Denika
přečtené 201
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Zpočátku se mi do knihy moc pouštět nechtělo, ale Kateřina Tučková mě velmi mile překvapila. Čtivé, působivé a hlavně - pravdivé. Jedinou vadou jsou možná příliš obsáhlé informace z archivu, ale protože nerada vynechávám určité pasáže z knih, prokousala jsem se jimi. Bohyně se mi líbily natolik, že jsem si je vybrala i jako téma závěrečné seminární práce - výborný román. :) „... Nicméně ten pocit, že jsou výjimeční, v nich přetrvával. Protože žili ve výjimečném prostředí. Tím by Dora tehdy ráda začala. Jenže uvádět akademickou práci statí o hornaté krajině, jejíž svahy porůstají lesy plné karpatských buků a dubů, jejichž kmeny ani nelze obejmout, kde jsou stráně s loukami, na nichž se v létě blyští vzácné orchideje, vstavače a sasanky, a mezi nimi shora dolů kloužou úzká obdělaná políčka s chalupami tisknoucími se k zemi, je holý nesmysl. Vědecký text nelze začít popisem svěžího horského léta, které se v jediném okamžiku může změnit v pekelnou smršť bouře, jež zahalí hřebeny do temných, nepropustných mračen, nebo popisem tuhé zimy, během níž se mezi kopci zvedají sněhové víry, jaké by jeden čekal na Sibiři, ale určitě ne na jihu Moravy. Na stránky takové práce nelze vykreslovat obrovský kulatý měsíc, který nad špičkami semknutých kopců šlemují cáry nočních oblak, nebo psát, že když je noc bez mráčku, je vidět na cesty po svazích skoro stejně jako ve dne. A že když se v takovou chvíli člověk postaví na zápraží chalupy, co stojí na hřebeni kopce, tak má pocit, jako by byl v nebi, protože se mu pod nohama otevírá celý svět. Z protější stráně mu v tu chvíli svítí vstříc poházená světla chalup a z dolíků mezi kopci na něj mrká Hrozenkov, jako dítě z kolébky, a všichni, až vzájemně vzdálení, o sobě vědí. Sami, a přesto spolu. ...“... celý text
Světlo mezi oceány
2013,
M. L. Stedman
Dát dohromady silný příběh, chytlavý styl vyprávění, neotřelé prostředí australského předměstí a obzvláště život na majáku, to se autorce neskutečně povedlo. Dlouho jsem nečetla tak osvěžující knihu - knihu, která vás utvrdí ve faktu, že celý život je jen hra protikladů. Lásky a nenávisti, lítosti a touhy po pomstě, zrození a smrti. Dobro a zlo nelze oddělit, nemůže existovat jedno bez druhého. Většina z nás se ale nikdy v životě neocitne v tak svízelné situaci jako Izabela, Tom nebo Hannah. Všechna čest autorce, která dokázala mistrně vykreslit povahu všech postav a citlivě podat snad neřešitelný problém. "...dívat se do těch očí bylo jako hledět tváří v tvář Bohu. Žádná maska ani přetvářka, její bezbrannost byla neodolatelná. Fascinovalo ji, že si ji našlo takové složité stvoření, dokonalé spojení krve, kostí a kůže..."... celý text
Jeden deň
2011,
David Nicholls
Knihu jsem četla na sklonku roku, takže se k vánoční atmosféře přidaly ještě potoky slz. Zpočátku nuda a šeď, ke konci jsem nemohla přestat číst. Ano, postavy jsou trochu předvídatelné (on - nezodpovědný alkoholik, věčné dítě; ona - pečlivá a citlivá žena v každém ohledu). Příběh samotný má však spád, je v něm popsán život takový, jaký je - s láskou, pády, bolestmi i radostmi, zodpovědností i problémy, se smrtí. Právě konec mě naprosto dostal, ale - nebudu kazit napětí z četby budoucím čtenářům. Za mě jednoznačně plný počet hvězd, velmi povedený kousek.... celý text
Odvrácená tvář lásky
2016,
Colleen Hoover
Ačkoli se kniha zpočátku zdá jako klasický slaďák, není tomu tak úplně docela. Ano - dvojice cizinců, spalující vášeň, žhavý sex bez závazků, který se samozřejmě zvrhne v lásku. Jak předvídatelné. Celým příběhem se jako nit vleče Milesovo tajemství a útržky z jeho života, což příjemně osvěžuje kapitoly, které jsou přeplněné sexem a výčitkami. Nutno podotknout, že právě ono Milesovo tajemství, o kterém se na konci knihy dovíme, mě donutilo dát knize 4 hvězdy. Je to šokující, bolestné, pravdivé. Slzám jsem se neubránila. Kniha je příjemným, velmi oddechovým čtením, nikoli však prvoplánovým brakem. Má nádhernou, plastickou obálku. Určitě si ji někdy přečtu znovu.... celý text
