Dáma s hrnstjm přečtené 728

Selský baroko 2005, Jiří Hájíček

Tentokrát jsem byla velmi nevděčným čtenářem... ale to tak bývá, když je kniha ze čtenářova prostředí, vstřebává ji jinak a - snad nevědomky - hledá každou chybičku. Já ze svého pohledu archivářky, tedy z pohledu zaujatého, nehodnotím knihu příliš kladně. Hlavní postava Pavel mi přišel naprosto nesympatický, jeho "odborná" práce byla vedena úplně nesystematickým a pro neznalé čtenáře zavádějícím způsobem. Údajně vystudoval archivářství, (str. 15), což je zvláštní, protože nic takového neexistuje. Teď slovíčkařím, ale když už autor zabrousil do vědeckého prostředí, neměl by dělat takové chyby a nechat postavu vystudovat spíš archivnictví. Kniha podává poněkud zcestnou představu o práci v českých archivech: Badatelka si dává s paní archivářkou kafe v kanceláři? Pavla neustále někdo cizí hledá v badatelně? - nesmysly! A navíc, údajný vystudovaný archivář dostane do rukou věc, která patří podle zákona do archivu, ale ani ho nenapadne ji tam donést? Ach jo! Není pochyb, že autor sám v archivech někdy bádal, ale je škoda, že to prezentoval takto. Téma kolektivizace - pro mě nic nového, s podobnými věcmi se setkávám často, byl to humus nejvyššího kalibru a nadobro zničil českou vesnici. A potvrzuji z vlastní zkušenosti, že potomci vystěhovaných sedláků si v sobě často nesou pořád tak velikou křivdu a zášť, že s nimi není rozumná řeč. Plus mi lezlo na nervy to všudypřítomné horko, které bylo popisováno tisíci způsoby. Verdikt: jednu hvězdičku strhávám za hlavní postavu, jednu za děsné srpnové horko, jednu za zavádějící informace pro čtenáře.... celý text

Dům v Bretani 2013, Marta Davouze

Průměrná kniha, ani děsná, ani skvělá, něco mezi tím. Jen mi není jasné, proč je kniha prezentována (zde v anotaci i na přebalu) jako kniha humorná - to podle mě primárně není, humornou knihu si představuji jinak. Řekla bych, že je to kniha o tom, co všechno jde, když peníze nejsou problém. Byla jsem zvědavá a vygooglila jsem si onen dům v Bretani, kolem kterého se všechno točí - a pocítila jsem obrovskou závist :) Jinak od dámy téměř sedmdesátileté bych čekala trochu větší životní nadhled a místy více skromnosti.... celý text

Vejce a já 1989, Betty MacDonald

Ironie a sebeironie přesně v té podobě a míře, která je mi vždycky sympatická! Kniha mě velmi mile překvapila: téma a prostředí zajímavé (aspoň pro mě), humor mi sednul (narozdíl od jiných uživatelů, jak tak koukám na hodnocení a komentáře...), postavy svérázné a neobvyklé, jazykově zajímavý překlad. Nenudila jsem se ani chvilku!... celý text

Vražda v Orient-expresu 2003, Agatha Christie

Mé první knižní setkání s Herculem Poirotem... obávám se, že v některých momentech mi moc sympatický nebyl. Chvílemi připomínal Cumberbatchova Scherlocka na BBC, jen s mnohem menší okázalostí, a nemyslím to úplně jako kompliment. Ale (ne)sympatie stranou, příběh sám o sobě byl skvělý, rozluštění záhady geniální, plus jako nečekaný bonus velmi lidský závěr poslední kapitoly. Kniha utekla, ani nevím jak!... celý text

