Chesterton přečtené 1145

Deset let s Václavem Havlem 2012, Ladislav Špaček

[audiokniha] Celý svůj život Václav Havel sloužil ostatním.......v disentu, ve vězení i prezidentské funkci.....jeho jedinou zbraní bylo slovo..... Mnohovrstevná, svébytná, často neotřele humorná osobnost Václava Havla decentníma očima mistra etikety.... Ano je to lehce naivní i lehce servilní, ale Špačkův EPILOG je stoprocentně pravdivý. A srovnávat toto dnes již retro s Hradem současnosti? Marné, smutné, ale pro pravdivost nezbytné ❤️... celý text

Nabarvené ptáče 1995, Jerzy Kosiński

☀️ POZOR SPOILERY Je to odporné a zároveň studené, nelidské. Čiré, prázdné, bezduché zlo, temnota, násilí. Vývoj myšlení dítěte, které prochází peklem a nezůstane bez následků. Alegorie působení zla ve společnosti a dějinách? První zvěrstva jsou podivně ukotvena ve venkovském primitivismu a nevzdělanosti. Trocha magie a lidového léčitelství, geniálně vykreslené. Což vůči venkovanům není úplně fér. Snad narážka na zásadní důležitost kultivace společnosti jako prevence zla? Kouzelný popis komety, který je poslední pasáží, kterou čtete s chutí. Poprvé jsem se trochu zarazila při určité apatii až zvídavosti sedmiletého dítěte při pohledu na hořící starou ženu . . . . ano, upálili mu veverku, ale přesto. Válka je daleko a přemýšlíte proč takto. Když se objevili Němci, poprvé jsem začala listovat rychleji a vynechávala detaily. V desáté kapitole opět přichází na scénu němečtí vojáci, naše Ptáče je starší a je svědkem mučení a smrti člověka . . . . Zároveň je fascinováno osobností německého důstojníka a po posledním rozkazu "lituje, že představení skončilo" ? Poté je děcko vrženo do lůna polských katolíků a Kosinski se tak z mého pohledu vypořádává se svým postojem k Církvi a Bohu. Stejně tak jako množstvím bezuzdného až perverzního sexu s nároky Desatera, které na něho v dětství zřejmě byly kladeny? Postava Evky jako symbol jeho dospívání? To vše jsou jen moje pocity a dohady z neskutečně komplikovaného příběhu . . . . . . . Otázky, které příběh otevírá. A určitě díky za ně. Všechno, co spisovatel napíše je o něm samém. Říká William Saroyan a já tomu hluboce věřím. Příběh je vyprávěn velmi působivými slovy a obrazy. Je nastaven zvláštně studeně, odtažitě a perverzně. Děj mě vtáhnul a zpočátku nutil číst stále dál až mi to bylo nepříjemné a musela jsem knihu odložit. Přesto to bylo čtení typu bulvární noviny. Nejvíc problémů a dilemat jsem měla právě s postavou dítěte, které by asi mělo budit můj soucit. Bohužel nebudilo. Jeho údajně dětské myšlení mi bylo dost cizí. Snad jen to, jak se zkouší zavděčit Bohu a proniknout do jeho tajemství . . . . bylo hodně věrohodné. A přivedlo mě to k úhlu pohledu, že právě myšlenky Ptáčete jsou v příběhu autobiografické Kosińského duševní zmatky a vypořádávání se s dětskými zážitky a traumaty i dozníváním válečných běsů v letech po válce. Tak jak to sám píše v doslovu. I v komentáři tonysojka se píše: "to vše viděno jakoby dětskýma očima". To byl poslední dílek skládanky, který mi chyběl. A závěrečná část knihy? Dost povedená fascinace Rudou armádou i nadcházejícím myšlenkovým světem komunismu. Jen, snad logicky, zaměřená víc na pomstu než na případné světélko budoucí naděje. Opět chladnokrevnost, pomsta za nešťastnou náhodu se vstupenkou do kina . . . . . a Ptáčeti se vrací hlas, aby nám mohl předložit svou psychoterapii příběhem. . . . . Osobně jsem silně skeptická ohledně působení tohoto stylu ve prospěch života, lidskosti, naděje a víry v člověka. Natož zabránění opakování těchto událostí. Ne každý musí navštívit Osvětim, aby pochopil a přijal osobní náchylnost ke zlu . . . . Fascinace zlem a přitažlivost násilí je bohužel obrovská a vyznění knihy krom spisovatele tvoří i sám čtenář. Snad až tak nejde o sílu povahy nebo žaludku, ale o charakter každého člověka a tento styl perverze a brutality jej může ovlivnit oběma směry.... celý text

