DK197 přečtené 870

Další divné hlášky z knihkupectví 2017, Jen Campbell

O něco slabší, ale některé perly skutečně pobaví. :-D Milá jednohubka. :-) A tentokrát i s nádechem dětské nevinnosti některých jejich průpovídek, kde chichi vystřídalo jůů, to je sladký. :-)... celý text

O parazitech a lidech 2018, Petr Horák

Nedočteno, protože jsem ji musela poslat dál, ale vzhledem k tomu, že se jedná o naučnou publikaci, můžete si o ní udělat obrázek i tak, protože není podmínkou kompletní přečtení. Já doporučuji. Čtivý text, zajímavé informace, doplňující fotografie, obrázky a dokonce komixy! Autoři si s publikací vážně vyhráli. :-) Jen bych ocenila rejstřík parazitů a konkretizaci některých výrazů - např. přežije poměrně dlouho dobu bez hostitele - co to je "poměrně dlouho, několik týdnů atd."? Jinak super, určitě se k ní vrátím. :-) Upozornění - někomu mohou jisté kapitoly udělat různě nedobře. Třeba pokud máte ve zvyku se jen při zmínce o vších drbat na hlavě. :-) A nečíst najednou, zavalíte se informacemi a zapomenete je. :-)... celý text

Tady je ráj: Svědectví o životě v Severní Koreji 2015, Hjok Kang

U knih s tematikou silných životních cest často nemohu hodnotit jinak, než plným počtem. Jsou ale výjimky, kde to "pokazí" zvolená forma, nebo něco. Avšak to nesnižuje příběh samotný. A toto je jedna z těch publikací. Není špatná, popisuje odporné věci, opravdu... jenže je psaná až heslovitě, místy nedostatečně - opravdu místy - a téměř mimo chronologii. Spíš než příběh - je to jakýsi termínový výklad o životě v KLDR. A závěr je zvláštně useklý, zdá se mi. Škoda. Ale možná právě proto bych to dala do ruky začátečníkům s touto tématikou a dětem, podobně jako knihu "Děti, které přežili Mengeleho". Navíc je to psané z pohledu dítěte, což jim bude blízké.... celý text

Zaklínač duší 2010, Sebastian Fitzek

Nápad fajn, ale text samotný (nikoli střídání kapitol), mě mátl a špatně se mi to četlo. Mnohdy jsem se vracela a četla znovu, abych pochopila, cože mi to autor říká. Možná to bylo mým rozpoložením, ovšem komentáře níže mi našeptávají opak. Na druhou stranu to bylo psáno velice sugestivně, neboť jsem nedokázala příběh jen tak pustit z hlavy a o výjevech z něj se mi dokonce zdálo, což se mi nestává... Jak už jsem navíc zmínila, zápletka (nápad) byla dobrá a originální, zajímavá... jenže k postavám jsem si nevybudovala jakýkoli vztah, není k tomu prostor. Jsou ploché, nevýrazné. Aspoň většina. Tvoří jen kulisu hororu, což je škoda. 65 - 75 %.... celý text

Charles Manson: Život a doba 2016, Jeff Guinn

Ano, kniha má své nedostatky. Novinářský drobnohled a pojetí "zeširoka" tomu stejnou měrou dodává zajímavé detaily jako zvyšuje náročnost textu, místy ubírá na čtivosti, jindy ji zvyšuje. Přehršel jmen mi navíc osobně trochu popletl hlavu, ale to zavinil život - nikoli autor. Je to ovšem kniha, která se snaží o nezaujatý střízlivý popis. Od jeho rodinného zázemí po soudní řízení s jeho Rodinou. A stálo za tím tolik práce a zdrojů... s ohledem i na důsledný historický kontext dějin Ameriky, který dílo dokresluje... že, přestože jsem s pátou hvězdičkou váhala, nemůžu jinak - toto je Ch. Manson od A do Z. Doporučuji. 5*... celý text

Dračí jezdec 2003, Cornelia Funke

Být menší jsem nadšená. Dobrodružné putování o dracích pro děti dobře zvládnuté. Ideální pro čtení na dobrou noc na pokračování... :-)

