Chesterton
přečtené 1145
Myslete na děti!
2015,
Ian McEwan
McEwan je krutý provokatér, často jdoucí za hranu, jak dokazuje jeho Betonová. The Childern Act mi přijde vycizelovaná do nejmenšího detailu. Otvírá citlivá a křehká témata, nejjemnější přediva vztahů, lásky i jejího přechodu do nenávisti, stejně jako přechodu ze života do smrti. Nejvíc mi jako podstata knihy vystoupila chladná rozumová úvaha v kontrastu s vnímáním srdcem a určitou iracionalitou zmíněnou v závěru doslovu, který mi přijde brilantní. Příběh začíná po svátku Nejsvětější Trojice, je zmíněn Westminsterský římskokatolický biskup, ortodoxní židovský pár, sekta svědků Jehovových a téma transfuze, siamská dvojčata a nutnost volit mezi životem a smrtí v případě vlastních dětí. Vše se odehrává a prolíná s kulisami bezdětného manželství soudkyně Fiony Mayové, které po velmi primitivním návrhu jejího muže, profesora dějin umění, odhaluje svou vyprázdněnost z obou stran. Mnoho témat stojí kontrastně a někdy ne zcela férově proti sobě. Třeba sekta Svědků proti tradičním náboženstvím. Ale to už je standardní styl tohoto muže, který nám dává téměř nekonečný prostor k tomu, abychom se chytli za nos. Naštěstí mi nepřijde, že by příběhem nadmíru vystupoval jeho názor, že víra je "v nejlepším případě morálně neutrální, a přinejhorším jde o odporné duševní pokřivení". "Někdejší šlechetný ideální přežíval do moderní éry, otlučený, a zrezivělý jako rytířské brnění. Soudci zastupovali panovníka a po staletí sloužili jako strážci dětí národa". "Selhání upevnilo povrchní vědomí, že právo se ve své nejhorší podobě nechová jako osel, ale jako jedovatý had " 6/6... celý text
Navrátilka
2018,
Donatella di Pietrantonio
KNIHA KLENOT, hýčkala jsem si ji do posledního písmenka . . . něčím připomněla Mary z Barvy mléka. Často jsem se dívala dívence z obálky do očí. Opravdu jsou z knihy cítit chuťe, vůně i bolest střepů z Adrianina kolene. Byla tam Itálie, jak ji tuším z toulání mimo hlavní turistické trasy. Román v jehož pozadí je lidská arogance, neúcta k člověku a dnes často skloňované právo na dítě. Zároveň "dobro dítěte", které jak Arminuta dosvědčuje v každé kapitole, nespočívá v hmotě ani ve finančním zabezpečení, které nebývá úměrné lidskosti a vcítění do dětské duše. Drsný příběh, který je napsán jako světlo a pohlazení právě kvůli povaze a nezdolnosti Navrátilky, výstižně ilustrované hloubkou pohledu z obálky. Od první chvíle dívenka hledá sebemenší jemné náznaky vstřícnosti, laskavosti a přízně, skrz které si nachází své místo nejen v srdci své sestry, ale dokáže proměňovat své okolí a každého, kdo jí to dovolí . . . . . . A to i přesto, že příběhem často prosvítá velmi obnažené utrpení. Zvlášť když přijde konečně rozhovor s "matkou" který trhá ❤️. Zaplať Bůh za malou Adrianu. . . . . Styl autorky je fascinující a myšlenka hledání nových či ryzích hodnot velmi osvěžující. Jemně a bez moralizování vede čtenáře k přemýšlení o hloubce, smyslu i pravdivosti člověka ve vztazích.... celý text
Magor dětem
2009,
Ivan Martin Jirous
Kouzelná jednohubka. Průzračné osvěžení. Jiskřivá fantazie. Dětská hravost. Často až neskutečná jemnost v rukou muže, otce. Křehkost křesťanské inspirace. Magor je pro mne fenoménem! Osobností. Komplikovanou a o to přesvědčivější . . . . . Mým oblíbeným místem na zemi do letošní ČV by byla Paříž nebo Itálie . . . . Ale mým TOP místem na zemi je domov a rodina ❤️... celý text
Čtyřicet dnů
1988,
Franz Werfel