Sekyra 2003, Ludvík Vaculík

[audiokniha] * Vztah mezi otcem a synem se ani nedá udržet na úrovni skutečné rovnoprávnosti, pouze se přechyluje váha. Můj první Vaculík v úchvatném podání Jana Kačera. Ano, poslouchala jsem opakovaně, nepatrně jsem se ztrácela, ale od prvních slov mě skvostný styl uchvátil právě pro vesnickou realitu a prolínání času i vzpomínek. Pan Vaculík byl o dva roky později narozen než moje mamka. Přesto, že ona na Vysočině a on na Valašsku, ona z věřící rodiny a on syn "věřícího" komunisty . . . . . . tolik shodných i kontrastních odstínů, úhlů pohledu, syrovosti, smutku i tragikomiky. Pomalu se vkrádající politická změna v malém velice osobním venkovském rozměru snad ještě děsivější a bolestná než ta celoplošná! Stejně jako Ventimiglia mě obsah přitahuje i odpuzuje zároveň a s jejím komentářem souzním nejvíc. Poslech je fascinující pro opravdovost, upřímnost, složitost a nejednoznačnost doby i lidské duše, špetku nostalgie, stupňující se beznaděj a v neposlední řadě pro zacházení s češtinou a nářečím. Určitě jsem neslyšela naposledy. Snad jen tísnivost posledních tří kapitol si odpustím. * "Ale, kdyby jste s tím družstvem byli počkali" vmísila se maminka. "Buď zticha, tebe se nikdo neptá" řekl prudce"...... "Ale ona je členka a ty ne!" "No, vidíš, já su vlastně členka a nemožu ani tento." "Naprosto správně, si členka, tak choď řádně na schůze a tam mluv. To my právě chcem a za to bojujem, aby naše ženy, matky šly od tej plotny a hovořily o správě veřejných věcí!" * Co když myšlenky lidí jsou prostě přiměřené jejich svalstvu a celá filosofie, psychologie a tak dále, jsou jen chabé kompenzace u lidí, kteří o sobě vědí, že nemají do té míry svalů?... celý text

Osm múz mého života 2016, Josef Koutecký

Milovník řádu, celoživotní optimista, věčný kluk, mravní skála, Josef Peťa Koutecký odešel na věčnost za svou milovanou Jitkou. Taky v této laskavé knize v otevřeném rozhovoru nás nepřestane obdarovávat svou lidskostí, moudrostí, srovnaností, hloubkou a určitou noblesou. Vnitřní krásou zralého muže. Dotýká se nás skrze své celoživotní múzy, které mohou doprovázet a naplnit i naše životy. Krásné setkání s úsměvem a vůní doutníku. Děkuji!... celý text

Magie, zlí duchové, satanské obřady 1996, kolektiv autorů

"Jak si máme vysvětlit, že v době, která se vyznačuje tak mohutným rozvojem vědeckého a racionálního myšlení, dochází k tak rozsáhlé magicko-okultistické aktivitě? Vzrůst tohoto jevu se dá alespoň všeobecně spojovat s existenciální mi požadavky, jako je potřeba uceleného pojetí života, které by mělo odůvodnit tajemství, jež jo obklopuje, požadavek osvobození od bolesti, od zla a od strachu že smrti, hledání jistot, které by umožnily překonat stavy úzkosti, strachu a nejistoty ohledně zítřka, a potřeba jasného orientačního bodu, zejména po pádu osvícenského mýtů pokroku a po zhroucení populistických a buržoazních ideologií." Četla jsem po letech v návaznosti na opakovanou četbu Žítkovských bohyní . . . . . . zejména na výklad, který vede v Žítkové majitel chalupy Irmy Gabrhelové . . . .... celý text

