DaNDee přečtené 57

Půl krále 2018, Joe Abercrombie

Smysl lidské existence 2006, Milan Machovec

Rudý vrabčák 2021, František Kotleta (p)

Mám návrh. Možná je spolupráce při psaní té samé knihy pro spisovatele zajímavá, ale s tím jak to funguje bych spíš navrhoval, aby si alespoň rozdělili postavy, o kterých budou psát. Tzn. Sněgy by mohla pokračovat psaním např. Natašina nebo Lloydova příběhu cesty tím samým vesmírem, kde by si zároveň Kotle přivlastnil psaní pohledem hlavní party. Zůstávali by pořád v tom samém universu a čase spolu, ale každý by to prozkoumával se svou pěchotou. Co vy na to? ...Zpátky ke komentu - aneb teď se do toho opřem! Už se prostě zřetelně projevuje nesoulad autorů. Posloupně v téhle knížce si nejprve Kotleta, který byl 2 svazky nepřítomen, splete při potyčce s Ivanem kumary s kulšešema (jinak ale skvělej fór "pracovat pro Kulšeše Smr-Dí-Ti Zhu-By" a já se tak po knížce a půl zase zasmál!). No ale zpátky k přepisu - zjev kumarů nám stejně nikdo nepřipomene, takže tápu... Hlavně , že Lloyd je nám připomínán neustále tou samou frází, že už jí čtenář má dost... Teď rozdám nebo strhnu nějaký body : + bod za čechy pod nadvládou drůbeže - jestli to někdo pochopil už v předchozím díle bez vysvětlivky Kotlety, jak to bylo míněno, tak má u mě pivo + bod za kulomrd, který nám btw zase připomenut nebyl takže už si na tu vymoženost pavouků ani nepamatuju + bod za rozvoj postavy Giussepeho a že se dovídáme něco z minulosti! Konečně - myslím že si tam Kotle neodpustil slovy kpt. Moravce drobnou narážku na Sněgoňovou a její útlum progrese charakterů postav - bod: Moravec už se ani nezamýšlí nad svým chováním jako v jedničce, otupil - např. ve vztahu k Nataše a přesvědčení o enlilech, tam přece musí být obrovský vnitřní boj, jestli ji nezabít. - bod ale hned jako černý puntík paradoxně za to, že i přes rýpnutí do spoluspisovatelky si taky SÁM JEDE SVOU = vynechává hlavní zápletku z minula - aneb, že: 1) Gerasim čórnul antihmotu (DOCELA VELKÝ TÉMA NEŘEKLI BYSTE SAKRAMENTSKY ?!?!?!) , 2) ŠPRTSKÝ SUVENÝRY - Vodička má plný kapsy šprtských vychytávek, na které se těšíme - ... a nebo ne? a 3) že LLOYD ZDRHNUL, to taky necháme bez následků / dialogu? 4) SURIKATY - A neodpustím si připomínku ohledně zapomenutých faktů ještě z první knihy, citujíc svůj komentář u Šprtů a frajerů: "Kde je honba za surikatami, které stejně jako lidstvo bojují proti švestkám? Viz původní plán Legie ještě ze Země?" 5) ŽRALOCI - "Přivede zpátky Kotleta vybombit vesmír velmi nasrané žraloky, kterým kapitán Bouchač řek do xichtu přes interkom svou prořízlou hubou hned několik neomalených slovíček?" 6) AGA? - "A spinoffne vykleštěnou Agu zpátky do alfa samice rozvíjející v zákulisí vlastní plány, o kterých lidi nemají ani ponětí - jako je sjednocování armády chanů? " 7) BOHDANŮV ODKAZ? - A ještě doplním, co takhle nabídnout sentimentální retrospektivu Bohdana, který byl pro hl. hrdinu tak důležitý a najednou - když už si na něj vzácně vzpomeneme, tak na něj vzpomínáme jen jako na bezejmenného druha... PS: Tak a to jsem teprv pořád asi ve 3/4 knihy : D Po dočtení nicméně musím říct, že vyústění knihy dávalo víceméně smysl a skvěle uzavřelo celý příběh. A navíc mi odpovědělo na otázky ohledně antihmoty, Agy a churitů - surikat : D (názvy mimozemských ras píšu pro sebe, protože ty málo opakované zapomínám, ... otázka pro diváky: Garkové jsou takoví ti posránci, co byli v jedničce na těžební planetce a měli v zajetí vést pavouka a 1 oddíl garků ho i přivezl nějakým vemsírným plavidlem? Odpověď kdyžtak do zprávy : D (ne, tak to jsou prý zelení sukrové ti z jedničky, tak v tom případě neví někdo jaký je tělesný rozdíl mezi garky a sukry?)... celý text