Zeď vzpomínek
2016,
Anthony Doerr
Tak nevím, po 'Jsou světla, která nevidíme' jsem čekala něco povedenějšího a jsem opět zklamaná, možná ještě víc. Povídky nudné, dlouhé, občas s postavami, ve kterých jsem se nejen nevyznala, navíc jsem ani nepochopila jejich význam, proč v textu vlastně vůbec jsou. Nepřehledné kapitoly, jednou s nadpisem, podruhé bez nadpisu. Na povídky neúměrně dlouhé. Zkrátka za mě jedno velké NE.... celý text
Jsou světla, která nevidíme
2015,
Anthony Doerr
Nevím, proč je kvůli této knize tolik povyku. Upřímně přiznávám, že jsem si ji koupila jen kvůli krásnému obalu, a tím má chvála na tuto knihu končí. Druhá světová válka je, jak se zdá, vděčné téma. Ale ne každý jej umí správně a hlavně poutavě pojmout. Náznak rádoby fantasy s prokletým modrým kamenem si mohl autor odpustit, navíc se na konci pořádně ani nedovíme, jak to s kamenem dopadlo. Příběh je vcelku nezajímavý, hromady a hromady popisů, z nichž jen málo je vydařených. Výhodou jsou krátké kapitoly, které mě nutily číst dál a dál, i když mě kniha nebavila. Pan Doerr pro mě prostě není spisovatel, nemůžu si pomoct. Stále však věřím, že v něm dřímá větší potenciál. Za mě 2 hvězdy.... celý text
Lazarovy ženy
2015,
Marina Lvovna Stěpnova
Klasický ruský román je zkrátka klasický ruský román. S tím musí člověk počítat, když bere do rukou knihu Lazarovy ženy. Musím přiznat, že žádná slova nedovedou popsat všechny ty pocity, které se ve mně vystřídaly. Neskutečný smutek, osamělost, nepochopení, bolest, ztracený život, bez lásky, bez důvěry, bez citu. Tvrdá, mrazem zmítaná země se stejně tvrdými lidmi, které k této vlastnosti dovedly neutěšené životní podmínky carského a socialistického Ruska. Bez naděje na zlepšení. Generace a generace nešťastníků. Tato kniha je bolestná a zároveň nádherná. Každé slovo a každá věta je zážitek a narovinu říkám, že mi několikrát tekly slzy. Je to mistrovské dílo. Každému pomůže pochopit podstatu hluboké smutné ruské duše. Prostě si ji přečtěte, nic víc říct nemůžu. "... Ostatně téměř nikdo nechápal, o čem jeho zápisky jsou, přesto pár desítek vědců na celém světě jen při zvuku pouhého jména - Lazar Lindt - zbožně obracelo oči v sloup. Ač to znělo banálně, jeho význam to nikterak nesnižovalo. Lindt pracoval na pomezí fyziky, chemie a zdá se i matematiky - v takové neuvěřitelné výši, kde mizí poslední lidské pochybnosti a skrze ztenčené tkanivo velké vědy začíná prosvítat skutečné tělo jediného Boha. ..."... celý text
Klub nenapravitelných optimistů
2012,
Jean-Michel Guenassia
Krásná kniha. Mám zálibu v rozsáhlých románech, takže mi vyhovovala. Cítila jsem z ní smutek, nostalgii, absenci naděje a radosti. Mládí, stáří, život i smrt, lásku, která nikdy nedojde svého naplnění, strach, úzkost. Vzbudila ve mně pocit, jako bych spolu s postavami žila v Paříži v 60. letech. Vtáhla mě do Klubu. Ukázala mi, jak těžký musel být život v socialistickém Rusku a jak bolestné bylo doživotní opuštění rodiny. Pomohla mi trochu víc pochopit hlubokou ruskou duši. Na posledních stránkách jsem se neubránila slzám. Přesto všechno dávám 4 hvězdy, protože byly pasáže často rozvleklé a rozhodně to nebylo čtení, od kterého bych se nedokázala odtrhnout. Nicméně autorův potenciál zaslouží 5 hvězd.... celý text
Pod skleněným zvonem
1996,
Sylvia Plath
Upřímné, bez obalu, místy děsivé. Velmi, velmi nepříjemné čtení. Znovu už se do těchto vod pouštět nebudu.