Černí psi 2009, Ian McEwan

Poměrně hutná kniha až přesycená myšlenkami a motivy, ale nemohu se ubránit dojmu, že stejně jako v Chesilské pláži, nakonec vše příliš nedrží pohromadě.....jsem v rozpacích jak hodnotit. Snad ještě nikdy jsem nečetla tak nesourodý a roztříštěný příběh. Způsob vyprávění je klasicky Ewanovsky zdařilý, čtivý a sevřený, přesto svým způsobem neskutečně povrchní, neuspořádaný a chvílemi víc na efekt než do hloubky. Pozitivním zjištěním bylo, že politika ani komunismus příliš nedrtí, atmosféra Berlína při pádu zdi dost zdařilá. Další momenty jako návštěva Juniny chalupy a temné napětí také velmi plastické jak na filmovém plátně..... Motiv černých psů vinoucí se knihou, měl slušný potenciál jako symbolický prvek, ale závěrečná příhoda ho pro mě nevyužila ba poničila. Nicméně příběh se čte dobře a má šanci, aby si v něm každý našel vlastní pohled a rozměr. Posuďte sami. * Zlo se nachází v každém z nás. Drží se v každém jedinci, v soukromém životě. A pak, když jsou k tomu příhodné podmínky, se v různých zemích a v různých časech rozpoutá strašlivá krutost, brutalita namířená proti životu, a všichni jsou překvapeni hloubkou nenávisti v nich samých. * Člověk zůstává svým způsobem sirotkem po celý život; starat se o děti je jeden ze způsobů, jak se postarat sám o sebe. K tomu, aby člověk ulehčil opuštěnému dítěti v sobě, neexistuje nic lepšího než mít vlastní milované dítě.... celý text

Vraždy podle abecedy 2009, Agatha Christie

[audiokniha] Tentokrát jsme se s Agátou příliš nepotkaly. Nejvíc jsem ocenila perfektní znalost lidských povah a jemný humor mezi Poirotem a Hastingsem :o)

Jasno lepo podstín zhyna 2016, Sara Baume

"UVĚDOMUJU SI, ŽE JE NA MĚ, ABYCH SI Z TEBE VZAL PŘÍKLAD A ŽIVIL SVŮJ VLASTNÍ ZÁJEM O SVĚT, SOUSTO PO SOUSTU." Příběh o snaze uchopit život přes vše co se od dětství stavělo lidskosti do cesty?? Dva co mají hodně podobnou výbavu do života a přesto i proto se dokážou obdarovat?? Příroda a knihy jako zdroj životaschopnosti chlapíka jež žije nedobrovolně ve "společenském skafandru"? A hlavně žena, která zažila osamocenost a dokáže kouzlit nejjemnější obrazy, které téměř nepřetržitě probouzejí úctu k přírodě a lásku k životu i v jeho ubohosti a tíži až k neunesení? "JÁ TAKY NEJSEM VĚŘÍCÍ. VYČERPÁM VEŠKEROU ENERGII JEN NA TO, ABYCH DOKÁZAL VĚŘIT LIDEM" Celkem nic moc se neděje a přesto není ani chvíli nuda ani úplná beznaděj. Jenže pak přijde střih, šok a uvědomění, že samota může končit až nelidskostí. Rayovi motivy jsou uvěřitelné, ale závěr je v jádru tísnivý a vymazal téměř veškerou poetiku. Sandra se dotýká citlivého bodu lidské společnosti. . . . . Snad zůstala jiskřička naděje?... celý text

