Clarabel
přečtené 514
Anežka
2015,
Viktorie Hanišová
Je to sice autorčina prvotina, ale já už mám za sebou Houbařku a Rekonstrukci. Vůbec bych neřekla, že je Anežka první, protože i zde Hanišová nakládá, až vás mrazí. Není to lehké téma. A stejně tak není jednoduchá charakteristika hlavní postavy. Chladnokrevná a sebejistá Julie je v jádru velmi zoufalá žena, nejistá sama sebou a skrývající svou slabost za tvrdou slupku a cílevědomost. Bohužel znám plno takových žen, jako je Jukie: pro ně je dítě především projekt. A to i pro takové, které roky nemohly otěhotnět a které mají nakonec biologické dítě vymodlené a kterému mnohé obětovaly (čas, zdraví, finance, mnoho pokusů IVF). Je to zvláštní paradox, o kterém píše Hana Konečná ve své knize Na cestě za dítětem: během dlouhého období neplodnosti se některé ženy natolik upnou k představě ideálního dítěte, že nakonec nejsou schopné skutečné dítě přijmout. Stejně jako Julie. Ano, většina z nás si mateřství představovala růžověji, některé situace nás nemile zaskočí...mnoho z nás si zoufalo nad miminkem, co dokáže řvát 6 hodin v kuse, mnoho z nás má pocit, že mu rupne žilka, když píše s prvňákem úkoly (puberťáky ještě nemám, doplním později). Ale nechybí nám cit a víra v to, že "je to jen období." Ne však Julie. Té chybí vřelost a její hlavní zájem je "co tomu řeknou lidi." I pro tají skutečný původ malé Agnes, což se ukazuje jako velká chyba. Nevěřím tolik na "volání krve," ad Rok kohouta, ale spíš na krizi identity, kdy romské dítě díky předsudkům společnosti najednou nepatří ani mezi majoritu, ani mezi minority. Něco mi ale říká, že by Agnes dopadla podobně, i kdyby nebyla Romka. A bůhví, jestli by se kdy vysněné a naplánované Anežce přiblížila i biologická dcera.... celý text
Osudy a běsy
2016,
Lauren Groff
Tahle knížka není pro každého. Což je vám po přečtení rozporuplných recenzí asi jasné. Kniha i literární styl jsou hodně zvláštní. Kdybych Osudy a běsy četla před 20 lety, rychle ji odložím jako nudný škvár, protože bych ji vůbec nepochopila. Už jsem (asi?) ve středním věku a v mém okolí se lidi začali víc rozvádět a rodiny rozpadat...kvůli lžím i kvůli pravdě. Asi i proto ke mně kniha promluvila a měla mi co sdělit. První část má slabší rozjezd, ale pak mě začala bavit. Lotto mě chvílemi štval, jaký je sebestředný, duševně plovoucí jouda, a i když ho manželka podporuje a drží je oba nad vodou, správně tušíte, že není tak svatá, jak si Lotto myslí. Celou dobu jsem řešila, proč ona nechce děti a co za tím bude. Druhá část - vyprávěná z pohledu manželky - je podle mě napsaná ještě lépe. Vyplynou na povrch ošklivé věci a Mathilda se projeví jako chladnokrevná a vypočítává lhářka. Než ji však odsoudíme: nějak se prosadit a uplatnit musela, ta holka, která nikoho neměla a na které byla spácháná velká křivda vlastní rodinou. A Lotta svým způsobem milovala, jak uměla, a pomáhala mu. Konec mě docela překvapil. Určitě se ke knize někdy vrátím.... celý text
Kamkámek
1982,
Milena Lukešová
Když jsem byla malá, knížka patřila mezi mé oblíbené. Bohužel je poznamenána dobou a jako dospělá jsem byla skoro zděšená, jak je chlapeček odložený v ohrádce, jak dostane na zadek, protože v koupelně udělal potopu (wirklich? Sotva dvouleté dítě někdo bije kvůli takové malichernosti?) a zejména jak ho maminka vede do jeslí, sestřičky ho z ní strhávají,chlapeček pláče a maminka spokojeně odchází budovat socialismus. Málokdy vyhazuju knihy, ale tady jsem se neudržela.... celý text
Tománek je rád na světě
1985,
Eliška Horelová
Jako dítě jsem měla knížku moc ráda. Ilustrace Aleny Ladové jsou jako vždy moc krásné.
