danazeskolky
přečtené 560
Slavnost bezvýznamnosti
2020,
Milan Kundera
Také jsem po knize sáhla z důvodu "slabosti" pro autora. Zvláštní pohledy (jak jinak), vtipná tragičnost, nejvic mě však zaujaly hovory matky s nechtěným synem. A vlastně také polemika o bezvýznamnosti. Těžko by se dal vyprávět celý příběh nějak srozumitelně, o to však ani nejde. Pakistánština byl také skvělý kousek... Není to však pro mě román, spíš takové kunderovské střípky ze života.... celý text
Zuzanin dech
2020,
Jakuba Katalpa (p)
Nemusíte si to přečíst, ale byla by to velká škoda. Vždy, když uvidím krystalky cukru, si vzpomenu... A dýchat... Děkuji, Paní autorko.
Zahrada mého života
2018,
Jitka Závodná
Jsem z knihy trochu v rozpacích. Příběh zajímavý, ale spíš mi to připadá, jak jeden z příběhů Paměti národa. Nijak neupravené vzpomínání, bez snahy vyhnout se klišé. Občas s gramatickými chybami. Hlavní postava mě někdy dost rozčilovala, její názory a jednání, ale to není podstatné. Prostě mně to nepřipadá jako kniha.... celý text
Jak být šťastný
2018,
Eva Woods (p)
Asi bych knihu nedoporučila tomu, komu zemřel (nebo umírá) někdo blízký, ale jinak je to pro mě vlastně dost veselá kniha. Zároveň i hodně smutná, převládá v ní naštěstí radost ze života. Polly má určitě můj obdiv. Kolikrát člověk fňuká kvůli úplným hovadinám a přitom...... celý text
Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky
2020,
Jana Poncarová
Shoduji se s mnohými, že kniha se četla velmi dobře, problémem nebylo ani střídání časových rovin. Ninu bych také uvítala trochu méně "jalovou", moc jsem nerozuměla tomu, proč se od 10. narozenin Niny babička už neukázala... Postava Františka byla zajímavá, lákalo by mě vědět víc, stejně tak o Jiřím a Haně... Rozčilovala mě jedna drobnost: jak několikrát použila autorka výraz pro pláč nebo slzy, že tekla voda z očí apod. Jednou bych to brala, ale pro druhém už jsem se ošívala a třetí už jsem raději rychle přeskočila;-) Jinak se mi moc líbila venkovská atmosféra, barvité líčení okolí, postav, jemné detaily... I to přiblížení vnímání hlasu a zvuků těmi, kdo mají vadu sluchu. Příběh byl zajímavý, pravda, také jsem čekala tajemství více skandální, ale určitě budu knihu doporučovat.... celý text
Věci, na které nastal čas
2020,
Petra Soukupová
Začala jsem číst, protože jsem chtěla něco odlehčeného a ze současného světa. Věděla jsem, do čeho jdu, že to bude vztahová kniha, žádná hluboká filozofie... Četlo se mi fakt dobře, i když si zprvu musí člověk zvyknout na absenci uvozovek. Někdy jsem nevěděla, jestli bylo řečeno nahlas nebo jen v myšlenkách, ale nevadilo mi to. Občas jsem si připadala jak v reality show. V závěru jsem si uvědomila, jak je všechno v rodině křehké, někdy by stačilo málo a dalo by se hodně zachránit a někdy se proste všechno po...... celý text
Člověk Gabriel
2013,
Kateřina Dubská
Že kniha stojí za přečtení, o tom asi není třeba diskutovat. Chci jen napsat pro ty, kteří se nijak nezajímají o koně, aby se toho "nebáli". Sice to o koních je, ale mnohem víc je to o vztazích, životní moudrosti a ještě o něčem, co neumím v tuto chvíli pojmenovat. Ze začátku jsem si říkala, jestli to nebude jen takové lyrické rozjímání, ale toho se také nemusíte bát ;-) Je tam mnoho momentů, kdy mě úplně přebíhal mráz po zádech, a naopak i takových, kdy mi vyhrkly slzy dojetí z očí. Dosud jsem netušila, jakou zlou sílu v sobě může mít prokletí...... celý text
Němci
2012,
Jakuba Katalpa (p)
