Cleo De Nile přečtené 1216
Broučci
2004,
Jan Karafiát
Tohle je moje nejneoblíbenější dětská knížka na světě. Už jako malá jsem z toho chytala úzkosti, a vůbec se mi tenhle pochmurný příběh nelíbil, zvlášť ten konec. Navíc je to neskutečně moralizující - nezlobte se na mě, ale když se mi přihodí něco špatného, mám zůstat sedět se založenýma rukama, protože to tak bůh chtěl? To teda ani omylem. Broučci navíc vyplýtvají celý život tím, že svítí lidem, kteří to vůbec nepotřebují.... celý text
Nejšťastnější dívka na světě
2016,
Jessica Knoll
Ani po přečtení anotace jsem netušila, co mám vlastně od knihy očekávat. Nakonec jsem byla moc mile překvapena, je to velice svižný román, dalo by se dokonce říct psychologický thriller, s velmi neotřelou hlavní postavou. Já osobně jsem si ji navzdory její ne zrovna příjemné povaze oblíbila, a poté, co jsem si knihu přečetla celou, jsem ji už naprosto chápala. Je to opravdu šokující vyvrcholení, a já jsem z knihy nadšená.... celý text
Neslyšno
2016,
Richelle Mead
Hodně lidem vadí, že je kniha zbytečně krátká, ale já s tím problém nemám, naopak, kdyby to byla kupříkladu série jako Vampýrská Akademie, věnovala by autorka spoustu času blbostem, jako jsou různé lásky a zážitky z Feiny minulosti, bez čehož se raději obejdu. Námět a inspirace čínskou mytologií je fascinující, i atmosféru horské vesnice, kde neznají žádné zvuky, jsem si uměla díky popisu Richelle velice dobře představit. Příběh postupně graduje a závěr se mi líbil převelice.... celý text
Eleanor & Park
2014,
Rainbow Rowell
Tohle byl docela oříšek... Problém tkvěl hlavně v tom, že mi byli Park i Eleanor neskutečně nesympatičtí, nehodili se mi k sobě a nedokázala jsem jim fandit. Oceňuji, že autorka chtěla napsat něco jiného, než jen zamilovaný příběh o dvou dokonalých lidech, ale tohle byl zase extrém z opačné strany - dvě totální a s prominutím ošklivé nuly. Ovšem četlo se to velmi dobře, Rainbow Rowell má příjemný styl psaní a dokonce jsem se u toho občas zasmála. Konec mi přišel nelogický, ale budiž.... celý text
Slepí ptáci
2016,
Ursula Poznanski
Ani druhý díl napínavé detektivní série, odehrávající se v sousedním Rakousku, mě nezklamal. Beatrice je prostě skvělá vyšetřovatelka, a tajně doufám, že se jednou dá s Florianem dohromady. Nicméně, tenhle díl se soustředí na sociální sítě, pomocí nichž si vrah vybírá svoje oběti. Knize se přitom daří, aby nepůsobila výchovně ve stylu "internet je špatnej, bacha co tam píšeš," což je mi sympatické. Detektivní zápletka mě sice tolik neohromila jako v předchozích dílech, ale špatné to vůbec nebylo.... celý text
Třpytný dvůr
2016,
Richelle Mead
Třpytný dvůr mi tak trochu připomíná Selekci, ale daleko více propracovanější a dospělejší Selekci. Hlavní hrdinka není žádná naivka, velice rychle se učí a dokáže si poradit i v těch nezapeklitějších situacích. Přesto však jedná uvěřitelně a logicky, s troškou té nerozhodnosti, ale nikdo nejsme dokonalý. Třpytný dvůr a princip, na kterém funguje, vymyslela Richelle Mead dokonale, a stejně tak dokonale rozehrála i příběh. Zakončení bylo možná trošku moc překombinované, ale i tak to byl fajn čtenářský zážitek.... celý text
Čáry života
2017,
Veronica Roth
Série Divergence se mi ani trochu nelíbila, a navíc jsem byla obeznámena s faktem, že je to pro mnoho fanoušků Veronicy Roth slabší, než zmiňovaná trilogie. Opravdu nevím, jak je možné, že jsem si knížku nakonec pořídila a přečetla ale, ale jsem za to neskutečně ráda, protože mě to bavilo, a moc. Hlavní postavy jednají rozumně, ale nikoliv přehnaně vyspěle, jsou sympatičtí a i když je vám jich líto, nejsou to žádní ufňukánci. Prostředí, které si Veronica vymyslela a do detailu propracovala, je vskutku kouzelné a ohromující, nic podobného jsem nikdy předtím nečetla, a já se těším, až si konečně najdu čas na pokračování.... celý text
Petr Koukal: Jsem
2016,
Martin Moravec
edit: hodnocení měnit nebudu, ale jsem fakt zklamaná z toho, co se z Koukaka vyklubalo Poutavý příběh jednoho z nejsympatičtějších českých (bývalých) sportovců ve mně vyvolat silné emoce. Často jsem se smála nahlas, během Petrova loučení s kariérou a prožívání těžké nemoci jsem měla na krajíčku, a u částí s Gabrielou jsem se usmívala jako sluníčko. Petr Koukal společně s Martinem Moravcem odvedli skvělou práci, kniha je autentická, zajímavě psaná a plná užitečných či zábavných informací. Takhle má vypadat autobiografie.... celý text
Terapie sdílením
2018,
Ester Geislerová
odpad!
Nejzbytečnější plýtvání papírem od dob série "Já, Jůtuber"
Jiná Gabriela Koukalová
2018,
Martin Moravec
Jsem docela smutná z toho hodnocení tady. Nevím, co vám na ní najednou všem tak vadí. Vlastně vím - že píše to, co si myslela, a jak to doopravdy cítila, a že není s každým kamarádka. Já jsem Gábi vždycky fandila, protože patřila do našeho týmu, ale jako člověk mi moc sympatická nebyla, byla vždycky přehnaně veselá, na nic si nestěžovala a působila na mě spíš jako loutka.. Vážím si jí teď daleko víc, protože vím, co ji biatlon všechno stál, a co si kvůli němu musela vytrpět. A nikoho tam neshazuje, i o Šikolovi píše, že mu vděčí za to, kde je, a biatlonu zjevně rozmí. Petr Koukal, to je ovšem jiná, stále pořádně nevím, co si o něm myslet - vždyť i to, jak ho tam Gabriela sama líčí, není zrovna lichotivé.... celý text
Petr a Lucie
1984,
Romain Rolland
Dojemný, nezvykle psaný příběh mladé lásky během první světové války. Ačkoliv mám osobně raději knihy, které se odehrává přímo na frontě, nebo v koncentračních táborech, jsem ráda, že jsem sáhla po Petrovi a Lucii. Knížečka je útlá, a Romain Rolland nám ukazuje, že není potřeba 300 a více stránek, aby autor dokázal napsat takový literární skvost. Pro mě je to daleko silnější příběh než třeba Romeo a Julie od mého oblíbeného Shakespeara.... celý text