Nahlédnutí do doby, kdy nebyla televize, lidé po večerech četli a spisovatelé dýchali za hrdiny i čtenáře mělo co do sebe!! Jsem už rozmazleným a zpovykaným čtenářem "moderní" doby, proto se mi nečetla snadno a mnohokrát jsem se do Arménie musela pokorně vrátit z jiných snazších či líbivějších knih. Příběh skupiny 5000 Arménů je o samé podstatě přežití určité vyšší úrovně kultury či lidského společenství, jež se snaží nejen uchovat lidskou důstojnost, ale také neztratit svou duši. O obtížné a křehké rovnováze mezi jednotlivcem a nároky společnosti. Werfel dokázal nádherně do svého mnohovrstevnatého, monumentálního a velice popisného líčení vtělit snad veškerou lidskou a společenskou moudrost směrem k boji za přežití v nelidských podmínkách. Tolik touhy po životě, lidské křehkosti, jemnosti i bojovnosti a odvahy k utrpení. Zároveň hluboká inspirace křesťanskou identitou tohoto malého společenství. Pro mě nejsilnějším úryvkem bylo pohřbení zvonů a odnášení hlíny na budoucí pohřby na Mojžíšově hoře....stejně jako první porod při němž tři arménské plačky přijdou od pohřbu k rodičce. Nuničino křesťanské "zaříkávání" při porodu má v sobě kromě pověr skryto jemné tajemství dobra a zla. Ničily mě paralelní vztahy ústřední dvojice Julie a Gabriela a jejich vyrovnávání se vzniklou situací. Postava Julie mi byla blízká, moje sympatie k ní kolísaly, ale snažila jsem se jí pochopit. Největší soucit jsem měla se Štěpánem a obdiv vůči schopnostem a houževnatosti Gabriela - postavy, na které vše stojí. V ČASECH SMRTELNÉ NOUZE MUSÍ KAŽDÝ ARMÉN BÝT KAŽDÉMU ARMÉNOVI KNĚZEM I OTCEM Nebyla to moje první kniha tohoto Mistra pera, proto vzhledem k Nevysvětlitelnému v nás i nad námi, byl konec přesně na míru každému jednomu účastníku čtyřiceti dnů na Mojžíšově hoře :o) Naprosto nesmrtelnou myšlenkou či duchem tohoto zdařilého příběhu mi přišel diametrální rozdíl mezi celkovou mentalitou či nastavením turecké a arménské společnosti jako celku. Ano. Dobro i zlo bylo na obou stranách, ale . . .... celý text
Cela číslo 17
2007,
Dominik Dán
Odporné, hnusné, nechutné, kruté, realistické a zároveň skvělé. Odvrácená strana demokracie. Sociologická studie "Naše Mesto po zamatu". Pro slabé povahy a žaludky velmi nevhodné. Moje 15. dánovka, které jsem se kvůli vězeňskému prostředí vyhýbala a tyto části jsem překonala pouze díky Mariánu Geišbergovi, který navždy zůstane hlasem páně Dánova umění přiblížit nám policejní práci. Mimochodem ženské hlasy mu jdou skvěle!! DD je fenomén, pro mě v něčem pokračovatelem Václava Erbena? Ano, chybí noblesní kapitán Exner, ale Rišo Kraus je stejně realistický, žádná minierská chiméra . . . . a jeho příběhy jsou krom reálií a napětí i zábavné. Áno!! Je sexistický a nekorektní, ale podprda je mezinárodní a vraždári zvláštní sorta, které odpouštím to, co nikomu jinému (snad krom doktorů). Vztah k černému humoru a alkoholu je nutný pro přežití v hraničních podmínkách. Slovníček z audioknihy: Pakšametle - zbytečná, nepotřebná věc Mrcina - zdechlina Štrbavý - bezzubý P.S. na Celu navazuje čerstvě vydaná Žiješ jenom dvakrát:)... celý text
Možná že odcházíme
2007,
Jan Balabán
Chtěla jsem pro nadbytek melancholie "hodit do rohu" a mít Jana Balabána jednou provždy "odškrtnutého". . . Jenže přišla Pyrhula, Gabriel, Vladek z Do chodníčka a bylo vymalováno. Uchopily si mne tyto zvláštně drsně poetické útvary a přetvořily k obrazu svému Čepovskému. Skutečně je to tak, jen bych to bez zdejších komentářů a čtenářské výzvy asi přehlédla! Má tento pohled na život zvláštní kouzlo a přitažlivost, jen si pro něho v sobě a kolem sebe musíme nastavit vnímání do jemnosti a trpělivosti! Potom je nějak stále hlubší a hlubší. . . . a odkrýváte stále více vrstev v sobě. Snad mi pomohly blížící se Velikonoce . . .... celý text
Pokora a zakoušení Boha
2013,
Anselm Grün
Konečně jsem se vrátila k útlé knize a dočetla do konce. Obsah je stejně nesnadný a nádherný jako vznik květiny na obálce - skrytý poklad. "Pokora je ochota dovolit Bohu, aby nám odňal veškeré ochranné izolační vrstvy a my se s ním tak v lásce mohli setkat ve svém zraněném srdci."... celý text
Anglické listy
2009,
Karel Čapek
