Dáma s hrnstjm přečtené 728

Tahle země není pro starý 2007, Cormac McCarthy

McCarthyho knihy jsou náročné na pozornost, kvůli stručným dialogům (stačí chvilka nepozornosti a už nevíte, o co jde nebo kdo s kým vlastně mluvil) a absencí úvozovek u přímých řečí. Tentokrát ale jsem byla tak zvědavá, jak se dějová linie bude vyvíjet, že jsem četla i za chůze, což dělám jen v nouzi největší. Zatímco "akční" část příběhu ve mně vyvolávala spíš spoustu otázek (Proč se ten Moss na kufřík prostě nevykašle? Čeho chce vůbec dosáhnout? Byla náhoda, že Moss skončil tak, jak skončil? Jak to vlastně dopadlo s Chigurghem?), v šerifově vzpomínkové části padne opravdu hodně moudrého. Kladnou postavu aby člověk hledal mezi řádky lupou, každý má nějaký ten vroubek - snad jen šerifova manželka je čistá a paradoxně je v úzkém kontaktu s kriminálníky ve vězení a prostřednictvím svého muže i s mnohým horším. Škoda jen, že po dočtení knihy zůstává tolik nezodpovězených otázek.... celý text

Holčička, která měla ráda Toma Gordona 2000, Stephen King

Po knize jsem sáhla z čisté zvědavosti po přečtení anotace. Téma je celkem neobvyklé, zpracované zajímavým způsobem. Celý příběh mi připomínal britský dokumentární seriál Přežít! (I Should't Be Alive), kde skuteční přeživší extrémního nebezpečí vypráví svůj příběh a herci jej rekonstruují - tato kniha by mohla být příhodným scénářem pro další díl (dobře, až na ten závěr). Trochu mi vadila baseballová tématika, resp. její množství, ale čtenářům z USA to dávalo určitě větší smysl. U knihy jsem se nenudila, místy jsem byla docela napnutá. Vadilo mi skloňování jména Trisha - opravdu zní genitiv "Trishi," jak nám tvrdí nakladatelství, nebo vypadá líp "Trishy?" Hodnotím jako lepší průměr.... celý text

451 stupňů Fahrenheita 2001, Ray Bradbury (p)

Podle anotace a komentářů jsem měla velké očekávání, které nebylo naplněno. Líbil se mi neotřelý námět, zpracování antiutopického světa (Mechanický Ohař!) a pár zajímavých myšlenek, které padly v závěru knihy. Děj mě příliš nevtáhl a postavy se mi moc nezamlouvaly. Třeba hlavní hrdina mi byl po celou dobu čtení naprosto odcizen a bylo mi úplně jedno, co se s ním stane. Doufala jsem aspoň v nějaký šokující závěr, ale toho jsem se vlastně nedočkala. Proti sci-fi nic nemám, ale tahle kniha se mi do noty zrovna netrefila, je mi líto.... celý text

Hrdý Budžes 2002, Irena Dousková

Geniální kniha! Autorce se velmi dobře podařilo popsat vtipným způsobem smutné a znepokojující věci. Myslím, že jsem se při četbě knihy vůbec nesmála, jen obdivovala spisovatelské umění. Mezi řádky Helenčiných příběhů se odehrávají drsné příběhy dospělých. Opravdu skvělé dílo.... celý text

Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky 1989, Ira Levin

Oba příběhy mají neotřelý námět, to se mi hodně líbí. "Rosemary má děťátko" pro mě byla napínavější část knihy, film jsem neviděla, takže jsem vůbec netušila, co přijde a co má přijít. Děj mě dost bavil, ale konec byl na můj vkus až moc otevřený! Místy mi příběh připomínal americký seriál stanice ABC "666 Park Avenue" z roku 2012, vsadila bych se, že filmaři se nechali v mnoha bodech od "Rosemary" pořádně inspirovat - a já měla díky tomu mnohem jasnější představu o domu, kde se příběh odehrává (ten se fimařům opravdu povedl, narozdíl od děje, který místy vázne). "Stepfordské paničky" jsem znala z filmového zpracování, ale nenechala jsem se tím moc ovlivnit. Opravdu kniha a film jsou hodně rozdílné, film je komedií s dobrým koncem. Naopak kniha udržuje čtenáře dlouho v napětí a informací k rozslousknutí stepfordské záhady se dočká až k závěru. Překvapilo mě, jak příběh skončil, tak rozdílně oproti filmovému konci, na který jsem byla psychicky připravena!... celý text

