Čtec
přečtené 741
Případ úzké dýky
2012,
Stanislav Češka
Velká Morava - a raný středověk vůbec - je období, které mne zajímá. A tak jsem se celkem logicky dopracoval k cyklu Zločiny na Velké Moravě. Hned na začátku musím říct, že za ten námět si Stanislav Češka zaslouží absolutorium, protože beletristé, kteří děj svých knih umístili do Rastislavových či Svatoplukových dob, by se dali spočítat na prstech jedné ruky. Původně jsem si myslel, že to byl pouze Eduard Štorch (O Děvín a Velehrad). Pak jsem narazil na Pavla Hejcmana (Cesty knížecí). Sem tam se najde něco o soluňských věrozvěstech, ale to nebývá primárně o Velké Moravě. Proto jsem se na Češkovy detektivky velmi těšil. A hlavně na to, jak si vlastně Velkou Moravu konkrétně představuje. Ta doba je tak vzdálená a tak málo zdokumentovaná, že představy se mohou, a celkem oprávněně, velmi lišit. Zvláště když od popisu Štorchova uplynulo skoro osmdesát let a od Hejcmanova padesát. A právě za tu odvahu přidávám jednu hvězdičku. Nu, a k čemu jsem dospěl? Češkovu představivost velice kvituji, velkomoravské reálie popisuje podrobně a přitom nemám pocit, že by čtenáře mátl či nějak mlžil. V knize navíc své zdroje popisuje a velmi sympaticky objasňuje, co a koho si vymyslel, případně co je objektivní pravda a co je při současném stavu archeologických výzkumů pravděpodobné. Potud tedy v pořádku a palec nahoru. Horší už je to se čtivostí. Popisy jsou příliš suché, opakující se znovu a znovu v dalších lokalitách, kam se přesouvá děj. Co se ústřední dvojice „detektivů“ týče, na první pohled se zdá kombinace chytrého a vzdělaného knížete Slavomíra a jeho pravé ruky, silného a neohroženého Vikinga Erika skvělá. Kdyby … kdyby ve skutečnosti nebyli oba úplně stejní. Viking si ostrovtipem nezadá se vzdělaným knížetem a kníže v boji většinou ještě předčí Erika… Někdy jsem měl pocit, že kdyby se kdykoliv libovolně jejich jména prohodila, vyšlo by to úplně nastejno. Chystal jsem se postupně číst další pokračování, ale když jsem narazil v knihkupectví na druhý díl, obracel jsem jej v rukách … a pak vrátil zase zpátky do police a koupil si jinou knihu… Ale myslím, že je to jen dočasná pauza a časem se k sérii vrátím. Což mi docela potvrzuje zlepšující se hodnocení novějších dílů.... celý text
Mrtvý na Pekelném vrchu
2014,
Juraj Červenák
Série by se stejně tak mohla jmenovat Neuvěřitelná dobrodružství kaprála Jaroše. Ano, právě tento nenápadný "třetí vzadu", nemluvný středověký středoevropský kamikaze mne dokázal nejčastěji rozesmát. Muž, jehož můžete posílat do jednoho smrtelného nebezpečí za druhým, aniž by mrkl okem. A pro něhož žádná mise není dostatečně "impossible" (ani dostatečně pod úroveň). No a potom ten Schemnitz! Nebo snad lépe po našem - Banská Štiavnica... Nejkrásnější slovenské město (alespoň pro mne) bylo určitě jedním z hlavních důvodů, proč jsem po knize sáhl. Musím se tam zase co nejdřív podívat...... celý text
Pop History
2003,
Milena Bartlová
Uchopit onu známou saturninovskou ideu profesionálními historiky je miliónový nápad. A skutečně jsem si celý sborník užil. Jen škoda, že nevyšel - tak trochu v předmluvě avizovaný - druhý díl. Docela by mne zajímaly další rozbory a "uvádění románových příběhů na pravou míru". Proč třeba (po počítačových hrách s historickou tématikou) nezabrousit i do žánru historické fantasy. Myslím té historií skutečně mocně inspirované, což je třeba Hra o trůny. Nebo co třeba romány Vondruškovy (že je vystudovaný historik vím, nicméně diskuse se vedou a ty romány jsou poměrně propírané). České (a velkomoravské) historické detektivky. Kantůrkové a Svobodův Jan Hus. To vše by mohla být v současné době docela silná témata. Anebo - oho! - ony slavné Opráski sčeskí historje :-)... celý text
Zpověď Kukaty
2003,
Josef Žemlička
Hodnotu knihy spatřuji především v její faktografické stránce, dané erudicí Josefa Žemličky, uznávaného historika. Ovšem této úrovně nedosahuje svou čtivostí. Jedná se o poměrně suché vyprávění knížecího družiníka Kukaty (v knize vůbec není použita přímá řeč), ze kterého čiší didaktičnost. Ovšem pokud si chcete udělat představu o přelomu 11. a 12. století, pak poslouží výborně. Čemu ovšem nerozumím, proč - dle mého názoru zbytečně - prozradit hned na začátku (skoro)konec. Totéž se týká úryvku na zadní straně obalu.... celý text
Svatí kacíři aneb reportáž nejen z Velké Moravy
2013,
Jindra Jarošová
