Denika
komentáře u knih
Nauč se žít ... v každodenní divočině
Grant Snider
Skici autora s popisky v originále - angličtině - jsou malý poklad. Překlad do češtiny je ale opravdu otřesný a je mi líto, že kvůli němu autorova tvorba úplně ztratila své kouzlo.
Dohlížet a trestat
Michel Foucault
Důležitá, nadčasová, ale při čtení extrémně mentálně vyčerpávající kniha. Některé pasáže jsem musela číst několikrát, abych vůbec věty nějak rozebrala, pochopila a tím porozuměla celku. Určitě by jí prospělo podávat informace trochu stravitelněji. Z tohoto důvodu ponechám bez hodnocení.
Cirkadiánní kód
Satchin Panda
Kniha pro mě určitě byla v mnohém přínosná a těším se, až budu znalosti moci více zapojit do praxe. Každopádně celá knížka je dost okecávací, spousta věcí by se dala seškrtat a poslední část byla vyloženě jen neustálé opakování předchozích kapitol.
Vědomí vlastní hodnoty
Stefanie Stahl
Kniha by nebyla špatná, nebýt v ní taková hromada gramatických chyb. I překlad z němčiny je celkově dost katastrofální. Velmi to ubírá na dojmu.
Hráči
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Velmi krátká hra s předvídatelným dějem, nicméně dobrá! Chudák podvodník byl podveden :)
Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Tohle bylo super! První drama, do kterého jsem se opravdu začetla a dokázala vcítit se do postav. Není to můj první kousek od Gogola a ráda se pustím i do dalsích.
Boris Godunov
Alexandr Sergejevič Puškin
Konečně jsem se v rámci školního čtení dopracovala i k této klasice. A musím říct, že to nebylo zas tak špatné. Mírně zmatené (s čímž jsem počítala), nicméně podle mě stále aktuální - car, který nechce na trůn pustit právoplatného následníka, potlačená povstání poddaných… Tragédie je kratinká, proto čtení nejsou žádná velká muka.
Hoře z rozumu
Alexandr Sergejevič Gribojedov
Děs. Zmatek, chaos, absolutně nevím, odkud se braly postavy hlavně v druhé části knihy. Kniha se mi nelíbila pravděpodobně hlavně proto, že fakt nemám ráda divadlo a ještě víc nerada čtu divadelní hry. Chápu, že ve své době to byla zřejmě senzace, ale dnes už je to jen suchý text se spoustou narážek na události a postavy, o kterých většina čtenářů nic moc neví.
Za mě velké NE.
Deník Anne Frankové
Ari Folman
Nádherně zpracovaný příběh, který znají snad všichni. Nechtělo se mi číst její originální denikové zápisy a v knihovně jsem náhodou uviděla tuto “komiksovou” verzi. Ilustrace v knize jsou prostě nádherné - citlivé i vtipné, vhodně zvolené ke každé situaci. Líbil se mi i doslov autora adaptace, ve kterém trochu blíže objasňuje, podle čeho se s ilustrátorem rozhodovali při výběru pasáží, které se v knize objeví.
Doporučuji!
Solaris
Stanisław Lem
Začátek slibný, ale pak jsem se začala ztrácet. Je poznat, že je knížka napsaná již před delší dobou, čtení bylo místy těžkopádné, popisy zbytečně přehuštěné - musela jsem se hodně snažit, abych si dokázala představit autorovu vizi.
Knížka má skvělou myšlenku, jen podání není úplně šťastné.
EDIT: Po přečtení doslovu od Františka Novotného (vydání nakladatelství Kniha Zlín z roku 2021) musím říct, že se můj názor na dílo značně změnil. Nikdy by mě při čtení nenapadlo, že se v knize skrývají prvky potlačených sexuálních tužeb, psychoanalýza apod. S těmito znalostmi by se kniha četla zcela jinak, takže se k ní možná ještě vrátím.
Místa, kde jsem plakala
Holly Bourne
Amélie mě v některých okamžicích až vztekala - jak můžou být holky tak hloupé a nechat se sebou takhle zametat? A to se ani nechci bavit a množství těchto psychopatických sebestředných maniaků, kteří dělají z holek nesvéprávné idioty. Knížka nejde moc do hloubky, téma by se dalo zpracovat i důkladněji, nicméně mi přišly fajn např. pasáže, kde Amélie probírala svoje problémy s psycholožkou - zrovna tohle by pro někoho mohlo být užitečné a přínosné.
Ready Player One - Hra začíná
Ernest Cline
Nejsem fanoušek sci-fi ani fantasy, ale tahle knížka mě opravdu vtáhla a její myšlenka nadchla. Jenom doufám, že nás tahle budoucnost nečeká - a pokud ano, nechci v ní žít.
