Didi1973
přečtené 64
Tsunami blues
2014,
Markéta Pilátová
Příběh má místy opravdový tah, ale právě opravdu jen místy. Čím to? Pracuje s množstvím zajímavých postav a osudů, které ovšem nakonec vyznívají jaksi rozpačitě. Obsahují příliš mnoho cizorodých a i fikčně těžko stravitelných látek. Přitom zůstává pocit, že pokud by se tomu autorka jen ještě o něco málo víc zavěnovala a text pročistila, mohly se začít vyjevovat různé zajímavé věci. No, možná že nejen pročistila, ale ještě i kapánek dotáhla. Ono je tam těch témat opravdu poměrně dost. Možná nakonec na několik samostatných příběhů. (Tak vidím, že dnes jsem byla v hodnocení opravdu přísná.)... celý text
Pálenka: Prózy z Banátu
2014,
Matěj Hořava (p)
Svým bytím a psaním se autor snaží dostat jsoucnu na kost. Občas cosi zarezonuje a prolne se kamsi do minulosti. Jsou to záchvěvy pravého bytí? To se ještě uvidí, ale přinejmenším je to hodně dobře napsané.... celý text
Hon na ovci
2016,
Haruki Murakami
Šílenost. Jak tohle může někoho napadnout? Ovce v hlavě ... Překvapivým středobodem a hybatelem děje je mrtvý Myšák, který se navíc v celé knize objeví jen na pár stránkách. Ale zůstává tu také spousta volných nitek. Povedou někam v pokračování Tancuj, tancuj, tancuj?... celý text
Žluté oči vedou domů
2007,
Markéta Pilátová
Reálným impulzem ke vzniku příběhu (či spíš spleti příběhů) byla podle všeho existence dopisů Marušce. Vše ostatní, včetně grandiózního závěru se seancí, je už zřejmě dílem imaginace autorky. Knížka je rozsahem nevelká, ale dějově bohatá, vnitřně dynamická a dotažená. Já prostě říkám ano...... celý text
Sputnik, má láska
2009,
Haruki Murakami
Pro mě je to celé o Fialce, kterou narozdíl od Mjú ten blesk z čistého nebe nerozpoltil. Prošla bouří, v níž si dokázala udržet svou vnitřní integritu. Krásná bytost.... celý text
Snídaně u Tiffanyho
2009,
Truman Capote
Mistrně nahozená momentka z New Yorku takového, jaký bychom chtěli aby stále ještě byl.
Rok Opice
2020,
Patti Smith
Na Nový rok 2017 vyplivne Patti taxík ve tři ráno před hotýlkem v Santa Cruz. Započíná se rok Opice. Rok během něhož přijde Patti postupně o dva dávné přátele, Sandyho Pearlmana a Sama Shepherda, rok jenž je završen rozčarováním nad zvolením nového prezidenta. Patti ten rok stráví cestováním prostorem i časem. Přítomné události se prolínají se vzpomínkami, sny, úvahami i fantazijními obrazy, jedno přechází plynule v druhé, tvoří novou přítomnou realitu. V závěrečné rovince přemítá: "Sam je mrtvý. Bratr je mrtvý. Otec je mrtvý. Manžel je mrtvý. Moje kočka je mrtvá. A můj pes, který umřel v roce 1957 je stále ještě mrtvý. Přesto mám pořád dojem, že se brzy stane něco báječného. Možná zítra. Možná zítra, které bude následovat po celé řadě zítřků." V úvahách kráčí po dřevěné přímořské promenádě: "... Nikdo neví, co se stane, opravdu ne. Co kdyby bylo možné spatřit budoucnost dalekohledem? Co kdyby byl někde tady na promenádě dalekohled, který by dokázal promítnout celou cestu rokem 2017 až do roku Psa? Co bychom spatřili?.." No, mám dojem, že ještě štěstí, že tam Patti žádný takový dalekohled nenašla a náhodou nemrkla do roku 2020 nebo 2021... Ten dojem, že se stane něco báječného, je ale každopádně léčivý a má sílu. Patti svým psaním předvádí, že jsme tvořeni nejen tím, co se nám děje teď a tady, ale i tím, co si s sebou neseme ve svých vzpomínkách, a k čemu směřujeme v myšlenkách a snech. To všechno je skutečné.... celý text
Má nejmilejší kniha
2009,
Markéta Pilátová
Rozsahem nevelká knížka, která je ovšem nabitá příběhy. Příběh jako takový zde hraje nanejvýš důležitou roli. Ať už má podobu vyprávění Toho, který tetuje, jenž pro své zákazníky, prodavače drog narcos, používá příběhy jako utišující prostředky a dobře ví, že v případě jediného nudného příběhu by se mohl lehce změnit v Toho, který umírá, nebo přímo o vyprávění těch, jimž se příběhy dějí, těch, kteří je vyprávějí svým vlastním životem. I zde je vyprávění příběhu tak nějak podmínkou vypravěčovy existence, protože: Buď budeš smysluplně vyprávět, nebo beze stopy zmizíš. Pro mě osobně velmi podnětná informace. (Malinkou technickou výhradu mám opět jenom k některým pasážím přímé řeči, kdy se autorka jako by nemohla rozhodnout, jestli v dané situaci budou postavy mluvit spisovně nebo nespisovně.)... celý text