Vždycky v menšině 2013, Martin C. Putna

Manýrista profesor Putna začíná svou knihu rozhovorů jemně a lákavě. Masaryk, prezidentský úřad, apoštolská posloupnost, Daniel Kroupa. Pro mě příjemné překvapení a když ho nebereme extrémně vážně a vnímáme, že nejen Rabelais dloube do prďochů a zaprděnosti . . . . . v mnohém je nutno dát mu za pravdu. Bohužel. Tomáš Halík a dědictví britského, hrdě menšinového katolicismu - Greene a Chesterton, jejich vtip a ironie . . . . . . to vše v něm zanechalo hluboce dobré stopy. Vliv Zdeňka Neubauera, dle mne lehce tragické postavy, asi také. Jen možná stopy kontroverzní. Moc mě bavila část o Jakubu Demlovi natož Bohuslavu Reynkovi a jeho synech, kde "jakoby vplouval skrze čas k přečistému prameni" . . . . To je dar, který v této rodině skutečně přebýval! V mnohém s ním úplně nesouzním, ale bylo to velmi zajímavé i inspirativní setkání i nahlédnutí do jeho životního i profesního hledání a vývoje. Rozhovor je čtivě členěn a vrstven. Jen jsem asi konzerva, když mě u profesora Karlovy univerzity neuchvacuje mluvený projev s vulgárními manýrami. Považuji to za druh osobnostní nevyzrálosti. Či trochu problém s autoritou ? Přesto často prosvítá určitá křesťanská vroucnost, kterou je mi velmi sympatický. Taky vztah ke studentům je tvořivý a zdá se uspořádaný stejně jako záliba v hudbě. Moc bych mu přála vyrovnanost, která s věkem přichází. Náznaky tu jsou, ale s některými povahovými rysy to nebude mít vůbec snadné :o)... celý text

Nebojte se Ameriky. Vyprávění nejen o záludnosti amerických záchodků, náboženství, historii a životě Indiánů 2012, Martin Gilar

Socík, doláč, Amík, pyžamáč....styl autora mi úplně neseděl. Přesto kniha, či její části stojí za přečtení i za úvahu nad souvislostmi. Trochu k pobavení, zůstala i melancholie nad hrdou Amerikou, ale mnohé je pochopitelné. Nejvíc se mi potvrdilo, že patřím do Evropy v kapitole Na vandr v Americe.... celý text

Moc a sláva 1990, Graham Greene

[audiokniha] Není to snadné putování rozpálenou mexickou krajinou plnou bídy a ubohosti. Postupně se skládají charaktery i paradoxy života, který má přesah za hmotný svět. Nicota má celkem dlouho navrch a Greene nám nedá nic moc zadarmo. Úchvatně vykreslí různost karikatur katolictví, křehkost i ubohost kněžství, pestrost nástrah. Mnoho vrstev může zůstat umně ukryto v celkem nesympatických postavách i kulisách. Záleží co si do příběhu sami vložíme.......fakt se to klube z nicoty :o) Pro mě soucit Boha s člověkem potřebuje oporu o konkrétní lidskou spolupráci. Jak píše tsal u knihy Jádro věci: "Číst Greena je jako číst život. Není to veselé ani příjemné, ale nelze s tím přestat."... celý text

