dishoa
přečtené 298
Dobývání nebe
2020,
Paolo Giordano
Málokterému autorovi se podaří mě totálně vtáhnout do prostředí, kde se příběh odehrává. Paolo Giordano je mezi tou menšinou. Každý rok jsem se vracel v létě na statek, nechal se zavést k dubu, objímal olivovníky, byl v Tommasově bytě a v nehostinné islandské krajině. Statek se mi zaryl pod kůži stejně jako Tereze a vracím se k němu ve vzpomínkách, které nemám a ani bych chtít vlastně nechtěl. Jedna z knížek, které pravděpodobně už nikdy neotevřu, protože by mě zase vtáhla mimo realitu.... celý text
Nemám ústa & musím křičet
2020,
Harlan Ellison
Oproti většině zdejších komentářů se mi zdají povídky propracované, originální, čtivé a stále mají, co nabídnou, přestože se žánr už posunul a mnohé bylo řečeno. Líbí se mi experimentování a různé snahy přetrhat zaběhnuté konvence, jako práce s rytmem, opakování frází a slov, na které ve scifi nejsem moc zvyklý. Povídky určitě nespadají do žánru hardscifi, spíše se jedná o prozkoumání lidského (a většinou dost hnusného) charakteru s využitím scifi prvků. Tím se dostávám k mnohými zmiňovanému sexistickému vyznění v některých povídkách a musím souhlasit s autorem v tom, že to, že některé postavy jsou vyloženě šovinistická prasata, neznamená že s tím autor souhlasí anebo že by se o tom snad nemělo psát. Narozdíl od Houllebecqa anebo Bukowskeho, kteří šovinistické protagonisty měli jako ústřední motiv a osobně mi jejich styl vůbec nesedl, Ellison vykresluje postavy více do hloubky a nechá nahlédnout do jejich mysli, kde se nachází sebeuvědomění něčeho zkaženého (Samobol, Jak nás vidí jiný, Drakobijcův sebeklam). Samotná úvodní a nejznámější povídka je stále aktuální, šokujici a originálně pojatá. Konec mi velmi připomínal jisté stvoření z Anihilace od Jeffa Vandermeera a obecně povídka vyznívá jako předek celého new weird stylu. Autorovi poznámky mi přišly zajímavé a doplňovaly povídky, aniž by byly zbytečně dlouhé, ale dokážu pochopit, že pro mnoho lidí je jakýkoliv nástin, jak má text vykládat předem, neskousnutelný.... celý text
Řeka v temnotě
2020,
Masadži Išikawa
Nevím jestli se dá kniha vůbec hodnotit. Ne že by nebyla čtivě napsaná, jen jsem měl neustále pocit, že se nejedná o reálný příběh, ale fikci. Co tedy není problém knihy, ale čtenáře. Těžko se dá uvěřit, že se něco takového doopravdy děje i v této době a často jsem zklouzával k tomu, že jsem příběh bral více jako postapokalyptickou beletrii než příběh, který se doopravdy stal.... celý text