Dobrovolník 2020, Jack Fairweather

Šprti & frajeři 2021, Kristýna Sněgoňová

VETŘELCI A VOLAVKY Myslím, že Kotleta to zamýšlel temnější. Temné. Viz první díl. Dvojka byla rozjezd, který byl příjemně nevyzpytatelný, ale ukázal i šílenost vesmíru, která se v přepočtu dala tolerovat, ale tuhle knížku už Sněgoňová píše naivně po svém s klapkama na očích. Imunita hl. hrdinů a ta youngadultovost je prostě špatně! Nikdo neumřel, nikdo nezraněn, nikdo se neztratil. Comeback postav z jedničky je sice zajímavý, nicméně postavy se posléze v knize chovají jako postižení... Úplně nerealisticky, dělají sami ze sebe hlupáky. Žádná vygradovanost, jen umělá nenávist - Loyda a Moravce. Možná beru první znovusetkání a snahu vysvětlit své úmysly z dob minulých i současných, to ano. Ale když asiat opět zradí a ještě zajme Gerasimovu profesorku a zmizí? A hlavní hrdinové ho všehovšudy opět přijmou jakoby se nic nestalo? Impotence! To je doplněno konstantním opakováním těch samých hlášek. Bez nich by byl alespoň ten děj čtivý, ale takhle čtenář předem dopředu ví, co nastane za dialog nebo interakci, až se dané dvě postavy spolu setkají. Strojové! Jako zaseklý kafemlejnek. Víte, opakování, matka moudrosti. Ale také - opakovaný vtip není vtipem. Co tím chci říct? Jak vypadá živočišný druh Kirame a garků už nám zjevně osvěženo nikdy nebude, ale naopak NE-U-STÁ-LÉ OMÝLÁNÍ neuskutečňující se hrozby v podobě smrtelné nenávisti ještěrky Agy k Moravcovi trpkne v ústech. Žádná hrozba mu totiž nehrozí. A to bije do očí. Doslova. Div mi z nich neteče Giussepeho omáčka. A právě s kuchařem je to to samé. Interakce typu "Ctrl+c, ctrl+v."... Ale to nevadí, protože to zachraňuje jednou za 50 stránek nicneříkající random narážka na Moravcovu ruskou milenku. A Gerasim? Na to jaký byl kanec v prvních dílech má najednou ocas mezi nohama. Z ničeho nic. Abrakadabra. Kde je nějaký charakterní a skupinový růst? To jsou postavy tak tupé? Že musí opakovat ty samé fráze? Stále ctrl+c, ctrl+v, když si nevím rady s dialogy? Zatraceně, tohle přeci nejsou žádné braky, který strojově čtou jen zaostalí čtenáři! Proč nevidíme více hlubších dialogů, jako například na co pozemského vzpomíná Vodička, Moravcovu nostalgii týkající se nejlepšího přítele Bohdana, sakra i Kirame vypadá, že by se otevřela! Vždyť vy přeci nejste tlačeni napsat vše rychle bez citu jako scénáristé poslední řady Game Of Thrones. Tak proč si nedat záležet? Uf. Kniha má pořád něco dobrodružství do sebe, například, když se najednou ocitá skupina hlavních postav rozdělená hned do pěti dvojic! Hned je to napínavé! Chválím také představení a vykreslení gyaskutů a právě jejich nejednoznačných psychosomatických rysů. Čekal jsem, že do toho autorka skočí, ale tady trpělivost měla a scenérie, kde je vidíme poprvé je tak velmi skutečná a lidská. Následuje dobrá akce i legrace v jednom, kdy popis pohybu v nulové gravitaci skvěle doplňuje atmosféru. A cením i tu první zmínku o Zemi! Sic ji pronesl zrovna Loyd, ale vnuknutí a mateřský instinkt, jak je na tom vlastně Země, je představitelný : ) Doufám, že se podíváme i zpátky na těžební planetku pro tělo Bohdana !!!!!! Dohromady je to pro mě ale zatím nejslabší kus série. ALE KLID! Pero si bere Kotleta a hned, co si z předchozích 2 svazků promne oči a nevěřícně zamrká, se určitě pustí na honbu za surikatami, které stejně jako lidstvo bojují proti švestkám. A přivede zpátky vybombit vesmír kurva nasrané žraloky, kterým kapitán Bouchač řek do xichtu přes interkom svou prořízlou hubou hned několik neomaleností. A spinoffne vykleštěnou Agu zpátky do alfa samice rozvíjející v zákulisí vlastní plány, o kterých lidi nemají ani ponětí - jako je sjednocování armády chanů. A nabídne nám další a další storylajny, tak dobře načrtnuté a zapomenuté v jedničce. PS: Nápaditý je deník a ilustrace na konci knížky. Poprvé něco takového vidíme v této sérii. Gyaskuty a Chany jsem si představoval podobně, ale Kulšeše? Úplně jinak. Vždyť je v jedničce Moravec ani nemohl popsat, jak byli ohavní a neforemní. A Slepic? Slepice jsem si zase představoval více tvárného (alespoň ve tváři) jako humanoida. Naopak ostatní vyjma enlilů zas vypadají přehnaně humanoidně. Ale po 3 knihách už si myslím, že každý z nás čtenářů má jistě svou vlastní zažitou představu o tom, jak rasy vypadají. Takže za mě deník Danky plusem : )... celý text