Cesta 2008, Cormac McCarthy

Po nedávné zkušenosti s McCartyho Vnější tmou jsem se do Cesty pouštěla s obavami a očekávala nejhorší možný scénář. Kniha ale naprosto překonala mé očekávání. Příběh je skvěle napsán, děj rychle ubíhá, svět je popsán děsivě realisticky. Postavy nemají jména, ale ta asi stejně dávno ztratila smysl. Líbil se mi kontrast chlapcovy povahy vůči povaze jejich světa. Kniha dokazuje, že lidstvo má tendenci opakovat své chyby, stačí málo a bez problémů se vrátí ke krutým kořenům, ať už předtím dosáhlo jakéhokoliv civilizačního pokroku. Jsem fakt ráda, že jsem na knihu narazila teď, když nemám děti - obávám se, že v opačném případě bych příběh prožívala úplně jinak...... celý text

Pan Kaplan má třídu rád 1970, Leonard Q. Ross (p)

Mám ráda knihy, u kterých se musí přemýšlet, aby se člověk zasmál. To Pan Kaplan splňuje. Knihu jsem četla po kapitolách během poledních pauz v práci. Většina postav mě ale tak rozčilovala, že bych knihu souvisle asi nezvládla. Vůbec si nejsem jistá, jestli se onen pan Kaplan opravdu chtěl naučit cizí jazyk nebo mu prostě jenom bylo dobře mezi spolužáky (došla jsem k závěru, že to bylo od obojího trochu). Vytáčela mě ta děsná nepoučitelnost - opravíte mu chybu a on jí stejně pořád dělá - takových lidí mám pár ve svém okolí a třebaže se to netýká jazyka, kontakt s nimi je naprosto ubíjející a v hlavě se mi honí cosi o marnosti. Po delším časovém odstupu ale určitě přečtu i "rozšířenou" verzi a jiný překlad, aby mi náhodou něco neuniklo :)... celý text

Vnější tma 2011, Cormac McCarthy

Knihu jsem četla z čiré zvědavosti, a ta byla před chvílí ukojena. Byla to první kniha od autora, která se mi dostala do ruky. Chvíli mi trvalo, než jsem se sžila se stylem, kterým je příběh napsán. A často jsem musela listovat v přečtených stránkách, protože jsem měla menší zmatek ve vedlejších, často nepojmenovaných osobách. Na tomto divném příběhu mě bavila především všechna ta divná setkání. Doufala jsem v něco aspoň malinko pozitivního na závěr, ale nedočkala jsem se, spíš naopak. Rozčilovaly mě vyjadřovací schopnosti hlavních postav, tedy jejich naprostá absence. Musím vzdát velký dík panu Arbeitovi, který připojil skvělý doslov, kde mi bylo vysvětleno hodně souvislostí, které bych jinak neměla šanci zjistit, to opravdu oceňuji. A také moc chválím obálku, je naprosto výstižná.... celý text

Černobílý svět 2011, Kathryn Stockett

Na knihu jsem narazila náhodou v žebříčku 100 nejlépe hodnocených knih, tak jsem byla zvědavá. Četla se snadno, ale ne proto, že by byla tak mistrně napsaná. Téma je hodně závažné, ale bylo zpracováno docela prostoduchým způsobem. Po celou dobu čtení jsem si říkala, čím si kniha zasloužila být bestsellerem a proč jsou zde tak nadšené komentáře - no, asi právě proto, že je napsána tak jednoduše, že ji přelouskají i osoby, kterým náročnější text třeba dělá problémy. Problematika samotná je zajímavá, je dobře, že byla kniha přeložena do češtiny. Je zvláštní si uvědomit, že v USA v 60. letech byly takové hluboké problémy, zatímco u nás v ČSR panoval relativně klidný socialismus. Líbilo se mi, že různé kapitoly byly psány z pohledu různých postav, to bylo celkem osvěžující. Jinak mě kniha moc nezaujala, doporučuji brát ji trochu s rezervou, přece jen podává jednostranný pohled a neobsahuje moc historických faktů, které by se minimálně k některým pasážím docela hodily (pro poučení a lepší pochopení událostí). Po přečtení jsem si pustila i film a musím říct, že už dlouho jsem neviděla nic tak naivního. PS: Milý Knižní klube, ty překlepy a chyby v textu jsou fakt strašné, takhle odfláknutou práci jsem snad ještě neviděla, a to jsem četla kde co. Styď se!... celý text

