Dáma s hrnstjm přečtené 728

Pýcha a předsudek 1967, Jane Austen

Přiznávám, že jsem ke knize měla určité předsudky. Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy pořádně začetla, ale to byla asi moje vina, protože jsem na ni zrovna neměla moc času. Víc než příběh samotný mě bavil ten ironický podtext a sarkasmus pana Benneta. Za to paní Bennetová, ta mě ničila na všech frontách! Jedna věc mi ale na knize neseděla: myšlenka, že člověk se může kvůli lásce změnit - v porování s ironickým a konvence kritizujícím tónem to působí až naivně. Jinak je ale kniha opravdu skvělá.... celý text

Lolita 2007, Vladimir Nabokov

Lolita aneb Cesta do hlubin pedofilovy duše. Skvěle napsaná kniha, místy až nečekaně vtipná. Líbila se mi hra se slovy a autorova komunikace směrem k budoucímu čtenáři. Druhá část knihy je opravdu rozvláčná, ale dá se zdolat, nicméně opravdu dělá z knihy poněkud náročnější četbu.... celý text

Tampa 2014, Alissa Nutting

Na knihu jsem se opravdu těšila, zaujalo mě téma podle anotace – vztah mladšího muže (kluka) se starší ženou. Sama jsem v takovém vztahu už hodně let, protože mi to tak vyhovuje. Měla jsem velká očekávání, podpořená vlastní zkušeností. Ale už po pár prvních stránkách jsem byla v šoku, úchylnější knihu jsem snad nikdy nečetla, zvrácenost postavy Celeste mi byla tak odporná, že jsem chvíli bojovala s tím, jestli knihu rovnou neodložím. O odložení knihy jsem přemýšlela pak ještě několikrát, bylo to na mě prostě moc vulgární a až příliš to zavánělo pedofilií. Nicméně dočetla jsem, po literární stránce je příběh opravdu skvěle napsán – tak akorát napínavý a dost silný na to, aby nebyl přebit všudypřítomnými obscénostmi. Snad takové „Celeste“ v reálném životě ani neexistují... ale už to, že obsah knihy se všemi detaily se vyrojil někomu (autorce) v hlavě, mě docela znepokojuje. Po dlouhém váhání dávám hvězdičky za příběh, za postavu Jacka a za to, jak to s tou mrchou dopadlo. Pojetím tématu jsem ale v podstatě zklamána.... celý text

Po strništi bos 2013, Zdeněk Svěrák

Konec druhé světové války z pohledu malého kluka. Moc pěkné. Líbilo se mi, jakým způsobem vnímal události, o tolik jinak než dospělí, v tolika různých aspektech. A taky ten kontrast města a venkova. Krásně napsáno. Jenom mě moc nezaujaly ilustrace, ani by tam nemusely být.... celý text

Fantóm opery 1967, Gaston Leroux

V knize jsem se nějak ztrácela... Přitom to nechápu - vyprávění nebylo díky různým formám vůbec nudné, příběh byl zajímavý a postavy většinou snesitelné. Trochu zvláštní byla epizoda s Christinou na hřbitově a způsob popisu budovy Opery mi přišel chvílemi chaotický. A taky popis Erika byl takový, že jsem si vlastně nedokázala představit vůbec nic. Plus závěrečná vysvětlení mi přišla příliš absurdní, než aby mě překvapila.... Od knihy jsem neměla žádné očekávání a nic moc jsem z ní ani neměla. Ale četla jsem vydání z roku 1967, ta celková "kostrbatost" mohla být způsobena starším překladem. V tuto chvíli dávám tři hvězdy, ale nejspíš si ještě přečtu knihu v jiném překladu a třeba to pak přehodnotím.... celý text

Poslední aristokratka 2012, Evžen Boček

Přesně ten druh humoru, který mi přijde hodně vtipný, humor plný ironie a sebeironie. Skvěle jsem se bavila!

