Deník má dvě pomyslné části. V první se Héléne zabývala především svým osobním životem a popravdě to není moc ke čtení, protože byla čerstvě zamilovaná a je to kapku otravné. Chvilku jsem přemýšlela, že knihu odložím, což by byla škoda, protože „druhá“ část už mnohem více reflektuje situaci v Paříži. Čím blíž je konec, tím víc si Héléne uvědomuje, jak skončí. Spekuluje, filosofuje a deník píše s vědomím, že může být posledním rozloučením se snoubencem, který v té době bojoval na frontě. Bohužel byly záznamy v deníku skutečně tím posledním, co mu (a nám) Héléne mohla říct a i to z něj dělá poměrně silné dílo.... celý text