Svatyně za hradbami měst - Křížová hora u Českého Krumlova v jihočeských a středoevropských souvislostech 2013, Martin Gaži

Kniha je zdařilým výsledkem patrně obrovského badatelského úsilí. Je naplněna vzorovými příklady sakrálních staveb mimo barokní městskou zástavbu - ovšem občas jsem měla pocit, že je příklady až přeplněna, a to na úkor zobecňujících tvrzení. Pokud ponechám stranou konkrétní příklady, v knize se opravdu moc nových vybádaných "pravd" nenajde. Asi třetina knihy je věnována Křížové hoře u Českého Krumlova, autoři zvolili mikrohistorický přístup, protože měli dostatek archivních i jiných pramenů. Smůla, že mě zajímá úplně jiný region a o dostatku archivních pramenů si můžu nechat jen zdát. Ráda bych vyzdvihla zajímavé pasáže o paralelách s biblickými událostmi (Kalvárie, Boží hroby), o povaze míst za hradbami, o poustevnících, o léčivých pramenech a zázracích. Také musím pochválit rozsah obrazové přílohy, je opravdu obsáhlá a bez ní by mnohé texty postrádaly smysl. Doporučuji všem, kteří mají rádi barokní dobu a hmotné projevy barokní zbožnosti. Strhávám jednu hvězdičku za několik vět, které mají "reportážní" charakter a v odborném textu působí jak výkřiky do tmy. Od knihy, která má ambice být na vědecky a odborně vysoké úrovni, očekávám seriózní (pro někoho suchý) styl, nechci číst citově zabarvené otázky ani přirovnávání k aktuální politické situaci.... celý text

Proměněné sny 2006, Petra Dvořáková

Petra Dvořáková měla skvělý nápad, když se rozhodla pořídit rozhovory s lidmi na téma životu v katolické církvi. Příběhy jsou místy až děsivé a čtou se jedním dechem. Ale říkám si, jestli dnes, v roce 2013, není katolická církev už trochu někde jinde, na trochu lepší cestě. Nicméně pro kritiky katolické církve je tato kniha vodou na jejich mlýn, zastáncům naopak nabízí pohledy z jiné strany. Překvapilo mě, že autorka ve svém vlastním příběhu neuvedla všechny události, které ji v církvi potkaly a které popisuje v knize Já jsem hlad. A souhlasím s Edysy, že knihu by si měli přečíst ti, kteří se chystají do kněžské služby nebo do kláštera, protože lidé v jejich okolí by třeba nikdy nepřiznali skutečnosti a myšlenkové pochody, které popisují osoby v rozhovorech.... celý text

Dívka, která si hrála s ohněm 2009, Stieg Larsson

Do děje jsem se okamžitě začetla, držel mě v napětí po celou dobu, poslední stránky jsem dokonce četla tajně po chvilkách v práci, protože jsem byla děsně zvědavá, jak to dopadne. No, vzhledem k zvláštnímu závěru doufám, že mi třetí díl poskytne adekvátní a logické vysvětlení určítých zvratů. Jak už jsem psala u prvního dílu, detaily v podobě nákupních seznamů a obložených chlebů mi nevadí a spíš naopak mi dokreslují situace, byť trochu nezvyklým způsobem.... celý text

