Dáma s hrnstjm přečtené 728

Pěna dní 1994, Boris Vian

Fantasmagorická smršť náročná na čtenářovu představivost, ze začátku rozverně rozpustilá, na konci tragicky beznadějná... Ač podobné kousky nevyhledávám a u tohoto mě původně zaujal hlavně název, ráda jsem si obohatila své čtenářské zkušenosti a navíc se dobře pobavila.... celý text

Ostrov Sukkwan 2011, David Vann

Po přečtení doslovu a vysvětlení autorových pohnutek dává kniha větší smysl. Inspirace Cormacem McCarthym patrná je, a to hlavně v absenci úvozovek v přímé řeči (což mě vždycky vytáčí). Ale jinak srovnávat Ostrov Sukkwan a Cestu nejde, dobře, jsou tam podobné postavy - otec a syn - ale jinak Ostrov nesahá Cestě ani po kotníky! První část knihy jakž takž ušla, otcovo chování je v mnoha ohledech podezřelé a nepochopitelné. Naopak syn je vykreslen jako relativně normální osoba. Přiznám se, že takový zvrat na konci první části jsem nečekala, tipovala jsem jiné (i horší) scénáře. V druhé části jsem doufala, že toho chlapa sežere medvěd a bude klid, protože děj se neskutečně vlekl. Závěr knihy je přinejmenším podivný, ale zase docela originální a nepředvídatelný. Celkově ale hodnotím jako horší průměr, moc nadšená z knihy nejsem.... celý text

Ženská vydrží víc než člověk 2006, Pavla Frýdlová

Velmi krásná a inspirující kniha. Důkaz, že nejlepším autorem příběhů je sám život. Z knihy se čtenář dozví různé zajímavé drobnosti především z poválečné doby a ze socialismu, a to z odlišných úhlů pohledu. Je dobře, že nechybí ani pohled ženy-aktivní komunistky a údernice. Nejvíc mě zaujalo, jak se intelektuální "náboj" v rodině dědí z generace na generaci, že z rodiny intelektuálů vlastně nevzejde "obyčejné" dítě, vždycky má něco navíc... a to mě zaujalo proto, že zrovna v mé (velmi obyčejné) rodině se nic podobného nedědí, bylo mi to až líto - nezbývá než založit vlastní linii, někde to přece začít musí :) Moc pěkně je v knize vidět taky přirozená úcta k rodičům a prarodičům. Opravdu doporučuji, je to moc poutavé čtení, minimálně pro ženy!... celý text

Jak neuloupit smaragd 1993, Donald E. Westlake

Kniha nebyla špatná, ale patřím k těm, kteří se taky moc nezasmáli... přitom nemám pocit, že bych tento typ humoru nechápala nebo nepochopila. Příběh měl dost originálních prvků a nejvíc jsem se těšila na zvrat na konci každé "epochy." Naopak nejhorší chvíle byly s barmanem v O. J. a jeho děsnou mluvou, ta mě spíš vytáčela, než aby mě pobavila. Bylo to mé první setkání s autorem, určitě mu dám ještě šanci mě pobavit v jiné knize, ale v tuto chvíli hodnotím jako průměr.... celý text

Hostující profesoři 1993, David Lodge

Nevím přesně proč, ale kniha mě moc nezaujala. Postavy mě nebavily, děj byl v podstatě zanedbatelný, konec podivný (ale to už mě moc nepřekvapilo). Nejspíš jsem měla přehnané očekávání, co se humoru týče... Je mi líto, příběh i doba mi přišly hodně vzdálené.... celý text

Muž jménem Ove 2014, Fredrik Backman

Po slibném začátku jsem zaznamenala sestupnou tendenci zajímavosti příběhu, kterou umocňovaly nové postavy a nakonec ji úplně dorazil závěr. Od knihy jsem nic nečekala a nic jsem ani nedostala. Ove je typ postavy (člověka), který mi nebude nikdy sympatický. Některé další postavy působily v příběhu až rušivě. Aspoň kdyby to bylo vtipné, ale ono nebylo. Našla jsem pár úsměvných okamžiků a tím to končilo. Závěr příběhu je opravdu přehnaně sluníčkový a z velké části i dávno předvídatelný. Jediná pravda, která je v knize naznačena a se kterou můžu souhlasit je, že žena má moc měnit své okolí. Kniha mě nepohltila a stejně jako jendoslav níže, nesdílím též zdejší nekritické nadšení.... celý text