Deník zloděje 2004, Danny King

Tahle kniha má regulerně nejvtipnější první kapitolu, jakou jsem kdy četl! Člověk se za břicho popadá snad po každém odstavci. Zbytek knihy je bohužel nezáživně průměrný, plný vulgarit - které měly vyznít směšně, ale nevyzněly - a hlavně postrádá tu neskutečnou komičnost dvojice lupičů z první kapitoly..... celý text

Dlouhý pochod 2012, Stephen King

Miluju prokreslenou survival tématiku. Přežívání je otázkou jídla, pití, zdraví, mentality a týmové hry. A to tato kniha nabízí. Toto je emocionální horská dráha, kdy jsou čtenáři představovány postavy, ale on přitom již chytá neblahou předtuchu, jak to vše skončí. A právě v jednotlivých koncích je síla příběhů postav. King se v nich vyžil poutavě (ač mnohdy drasticky, depresivně). Každý čtenář si po cestě určitě najde svého oblíbence. Mně nejvíce přirostla k srdci ne hlavní postava, ale postava vtipálka a optimisty Hanka Olsona. Jeho vyvíjející se osobnost v ději, ať už v dobrém nebo ve zlém, mi také možná připomínala sebe a to, jak bych se právě já chtěl zachovat. Ať žije číslo 70 ! Samotný závěr knihy není z nejhorších, co jsem kdy četl, ale od Dlouhého pochodu bych čekal něco tvořivého, možná nečekaného. Byť jen malý pokus o "Deus ex machina" by po přečtení vedl k delšímu zamyšlení se a prožitku z knihy. PS: Vyjma toho všeho je možné, že kniha také ukazuje na tzv. Pochody smrti, které byly nuceni absolvovat vězni koncentračních táborů ke konci 2.sv.v.... celý text

Saturnin 2008, Zdeněk Jirotka

Ke knížce mě přivedl Radkin Honzák v rozhovoru na frekvenci 1 o tom, jak zvládat situaci s koronavirem. Citoval tehdy postavu dědečka: "My bychom tak rychle nezestárli, kdybychom si nepřestali hrát." Myšlenku tohoto citátu jsem pochopil až na samém konci knihy. Saturnin se mi líbil, škoda že kniha není více o něm a představuje postavy až rovnoměrně. Historky s tetou mě totiž dokázali nevýslovně otrávit, až jsem měl nutkání knihu rychle zavřít. Přijde mi také, že se v celé knize moc kouří, což kazí atmosféru (i když ve filmovém ztvárnění si to člověk určitě více uvědomí).Nejvíce mě pobavila komická historka s Miloušem, tetou, dekou a Saturninem, kdy se dědeček vrací z deště do chalupy. Jako odborníka ve zdravotnictví mě také zaujala myšlenka doktora Vlacha o tom, že když člověku řekneme že je tělesně nemocný - má třeba vysoký tlak a že by měl dělat to a ono a co by neměl dělat - tak to vezme a řídí se tím, ale když se člověku sdělí, že je duševně chorý a měl by se léčit, tak to hned bere jako urážku. Tudíž, že si ve společnosti duševní a tělesné nemoci nejsou rovny. PS: Pražská kavárna, ve které je na začátku knihy zamyšlení o házení koblih, je nyní podnikem Imperial Café pana Pohlreicha. Bohužel ani jako dekorace zde tác s koblihami poeticky nezbyl. Velká škoda! No ale dávám si za úkol se vynasnažit, a alespoň ty umělé sehnat, a zkusit je podniku nabídnout.... celý text