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2013, Jonas Jonasson

Stoletý stařík se mi dostal do ruky náhodou. Začátek mě nadchl. Potom to kolísalo a střídalo se s nudou. Někdy mě rozesmál, jindy jsem přemítala, jestli není za hranou se smát a vyvalovala oči, ale smála se a kroutila hlavou. Pak se zas nudila a tak pořád dokola až k setkání se Stalinem, kde už jsem se převážně jenom dobře bavila a kroutila hlavou. Závěrečné vyvrcholení je ovšem natolik absurdní, že jsem se dokonce musela vykašlat na komplexní příběh jako takový a užívala si jen konkrétní hlody bez ohledu na děj, logiku postav a cokoli dalšího. Protože zde každá postava je občas hloupá, mimo a pak chytrá a logická snad jen podle momentální potřeby pobavit čtenáře. Soudržně to nedává smysl a občas ruší slovní zásoba, která je minimální, což zároveň paradoxně jindy i baví. Ale samotné hlášky jsou fajn. Moc fajn. Takových 60 % - spíš jo, než ne, pro pobavení bez hlubšího potenciálu.... celý text

Budoucnost 2015, Dmitry Glukhovsky

Budoucnost je jedna z těch knih, kdy jsem byla s hodnocením natolik na rozpacích, že jsem si podpůrně pročetla řadu superlativních i velice negativních komentářů a s povzdechem naznala, že do určité míry souhlasím s oběma tábory. Glukhovsky má vždycky zajímavé náměty. Vyloženě se těšíte na čtení. Má svůj literární svět promyšlen komplexně od samotného příběhu, přes politický i náboženský podkres a technické fungování. Přijde mi to uvěřitelné. Líbí se mi to. Připravuje si vždy půdu pro děj prolínající všechny tyto aspekty. Je to tedy studnice možností odkud čerpat zápletky. Nebojí se brutálních scén a v Metru 2033 dokázal, že je dobrý atmosferický vypravěč. Jenže... Budoucnost na atmosféře moc nestaví. Spíš na psychologické stránce. A tu podle mě autor neovládá moc dobře. Některé úvahy (jiné ovšem ne - ty chválím) vyšumí naprázdno, jsou těžkopádné až téměř rušivé. Brání plynulosti děje. Jindy ho přímo nesmyslně stagnují. A psychologie postav, potažmo hlavně hlavního hrdiny, je na tom ještě hůř. Tady by si přišli na své ti, kdo o knížkách rádi přemýšlejí i po dočtení. Ani teď si totiž nejsem jistá, jestli je hlavní hrdina takový debil (řečeno vznešeněji tak komplikovaná a nerozhodná literární postava), že se každou chvíli chová úplně jinak a jedná protichůdně, což tudíž komplikuje děj, obrací mu život vzhůru nohama a zákonitě natahuje stránky - možná cílená snaha. Bod k dobru, že i on sám sebe na konci hodnotí jako blbce. Nebo bychom měli pro nerozhodnost a jeho rozporné činy větší pochopení, bylo-li by to lépe popsáno a zpracováno? Koneckonců - člověk i v životě často mění názor. A i tehdy ho můžete chápat, ačkoli s ním třeba nesouhlasíte. Tady tak stojím na hranici literárně zajímavé postavy a nezvládnuté spisovatelské práce. Co z toho to má být netuším a to vnímám rovněž negativně. Navíc i plastická a komplikovaná postava děl (tedy i ten případný debil, kterým se jeví) jde uchopit srozumitelně tak, aby autor řekl, co říct chtěl, aniž by čtenář pochyboval o jeho uměleckých kvalitách. K neschopnosti autora se navíc přikláním i z důvodu, že podobně nesmyslně se podle jistých názorů chová i Arťom v Metru 2035. (Já sama ho nečetla.) Náhoda? Nemyslím si. Záměr? Taky ne. Prostě nezvládnutá psychologie postav. Velká škoda. Kdyby se držel atmosferických hororů, lépe by udělal. Navíc dodám, že erotické pasáže knih mi nevadí. Na brutalitu jsem zvyklá. Ale jsem ráda, když mají násilné erotické scény nějaký smysl. Jaký účel plnily tady? Proč prostě nešlo popsat normální sex? Chtěl pan spisovatel šokovat? Okořenit text? Nebo jako naznačoval, že lidi v dané budoucnosti jsou natolik zvrácení, že jinak šukat už neumí? Pokud platí první dvě možnosti, tak mi to přijde naprosto zbytečné až nepatřičně vecpané do tohoto příběhu (s výjimkou jednoho aktu) a vůbec se mi to nelíbilo. Pokud jde ovšem o ono poselství, tak musím přiznat, že mi uteklo. Nejspíš jako spousta jiných věcí, co chtěl pan Glukhovsky říct... Jak říkám, ideální pro přemýšlivce, co nechtějí mít vše naservírováno. Suma sumárum - za svět +, za kapitoly s internátem +, za příběh samotný + za psychologii postav -, za utahanost a rozvleklost jistých pasáží -, za občasně hluché filosofování a opakované teze -. = 50 %. Četla jsem horší i lepší knihy.... celý text