Osamělost prvočísel 2009, Paolo Giordano

Tak nevím, ale na mně kniha moc depresivně nepůsobila. Asi proto, že v mém okolí je pár lidí, kteří neumí žít vlastní život, pořád na něco čekají, něčeho se bojí, nejsou schopni dělat rozhodnutí a zůstávájí svým způsobem sami uprostřed všeho - takže jsem asi trochu zvyklá. Stejně jako tyto lidi v mém okolí, i hlavní postavy knihy jsem měla sto chutí obrazně profackovat, aby už začali něco dělat, nebo jim život uteče mezi prsty, ani nebudou vědět jak. Chápu, že trauma v dětství může mít různé následky, taky jich pár vlastním, ale není možné jim přece zasvětit celý život. Líbilo se mi, jak autor do knihy propašoval drobnosti z matematických věd, bylo to pro příběh docela osvěžující a vrhalo to i trochu lepší světlo na postavu Mattia. Knihu jako celek hodnotím kladně, autorovi se povedlo vymyslet dva poutavé děje, které propojil ve vhodných chvílích. Čte se opravdu lehce a jedním dechem, ale jednou stačilo, už se k ní asi nevrátím.... celý text

Vyhnání Gerty Schnirch 2009, Kateřina Tučková

Nejsem zvyklá číst historickou beletrii, protože u ní pořád musím přemýšlet, co všechno je podle skutečnosti a co si autor přimyslel. Během prvních stránek této knihy jsem si nebyla jistá, jestli ji kvůli tomu vůbec dočtu, ale díky autorčinu stylu psaní se mi to lehce podařilo. Soustředila jsem se na příběh a Gertu a nechala pátrání po autenticitě stranou. I když mi pořád není u některých hrozných scén jasné, jestli si je autorka vymyslela (mohla by to vůbec lidská fantazie vymyslet?) nebo jestli se o tom dočetla v pramenech (v jakých, když nebylo v ničím zájmu, aby se zběsilé násilnosti evidovaly?). To ale nic nemění na skutečnosti, že kniha je napsána dobře srozumitelným, lehce čitelným stylem, který by určitě zvládla i současná mládež - a bylo by vhodné, aby se mladí lidé k této knize třeba ve škole dostali a měli o problematice povědomí. Kolektivní vina je hrozná věc - zde navíc popsána z opačné strany, než jsme my Češi zvyklí slýchat. Je to zvláštně nešťastný příběh nešťastné osoby. S Gertou čtenář sympatizuje až do konce, ať už je Němka nebo ne. Zaskočilo mě, v jaké době příběh skončil, s tím jsem vůbec nepočítala. Knihu doporučuji všem, kteří si stěžují, jak se máme dneska špatně a jak je to v ČR hrozné. Třeba pak uvidí ten luxus, který máme kolem sebe.... celý text

Kdo chytá v žitě 2000, J. D. Salinger (p)

Potřebovala jsem si zpravit chuť po Mechanickém pomeranči a sáhla po této knize - nebyl to úplně nejlepší nápad. K hlavnímu hrdinovi jsem zaujala neutrální vztah, jenom mě trochu rozčiloval jeho častý pláč (asi jsem ještě nikdy neviděla sedmnáctiletého kluka brečet). Nemohla jsem se ale zbavit dojmu, že některé z věcí, které jej deprimovaly (a že jich bylo), bych spíš čekala u staršícho zkušeného člověka, než u dospívajícího kluka (a určitě aspoň půlka těch věcí deprimovala i samotného autora :)). A taky mě vlastně štvalo, že si Holden vůbec nevážil toho, že mu rodiče financovali vzdělání - nebo aspoň předpokládám, že všechny ty školy a internáty nebyly zadarmo - to je ostatně i současný jev a je mi z toho pěkně zle. Kniha mě celkově moc neuchvátila, ale když jsem ji omylem dvakrát zapomněla v práci a tudíž jsem ji nemohla večer číst, tak mi docela chyběla - ale možná to bylo proto, že už jsem ji chtěla mít dočtenou. Jo a absolutně jsem si nedokázala představit New York 50. let. Po jazykové stránce ale velmi zdařilé dílo!... celý text

Mechanický pomeranč 2002, Anthony Burgess

Mechanický pomeranč nebyla kniha podle mého gusta, nechala jsem se nalákat na slibnou pozici v žebříčku nejlepších knih. Prvních pár stránek jsem toho litovala, hlavně kvůli slangu a násilí, ale knihu jsem četla dál a doufala, že se stane něco, co mě ohromí, šokuje a přebije všechny dosavadní nechutnosti. Nestalo se, nejvíc mě šokovalo, když jsem si na konci první části přečetla, kolik je hlavnímu hrdinovi let. Námět příběhu hodnotím jako zajímavý, pár scén mě zaujalo, ale z knihy si nic moc neodnáším, žádné hluboké dojmy - ale určitě jistotu, že ji už nehodlám znovu číst a nechci vidět ani film, "kultovnost" naprosto nechápu.... celý text

