cubeice
přečtené 178
Kniha o tichu
2020,
Josef Formánek
Milá smířlivá, dojemná i vtipná kniha - tichá a krásná, jako slova Oty Pavla, kterého pan Formánek několikrát zmiňuje. Oba jsou mi tak nějak blízcí, jako kamarádi, které často nevídáme, ale vážíme si jich. A tahle jeho poslední je meditací nebo modlitbou člověka, který snad konečně porazil svého démona a našel smíření. V Bohu, v té modlitbě, tiché meditaci, v celém širém světě a ve všech lidech v něm, ať jsou jakýkoliv...... celý text
Zátiší s Datlem
2000,
Tom Robbins
Některé věty a hlášky by se mohly tesat do stěn pyramidy, ale je jich nějak zbytečně moc. Občas mi to přišlo, že chce autor do každé věty vtlačit něco úderného, ale méně je někdy více. Zároveň je ta tvořivost i strhující. "Parfém" mě ale bavil víc.... celý text
Slavnost bezvýznamnosti
2020,
Milan Kundera
Poetická skladba plná tónů a zákoutí, která na první poslech (přečtení) nelze proniknout ani přes její útlost. Těžko hledat slova (tóny), kterými vyjádřit pocity z této literární události roku - snad melancholický úsměv, jistá sladkost a zároveň hořkost proudící ze slov, která možná nejsou vůbec vážná - z gest, která autor vykresluje před našima zavřenýma očima. "... pozoroval toulání peříčka a pocítil úzkost, anděl, na něhož ty poslední týdny myslel, mu dává znamení, že už je někde tady, napadlo ho, velice blízko. Možná to drobounké, sotva viditelné pírko upustil vyplašeně z křídla, než ho svrhli z nebe, jako stopu své tísně, jako vzpomínku na šťastný život sdílený s hvězdami, jako navštívenku, jež měla vysvětlit jeho příchod a ohlásit blížící se konec." (str. 63)... celý text
Koruna démonů
2018,
James Rollins (p)
Opět typický Rollins, pokud ho znáte, nepřekvapí, nové jsou jen zápletky zapletené dohromady, nápadité, akční, (jako vždy) ale... Nemůžu si pomoc, tentokrát mě to nějak nedokázalo chytnout a na to, že je to Rollins, jsem to četl opravdu dlouho. Možná to mělo potenciál zařadit se k tomu lepšímu ze Sigmy, ale v mých očích tomu nedostálo. Prostě jen takové Rollinsovské píchnutí obyčejnou vosou, zabolí, zabrní, ale to je tak vše, smrtící účinek odokuro nebo prudké zvýšení hladiny adrenalinu (v tom smyslu, že by mě příběh územnil nebo naopak více rozproudil) jsem tentokrát nezaznamenal.... celý text
Pyramidy
1995,
Terry Pratchett
Mé první setkání s Pratchettem a je až trestuhodné, že jsem se s ním tváří v tvář setkal až teď. Docela se divím, že pod vlivem té energie knížka sama nevyskočila a nenafackovala mi, když jsem si jí dovolil vzít do ruky tak pozdě od jejího vzniku. Tajně jsem doufal, že časový posun způsobený vyzařováním pyramid zpomalí čas a já dokážu přečíst všechny Terryho knihy za jediný den. Nestalo se, ale nelituji, pustím se do nich tedy v čase takřka reálném a postupně. Krásná imaginace, oscilující mezi moudrostí a absurditou, vtipné, plnokrevné dobrodružství. A pokud v hodnocení ostatních sečtělejších "pratchettovců" nepatří k těm úplně nejlepším, opravdu se těším na ty "lepší". Prostě pyramidální faraónská zábava* - * to znamená, že jsem se skvěle bavil až do poslední stránky, kde jsem tiráž knihy zpočátku omylem považoval za poslední nedokončenou kapitolu...... celý text
Ostrov
2001,
Aldous Huxley
Dlouhou dobu mi to přišlo takové příliš idealistické a mentorské, ale teprve když to v poslední třetině začalo být poněkud osobnější, spojilo se mi to dohromady a začalo se mi to líbit.... celý text
12 pravidel pro život: Protilátka proti chaosu
2019,
Jordan B. Peterson
Tak vám nevím, asi zase půjdu trochu proti proudu. Na začátku jsem si říkal, hezky to ten Jordan vysvětluje, co se to s námi v tom dnešním světě děje a jak se chovat, aby se to dělo tak nějak lépe. Ale... jsem skeptický k autorům, kteří se už v předmluvě (předehře) začnou chválit, že jsou lepší a úspěšnější než ostatní a později v tom nepokrytě pokračují (např. převýchova cizího nesnesitelného hyperaktivního dítěte během jednoho večera, když to jeho rodiče nezvládnou za celý jeho život atd.) Zkrátka po skvělé první kapitole jsem se v tom začal nějak ztrácet a to stále častěji. Interpretace biblických příběhů, na které autor klade celkem silný důraz, mi místy přišly taky silně subjektivní a mystifikační - ve smyslu přizpůsobené tomu, co chtěl autor prostě v té chvíli říct a zobecnil tedy svůj vlastní úhel pohledu, učinil jej místy dokonce univerzem (to platí