Jsem Čapkem nedotčena, vyjma Dášenky a rozhlasové dramatizace Bílé nemoci v dětství. Ano, je to subjektivní, lehce chaotické, trochu mi vadil občasný výpočet exponátů muzeí či jiné vyjmenovávání velkého množství podstatných jmen ve větách . . . . . Ale jinak mé dojmy z Anglie s Karlem i po tolika letech téměř absolutně souzní! Ty místopisné, zejména vnímání trávníků, ale konec konců i londýnských ulic. Obdivuji i jeho laskavý pohled na ostrovany Spojeného království včetně dost charakteristických negativ, podaných velmi výstižně. Děkuji ČV za odpočinkově malebné a hravé čtení. Po ostravském Janu Balabánovi a vězeňském prostředí Cely číslo 17, jsem ho už fakt potřebovala!!! Jediné, co mi v eknize chybělo, byly obrázky. Tož bude ještě papírová :o) P.S. V květnu vyrážíme do Edinburghu ❤️... celý text
Než krokodýl spolkne stín
2005,
Aleš Palán
Četla jsem kdysi v pravěku :o) ovšem poslední Kdo chodí tmami i Robinsoni a donkichoti mi knihu připomněli a k tomu letní rozhovor s přáteli . . . Z rozhovoru s paterem Čížkovským si už skoro nic nepamatuju, ale mám kamarádku, co mi v době svatořečení Anežky České vyprávěla o setkání s tímto dobrodruhem (byť tento misionář s tímto titulem nesouzní - logicky) ve vlaku cestou do Říma ;o) Smekám před osudy těchto mužů!!!... celý text
Ó jé. Po delší době zas jedna připomínka mladších čtenářských let a zážitků od intelektuálky :o) Moje asi druhá nejoblíbenější detektivka 87. revíru, z těch co jsem četla. Klasická kvalita, která nezklame. Syrová realita, která funguje zcela spolehlivě❤️... celý text
Zeptej se táty
2010,
Jan Balabán
Je asi dobré občas sebrat odvahu a pohlédnout smrti do tváře ... abychom jednou nebyli příliš zaskočeni ... "Bože, Hospodine Šéfe, Mistře..." Vrátila jsem se k textu potřetí, tentokrát po roce, díky rozhlasové četbě a nebýt mnohých biblických odkazů, docela by mi Jan Balabán místy dost připomínal Jáchyma Topola. Minimálně záblesky hrubosti a vulgarity. Zároveň jsem si na druhý poslech užívala daleko víc místa, která se podobají čepovskému jazyku a jeho 'poetice'. Překvapilo mě, že sám ve svém textu zmiňuje "protestantskou úzkost", kterou jsem vepsala do minulého komentáře... vůbec jsem biblické a církevní odkazy vnímala daleko ostřeji a pozitivněji než při prvním poslechu... Používá, za mě hanlivé, slůvko 'pobožný' nebo míří kriticky do vlastních řad ohledně návštěvnosti protestatských bohoslužeb stejně jako do řad katolických... Chvilku jsem pomýšlela nad pátou hvězdou, ale totalitní reminiscence to pro mě trochu zabily i tentokrát... Jooo a ženské postavy zase nic - ale netuším, zda audiopodoba s excelentním Norbertem Lichým není trochu zkrácená oproti papíru? Nikde jsem to nenašla ... Možná, že jsme se nepotkali s Janem a Nedomovými naposledy :o) "Ty rozhodni, jestli to bude příběh soucitný nebo bezcitný." 4/5... celý text
Síla vzdoru
2011,
Suzanne Collins
Nejvíc jsem si zamilovala vzpurnost, osobitost, ale i jemnost, přemýšlivost a lidskost Katniss ️ Poslouchala jsem audio a Tereza Bebarová ji svým hlasem vykreslila dokonale. Peetova slova "PLATÍTE VŠÍM, ČÍM JSTE!!!" směrem k totalitě, ve mně ještě dlouho rezonovala........ V závěru série narážíme na smysl disciplíny i její odvrácenou tvář, práci s emocemi či manipulaci médii a přetvářku obecně......... Romantická či partnerská linka mi přišla přiměřená, úměrná realitě. A je pravda, že v posledním díle do sebe všechno zapadne. Zvrhlý a nemorální svět bych dokázala pobrat, fantasy ani sci-fi sice nevyhledávám, ale vcelku mě to bavilo. Jediným nedostatkem pro mě byla téměř absolutně chybějící vertikála. Proto je vyznění spíše smutné. Chybí naděje, která se může upnout i za omezené lidské hranice. Proto je Katniss v závěru zlomená a závěr trochu dost hollywoodský. . . Dobrý průměr pro relax.... celý text
Odpoledne s labutí / Nachmittag mit Schwan
2009,
Ivan Kraus
Poslouchali jsme s mužem na CD v autě a cesta tak pěkně a vesele ubíhala. . . . Svébytná rodinka, která vychovala děti, jež se v životě pro svou lidskost i kreativitu rozhodně neztratí! Skvělý nápad obou bratrů, oprášit svá dílka v audiopodobě, tuším ve Viole:)) Ivan Kraus je mým oblíbeným autorem ❤️... celý text