Muž, který sázel stromy 1997, Jean Giono

Z četby si odnáším obraz toho, že i jeden nepatrný člověk může změnit kus světa k lepšímu, protože je to v jeho moci. Stačí jen mít nápad, odhodlání, vytrvalost... a žaludy :) Kniha je optimistická a inspirující, stojí za přečtení.... celý text

Jak být ženou 2012, Caitlin Moran

Nemohla jsem se dočkat, až dočtu tuto knihu... abych si tu na ní mohla pořádně postěžovat! Nevím, co je to za novou módu, že autoři vyslovují své názory s maximem známých i neznámých vulgarit - copak si myslí, že čím sprostší projev mají, tím větší budou mít úspěch u čtenářů? V prvních kapitolách se autorka vyjadřuje jako všech kanálů futrál a nejsem si jistá, co mi tím chtěla říct. Dále jsem měla pocit, že autorka nesmyslně generalizuje a má tendenci házet všechno a všechny do jednoho pytle (příklad: její svatební den nebyl ideální = žádná nevěsta si neužije vlastní svatbu, protože to je nemožné). S mnohými názory nesouhlasím, s některými souhlasím, nad něčím jsem se upřímně zasmála, z něčeho se mi dělalo lehce nevolno. Feminismus mě moc nebere a v tomto vulgárno-vtipném pojetí mě vůbec nezaujal. Další hroznou věcí, za kterou ale autorka nemůže, je český překlad - nechápu, jak překladatelka přišla na to, že je vhodné všechna ženská příjmení v knize (a že jich tam je) přechylovat; zaprvé je to vůči tématu knihy maximálně necitlivé, zadruhé je to do očí bijící ("Katy Perryová" - ovšem na další straně naštěstí bez úprav "Courtney Love"). Snad jsme my čtenáři nebyli podceněni, že bychom z textu nepochopili, jestli se jedná o muže či ženu! A přechýlené autorčino příjmení přímo na obálce nemá smysl komentovat. Dávám jednu hvězdičku za nápad a druhou za otevřenost a upřímnost.... celý text

O myších a lidech 2004, John Steinbeck

Z nějakého důvodu jsem se do příběhu nedokázala moc vžít a celé jsem to viděla jakoby z větší vzdálenosti. Dlouho jsem nevěděla, jak si mám představit postavu Lennieho (film jsem neviděla, nakonec jsem si ho představovala jako Randyho ze seriálu Jmenuji se Earl :)), to mě docela rozhodilo. O příběhu jsem měla jen nejasné povědomí, takže jsem nevěděla, co přesně mě čeká. Čekal mě jistý šok ze závěrečné scény, ale je spousta knih, jejichž závěr mě šokoval mnohem víc, byť téma knihy o zbytečnosti lidského života je dost závažné. Celkově je to smutná kniha o smutných životních podmínkách a jak už to zde několikrát padlo, každý nechť si udělá názor sám.... celý text

Deník Anny Frankové 1992, Anne Frank

Právě jsem dočetla. Konec je naprosto strašný, podle úvodu v knize jsem naivně očekávala pouze smrt autorky. Je velmi smutné, že Anna se nedočkala vůbec ničeho z toho, co si ve svém deníku do budoucna plánovala, nedočkala se dokonce ani pořádného jídla a zprávy o konci války. Ale je možné, že svým deníkem, čteným v příslušném kontextu, ovlivnila a zaujala mnohem víc lidí, než by se jí to třeba podařilo vlastní tvorbou, pokud by přežila válku a věnovala se psaní. I tak je to malá útěcha za smrt mladého člověka. Líbilo se mi zjištění, že mládež před 70 lety byla v mnoha ohledech podobná té dnešní - problém s autoritami, neshody s rodiči, bouřlivé chování atd. Celkově je to velmi cenné svědectví ze zajímavého úhlu.... celý text