o většině toho, co autor uvádí, nejen biblických textech) , a přitom to tak dle mého názoru rozhodně ve skutečně obecné rovině být nemusí a nabízí se nebo vysloveně existují i jiné výklady. Dost musím přemýšlet, jestli mi tahle kniha pro život vážně něco dala a upřímně musím říct, že si tím nejsem příliš jistý a spíše se kloním k tomu, že toho mnoho nebylo a to ani v jakémsi autorem zamýšleném sebeuvědomění vlastních chyb, přehnaných očekávání atd. podruhé. Celé mi to přijde jako když "pejsek s kočičkou vařili dort", dáme tam hodně dobrého a zajímavého, (rádoby) oduševnělého - bible, chvíli starý, chvíli nový zákon, Tolstoj, Dostojevskij, Solženicyn, Hitler, columbinští mladiství vrazi, Nietzsche, Jung, Freud, Faust, nejrůznější další díla, studie a výzkumy - spojíme to do přitažlivé formy, která se líbí nám čtenářům (přesněji však spíše jejímu autorovi) a celé to pak bude jednoznačně chutnat jako skvělý guláš. No jo, ale neměl to být původně ten dort? K tomu ještě jeden postřeh: autor vytváří 12 "jednoduchých" pravidel pro život jako protilátku proti chaosu, ale poté ta pravidla složitě na mnoha stranách a s použitím mnoha pramenů vysvětluje, rozvádí, vemlouvá a občas i omlouvá nebo ospravedlňuje a přitom právě to působí značně chaoticky, ač to má přesně být látka proti tomu. V konečném důsledku jsem vlastně ani nepochopil, komu je text vlastně určen. Pro tápající v dnešním světě není dost přímočarý, pro filozofii je nekoncepční, pro psychology málo návodný a pro obyčejného čtenáře příliš chaotický a složitý. Snad pro mladistvé intelektuály, ale ti už dnes dost možná fandí zábavnějším formám tvorby typu Velkého třesku. Za mě tedy ne více než dvě hvězdy a pokud se budu chtít o dnešním světě a našem omezeném fungování v něm něco skutečně dozvědět, desetkrát raději si přečtu nějakou z esejistických knih od Františka Koukolíka.... celý text
Děti kapitána Granta
1899,
Jules Verne
Také jsem vyrůstal na Verneovkách a tenhle návrat k nim jsem si dopřál s velkou chutí. Užil jsem si to čistokrevné klasické dobrodružství každým písmenkem. Neustále jsem měl na paměti dobu, kdy tento příběh vznikl a tak beru s rezervou jistou prvoplánovost hlavních postav, jejich neochvějnou čest a neotřesitelný charakter. Ano, dnes už se tak jednoznačné charaktery v knihách nenosí, máme raději rozervané a nejednoznačné osobnosti, tápající a chybující a také trochu více akce a krve. I řešení některých nebezpečných situací a rovněž splnění toho zásadního úkolu je v této knize na dnešní poměry příliš náhodné. Tolikrát zmíněná prozřetelnost, která zasáhne, je opravdu to jediné, co mi na příběhu občas trochu vadilo. Ale celkově to její kvality zase tolik nesnižuje. Nadčasové a krásné dobrodružství.... celý text
Hypnotizér
2010,
Lars Kepler
Trvalo mi celkem dlouho, než jsem dočetl. Není to špatné, ale něco tomu chybí. Přijde mi to nedotažené. Pro napínavost příběhu mi střídání času přišlo pochopitelné a nevadilo mi, výrazněji překombinované do "rušivosti" mi to taky nepřišlo, tak asi spíš to natahování děje, několik slepých odboček, přitom skutečná cesta měla být první, která měla tátu napadnout. A zároveň to provázání z prvního příběhu do druhého mi přišlo jako nedotažený i když dobrý nápad. Když tak o tom přemýšlím, vlastně mi to celé přišlo jako průměrně provedený dobrý nápad.... celý text
Jak to jen napsat? Nejsem skalním fanouškem kriminálek, před Harym Holem jsem z tohoto žánru přečetl asi jen "Jméno růže", ale to se do této kategorie nedá zařadit tak jednoznačně. Švábíci mi (přestože jsou spíše symbolem špíny a nepořádku) přišli čistou krimi, rozhodně bych ji neoznačil za severskou s ohledem na místo děje. A možná právě proto mě to vlastně příliš nebavilo, proti Netopýrovi, to bylo takové nějaké přímočaré, to, co jsem chválil na prvním dílu, mi tady chybělo, a to jakési zlidštění postav, jejich osobnější příběhy, které by mi pomohly vytvořit si k nim bližší vztah, ať už pozitivní nebo negativní. Tady to prostě nějak nejiskřilo a jen se to tak horkokrevně posouvalo pomalu vpřed, procupitalo jako šváb a vlastně ani onen odporný hmyz v tom nehrál žádnou roli. Snad jen, že to tak trochu symbolizuje celý tenhle příběh a jak to Jo v knize popisuje, když rozsvítíte, na krátký okamžik ho zahlédnete a vzápětí vám zmizí ve tmě. A stejně to u mě bude se vzpomínkou na tento příběh...... celý text