Oněgin byl Rusák 2006, Irena Dousková

Moc povedený příběh a důstojné pokračování prvního dílu série o Helence. Hodně mě bavilo prostředí gymnázia, partička mladistvých pseudointelektuálů a ponuře šedivá Praha. Stejně jako u Budžese, humorné vyprávění má tragické pozadí, a proto je to vlastně tak geniální... vtipně smutné, smutně vtipné. Asi budu jedna z mála, ale pohled studentky mi vyhovoval trochu víc než pohled malé holčičky.... celý text

Tři muži ve člunu (o psu nemluvě) / Tři muži na toulkách 2002, Jerome Klapka Jerome

Poprvé jsem oba příběhy četla asi před 13 lety, ještě na střední škole (na doporučení jedné dobré duše - paní prodavačky z knihkupectví), a byla jsem úplně nadšená. Teď v dospělosti jsem byla nadšená o jednu hvězdičku méně... a buď je to jiným překladem nebo je to mnou, ale především Tři muži ve člunu mi nepřišli tolik vtipní. Naopak více jsem oproti prvnímu čtení ocenila Tři muže na toulkách, určitě jsem je víc chápala než tehdy. Možná je to tím, že Německo je blíž než Temže a víc mě zajímá. Je podrobeno krásné kritice, která je v některých pasážích až mrazivá, pokud si ji člověk v duchu spojí s oběma světovými válkami. Moc pěkná je i krátká pasáž věnovaná Praze. Plavba po Temži je pojata hodně podrobně, ale o toulkách třech postav se čtenář nedozví vlastně nic, protože autor věnuje veškerou pozornost německému prostředí.... celý text

Pád do temnot 2014, Vilma Kadlečková

Opět náročnější čtení, okořeněné tentokrát konspiracemi všeho druhu a ze všech stran. Pinkertýnu jsem tradičně ignorovala, hodně se mi líbila dějová linie s Sgenem. Doufala jsem, že některé velké otazníky budou objasněny, hlavně ten dopis ze záhrobí a vztah Lucase a Kamëlë kdysi dávno na Össe... ale zase nic! Navíc dost otazníků ještě přibylo. Tak třeba příště... Nedávno jsem objevila rozhovor s paní autorkou (http://www.casopisxb1.cz/aktuality/vilma-kadleckova-rozhovor/) a dozvěděla se, kolik zásadních věcí vlastně vzniklo náhodou, proč svět Mycelia není tak úplně propracovaný a s jakou nechutí píše akční scény... Přiznám se, že mě to jako čtenáře dost zklamalo a ovlivnilo to můj pohled na celou sérii. Nevím, jestli bych jako autorka něco takového veřejně přiznávala...... celý text

Christiane F. – Můj druhý život 2014, Christiane Vera Felscherinow

Kniha "My děti ze stanice ZOO" má příběh s obrovskou přidanou hodnotou - šokuje, děsí, znechucuje, odrazuje... a troufám si říct, že tím vším působí výchovně. Ať už to byl záměr nebo ne. V knize "Můj druhý život" jsem však žádnou přidanou hodnotu nenašla. Člověk by čekal, že dospělý se se závislostí (navíc medializovanou) vyrovná lépe než nevyzrálé dítě - u dítěte chápu, že do toho padá znova a znova, ale u dospělé ženy to nepochopím - navíc když se mohla stát obrovským vzorem pro všechny, živým příkladem toho, že je možné s drogami přestat (byť za určitou cenu třeba). Obávám se, že Christiane to vůbec nenapadlo, protože její šílený způsob života ji prostě převálcoval. Její příběh bych popsala jako beznadějný. Ale nemám hodnotit život, mám hodnotit knihu: hlavní neduhy už v komentářích zazněly - příliš mnoho postav (mnohé v českém prostředí absolutně neznámé), chaotická dějová linie. Vyčetla bych i přílišnou popisnost - uvítatala bych totiž, kdyby Christiane více prozrazovala i důvody svého jednání (mnohdy pro mě nepochopitelného). Pasáže o její matce, sestře a otci, roztroušené po celé knize, by byly jasnější, kdyby byly pohromadě (a třeba bych neměla pocit, že si chvílemi trochu protiřečí). A překvapilo mě, že Detlefovi byla věnována jedna jediná věta, čekala jsem, že se o něm trochu rozpovídá. A jako dlouholetou fanynku mě potěšila zmínka o Depeche Mode :)... celý text