V polévce miso 2008, Rjú Murakami

Podle zdejších komentářů jsem čekala něco mnohem horšího, nakonec to tak strašné nebylo. Divný děj, divné prostředí a velmi divný konec, to vše na pozadí odvrácené strany velkoměsta. Japonsko podrobené přísné společenské kritice, překvapivě sepsané japonským autorem. Plus trocha kritiky americké společnosti, šikovně vložená do úst vyšinutému Američanovi. Pokud pominu vyhrocené brutální činy, nejvíc mě šokovaly japonské školačky a jejich "brigády." Kniha je napsána velice čtivě, ale žádné velké dojmy nebo myšlenky ve mně nezanechala. Hodnotím jako lepší průměr.... celý text

Milenec lady Chatterleyové 1987, David Herbert Lawrence

Tato kniha mi vůbec nesedla... Téma je sice kontroverzní, ale všechny ty hluboké myšlenky, které se v knize podle doslovu údajně nacházejí, jsem tam vůbec neobjevila. Maximálně mě vytáčela ona lady, která neměla špetku sebeúcty a vůbec nepoznala, že dost z toho, co si vyslechla od svého milence, byly spíš urážky žen než komplimenty vůči její osobě (a je zajímavé, že na mnoho z nich vůbec nereagovala - asi to autorovi nepřišlo důležité). A opravdu doufám, že to děsné milencovo nářečí nebylo v angličtině tak strašlivé jako v češtině. Měla jsem problém knihu dočíst a už se k ní nejspíš nevrátím.... celý text

Obyvatel 2013, Francis Cottam

Velmi slabé... Minimální děj, naprosto pitomá hlavní ženská postava. Přišlo mi, že autor si dal velkou práci s vymýšlením hlavní mužské postavy, ale na Juliet mu už nezbylo dost sil. Navíc bylo hodně znát, že autorem je muž, hlavně v momentech, kdy přemýšlela a jednala Juliet to bylo hodně nepřirozené. Je mi líto, číst tuto knihu byla ztráta času, ale byla jsem zvědavá. Nestálo to za nic.... celý text

Kolo štěstěny 1996, Ken Follett

Moje první, naprosto neplánované setkání s Kenem Follettem. Během prvních dvaceti stran, kdy mi nebylo vůbec jasné, kdo je hlavní postava a kdo ne, jsem si nedokázala představit, že mě čeká ještě dalších 400 stran tištěných drobnějším písmem s úzkým řádkováním... Bylo mi trochu líto, že v chlapecké škole se odehrávala jen minimální část děje, zrovna na to prostředí jsem se totiž těšila. Ale velmi brzy děj nabral takový spád, že jsem už vůbec nevnímala počet stran a soustředila se na skvělé postavy a šokující události. V anotaci se píše, že jde o "široce koncipovaný román" - to je naprosto přesná charakteristika a během čtení mi mnohokrát proběhla hlavou. Svojí obšírností a zaměřením na jednu rodinu román lehce připomíná Ságu rodu Forsytů, ale děj je mnohem napínavější, propracovanější a překvapivější. Tématiku bankovnictví sice nevyhledávám, protože ji považuji za nudnou, ale zde se to dalo v pohodě překonat i když vím, že jsem nerozuměla všem principům, které se mi autor pokoušel prostřednictvím postav vysvětlit (což je hrozná hanba, protože jsem maturovala z ekonomiky a účetnictví!). Ač jsem si knihu koupila náhodou, chtěla ji přečíst a poslat dál, měním plány a knihu si nechám, protože se k ní určitě jednou (či vícekrát) vrátím.... celý text

Šťastná kniha 2013, Barbora Šťastná

Jsem ráda, že jsem na tuto knihu narazila, dobře jsem se pobavila a navíc jsem byla tak nějak celkově povzbuzena, že v tom nejsem sama. Nemůžu sice říct, že by mi autorka mluvila přímo z duše, na to jsme asi moc odlišné, ale místy jsme se až nečekaně shodly, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Autorka má co sdělit a dokáže to udělat čtivou, zábavnou a přirozenou formou.... celý text

Monument 14 2013, Emmy Laybourne

Přesně jak píše Hřibče dole ve svém komentáři - kdo má rád post-apo žánr, kniha by mu neměla uniknout, protože si v ní přijde na své. Líbilo se mi, že hlavní děj začal hned v první kapitole, bez zbytečných úvodních epizod. Příběh ubíhal velmi rychle a dělo se toho přesně akorát, nebyl čas na nudu a ani to nebylo předimenzované. Nevšimla jsem si, že by kniha byla plné klišé a otřepaných nápadů - naopak, hodně prvků bych označilal jako velmi originální. Kniha mi fakt sedla.... celý text