Let 305 2016, A.G. Riddle

Za první část knihy skvělé! Nevím, proč se to muselo převrhnout v přepálenou sci-fi fantasmagorii místo tajemného survivalu s prvky mystérie. Postavy v tu jakoby přestaly dávat smysl.. Nejvíce mi utkvěla v paměti skvěle vykreslená situace se záchranou lidí z části letadla v jezeře, což bohužel zkazil očividný oxymoron, aneb skutky muže - hlavního hrdiny, který v duši panikařil, že s takovou situací nemá odnikud zkušenosti a nevěděl co si počít, což naprosto vzápětí vyvrací jeho příkladové velitelské a organizační krizové jednání, které bych se nebál přirovnat k ukázkovému vyřešení situace. Jaký to paradox! Knihu jsem nedočetl.... celý text

Příliš dlouhá swingers party 2014, František Kotleta (p)

No tak pro mě to byla spíš "Příliš krátká swingers párty". Kniha je bohužel dělená na jednotlivé příběhy, což trochu ubírá plynulosti. Velká škoda! Čekal jsem od názvu spíše jeden prokreslený příběh/román. První kapitola je solidní, postupně s příběhy přicházíme na chuť ze začátku možná až moc suveréního quarteta hrdinů. Poté, co se překlopíme do druhé poloviny knihy, si čtenář zvykne, že se postavy zdají v progredujícím a nebezpečném světě nesmrtelné a ze všeho se vyhrabou, což ubírá na uvěřitelnosti. Trochu mi to holt připomíná superhrdiny (a na ty já mám alergii!).. blbý.. Hlavní tahák bych čekal poutavější, prokreslenější, delší a tajuplnější. Pravdou byla bohužel "rychlovka" (Thats what she said) na několik málo stran. PS: Člověk si ale na hlavní hrdiny rychle zvykne, a proto bych nebyl proti pokračování.... celý text

Stalker 2010, Arkadij Strugackij

K přečtení Stalkera mě inspirovala stejnojmenná skvěle atmosferická postapokalyptická počítačová hra. Právě na základě této knihy byla série S.T.A.L.K.E.R. vymyšlena. Děj knihy je realističtější než jsem čekal, kvůli čemuž jsem si zprvu myslel, že mi to čtení znepříjmení. Nakonec jsem si ale povídku užil i bez toho. Atmosféra přípravy i samotné mise je skvěle ponuře vykreslena, stejně tak jako postavy. Mrzí mě, že kniha není delší! Slušelo by jí alespoň 500 stránek nebo možná spíše pokračování. Člověk jí má rychle přečtenou a přijde mu, jakoby to nebylo stránek ani 50.... celý text

Denik Ostravaka 2 ... eště mě nědostali 2005, Ostravak Ostravski

Knihu jsem četl v dětství. Myslím, že ještě dříve než jedničku, protože ta doma nebyla. Takže jsem ze začátku nevěděl, jestli jsem nepropásl nějaký děj. Po několika desítkách stránkách jsem si uvědomil, že líčení historek je legrační i bez návaznosti, která tam většinou stejně není. Na zvláštní styl jazyka jsem si rychle zvykl a to, že jsem něčemu nerozuměl, mě vůbec netrápilo. Po přečtení už jsem se hned těšil na další vyšlé díly. Nevím proč , ale dodnes mi podtitul této knihy uvízl v paměti nikoliv jako "Eště mě nědostali," ale jako "Eště mě nezavřeli." : D... celý text