Divergence 2012, Veronica Roth

Věkem nejsem cílová skupina čtenářů této knihy, ale byla jsem zvědavá, jaký dystopický svět mladá autorka stvořila. Dostavilo se spíš zklamání, systém frakcí a jejich odůvodnění je dost naivní a nedostatečně promyšlený, přitom potenciál nápadu je určitě mnohem větší. Způsob výběru frakce ani nekomentuji (podobný nápad byl mnohem lépe zvládnutý v knize Město Ember). Příběh samotný je nevyvážený. Dloooouhý výcvik, pak najednou na pár stránkách zvrat, který vede k příliš uspěchanému (a dost nelogickému) závěru. Celá milostná zápletka byla vyloženě naivní, ale chápu, že se to takhle mladým holkám líbí a nijak je za to neodsuzuji :) Ale abych jen nekritizovala: Kniha je napsána opravdu čtivě a jednoduše, nic moc mě tam nerušilo. Kvůli krátkým kapitolám (a širšímu řádkování) kniha hodně rychle ubíhá. Nevím, jestli se pustím někdy do dalších dílů, jsem trochu zvědavá, ale bojím se, že to bude ztráta času...... celý text

Tanec s draky 2012, George R. R. Martin

Úžasný koncert postav a událostí, ze kterého mi výrazně vyčnívá skvělé sólo Jona. Tento díl hodnotím jako jeden z nejpovedenějších, nechápu zdejší stesky nad přílišnou rozvláčností, mně tam nepřišlo nic zbytečné, všechno a všichni měli své místo, nenudila jsem se ani chvilku. Jediná věc, která mě rušila, byl překlad mnohých názvů a jmen, který občas působil násilně, až směšně, naopak jiná jména zůstala bez překladu. Našla jsem dokonce rozhovor s překladatelkou, kde zdůvodňovala své rozhodnutí, ale moudrá z něj nejsem. Raději bych četla jména a názvy psaná sjednocenou formou, nepřeložené, protože v angličtině zní mnohem poetičtěji. A časování jména Sníh... vypadá prostě divně.... celý text

Hostina pro vrány 2012, George R. R. Martin

Ráda jsem si oddychla od Daenerys a strávila nějakou dobu v Králově přístavišti a jeho okolí. Ve svém závěru se příběhy postav pěkně rozjely a to, co přijde, asi nebude úplně pěkné... Největší záhadou je pro mě Arya a její příběh. Jediná rozvláčnost, kterou jsem v knize pozorovala, se odehrávala maximálně na Železných ostrovech, a to jen z počátku. (mimochodem, na rozdíl od předchozích dílů je v tomto docela dost překlepů, to mě nemile překvapilo)... celý text

Doba jedová 2011, Anna Strunecká

V knize je velké množství zajímavých kapitol, z nichž ovšem většina končí konstatováním, že v dané problematice nebyl zatím proveden adekvátní výzkum, který by přinesl nějaké závěry. To je pro mě zklamáním - dozvím se třeba, že tetrapakové obaly na mléko a džusy jsou kvůli obsahu hliníku pravděpodobně velmi škodlivé, ale o pár odstavců dál si přečtu, že to ale ještě nikdo vlastně nestudoval. Proto mi přijde, že kniha působí jako strašák, čtenáře vyděsí desítkami hrozeb běžného života, a tím to většinou končí, případně následuje autorčin vlastní názor. Kniha je psána velmi odborným jazykem, pro normálního čtenáře místy až nesrozumitelným. Některé kapitoly mě hodně zaujaly, některé jsem sotva očima přeletěla.... celý text

Na světě nejsou jen pomeranče 1998, Jeanette Winterson

Experimentální román, jehož jazykové a vypravěčské hravé experimenty se mi nedaří náležitě ocenit. Především prolínání hlavního příběhu s příběhy pohádkovými nebo legendárními mi dělalo potíže, měla jsem sklon je přeskakovat a vždy je spíš jen tak přelétla očima... Ovšem hlavní příběh dívky Žanety, ten mě opravdu bavil. Hlavně popis církevního prostředí a jeho projevy v extrémní podobě, to byla síla! A obraz dítěte vychovávaného horlivě věřící matkou byl pro mě naprosto děsivý.... celý text