Led pod kůží 2013, Vilma Kadlečková

První díl mě moc nenadchnul, přišlo mi, že postavy a informace převažují nad dějem a to já nerada. Ale tento druhý díl, to bylo něco jiného! Tentokrát mě úplně dostala postava Lucase Hildebrandta - to, co se mu stalo a co se mu děje, jak se chová, jaký je... opravdu vzrušující! Naštěstí moje neoblíbená Pinkertýna se tam spíš jen tak mihla, takže mě ani nestačila vytočit. Konec byl skvělý a určitě se nám v dalším díle objeví naprosto netušené souvislosti.... celý text

Bouře mečů 2011, George R. R. Martin

Čtenář se prokousává více než polovinou tlusté knihy, dostává informace drobnějšího charakteru a říká si, že by se už mohlo stát něco většího. Potom se začnou dít věci tak zásadní, že čtenář musí některé věty a odstavce číst vícekrát, aby se přesvědčil, že se nespletl a říká si, jestli jen mu nebylo lépe u těch méně významných událostí... a třeba si dá i pár dní od čtení pauzu, protože čím déle nebude číst, tím déle budou oblíbené postavy žít... Snad každá kapitola v druhé polovině knihy obsahuje obrovské události, a když už si čtenář myslí, že je konec, dostane od autora - pro výstrahu - jeden malý obrazný políček na konci poslední kapitoly a jeden velký na konci epilogu. Hra o trůny byla skvělá, ale v kontextu Bouře mečů ji vidím opravdu jen jako úvodní epizodu. Bouře mečů je pro mě zatím nejzdařilejším dílem Písně ledu a ohně. A děsím se chvíle, kdy se příběh Daenerys proplete s příběhy postav v Západozemí...... celý text

Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy 2013, Tim Burton

Na poezii vůbec nejsem, ale Ústřiček na mě vykoukl v městské knihovně, tak jsem si ho vzala na pár dní domů, ze zvědavosti. Nevím, jestli jsou víc morbidní ilustrace nebo text, ale jako celek je to opravdu neobvyklé a vražedně vtipné. Nemám zkušenost s předchozím překladem, ale tento mi přišel hodně nápaditý.... celý text

Přežil jsem v Moravcově pekle 2003, Miloš Blažek

Autor napsal knihu na žádost Památníku Terezín a původně nebyla určena k publikování ani vydání v píseckém regionu. Památník Terezín chtěl pro svůj dokumentační archiv faktografický text se jmény osob, které si autor vybavil. A taková kniha přesně je - desítky a desítky jmen a popisy typu "šel jsem tudy a došel jsem tam." Autor se v textu často opakuje, užívá stále stejná slovní spojení, text je často bez odstavců a celkem špatně se čte. Ale dost bylo formální kritiky. Obsah knihy je pro Písecko důležitý - hodně současníků tam může nalézt zmínky o svých předcích (díky těm výčtům jmen) a navíc, jak autor sám potvrzuje, samostatná kniha o píseckém protifašistickém odboji ještě nikdy nevyšla. A tato kniha se odboje týká jen okrajově, protože autor nebyl zapojen v žádné organizaci, jen měl o některých mlhavé povědomí. Nejhodnotnější pro mě byl popis práce gestapa, jejich infiltrace do protifašistických organizací, kdy nechali skupinu pěkně "dozrát," a když se zapojilo větší množství osob, tehdy teprve zakročili a všechny pozatýkali. Nečekané pro mě bylo označení píseckého knihovníka a šéfa městského divadla z kolaborace, dokonce byl za své činy po válce odsouzen a popraven - což vysvětluje, proč jsem o něm před časem nikde nic nenašla (ani současná městská knihovna se k němu nehlásí, přitom to byl tak významný kulturní pracovník...). Strhávám jednu hvězdičku za nepřehlednost a "nečtivost" textu - myslím, že si s tím Prácheňské nakladatelství mohlo dát větší práci.... celý text

Už hořela, když jsem si do ní lehal 1997, Robert Fulghum

Chtěla jsem si doplnit můj chatrný čtenářský rozhled a odškrtnout si pomyslně Roberta Fulghuma. Vybrala jsem knihu s nejvtipnějším názvem a i když jsem se místy zasmála (asi tak třikrát), většina příběhů mě nudila a od půlky jsem četla hlavně proto, abych to dočetla... Bavilo mě, že šlo o pohled protestantského pastora, ale tím to končí. Lidové filozofování není pro mě - a toho tam bylo požehnaně. Navíc v knihovně měli jen vydání z roku 1997 s příšernými ilustracemi, které mi děsně lezly na nervy. Z knihy si budu pamatovat asi jen scénu s hořící postelí, zkaženou svatbou a letenkou. Vše ostatní jsem už dávno vypustila z hlavy. Nemyslím si, že bych knihu (autora) nepochopila, jen jedeme na odlišných vlnách a ani mi to nevadí.... celý text

