Cleo De Nile Cleo De Nile přečtené 1224

☰ menu

Nehoda

Nehoda 2016, C. L. Taylor
4 z 5

Tak na takhle čtivou knihu jsem snad ještě nenarazila. Navzdory tloušťce téměř čtyř set stran jsem ji přelouskala za jedno jediné podzimní odpoledne. Hlavní hrdinka mi přišla hodně nevyspělá, chovala se spíš jako nějaká puberťačka, a nad tou její návštěvou londýnského klubu jsem jen kroutila hlavou. A ještě méně se mi líbilo, jak sebou nechala orat tím nechutným ohavným Jamesem, s takovými ženami nedokážu soucítit. Oblíbila jsem si snad jen Briana.... celý text


Jasnozřivost

Jasnozřivost 2018, Irena Obermannová
1 z 5

Jsem překvapena, že jsem knihu vůbec dočetla. Ani trochu mě nezajímalo, kdo je vrah, a po jeho odhalení jsem jen pokrčila rameny. Irena Obermannová vydala už spoustu knih, což upřímně nechápe, talent na psaní nemá. Neumí nechat vygradovat děj, skládat malé detaily dohromady aniž by to působilo jako pěst na oko, a ani překvapit čtenáře se jí nedaří. Vypráví to více postav, a všechny do jedné jsou nesnesitelné, ostatně jako všichni obyvatelé Kytlic.... celý text


Kdy?

Kdy? 2018, Victoria Laurie
5 z 5

Tato kniha mě velmi příjemně překvapila, protože vím, že spoustu lidí zklamala. Mě ani trochu nepřišlo, že by nedokázala autorka využít potenciál, který zápletka se čtením dat úmrtí nabízí, naopak. Hlavní hrdinka Maddie je velmi sympatická holčina, a musím přiznat, že bych se na jejím místě nejspíš nedokázala chovat tak statečně. Myslela jsem si, že jsem odhadla i vraha, celou dobu jsem měla dva tipy, které se mi ke konci zdály čím dál víc podezřelejší, ale netrefila jsem se. Moc příjemná young adult, po které někdy určitě sáhnu znovu.... celý text


Hra na smrt

Hra na smrt 2018, Asa Avdic
1 z 5

Ach jo, tahle knížka měla tak skvělý potenciál, a autorka ho takhle zahodila... Kdyby to nebylo tolik o politice a nemělo to takový přeplácaný závěr, který jsem nejspíš ani pořádně nepochopila - jaká byla pointa...? Od té první kapitoly s vyslýchajícími detektivy jsem navíc očekávala, že bude hlavní hrdinka děsně badasss, rebelský živel a všechno možné, a ona je to úplně obyčejná závislačka. Bavila mě jenom ta část, kde byli na ostrově.... celý text


Slepá mapa

Slepá mapa 2013, Alena Mornštajnová
5 z 5

Tento příběh mě chytil za srdce a už se ho nepustil. Troufám si označit paní Alenu Mornštajnovou za královnu současné české literatury - co kniha, to naprostý skvost. Podobně jako Hana i Slepá mapa skrývá dech beroucí příběh, který vás nepustí, dokud ho celý nepřečtete, a i potom vám na hodně dlouhou dobu zůstane v hlavě. Osudy tří generací mě zasáhly a zaujaly natolik, že bych klidně snesla, kdyby byla kniha o sto - dvě stě stránek tlustší.... celý text


Sochař

Sochař 2016, Scott McCloud
5 z 5

Velice zdařilý grafický román s nečekaným koncem. Příběh mladého sochaře je poutavý a získá si vás už od prvních stránek, a dozajista se během čtení přistihnete, že mu držíte palce, a doufáte, že to všechno skončí jinak. Miluju knihy z uměleckého prostředí, a tahle není výjimkou. Navíc ty ilustrace jsou opravdu povedené, a barva, ve které jsou nakreslené, je velmi uklidňující. Navzdory obsáhlejšímu počtu stran jsem knihu přelouskala za pouhé dva večery, a čtení jsem si vychutnávala.... celý text