Rozhodně se podívám i na filmové zpracování.
Bělkinovy povídky / Povesti pokojnogo Ivana Petroviča Belkina
Alexandr Sergejevič Puškin
Nějak jsem nepochopila pointu a vůbec smysl těchto povídek. Nebyly vyloženě nudné, ale nebylo v nich absolutně nic poučného ani přínosného. Možná se k nim vrátím v budoucnu a zkusím to ještě jednou.
Idiot
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Neuvěřitelná slátanina. Nesmyslné dialogy, čtenář neví, kdo zrovna mluví a o čem proboha mluví, seznam postav je delší než Lovosice, děj se téměř nehne a utrpení se stránka za stránkou akorát prohlubuje.
Opět jsem se utvrdila ve svém přesvědčení, že klasická literatura ≠ kvalitní literatura. A že pokud člověk toto všemi opěvované dílo nedokáže ocenit, nemusí to být nutně proto, že je nevzdělaný buran, ale proto, že je kniha jednoduše špatně napsaná.
Od Dostojevského si dávám pauzu, víc nedám.
O smrti a životě
Irvin D. Yalom
Nechávám v sobě doznít dojmy z knihy, než je zase přehluší každodenní shon a snaha co nejvíc odvést pozornost od toho, že na konci nás každého čeká… smrt. Člověk má neuvěřitelnou schopnost tento fakt dokonale vytěsnit. Jako by to bylo něco, co se týká všech ostatních, jen ne mě.
Otevřeně říkám, že závidím Irvinovi a jeho ženě vztah, který měli (pokud samozřejmě byl tak idylický, jak jej popisoval). Bohaté, přáteli a zážitky naplněné roky - jak těžké je opustit takový život? Každá stránka je naplněná nostalgií. Jak se dá rozumně a věcně přijmout fakt, že všechno, co bylo kdysi hmatatelné, plné emocí, tady a teď - je náhle pryč? Jak je možné, že to všechno žije jen ve vzpomínkách, které navždy odejdou spolu s člověkem? Kde jsou všechna ta setkání s přáteli, obědy, dovolené, večery u moře, okamžiky psaní knih, ty chvíle, kdy začínala studia na univerzitě, kdy byly děti malé, kdy život teprve začínal? Jak je možné to akceptovat? Odpovědí je - nijak. I psychiatr s více než sedmdesátiletou praxí je bezradný tváří v tvář konečnosti lidské existence. Nevím, jestli mě to uklidňuje nebo spíše znervózňuje.
…”ani ty, ani já už nebudeme existovat. Je to jen pohádka! Od svých třinácti let jsem nikdy nebral vážně žádné náboženské nebo duchovní představy o posmrtném životě. A přesto fakt, že já, zarytý skeptik a vědec, čerpám útěchu z pomyšlení, že se znovu sejdu se svou mrtvou manželkou, je důkazem mimořádně silné touhy po přetrvávání a důkazem strachu ze zapomnění, který my lidé máme.”
Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
Čekala jsem trošku více emocí, a neuškodilo by trochu méně popisů. Konec knihy je zvláštně neurčitý, zasloužil by si rozpracování.
Každopádně pokud bereme v potaz, že je to autorčina prvotina, všechna čest.
Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách?
Philip K. Dick
Musím říct, že ačkoli nejsem fanoušek sci-fi, tuto knížku jsem přečetla téměř jedním dechem. Nutno podotknout, že autor opravdu výborně vykreslil zemi po válce a odlivu civilizace do vesmíru, měla jsem z toho neskutečně živý nepříjemný pocit. Snad nás nic podobného nečeká.
Gentleman v Moskvě
Amor Towles
Občas se děj mírně vlekl a je zcela zjevné, že autor rád všechno sáhodlouze popisuje :) nicméně je to fajn, oddechová knížka. Čekala jsem od ní trošku hlubší vhled do ruských dějin, který se však nakonec nekonal.
Dcera sněhu
Eowyn Ivey
Surovost Aljašky, dlouhé dny a noci, krutý mráz, fascinují a drsná příroda a spousta a spousta hvězd. A také jedna nenaplněná touha dvou starých lidí, která může být v konečném důsledku naprosto devastující a bezohledná. Krásná kniha.
Na co slova nestačí
Brigid Kemmerer
Další díl po Dopisech ztraceným byl stejně skvělý, ne-li ještě lepší a napínavější než první kniha. Do příběhu se člověk rychle začte a text ubíhá kosmickou rychlostí. Tentokrát se autorka podívala na zoubek modernějším tématům - nebezpečí sociálních sítí a závislost na hrách, ale také zneužívání a týrání. I přes těžší témata je kniha příjemná oddechovka s napínavým koncem. Doufám, že se brzy dočkáme dalšího pokračování.