Šarlák 2014, Petr Mano

Moc jsem se těšila na tuto jednohubku (formát cca A6) a předpokládala jsem, že ji slupnu během chvilky jak malinu. Omyl! Text je psán vzletným jazykem, jak se na bohémského umělce sluší a patří, a navíc to vlastně ani nebyly moc pěkné věci, které jsem o svém městě četla. Kniha mi často připomínala Orwellovo dílo "Na dně v Paříži a v Londýně" - prostředí lidí na okraji společnosti, kteří se životem prodírají ode zdi ke zdi, smysl jejich existence jim úspěšně uniká a neví, co s životem, protože jsou na světě poprvé... O to smutnější je, když se do tohoto prostředí dostane inteligentní člověk, nechá se jím pohltit a utápí se v nihilistickém bahně všedních dnů. Škoda všech těch dnů, pane autore, ne? Písek je prezentován jako město neustále přikryté inverzí, plné podivných existencí, sem tam nějaký komunista. Kniha je pojmenována po poslední kapitole, ve které autor pracoval poblíž stejnojmenného rybníku, zahnívacího, smrdutého, plného rybích zdechlin - a přesně tak se mu jevil celý Písek. Nevím, jestli některé výroky o některých postavách byly úplně fér, ale to je úskalí autobiografií a jejich subjektivity. Doporučuji všem, které zajímá, co je to pravý bohémský život. Kdybych mohla, dám 3,5 hvězdičky, ale nemůžu a dávám jen tři. Na závěr jedna věta, která mě zaujala: "Člověk, který nestihne svou dobu, je jako chmýří ve větru, nemá se kde zachytit."... celý text

S elegancí ježka 2008, Muriel Barbery

Opět jsem se nechala nalákat doporučujícími a nadšenými komentáři ke čtení knihy, která mě původně zaujala jen názvem. První dvě třetiny knihy mě nudily, obě hlavní postavy byly těžko uvěřitelné, většinu času nesympatické, hlavně ta mladší. Filozofii neholduji, ale autorčiny filozofické úvahy - a že jich bylo požehnaně - se daly přetrpět, není to žádná "vysoká" filozofie, spíš filozofie všedního dne, nicméně ze všech těch myšlenek mě zaujala jedna jediná (v poslední třetině, krátké zamyšlení nad oblékáním bohatých lidí). Události v poslední třetině nabyly aspoň lehkého děje, konec byl překvapivý, to uznávám, ale nepozdvihl knihu na vyšší level, naopak mě utvrdil v absurditě knihy. Je mi líto, knihu bych znovu nečetla a ani nevím, komu bych ji doporučila... možná snad nějakému "lidovému filozofovi," kterého by bavilo polemizovat s autorčinými výroky.... celý text

Střet králů 2011, George R. R. Martin

Pláň Tortilla 1992, John Steinbeck

Po velmi zdařilé a slibné předmluvě pro mě následovalo velké zklamání. Prostředí mi bylo tak nesympatické a protivné, že jsem chtěla knihu odožit a už se k ní nevrátit, ač to není mým zvykem. Na poflakování, příživnictví, krádežích a opilství nevidím nic pozitivního. Nutno dodat, že každá krádež byla ospravedlněna náležitě absurdním způsobem. Ale co čekat od míst, kde se laciné víno prodává rovnou po demižónech a je rozléváno do zavařovacích sklenic... Nakonec jsem knihu vzala na milost, místy se (hořce) zasmála, dočetla a už se k ní vracet nehodlám. Nemůžu se zbavit dojmu, že je to vlastně hrozně smutná kniha o lidech, kteří mají akorát tak hlad a žízeň (na víno). Přesně, jak se píše v životopise autora zde na DK: "Jeho romány je třeba chápat jako reakci na krizi, nehledá řešení, omezuje se na popis bídy" - a já dodávám: "Škoda!"... celý text

Černočerná tma 2011, Stephen King

Černočerná tma je naprosto výstižný název. Dva příběhy jsou úplně temné samy o sobě, další dva mají v sobě malou špetku světla - dobré úmysly, které ale ze strachu z publicity stejně vedou jen k dalším temným činům. Už od první povídky jsem přemýšlela, kde bere autor sílu k přemýšlení o tak extrémním násilí... cožpak by běžný člověk bez potřebných zkušeností tak detailním způsobem popsal třeba špatně promyšlenou vraždu, se všemi nechutnými důsledky? Z toho důvodu jsem byla hodně ráda za autorův doslov, kde napsal nejen to, kde vzal k povídkám inspiraci, ale i to, že se mu příběhy místy špatně psaly - a říkám si, že je to asi dobře. Krátké komentáře jsem připojila rovnou k jednotlivým povídám, pokud by to někoho zajímalo. Za nejzdařilejší a nejděsivější považuji "1922."... celý text