Neviditelný 1990, Herbert George Wells

Čtenář na konci 19. století musel být z této knihy na větvi. Ale pro čtenáře ze začátku 21. století v knize není prakticky nic, co by už nečetl či neviděl jinde. Kniha má trochu zvláštní skladbu a kvůli ní je největší akce soustředěná až na konec. Příběh celkově nebyl špatný, ale postava vědce Griffina byla nejen Neviditelná, ale hlavně Nesnesitelná - aspoň pro mě.... celý text

Nikdykde 2006, Neil Gaiman

Velmi krásná kniha, plná úžasných postav (markýz Carabas!) a nečekaných událostí. Mrzí mě, že jsem si na knihu nedokázala udělat víc času, četla jsem ji po malých částech, nebylo to úplně ono a příběh jsem si tím dost roztrahla. ALE - na knihu jen tak nezapomenu hlavně kvůli jedné větě o tom, že události jsou zbabělé, a proto nechodí nikdy o samotě. Ta věta mi pořád vrtala hlavou a během čtení knihy se stalo, že jsem si tuto pravdu naprosto potvrdila. Jak jinak vysvětlit, že dvě zásadní věci, které jsem řešila poslední půlrok, přišly v ten samý víkend? A navíc při čtení Nikdykde? :) Jediné, co mi trochu uniká, je obsah a kompozice obálky... Knihu hodnotím čtyřmi hvězdičkami a pátou přidávám za zbabělé události.... celý text

Prvních 100 2014, Kass Morgan

Skvělá sci-fi dystopie o mladých pro mladé. Jenže já už tak mladá nejsem, tekže jsem se nemohla pohodlně přenést přes tu přemíru klišé (vztahových i post-apo), které byly snad na každé straně a kvůli kterým z hodnocení odebírám jednu hvězdičku. Příběh sám o sobě se mi líbil. Jsem zvědavá, jakým směrem se bude děj ubírat dál. A protože se s podobnými knihami v poslední dobou roztrhl pytel, budu doufat, že mě autorka mile překvapí něčím originálním.... celý text

Johnny si vzal pušku 1979, Dalton Trumbo

Pokud bych měla knihu popsat jedním slovem, vybrala bych slovo "srdcervoucí." Nejvíc na mě zapůsobil moment, ve kterém si Joe uvědomil, že nemá ruce a už nikdy neobejme svoji přítelkyni... Podle anotace jsem čekala, že bude příběh pojatý trochu jinak a moc se mi do knihy nechtělo, resp. nechtěla jsem si knihou kazit náladu. Ale náladu mi nezkazila, naopak, přiměla mě určitým způsobem přemýšlet o životě a jen tak na ni nezapomenu. A že byla vydána v předvečer 2. světové války... to je prostě síla! Knihu jsem si půjčila v městské knihovně, byla ve skladu zřídka půjčovaných knih. Měla tužkou podtrhané různé pasáže, vztahující se hlavně k válce. A na konci, na prázdné stránce, je tužkou dopsáno: "Tuto knihu by si měli přečíst povinně všichni vedoucí státníci současného světa, zejména Reagan, Kholl, M. Thatcherová, Gorbačov, Husák aj. !!!!" Zajímavé. Děkuji Ječmínkovi, že tuto knihu zviditelnil v diskuzi o "neviditelných," ale skvělých knihách! :)... celý text

Život před sebou 1993, Émile Ajar (p)

Tragikomedický příběh z prostředí společenské spodiny v jedné z pařížských čtvrtí očima a mluvou malého chlapce, který toho už hodně zažil. Po jazykové stránce je kniha tak neotřelá, že si u několika pasáží vůbec nejsem jistá, jestli jsem je pochopila správně... Prostředí je zajímavé a příběh vůbec není špatný, ale kniha mi nějak celkově nesedla, asi jsem se nedokázala dostat tak úplně "pod povrch." Kdybych mohla, hodnotím 3,5 hvězdičky.... celý text