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková

Příběh těžký jako olovo. Souvislosti tíživé. Atmosféra krajně dusivá až zničující. Realita smísená s románovou fikcí tak dovedně, že odkrývá i současné každodenní otázky a odpovědi. Nebála bych se označení "temný román". Před lety jsem poslouchala audio a dlouho mi zůstal zvláštní pocit tísně až nejistoty. Protože nedávám pocitům přednost před rozumem, chtěla jsem víc. Četbu a přemýšlení o tématu jsem propojila s návštěvou Žítkové. Chtěla jsem si odpovědět alespoň na některé otázky, které audio nastolilo - otázky víry a pověry. Na straně 105 autorka zmiňuje u obyvatel Kopanic "nezlomný vztah k víře, aniž by však byli schopni respektovat její morální hodnoty". Konkrétně jde o katolickou víru a tuto větu považuji za klíč ke všem dramatickým až drastickým životním příběhům nejen z Bílých Karpat. Nezlomný vztah k víře bez respektu k pravdivé morálce a přirozeným zákonitostem se stává karikaturou Boha a křesťanských hodnot. Celé téma je obtížně uchopitelné, ale Kateřina odvedla poctivý kus práce. Šířka tématu od čarodějnických procesů v 17 století, přes logickou náklonnost nacismu k magii a bohyním až po vědecký materialismus, kterému bylo trnem v oku kde co a církve nejvíc. Také trochu tragická, trochu nešťastná postava faráře Josefa Hofera. To vše lehce zastírá realitu, ale snaha o poctivost a pravdivost v přístupu je i přesto velká. Hlavní téma příběhu, které pro mne vysvítá i z druhého přečtení, je obrovské nebezpečí v mísení léčitelství na podkladu zbožné modlitby, života zaměřeného na Boha a snahy pomoci trpícímu...... a na opačném pólu spektra magie, která pracuje s karikaturou Boha až nepozorovaně přejde na stranu Zla v jehož režii se člověk stává sám sobě bohem a nejvyšší autoritou. Z mého pohledu se mezi bohyněmi vyskytovalo mnoho těchto charakterových variant a podobné je to dodnes, byť oficiálně "poslední bohyně zemřela"..... Jakoby souběžnou linkou příběhu je nekonečná variace zla v jednotlivých lidských příbězích i společenských strukturách napříč dějinami. Možná mi malinko chybělo naznačení východiska a uznávám, že vše může být i matoucí. Snad chystaná kniha autorky s názvem Bílá Voda by mohla být jakýmsi volným dopovězením tématu víry a pověry po letech :o)... celý text

Vraždy na čínském jezeře 1992, Robert van Gulik

Opravdu důmyslný propletenec, který ještě komplikuje nezvyk čínských jmen. Dost dlouho jsem se ztrácela, ale přesto jsem ocenila prostředí i styl autora. Je to klasická "pohodovka odpočinková" zpestřená exotikou. Překvapivě to byl můj první Ti a věřím, že další příběhy si užiji ještě daleko víc.... celý text

Máslem dolů 2012, Petr Šabach

[audiokniha] Petr Šabach je mistr lidskosti, naznačené moudrosti, jemného humoru a rozhodně vlastnil velice originální pozorovací schopnosti. Obyčejný, všední život v jeho příbězích dostává jakýsi čtvrtý rozměr shovívavosti, nadhledu, pohody i pokory ve chvílích kritických. Nikdy jsem ho nečetla, jen dávám do ucha. Tato je v podání autora a podobně naladěného Tomáše Hanáka naprosto jedinečná. Občas se objeví slabší místo, ale dá se odpustit :o)... celý text

Všecky krásy dřeva 2014, Martin Patřičný

Ideální odpočinková publikace na začátek prázdnin a dovolených. Milé spočinutí s mužem jehož pohled na život je úctou k přírodě, řemeslu i rodinné tradici. Pročtete za den, chvílemi působí naivně i trochu nastavovaně, ale duši pohladí. Kontakt s někým, kdo část života věnoval vztahu s životem dřeva. A fotky, které voní.... celý text

Sráči 2017, Richard Price

Originální i lákavé téma, píše Eeli, se kterou asi souzním nejvíc :o) Brodila jsem se textem asi spíš jako hustým bahnem. Jazyková vynalézavost trochu zanikla v tom jak bylo nutno si obsah odpracovat. Když se mi povedlo zdomácnět a začít oceňovat, hodně jsem přemýšlela proč takto? Je to scénář, který se na počátku snaží nalákat přesyceností a neotřelostí, což z mého pohledu vůbec nebylo nutné. Nezhojené jizvy minulosti skutečně často nabývají obřího až antického rozměru a kdo se brodí bažinou má velkou šanci, že do ní bude stažen. Jako vhled do policejní reality z mnoha perspektiv je příběh geniální. Asi nelituji času stráveného s knihou, ale bude to víc chlapácká záležitost :o) "Maso je tak tvrdý, že se zvedlo z talíře a vymlátilo duši z kafe, který bylo příliš slabý, aby se mohlo bránit." !!... celý text