Hra o trůny 2011, George R. R. Martin

Čtení Hry o trůny jsem pořád oddalovala, chtěla jsem mít doma nejdřív všechny díly - pro jistotu, pokud by mě to hodně chytlo. Hned po přečtení Prologu mi bylo jasné, že mám před sebou něco obrovského, nejen co se počtu stran týče. Příběh je opravdu brilantní a zároveň je to to nejméně fantastické fantasy, co jsem zatím četla. Politikaření, intriky, malé i velké zrady, sobectví, to všechno známe z dějin i současnosti, co všechno je člověk schopen udělat jinému člověku pro svůj vlastní prospěch, to je právě až děsivě skutečné. Moc se mi líbilo, že kapitoly byly věnovány vždycky jedné z hlavních postav, informace o dění jsem dostávala z různých úhlů pohledu, což se hodilo hlavně v druhé části knihy, kdy se události přiostřily. A ještě něco, "Zima přichází," to je heslo s jedním z nejsilnějších významů, co znám... Srdečně doporučuji, ale připravte se na trochu náročnější četbu.... celý text

Robin Hood 1989, Alexandre Dumas, st.

Po Robinovi jsem sáhla, protože nebylo rychle nic jiného po ruce. Viděla jsem různá filmová zpracování, takže jsem měla určitá očekávání, co se děje týče. Ovšem děj byl úplně jiný už od začátku. Kéž bych na tuto knihu narazila na základce nebo na střední škole, to by mě hodně bavila! Ale teď v dospělosti, když mě život připravil o mnohé iluze, bylo toho romantismu na každé straně tolik, že jsem se místy musela smát. Už jsem se bála, že romantický příboj vydrží až do úplného konce a já se v něm úplně utopím, ale naštěstí (pro mě, ne pro hlavní postavy) došlo ke konci k několika zajímavým zvratům, které knihu v mých očích pozdvihají na vyšší úroveň. Nejvíc jsem se bála, že kniha skončí větou "...a žili všichni šťastně až do smrti."... celý text

Poslední přání 2011, Andrzej Sapkowski

Mé první setkání s Geraltem. Bavil mě ten středoevropský nádech a variace na klasické pohádkové postavy a příběhy, to jsem vůbec nečekala. Opravdu skvělé!

Dítě zvané „To“ 2007, Dave Pelzer

Velmi znepokující kniha. Je neuvěřitelné, co všechno dokáže zvládnout dětské tělo. U některých pasáží jsem se nepozvracela jen proto, že jsem knihu četla v práci. Zajímaly by mě pohnutky matčina chování, resp. co způsobilo v její hlavě přerod z normálního rodinného života do této hrůzy. K přístupu Davidova otce nemám slov, neskutečně mě vytáčel lhostejností, zbabělostí a slabošstvím. Nelíbí se mi, že na obálce je odkaz na nedávnou kauzu z Kuřimi, údajně "náramně podobnou" - jestli to má být marketingový tah cílící na zvědavé televizní diváky, to nevím, ale nepřijde mi to vhodné. Kniha by mohla být užitečná i pro pracovníky ve školství.... celý text

Midwichské kukačky 2007, John Wyndham (p)

Napínavé, chvílemi až děsivé. Příběh se bez zbytečných odboček rozjel okamžitě. Skvělá sci-fi "jednohubka!"

Zhubni 2012, Richard Bachman (p)

Zajímavý námět a zajímavé informace ze života cikánů v současné Americe (které já, starý kritik, beru s rezervou). Nebylo mi sympatické jednání některých postav, resp. nedokázala jsem se s ním ztotožnit a přišlo mi iracionální. A paradoxně jediná racionálně jednající postava na svůj přístup doplatila, škoda. Líbil se mi závěr, takový neurčitě určitý. A děsná obálka - děsila lidi, kteří si jí u mě všimli.... celý text