Odvážná školačka
1961,
Jevgenij Lvovič Švarc
V dětství se mi kniha líbila, ale pochybuji, že by dnes promlouvala k současným dětem, které díkybohu zažívají trochu jiné školství s lidskými učitelkami a ne s bachařkou Annou Ivanovnou.... celý text
Není úniku
2018,
Taylor Adams
Není úniku se mi celkem líbilo. Děj měl spád, přišlo pár nečekaných zvratů, tísnivá atmosféra byla vykreslená velmi dobře. Ideální knížka na dovolenou. Knížku jsem nemohla odložit a zkonzumovala jsem ji velmi rychle.... celý text
Gutta z Bubnu
2015,
Anna Beatrix Bártová (p)
Já asi budu první, kdo neskáče nadšením. Na mě byla kniha moc "červená." Sáhla jsem po ní na základě zdejších recenzí a žánr mi prostě nesedl. Prokletí Schwarzovy vily se mi líbilo mnohem víc. Na knize však oceňuji, že nekončí těžko uvěřitelným happy endem, čehož jsem se v průběhu knihy trochu bála. Proto se kniha dala číst, i když nejsem fanynka romantické literatury. Dále se mi líbí, že autorka vycházela z historických pramenů - hrad Buben, hradní pán s paní a jejich dcera Jitka, zástavní právo a majetkové spory, popis architektury, gastronomie a dobové módy. Ale opravdu je těžké uvěřit, že si to šlechtična rozdává někde ve stájích se svým poddaným a ještě zezadu.... celý text
Zlaté pero
1962,
Václav Čtvrtek (p)
Když jsem knížku četla v dětství, ještě v dobách "hlubokého míru," líbila se mi. Na chalupě jsem ji teď objevila a četli jsme ji s dětmi - jak už zde bylo napsáno, kniha je silně poznamenává dobou. Děti vůbec nepochopily drama ohledně pionýrského šátku, ale jinak se jim knížka docela líbila. Určitě zaujmou ilustrace Aleny Ladové.... celý text
Rekonstrukce
2019,
Viktorie Hanišová
Rekonstrukce mě zcela pohltila a vtáhla do děje. Jako kdybych četla severskou detektivku - neznámý muž na fotce, žena dívající se na někoho a 5 žlutých tulipánů týden co týden na hrobě. Něco podobného už jsem jednou četla. Tyto podvědomé prvky Viktorie Hanišová rozhodně nekopíruje, ale rozpracovává zcela jinak. Teta Leonie mi trochu připomínala Hanu a čekala jsem, že se v knize dozvíme, proč je taková. To se nestalo, zato události nabraly velmi rychlý spád. Nedokázala jsem se od knihy odtrhnout a byla jsem celou dobu zvědavá, jaký je důvod vraždy a (sebe)vraždy - kdo je tajemný Neznámý z fotky na chatě v Černošicích? Odhalení však nepřišlo a konec zůstal až nepříjemně a drásavě otevřený. Proto dávám o hvězdičku méně, ačkoliv jsem si ještě v polovině knížky říkala, že je Rekonstrukce snad ještě lepší než Houbařka. No, asi není, ale i tak velmi vřele doporučuji.... celý text
Běsa
2018,
Dita Táborská
Obsahuje spoilery. Také mně se Běsa líbila víc než Malinka. Zatímco Malinka je dobrá kniha, je Běsa velmi dobrá. Dvojčata, která se něžné oslovují debilko, kradou mámě cigarety a dokonce vložky (kdo zažil socialismus, ten chápe). Dvojčata, která začnou fetovat a jedna se z toho dostane a druhá bohužel ne. Sabina neztratí pouze svoji sestru a neteř, ale částečně samu sebe, když se zatvrdí a popře své skutečné pocity, aby tolik nebolela ztráta sestry, totální nezájem otce a křivda, že pro svou matku byla ta méně oblíbená dcera. Po letech vstupuje do hry Malka a rodina jejího domnělého otce. S Malčinou adoptivní rodinou ani s bratry už se nesetkáme, ale Malka se vrací do Prahy, majíc syna již ve své péči. Ale ani v Běse nepřichází happy end, když Majka umírá ten samý den, kdy zjistí, že má ještě jednu vnučku. Podle ostatních recenzí nejsem sama, komu se nelíbila pasáž se Smrtem a Bohem - zbytečně hluché místo a kapitola, která v knize divně vyčnívá jako kdyby ji napsal někdo úplně jiný. Zato Bělin deník z léčebny byl velmi autentický a tuto část hodnotím jako hodně zdařilou.... celý text