1984
2003,
George Orwell (p)
Z málokteré knihy je člověku fyzicky zle - panu Orwellovi se však podařilo toho docílit. Velmi znepokojivé...
Proč děti neprospívají
2003,
John Holt
Skvělá kniha, která otevírá oči. Autor citlivě podává problematiku zastaralého školství, zkostnatělého způsobu výuky i přístupu k dětem. Tradiční školní výuka podrývá sebevědomí těm nejmenším, a to mnohdy nenapravitelně. Na mnoha příkladech je vysvětleno, jak děti uvažují a jak nakládají s problémy, které mají vyřešit. Poutavé čtení doplňuje spousta autorových zkušeností, rad a poznatků - střízlivých a objektivních. Není co vytknout. :) „Není žádný rozdíl mezi žitím a učením… je nemožné, zavádějící a škodlivé přemýšlet o nich odděleně.“... celý text
Děti s cedulkou
1982,
Zdeněk Karel Slabý
Knihu jsem probrečela a dlouho na ni nemohla zapomenout. Je tak citlivě a smutně napsaná, že se snad nenajde nikdo, koho by nezasáhla. Za mě bez přemýšlení 5 hvězd. Jedna z nejlepších knih, které se mi kdy dostaly do rukou.... celý text
Miluj bližního svého
2004,
Erich Maria Remarque (p)
Nevím proč, ale tato kniha (i přes svůj krásný název) mě vůbec nebavila a musela jsem se hodně nutit do toho, abych ji přečetla. Byla nezáživná, příběh téměř o ničem, neustálé přebíhání přes hranice a shánění jídla, bydlení v pochybných hotelech a všudypřítomný strach + neskutečně nudné pasáže, kde hlavní postavy hrály např. karty. Na druhou stranu chápu, jak hrozná musela být předválečná atmosféra, a to obzvlášť pro Židy. Proto této knize dávám alespoň 2 hvězdičky. Znovu už bych ji ale nečetla, protože mám dojem, že o této tématice pojednává mnoho jiných knih daleko zajímavějším způsobem.... celý text
Než jsem tě poznala
2013,
Jojo Moyes
Z této knihy jsem byla naprosto unešená. Ano, je to sentimentální hra na city, ale kniha je tak čtivě napsaná, že jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Za pár hodin jsem ji měla přelouskanou a musím říct, že jsem plakala nejen na konci, ale mnohdy i v průbehu děje. Nádherný příběh a lásce a naději, který ovšem nekončí "happy endem", a možná tento aspekt knize propujčuje její kouzlo. Za mě 5 hvězdiček, jednoznačně a bez diskuze.... celý text
Němá barikáda
1964,
Jan Drda
"Komandant se rozběhl ke starci před včelínem. Chytil ho pod krkem, zvedl na ochablé nohy a hrdelní němčinou se rozhulákal, ať poví hned, kde je vysílačka. Jen ať nic nezapírá, jim je to jasné, že je zrovna v tomhle brlohu, a nechce-li s tou svou boudou v pěti minutách hořet jasným plamenem, ať mluví pravdu. Pan řídící Havlík konečně otevřel své vybledlé, jasně modré oči. Hledě přes Němcovo rameno, vnímal obraz své vesnice, javory nad střechami, letopočty a kříže v eternitových krytinách, hrušně na záhumních, jež před lety roubovával sousedům, uče je trpělivě sadařství, včely, jak podrážděně kmitají mezi česny a pámelníky. A návrat k drahým věcem života mu navracel i klid, tvrdý, neoblomný, jak si jej vysníval v nočních bděních nad Palackým. Každý z pokojných činů jeho života, roub na hrušni, roj na česně, štěpařství, včelařství, zahradnictví, v podivuhodné spojitosti ústil k jeho činu poslednímu: zrozen ke chvále života pokojného, což mohl nebojovat proti Němci, jenž pokoj ukracuje? "Nekřičte na mne,“ řekl mírným hlasem, „stejně vám nic nepovím.“..." (Včelař) Smutná kniha.... celý text