Dívka, která kopla do vosího hnízda 2011, Stieg Larsson

Udělala jsem chybu, že mezi druhým a třetím dílem Milénia jsem nechala asi měsíční pauzu. Po rozečtení Dívky, která kopla do vosího hnízda jsem pak měla značný zmatek v postavách a jménech, už jsem si přesně nepamatovala, kdo je policista, kdo novinář atd. První polovina knihy mě moc nebavila (hlavně politicky zaměřené pasáže), a tak jsem během ní přečetla asi tři další jiné knihy. Ač mi v předchozích dílech nebyla příliš sympatická postava Eriky Bergerové, tentokrát mě její příběh bavil víc než příběhy jiných postav. Vzhledem k událostem a chování hlavních postav je tento díl pro mě z celé trilogie nejslabší, ale Milénium jako celek je skvělé. Nejvíc mě bavil první díl.... celý text

Deset malých černoušků 1988, Agatha Christie

Mnohé už zde bylo napsáno, já jen dodám, že se mi tento zapeklitý příběh (napsaný vlastně na pár stránkách) líbil a poslední kapitola mi lehce asociovala knižní a seriálovou postavu jménem Dexter - kdo znáš, rozuměj :)... celý text

Dolores Claiborneová 2010, Stephen King

Nikdy bych nevěřila, že mě kniha psaná stylem dlouhého monologu bez kapitol bude tak moc bavit. Dolores čtenáři dávkuje informace po menších částech, které do sebe nakonec všechny pěkně zapadly. Drsné příběhy dvou žen vymyšlené mužem, to je silný kalibr!... celý text

Jantarové oči 2013, Vilma Kadlečková

Jsem z této knihy v lehkých rozpacích. Čtenář je bez varování uvržen přímo do světů 26. století, stránky se hemží cizími mimozemskými slovy připomínající severské jazyky (slovníček v knize není, určitě by se hodil, člověk by pak nemusel hledat, v jakém kontextu ono divné slovo už jednou viděl a co to znamená), je poměrně složité se v příběhu zorientovat. Vysvětlující informace jsou dávkovány po nepatrných kouskách v průběhu celé knihy. Když už si myslíte, že máte přehled, začnou vám s každou kapitolou přibývat nové a nové postavy. Kvůli mimozemským slovům je čtení knihy náročné, stránky se nedají jen tak "přelétnout," čtenář se musí soustředit na každou větu, aby pochopil, co chce autorka sdělit. Knihu jsem četla na můj vkus velmi dlouho a měla jsem pocit, že stránky vůbec neubývají. Přitom lze říct, že příběh je zajímavý, má určitý potenciál rozvinout se v něco velkého a celkem dobře "odsýpá." Jantarové oči jsou takovým náročnějším uvedením do děje, který si v tuto chvíli netroufám odhadovat. Kladně hodnotím autorčinu fantazii, to opravdu všechna čest! Kladně hodnotím obálku, je naprosto podařená, výstižná a vkusná. Záporně hodnotím výběr hlavní ženské postavy - Rë Akkütlix! Má strašně protivnou a nesnesitelnou povahu, rozčilovala mě snad každá její věta. Hlavní mužská postava, Lucas, má své mouchy, ale budiž. No a jejich vzájemný vztah, to je úplná tragédie! Ať počítám, jak počítám, víc než tři hvězdičky dohromady nedám. Původně jsem si chtěla knihu rovnou koupit. Teď jsem ráda, že jsem si ji jen "na zkoušku" půjčila v knihovně, protože v této "zkoušce" úplně neobstála. Další díl si asi ze zvědavosti přečtu a pak se uvidí.... celý text

Dlouhý pochod 2005, Richard Bachman (p)

Velmi mrazivý příběh... nechce se mi ani přemýšlet o světě, ve kterém by podobná reality show existovala a byla podporována ze všech možných stran. Zaujaly mě hlavně dialogy postav. Mužská ješitnost a touha po dobrodružství je strašná věc, pokud má dopad na jejich blízké, což v případě Dlouhého pochodu platí tisícinásobně (pokud by Dlouhý pochod opravdu existoval, přišla bych o spoustu známých, protože by si prostě byli jisti, že to mají promyšlené a nemůžou nevyhrát). Role diváků a vojáků je naprosto děsivá. Doufala jsem v různé konce, ale ten, kterého jsem se dočkala, přinesl víc otázek než odpovědí. Ale nevadí, vybírám si vlastní přijatelnou variantou a hodnotím plným počtem. Věta, která pro mě vystihuje celý příběh: "Vezmeš si něco do hlavy... pracuješ na něčem... a pak to ani nechceš."... celý text