Kladivo na čarodějnice 1995, Václav Kaplický

Historické romány nevyhledávám a ani nevím, proč jsem po Kladivu na čarodějnice vlastně sáhla. Každopádně nelituji. Kniha je napsaná skvělým stylem (kterým se autor, jak vidno, všem zdejším čtenářům nezavděčil) a méně drasticky, než jsem od historické beletrie čekala. Příběh se hemží absurditami nejvyššího kalibru, ale to tak bývá, když se do něčeho vloží iniciativní blbec, který je, jak známo, horší než třídní nepřítel. Iniciativních blbců se do událostí vložilo hned několik, a bylo až neuvěřitelné, kolik osob mělo možnost procesy utnout už v zárodku, kamenem hozeným po inkvizitorovi ze křoví počínaje, olomouckým biskupem konče. V určitém aspektu je možné pochopit zdrženlivost vyšších církevních míst, přece jen v Bibli se opravdu píše "čarodějnici nenecháš naživu," takže kdo by se chtěl protivit Písmu, které je nejsvatější pravdou? Plus k tomu připočtěme neklidné 17. století a existenci osvědčených a stále platných norem (inkviziční řády), které myslely na všechny případy, a máme aspoň částečnou odpověď. Otázka svědomí a zdravého rozumu je kvůli strachu odsunuta pryč. Zaslepenost církve je v tomto díle neomluvitelná, ale obávám se, že lepší postoj ve své tehdejší zkostnatělosti ani neznala... Smutné! K postavě Bobliga jen dodám, že takové pijavici by se velmi dařilo v současné době, která je taky nakloněna osobám, vydělávajícím na neštěstí druhých. PS: Anotace u vydání z roku 2007 je přímo "bestiálně" příšerná!... celý text

Jako zabít ptáčka 1994, Harper Lee

Kdybych byla Američanka, kniha by na mě zapůsobila asi mnohem víc. Takhle můžu jen napsat, že se v příběhu skrývají velké pravdy o lidské povaze. Styl vyprávění se mi moc líbil, bylo osvěžující koukat na svět očima malé svéhlavé holky. Podle zdejší anotace jsem čekala trochu něco jiného, než jsem nakonec dostala, ale zklamaná nejsem. PS: Pozor na vydání z roku 1995, je v něm hromada překlepů, ke konci mi to už dost vadilo.... celý text

Čekání na Lina 2012, Cha Ťin

V doslovu se píše, že autor v knize "líčí celou řadu zarážejících skutečností, jejichž absurditu si evropský čtenář blíže neseznámený s čínskou realitou jen těžko dokáže představit" - aha, takže jsem právě něco přečetla a na konci se dozvím, že jsem nemohla pochopit všechno, protože samozřejmě nejsem blíže seznámená s čínskou realitou. Škoda, že pisatele doslovu nenapadlo tyto "absurdity" nepoučeným čtenářům osvětlit! A teď už k příběhu: je to beznadějné, lehce depresivní čtení. Povaha Lina mi nepřišla tak strašná, dokud se "nevybarvil" v novém manželství. Vím, že občas člověk něco hrozně moc chce jen z principu a když to získá, zjistí, že zas tak moc o to vlastně nestál - ale že se s tím setkám ke konci zrovna téhle knihy, to jsem nečekala. O to víc je kniha smutnější. A k tomu fakt, že když skončí jedno dlouhé čekání na Lina, záhy druhé čekání na něj začíná - takže by se dalo říct, že jediné, co Lin pořádně uměl (snad aniž by přímo chtěl), bylo vzbuzovat v ženách naděje. Vedlejší postavy nebyly celkově moc zajímavé. Role komunistického režimu v celém příběhu je velká - nesmyslné předpisy, všudypřítomný dohled a kontrola, to všechno vedoucí jen ke snaze nevybočovat z řady a plnit očekávání na 110 %... Doba a místo děje mi přišlo zajímavé (asi že jsem ta nepoučená Evropanka), děj samotný hodnotím průměrně.... celý text