Čtvrtá oběť 2015, Peter May

Skutečně záleží na tom, nakolik přistoupíme na oddychovou hru, tohoto řemeslně velmi zdatného scénáristy. Nakolik mu odpustíme milostné trojúhelníky či jiné vztahově erotické hrátky a tím pádem i určitou jednoduchost a naivitu. Nakolik se necháme položit na lopatky čínskými reáliemi a zejména ostře nasvíceným srovnáním Kulturní revoluce s českými událostmi 50. let. Mě tentokrát celkem vtáhl a po většinu času vše i dost bavilo, dlouho jsem zvažovala 3*. Rozhodně zdařilejší než Pán ohně. Bohužel se v mé knize někam ztratily avizované Margaretiny jedinečné schopnosti. Asi tou slepou láskou. Škoda.... celý text

Lehké fantastično 1993, Terry Pratchett

"Podívej... žádný opravdový druid, který má jen kousek sebeúcty v těle, neabsolvuje celý ten složitý rituál s trumpetami, procesím, vlajkami a bůhví čím, jen proto, aby nakonec zapíchl nůž do kytky narcisů nebo ošatky švestek! Musíš se smířit s tím , že když to zbavíš balastu jako je zlaté jmelí, požehnané přírodní cykly a tak, dostaneš se buď k sexu nebo násilí, ale většinou k jejich směsce! K jeho úžasu se Dvoukvítkovi roztřásly rty. Dvoukvítek se nedíval na svět jen růžovými brýlemi, ale co bylo mnohem horší, on ho vnímal růžovým mozkem a poslouchal růžovýma ušima." Opáčko do Čtenářské výzvy. Skvělé k umývání oken. Už jsem si zvykla i na pana Kantůrka jako interpreta audioknihy. Chce to hodně soustředění a trpělivosti, pak je to fajn... 4/3... celý text

Hledání dějin 2018, Karel Hvížďala

"Paradox moderní české politiky spočívá v tom, že se v roce 1918 podařilo vytvořit samostatný stát pro nesamostatný národ. Tento národ se dodnes upíná k autoritám a na prezidenta republiky hledí jako na monarchický majestát. Z Masaryka vytvořil kýčovitý obraz tatíčka a tento neformální titul přesně vystihuje onu touhu utéct a zbavit se tíhy veřejného světa politiky a nahradit ji útulností privátního světa jedné velké rodiny." "HISTORIE JSOU PŘÍBĚHY, KTERÉ SI VYPRÁVÍME, ABYCHOM POROZUMĚLI PŘÍTOMNOSTI" "Slova jsou zbraně a dějiny nabízejí bezpočet příkladů, jak se z historických vyprávění stávají válečná pole." Inspirující, přemýšlivý, podnětný, občas nelichotivý pohled na české dějiny od počátků. Jiří Přibáň má rozhled, nadhled i odstup a skvěle propojí dějiny s právem, sociologií i uměním. Určitě jsem se místy ztrácela, určitě mě napadaly i odlišné úhly pohledu, ale dost mě nesnadné čtení bavilo. Forma rozhovoru je pro čtivost přínosem. V jednotlivých kapitolách se mnohé prolíná, často i opakuje v nových souvislostech. Za zmínku stojí i doprovodné fotografie. Od textu Dekret Břetislavových v Budyšínském rukopisu Kosmovy kroniky až po Ústavu ČSR z r. 1920 za 1.40 Kč. ☀️... celý text

Amsterodam 1999, Ian McEwan

Čtivost ani brilanci jsem neobjevila. Prostředí bulváru a politiky nepřitažlivé. Do Výzvy jsem chtěla zjistit, za co tak Man Bookerova cena byla? Díky talentu autora a malému počtu stran jsem dočetla, ale nejsem ničím obohacena. Snad jen prázdnotou přetvářky a povrchnosti, neurčitým smutkem? Ani závěr mě neoslovil. Něco mezi fikcí a humoreskou?... celý text