Ke knize mám výhrady, jako mnoho pisatelů přede mnou, nicméně dávám téměř plný počet hvězd - mám to tak ve zvyku, protože, když se mi něco nelíbí, tak to ani nedočtu ;-) Téma se mě dotýkalo i osobně, protože moje babička byla sudetská Němka (z Chebska) a z ne zcela jasných důvodů nebyla odsunuta do Německa, nýbrž do vnitrozemí na statek. Že to jednoduché nebylo, není třeba moc dodávat... Proto mě možná kniha oslovila více než jiné čtenáře, i když velký počet komentářů i vysoké hodnocení také mluví samo za sebe. Každopádně doporučuji nevzdat čtení po první čtvrtině, kdy se vše rozjíždí na můj vkus pomaleji, než bych očekávala. Některé úseky bych zkrátila, jiné zase naopak prodloužila. Když jsem dočetla, musela jsem se vrátit znovu na začátek, abych si připomněla některé věci. Co ve mně nakonec zůstalo nejvíc hořké, je postoj Hedviky. Chápu, proč "to" udělala, ale nemůžu jí odpustit, že neřekla pravdu aspoň třeba v dopise, který by se přečetl až po její smrti... Prostě mi je líto Kláry, strašně moc. A Konráda vlastně taky.... celý text
Jsou světla, která nevidíme
2015,
Anthony Doerr
Počet komentářů a vysoké hodnocení mluví za vše. Smutné a zároveň krásné... Moře, bílá hůl a Verne v rozhlasových vlnách... Malá statečná holka s dvěma posledními konzervami... Jen ty vypočtené trojúhelníky mi nahánějí hrůzu... První třetina knihy se mi četla pomalu, věřila jsem, že se to rozjede. Důležité je nepřestat věřit :-)... celý text
Kráčej a čti
2001,
José Maria Eça de Queirós
Přiznám se, že sama jsem nečetla, pověřila jsem jednu paní, která ráda čte i takovéto méně obvyklé knihy. Říkala, že dějově je to zajímavé, ale problém ji dělalo, že je to psáno hodně zhuštěně, text není moc členěný... Prostě forma jí neseděla.... celý text
Úzkosti a jejich lidé
2020,
Fredrik Backman
Bavilo mě to číst, i když jsem si občas říkala, jestli se to zamotané klubko rozmotá... To by nebyl Backman, aby mě nakonec nedostal! Odolávala jsem, pochechtávala, vždyť zatím o nic moc nejde. Pohoda s králíkem. Až ta čtyři slova v dopise mě dostala. A probrečela jsem poslední kapitoly. A to jsem docela držák ;-) Díky za most, co mi otevřel srdce. A za jabloň, kterou můžeme pořád ještě zasadit.... celý text
ADA
2012,
Jan Těsnohlídek ml.
Ani se mi nechce (vlastně chce a strašně moc) věřit, že někdo to může cítit tak úplně stejně bez ohledu na čas, sociální sítě a jiný věci, který nás v životě potkávají... Je mi líto Ady i celé té nešťastné/šťastné lásky. Taky se mi moc líbilo rozjímání o smrti a pohřbech... celý text
Kavárnička v Kábulu
2015,
Deborah Rodriguez
Poslouchala jsem to jako audioknihu. Úplně jsem se přesunula do útulné kavárny. A okolní život je opravdu hodně drsný. V tomto případě jsem ráda za ten konec, Jasmíně jsem to přála.... celý text
Co by můj syn měl vědět o světě
2017,
Fredrik Backman
Beru to jako doplněk Backmanových knih. Není to vlastně kniha, jen takový vtipný a láskyplný dopis synovi do budoucnosti. Mně se líbila plastová "ijafa".
Klub nenapravitelných optimistů
2012,
Jean-Michel Guenassia
Asi ne pro každého, ale pro mě to bude určitě jedna z nezapomenutelných knih. Odrazovala mě ta tloušťka, ale lákal název a vysoká hodnocení. Po dočtení jsem si znovu přečetla první kapitolu. Také by mě zajímalo, jak Michel prožil oněch 15 let... A osudy ruských opuštěných manželek... A Cécile, Camille... Ještě se musím zmínit o tom, jak mě dostal ten důkladný systém "úklidu nepřátel" včetně fotomontáží. Bylo (je) to zrůdné!... celý text