Lži

Lži 2018, Greg Rucka
5 z 5

Přiznávám, že si nejsem tak docela jistá, jestli je to opravdu dobrý start pro začínající čtenáře, není to tam všechno úplně dokonale vysvětleno, a já bych v tom asi trochu plavala. To je však jediná vada knihy - příběh rychle odsýpá, střídání tří dějových linií, které se samozřejmě na konci protnou, mu sluší, a ohledně ilustrací nemohu říct jediného špatného slova. Jsem moc ráda, že se tu objevila Cheetah, která k Dianě neodmyslitelně patří.... celý text


Píseň slonů

Píseň slonů 1996, Wilbur Smith
4 z 5

Víte, jaká je moje nejoblíbenější vysněná země, kam bych se chtěla (ne)jednou podívat? Afrika. Víte, jaké zvíře patří k mým nejoblíbenějším? Sloni. Takže asi nemusím dodávat, že tahle brutální, syrová, ale skutečně působící kniha byla trefa do černého. Už dávno vím, Willbur Smith je skvělým vypravěčem, a má dar vytvořit charismatické a sympatické hlavní hrdiny, jimž nejde nefandit. Příběh je originální a bohužel hodně smutný, protože takové věci se nepochybně dějí na černém kontinentu neustále. Navíc jsem se dozvěděla spoustu nových věcí, jako třeba o probírce, ze které mi bylo smutno, ale jinak to bohužel nejde (resp. nešlo, teď je slonů naopak málo...), jak je v knize vysvětleno. Jen škoda toho useknutého konce, zajímalo by mě, jak to bylo dál.... celý text


Věčný národ se strachy netřese

Věčný národ se strachy netřese 2013, Šani Boianjiu
2 z 5

Jedná se o velmi čtivou knihu, kterou přelouskáte za chvilku, ale já si během čtení pořád říkala, za co to vlastně získalo to prestižní nominaci. A nepřišla jsem na to. Yeal, Avishag i Lea mi nebyly zrovna dvakrát sympatické, nejraději jsem měla asi Leu, a navíc mi hrozně lezlo na nervy to neustálé přeskakování v čase tam a zpátky, a to, že nebylo na začátku kapitoly napsáno, kdo je teď vypravěčem. Doopravdy mě bavily jen části s Yael v armádě, a pak s Leou v tom sendvičovém stánku. Některé jejich činy pro mě asi navždycky zůstanou nepochopitelné (chladnokrevná vražda rodičů kvůli přežití, pomsta za "zabití" olivového stromu) a jejich rozhodnutí jsem taky často neschvalovala. Škoda, podle super názvu a anotace to vypadalo hodně slibně.... celý text


Malý život

Malý život 2017, Hanya Yanagihara
5 z 5

Příběh se rozjíždí velice pozvolně a nevinně, ale než se nadějete, dostane to spád. Příběh o čtyřech přátelích se z velké části točí hlavně kolem právníka Judea, jehož život se zprvu jeví jako dokonalý. Pak ale začne na povrch vyplouvat jeho tragická minulost, a vy nevíte, jestli Judea víc milujete a obdivujete, nebo ho nenávidíte za to, jak si ubližuje, a nevěří, že by ho někdo mohl milovat. Kniha je velice zdařilá, a také hodně depresivní, stála mě spoustu sil.... celý text


Chrám divů

Chrám divů 2016, Leslie Parry
5 z 5

Z téhle knížečky se vyklubalo něco úplně jiného, než jsem očekávala. Myslela jsem, že nás čeká příběh z cirkusového "freak show" prostředí, ale o cirkuse je tam jen pár zmínek. I tak jsem si čtení užila. Na začátku jsem vůbec netušila, kam příběh směřuje, ale když se to začalo vyjasňovat a jednotlivé linie se začaly prolínat, zalapala jsem po dechu a s nadšením dočetla knihu na jeden zátah. Užívala jsem si každičkou kapitolu, ale nejvíc mě bavily části odehrávající se na ostrově ve vězení pro duševně choré.... celý text