Asfalt 2009, Štěpán Kopřiva

SILNĚ DOPORUČUJU! Nechápu, jak se to tolika lidem nemůže líbit. Podle mě je to pecka! Kopřivova představivost a myšlenka celého podsvětí je úžasná! Rozjezd je sice slabší, ale na "pekelné skluzavce" se čtenář dostane do kůže jednoho ze členů týmu, jejichž totožnosti mimochodem působí tak, že si je člověk reálně dokáže představit a baví ho. Všechny hlavní postavy tak nejsou žádné "umělotiny," a za to velký palec nahoru. Popis démonů je potom naopak tak odporně naturalistický, že si snad nevzpomínám, kteří záporáci se mi kdy hnusili více (když nepočítám Neffovu Tmu).. zvlášť to tlustý lítající slizký démoní prase ! (na jehož jméno si samozřejmě už nevzpomenu, ale ten obraz mi byl vypálen do mozku navždy : D ) Většinou se mi u takhle dobře napsaných knih nelíbí závěr. Jednak protože čekám něco jiného (co už jsem si předem v hlavě vykreslil), ale také protože mi přijde, že závěry autorům tohohle typu české sci-fi nějak nejdou. U Asfaltu je to takové "nahoru-dolu." Nápad skvělý, ale provedení lehce pokulhává a ještě něco vepsat by tam přeci jen šlo. PS: Moreanne, to je neomalenost! Jestli tohle čteš, tak si laskavě uvědom, že tvůj komentář je absolutně povrchní, vzhledem k tomu, že si knížku vůbec nečetla! Audio je naprosto nesrovnatelné s tím, když si vytváříš představu ve vlastní hlavě.... celý text

Žízniví psi 2010, Glen Emery

Cože ?? U týhle skvělý knihy skoro žádná hodnocení? To by se mělo rychle změnit! Žízniví Psi by se opravdu měli dostat více do povědomí. Jestli nenaláká obal, tak příběh určitě. Popis doby po převratu od tohohle Američana si nebere servítky, a tím je nesmírně zajímavý. Prožitky z Prahy ilustrují uvolněnou dobu plnou zábavy a příležitostí úplně jinak než byste čekali. Mnohdy je to až dech beroucí, takže nudou určitě u tohohle netradičního - prostě americkýho - popisu historie neumřete. Žízniví Psi vás opijou čtivostí. A to od začátku až do konce. Už nikdy jsem nečetl nic podobného. Je to unikát.... celý text

Led 2015, Pavel Korněv

ŽRÁDLO, PONURO, CHLAST A KRVELAČNOST. Řádně našlapaný atmosferický survival z dílny Science Fiction. Už jen obaly této série jsou velkým tahákem pro oči čtenáře! Led je něco mezi Metrem 2033 a světem z herní série S.T.A.L.K.E.R, a proto jsem rád, že má Příhraničí toliko pokračování! Pelmeně, šašliky, šproty, kagor, šči, čočovice – je neuvěřitelné kolik nových ruských pokrmů a nápojů jsem se díky této knize a sérii naučil. A to nezmiňuju zajímavé ruské zvyky! Další lákadlo příběhu jsou detaily jako vytříbený vkus střelných zbraní nebo pojmenování monster. S tím vším si Korněv pohrál tak, že vytváří zcela výjimečný ekosystém. Ekosystém, ano, tak bych opravdu nazval to, co tuto knihu dělá bestsellerem. Že odteď tvrdý alkohol zajídám místo zapíjení vděčím taky Ledovi. Napjaté survival atmosféře zase na lidskosti dodávají i prožitky z hladovění, opíjení a kocoviny, ze zranění a dalších běžných pocitů a potřeb smrtelníků, které jsou uceleny magií a alchymií. Prostě zlatá žíla fanoušků naturalismu! Mám ale i výhrady. Iritovalo mě omýlání frází jako "tebe omrzel život?" a "odtama". Ale dá se to vydržet. Místy také chybí významné popisy pojmů, takže když chce čtenář chápat souvislosti, a né jen některé věci přeskočit, musí si významy hledat sám (např. zbraně, frakce a příšery). Souhlas i s Morpiho (@Morpi) komentem o tom, že knižní série postrádá mapu, což je pro orientaci v ději dosti ESENCIÁLNÍ !! PS: Kniha mi po své magické sci-fi stránce připomíná Žambocha- Ve službách klanu. Komu se Led líbil, zkuste Žambocha.... celý text

Ostře sledované vlaky 2000, Bohumil Hrabal

Hrabal se mi čte všeobecně špatně a jaksi vláčně. Není to můj autor, ale za atmosferický vygradovaný konec knihy ho musím pochválit. Závěry jsou často spisovatelským oříškem. Ale Hrabal to má vymyšlené dobře. Také bych vyzdvihl napínavou scénu, kdy hlavní hrdina jede ve vlaku s nacistickým důstojníkem. Jinak mi ale kniha přijde nezáživná.... celý text