Sháněl jsem knihy, jejichž pomocí bych si rozšířil své nepříliš hluboké znalosti o Velké Moravě. Načež zpětně mohu říct, že kdybych měl vybrat jen jednu, tak by to byla rozhodně právě tato - z těch "seriózních" jednoznačně nejčtivější. Ale nejen to. Svatí kacíři poskytují dalekosáhlý přehled o období raného středověku. Jednak co se týče časového rozpětí - uvádí nás na scénu evropských událostí 9. století s pokrytím několika století předchozích. Ale také geografickým rozsahem, čímž poskytují plastickou a komplexní představu o Byzanci, Franské říši, papežském Římě i Střední Evropě a veškeré dění dávají do vzájemných souvislostí. Když to shrnu: Svatí kacíři jsou monumentální knihou o raném středověku, která se navíc moc dobře čte. A Velká Morava - ta se v tom všem rozhodně neztratí.... celý text
Královny nemají nohy
1984,
Vladimír Neff
Vladimír Neff byl neuvěřitelně zručným spisovatelem. Co většina ostatních vyplodí v potu tváře, jemu muselo naopak přímo tryskat z remingtonky (nebo co to měl vlastně za mašinu). A já se jeho věcmi vždy báječně bavím, ať je to, co je to... Ale má u mne jeden vroubek. No, ani ne tak vroubek, jako spíš vrub. Vysnil jsem si v potu tváře svého literárního hrdinu, o kterém jsem hodlal jednou napsat. Jednou... někdy... až to pořádně dopromyslím... Pár věcí jsem měl ale jasných: bude pocházet z rudolfínské Prahy, bude to alchymista, bouřlivák, hezoun, chvástal... a pořád bude před něčím prchat... No dokážete si představit lepšího hrdinu z lepší doby a lepšího místa na zeměkouli? Tedy, jistě je to mým zakrnělým literárním rozhledem, ale jaké bylo mé zklamání, když jsem narazil na Petra Kukaně z Kukaně... Protože to je přesně VON! Můj hrdina... Chyba byla jen v tom, že já jsem váhal a lelkoval a plánoval, kdežto pan Vladimír nelenil, sedl ke své remingtonce a vyšil román - co román, rovnou trilogii - s takovou brilancí, s jakou se může měřit snad jen střelba (našeho) dokonalého hrdiny z jeho "výtečné pušky Brocardo se zdobenou pažbou od sochaře Benvenuta Celliniho"... A on to navíc vyšil už v roce 1973, což já ke své ostudě nevěděl. No prostě blamáž. Abych ale jen neblbnul (i když to vše je do písmene pravda), přidám ještě jeden seriózní postřeh. Moc se mi líbí, jak Neff glosuje renesanční Evropu s poučeností a nadhledem člověka 20. století, což by od každého jiného vyznělo divně a trapně, ale jeho neodolatelný humor tuhle nadsázku v pohodě utáhne a výsledek je skvělý... P.S.: Tak jsem zjistil, že i můj závěrečný postřeh postřehl (a zapsal, bohužel) už někdo přede mnou... Tak mizím a jako bych tu vůbec nebyl...... celý text
Husitská epopej. I, 1400-1415 - za časů krále Václava IV.
2014,
Vlastimil Vondruška
Husitská epopej (1. vydání) má zajímavou obálku, jakoby retro 50. léta. Vypadá jako 1. díl sebraných spisů Zdeňka Nejedlého. A ten krvavý hřbet - to je tedy barvička! Avšak celé to vypadá, kupodivu, velmi dobře. Ale zároveň trochu perverzně, takže jsem napoprvé trochu mrkal.... celý text
Kdo s ohněm zachází
2014,
Pavel Hrdlička
Pavel Hrdlička disponuje nesporným vypravěčským talentem a přívětivým humorem. Také má dobře nastudované dobové reálie a vhodně je ve vyprávění používá. Čímž mne docela navnadil, abych i sám sáhl po knihách Václava Vladivoje Tomka a Jana Klápště (uvádí je jako hlavní prameny). Myslím, že za zmínku rovněž stojí, že si Pavel Hrdlička svoje knihy i sám ilustruje. A to velmi zručně! A zatímco u prvotiny Smrt nosí rudé škorně se ilustrace opakovaly, v této druhé knize už má svoji velmi pěknou originální úvodní ilustraci každá kapitola.... celý text
Hospoda Jamajka
1970,
Daphne du Maurier
Audioknihy mě obecně nikdy nelákaly. Přece jen, klasickou knížku s obálkou si můžu pohladit, potěžkat, stránky si prolistovat, očmuchat prostě je tu ještě další dimenze Vlastně doopravdy jsem slyšel audioknihu jen jednu, a to právě Hospodu Jamajka. Poslouchal jsem ji kdysi při ježdění na mém domácím cyklistickém ergometru postupně ... na etapy ... při zdolávání alpských a dolomitských průsmyků ... a tedy řeknu vám: byla to deprese jako řemen! Jednak je ten příběh depresivní sám o sobě ... také je depresivně (čili dobře) napsaný ... dále jsem přitom trpěl na tom ergometru jako zvíře a potil litry sajrajtu ... takže vám povím: nakonec ano! ... audiokniha může být i docela intenzivní zážiteček ... a tato konkrétní u mě možná dokonce nastartovala pavlovovský reflex jen tedy zřejmě nebudu slintat zato bych si tipnul, že kdykoliv ji znovu uslyším, tak se okamžitě zpotím hrůzou bez ohledu na to, jestli budu zrovna v sedle nebo ne.... celý text
