moci sledovat výraznější vývoj. Hrubky jsou v knize velkým minusem. Nejčastěji se stávalo, že se nám z Červenky stával muž, jelikož mizely koncovky rodu ženského. Ale bylo toho opravdu mnohem více. S tím bude souviset i překlad. Místy mi některé opisy skřípaly a byly použity tak zvláštní obraty, že to prostě nedávalo smysl. Na druhou stranu musím uznat, že se kniha čte úplně sama. Má lehce přes 300 stran, ale jakmile se děj rozjede, tak se od knihy nejde odtrhnout. Velmi si cením i toho, že je zde kapitola z pohledu Lovce a potřebuji těch kapitol mnohem více! Sexuální scény mě opravdu překvapily. Nebyly totiž předimenzované, ale právě naopak! Dokonce zde autorka pracovala i s otázkou svolení, což se často v romanatsy knihách nevidí. Za toto dávám velké plus! Shrnuto, podtrženo... další hvězdičky si chystám pro další díly!... celý text

Železný plamen 2024, Rebecca Yarros

První kniha skončila šokem, který ve mně vyvolal očekávání, že druhý díl začne svižně a přinese něco nezapomenutelného. Místo toho jsem však narazila na prvních 400 stran, které se táhly a vyžadovaly hodně trpělivosti, než se děj konečně rozjel. Druhá polovina knihy už měla mnohem lepší spád a posledních sto stran mě úplně pohltilo. Přesto si ale myslím, že příběh mohl být méně roztahaný – čtenář musel čekat příliš dlouho na ten slibovaný „wow efekt“. Co se týče postav, tak mám své miláčky a kusy, které bych rozpustila v kyselině. Jsem ráda, že i hromada nových postaviček má nějakou osobnost a člověk si je tedy zapamatuje. A největší miláček? Xaden! Romantika... well... se scénami 18+ se to naštěstí nepřehnalo, ale přijde mi malinko zvláštní, že sotva Vi uteče Malakovi z lopaty, tak do sebe hned nechá bušit Xadenem... ale budiž... asi se toto lidem líbí. Když Plamen porovnám s Křídlem, tak první kniha je zajímavější, ale ony obecně ty dvojky bývají vždy všelijaké. O to více jsem zvědavá na Onyxovou bouři. Doufám, že se podíváme i do dalších lokací a dozvíme se hromady nových informací! Bohužel jsem byla z knihy i zklamaná. Já to opravdu nechápu. Na tuto knihu čekalo velké množství lidí a těch chyb, co člověk najde v textu? To je opravdu smutné! Těch překlepů, chybějící interpunkce a prazvláštně složených vět je zde požehnaně. Vzhledem k tomu, že kniha nestojí pár korun, tak bych očekávala, že se textu dostane péče, aby čtenáře nic nerušilo.... celý text