Holomráz 2010, Štěpán Kopřiva

Musím říct, že jsem od téhle knihy čekal něco jiného, Žambochovského. Realita byla ale jiná, a to ve formě deprimujícího magického středověku. Akčnost chybí, vztahy jsou mizerně vymyšlené, i hlavní postava mi absolutně nepřirostla k srdci (což je rarita). Vždy, když v knize děj začíná být zajímavý, tak je utnut posunem času do další etapy života hrdiny. Naopak věci, které by autor mohl přeskočit jsou pro jistotu široce popsány. Vím, že je to autorův sebelitující se fantasy novožánr, který mu kolega, co knihu uvedl, vychválil. Ale za mě se tohle nepovedlo. Nic tak pro čtenáře neuspokojivého jsem snad ještě nečetl : D To, že jsem knihu dočetl, bylo hlavně zachráněno díky na poslední chvíli vypointováným příběhům a jiskrným vybruslením hrdiny ze šlamastik. Nejvíce se mi líbila kapitola o dětství, kde kniha začíná (Ať žije Hovnař!). Tam vidím Kopřivův humor a styl psaní, jak ho znám. Například nezapomenutelné ikonické intro: //„Ty vole, na takhle zmrdaný karty se můžu leda vysrat,“ oznámí Pung. Pungovi jsou čtyři roky. O blafování toho ještě moc neví.// Kéž by z té první části vygradoval postupně celou knihu. To by určitě bylo smysluplnější a čtivější. Každopádně je to originál, to se musí nechat.... celý text

Smrtka 2018, Neal Shusterman

Možná bych dal hvězdy 3 jako takřka průměr. Ale za promyšlenou 14. kapitolu, kde probíhají ústní přijímací zkoušky do cechu smrtek hlavních dvou postav, smekám. Autor tu kromě hlavní zápletky Citry a Rowana totiž nezanedbal ani zajímavé scény ze spontánně probíhající zkoušky dalších dětí, což se mi velmi líbilo. Tu se ve čtenáři díky chytrým a nepředvídatelným dialogům zkoušejících a zkoušených přelévají emoce snad každý odstavec, ne-li každé souvětí. Možná i díky jakési analogii s tím, že všichni máme zkušenost se skládáním ústních zkoušek, se tato kapitola vryje do paměti na pěkně dlouho.... celý text

Soumrak 2013, Dmitry Glukhovsky

Tahle kniha má asi nejlepší ponurou atmosféru, co jsem kdy četl. Prožitek v podstatě sdílíte s dosti netradiční samotářskou hlavní postavou. Někdy se příběh ale vleče a připadá vám nekonečný. I to však může mít svoje kouzlo. Od autora jsem i přesto čekal více sci-fi progredující zápletku. Moc akce bohužel v knize nenajdete. Naopak tajuplnost, napětí spjaté s odkrýváním hlavní záhady ano. Můj šálek kávy to asi není, ale stejně musím říct, že jsem si atmosféru a děj knihy docela užil. S koncem mám největší problém... sliboval jsem si realističtější a vypointovanější provedení.... celý text

Metro 2033 2010, Dmitry Glukhovsky

Tuhle knihu bych povinně zařadil do maturitní četby jako zástupce antiutopické sci-fi. Postapo verze "On The Road" má totiž myšlenek a podobenství k přemýšlení mnoho. O to víc, že se čtenář v příběhu orientuje za pomocí mapy moskevského metra, což ho do příběhu vtáhne na plné koule. Glukhovsky vykreslil atmosféru budoucího světa fantasticky. Na své si v knize přijdou i fanoušci jiných žánrů. Nečekaně naturalismu, a nebo třeba filosofie - a to v různých analogiích (ne nepřirovnatelných k Malému Princi) a psycho(pato)sociálních situacích. Psychadelické směřování závěrečných kapitol knihy je strhující, ačkoli se z mého pohledu trochu odpoutává od původního realistického sci-fi a vnáší do knihy - na mě až moc - filosofování. Koneckonců to ale na mém pohledu nic nemění. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knih, né-li skutečně ta nejoblíbenější. Nakonec ještě dodám, že i samotná obálka knihy je geniální lákadlo : ) Vizuální mistrovské dílo!... celý text