Cvan
přečtené 119
Cinder
2012,
Marissa Meyer
Upřímně, můj největší problém s touhle knihou bylo chování Cinder. Z celé knihy jsem cítila jen jedno - stydí se za to, že je kyborg. To bych pochopila v dnešním světě (ačkoli i dnes jsou lidé odkázáni na umělé končetiny, nebo vůbec žádné), ale v jejich světě existují kyborgů miliony. Jsou novou rasou, za kterou se ale Cinder stydí. Pořád jenom kouká, jestli jí nekde nevyčuhuje kus kovu a na mě to působilo, jako by skrývala barvu svojí kůže. A navíc, věda celá léta pracuje na tom, aby vytvořila funkční mechanické orgány a končetiny, ale tady to odsuzují? To mi samo o sobě trochu nedávalo smysl. Když přejdu trochu ke spoilerům... Celý děj se odvíjel od lži. Cinder v jednom kuse zatajovala pravdu princi a lhala mu do očí, a většinou jenom proto, aby nezjistil, že je kyborg. Proč? Protože se za to styděla. Tajit svůj původ, to bych vzhledem k situaci zcela pochopila, ale stydět se, že nemá nohu? Nebo ruku? To podle mě prostě není úctyhodná vlastnost, která by se měla podporovat. Kdyby se Cinder na tu kovovou nohu raději hrdě postavila, ráda, že vůbec může chodit, měla bych k ní rozhodně větší sympatie. Takhle mi kniha přišla poněkud absurdní. Krom toho chování prince Kaie taky nezaslouží dvakrát obdiv. Ze začátku se mi líbil, ale potom začal flirtovat se Cinder, myslel jen na to, s kým půjde na ples, ale hlavně neustále metal ironické posměšky přímo do tváře královny, která by mohla lusknutím prstu vybít celou jejich planetu. To mi hlava nebrala. Abych nebyla jen kritická, musím pochválit styl psaní a některé zápletky, které mě skutečně překvapily, i když jsem jich většinu odhadla (ale tolik překvapení jsem nečekala, vzhledem k faktu, že jde o retelling). Atmosféra a nápad místa se mi také líbily, bohužel to ale nestačí. Nechci nikomu brát požitek z knihy, ale to, co jsem zde vyjmenovala, mě opravdu popudilo a mrzelo by mě, kdyby si z podobných počínání bral někdo příklad.... celý text