Stín 2014, Johana Tichá

Těšila jsem se na čtení - strašně moc. A nejsem zklamaná, svým způsobem. Autorka má bezpochyby talent a fantazii (podobnosti ve fantasy sféře je zcela normální). A přála bych si, aby jí jednou vyšlo i něco dalšího. Líbí se mi stvořený svět, dějová, ačkoli jednoduchá, linka a oblíbila jsem si Stína. Není to typický hrdina. Spíš hejsek, který svou milou stránku rád schovává za spoustu keců a nepřátelského vrčení, zároveň ovšem v sobě má jistou porci zranitelnosti... to se mi zamlouvalo. Nicméně, styl psaní mi úplně nevyhovoval. Taky mi to přišlo "nevypsané". Ale kdoví... každý spisovatel tvoří po svém a třeba Luděk Stínil (romány pro dívky) píše dost úsporně a jednoduše. Možná to tak prostě autorce sedí. Ale myslím si, že to šlo napsat ještě líp. Malebněji. Detailněji. Komplexněji. Když pominu styl, spoustě věcí v dílku není věnovaná dostatečná pozornost - například vysvětlení některých letmo zmíněných jmen a tvorů... A u některých scén postrádám hlubší smysl jejich existence, než natažení počtu stran - viz. klábosení s bohem. Chybí tomu větší propracovanost, důkladnost. Jako bych držela v ruce fajn nápad, koncept a chybělo z toho udělat skvělou knihu. Škoda, mohlo to mít místo vedle známých fantasy titulů, kdyby to autorka ještě kapku pilovala. Takhle bych to nechala tam, kde jsem to našla - v dětské části knihovny. Ale zas pro úplné děti? To nevím... 12+ možná. Z hlediska dětské knihovny bych ovšem dala 4 hvězdy (80 %), mladší čtenáři nebudou tak kritičtí ke stylu a jazyku. Tam se to ujme tak, jak to je. Obecně ale tři, mělo to navíc. Uspěchaná práce. Za předpokladu - mého - že autorka chtěla zaujmout širší spektrum lidí. 65 %.... celý text

Divné hlášky z knihkupectví 2017, Jen Campbell

Někdy mi smíchy tekly slzy, jindy jsem nevěřícně třeštila oči. Bomba. A pak byly samozřejmě slabší momenty, ale to se dalo asi čekat. :-) Všeobecně vzato podařená jednohubka. :-)... celý text

Zotročená - V pasti obchodníků s bílým masem 2010, Sarah Forsyth

Další počin, co mi sebral slova. A seznámil mě se snuff pornem - ne, že by to bylo příjemné obohacení... ale člověk nad tím zlem nesmí, prostě nesmí zavírat oči. Kéž by autorka dokázala žít dál šťastněji a vymanit se ze svých sebezničujích rozhodnutí a pobytu na šikmých plochách, což ji často poslalo do pekla... Přála bych jí to. Bez ohledu na to, měla už odmala dost smůly a to si nikdo, nikdo nezaslouží.... celý text

Deset malých černoušků 2009, Agatha Christie

Moje první Agatha. Moje osobní literární meta. Klasika pro čtenáře detektivek. A musím říct, že... styl psaní je dost úsporný a strohý - jak popisu, tak dialogu. To mi obvykle dost vadí. Nedokážu posoudit, zda je takový pouze tento počin, nebo je to autorčin stálý rukopis, či všeobecně tou dobou používaný styl psaní detektivních příběhů... ale i přesto jsem nakonec otáčela stránky rychlostí větru. Drží to pohromadě fantastická zápletka a překvapivě dobrá atmosféra. Navíc to potřebné se dozvíte, tak vlastně proč to okecávat... Natolik mě to strhlo, natolik jsem si lámala hlavu až do konce s tím - jak to tedy sakra bylo -, že přivřu oko a říkám - skvělé.... celý text

Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins

Originální pojetí, fajn příběh, zajímavá hlavní hrdinka - s jejím alkoholismem nemám problém, aspoň je jiná. Navíc za spoustu jejích výstřelků může právě chlast. Sama o sobě není zlá, možná zoufalá. Můžete ji chápat, nebo nemusíte, ale shazovat knihu proto, že se nemáte s kým ztotožnit, mi nepřijde fér. To mají být všichni hrdinové stejní, jen abychom měli komu držet pěsti? Ale no ták! Tato kniha sází na nevšední komplikované charaktery a to se mi líbí. :-) Jenže... ta forma, to bolí. Mnohé informace se v díle točí v kruhu, než se to dozví všichni, kdo se to dozvědět mají. Tudíž děj stagnuje, pasáže nudí... A vraha vám odhalí rovnou někde v druhé polovině, stačí si to logicky poskládat. Takže o napětí nemůže být řeč. Už tedy jen čekáte, jak se to proflákne a na vyvrcholení... Ach jo. Už dlouho jsem nebyla tak nadšená originalitou postav a příběh mohl být strhující, něco v něm bylo - potenciál - , mělo to na pět hvězd... kdyby to autorka neunudila k smrti mlácením prázdné slámy a jasnými náznaky dlouho před koncem knihy... Poslední dobou většinu nerozhodných knih nadhodnocuji, tudíž tady slabou třetí hvězdičku za charaktery neudělím. :-( 50 %... celý text

Štěstí.cz aneb Jak je těžké najít chlapa 2011, Valerie Freiová

Tato knížka je nepochopená, nedoceněná. Možná je to propagace, ale co, když je vtipná a bravurně přesná? Kdo nezažil, nebo mu nebylo vyprávěno, nepochopí. Ale dám levou ruku za to, že nic v knize SKUTEČNĚ nemuselo být přikrášleno a přitaženo za vlasy. Tak to prostě je. A na všech online seznamkách, nikoli jen v této - úchylové, podivíny, bizarní existence - jsou. A do první schůzky se můžou jevit zcela "normálně". Přebírat můžete sebelíp, překvapení vás nemine... Věřím, že muži mají s opačným pohlavím úměrně stejnou zkušenost. Navíc to nejsou nějaké kyberexstence, co normálně nepotkáte. I váš soused, kolega, nebo chlap, co o něj zakopnete v zelenině, se může zajímavě vybarvit při bližším poznání. Jenže to bude jen jeden exponát, při online seznamování jich může být i deset za týden. :-) Průměrní jedinci jsou prostě kapkou v moři, nebo se průměrnost stane bizarností pro někoho, kdo vám jednoduše neporozumí. :-) Někomu stačí k pobavení chlap, co má doma horu plyšáků, jinou to může ohromit a zaujmout, chápete, ne? :-) Ale je fakt, že mnoho mužů v knize je hooodně originálních a já se zasmála. :-) Nevýhodou tohoto literárního počinu je styl psaní, který sám o sobě není kdoví co. Celé to spoléhá hlavně na humor, jenže i ten má svá slabší místa, popřípadě naprosto hluchá a nadbytečná - ty ze školního prostředí. A posledním mínusem budiž fakt, že každý si pro sebe vybíráme úplně jiného partnera. Tudíž můžete s hrdinčinou selekcí adeptů souhlasit, nebo kroutit hlavou, proč dala šanci tomu kterému volovi a dopředu čekat zkázu, či litovat, že ten a ten sympaťák propadl jejím sítem. Druhé dvě možnosti mohou pokazit čtení. Dalo se tomu zabránit, kdyby autorka všechny tolik nekomentovala a pouze se zaměřila na nepovedené schůzky, ale co už. 80 % - protože je to nedoceněné, pravdivé, originální a já se královsky bavila, většinou. :-) PS: Nečtěte to prosím jako klasický román. Nehledejte zápletky, hluboké myšlenky a nečekané konce... Hrdinka prostě hledá chlapa a po přehlídce neúspěchů (ne)?najde. :-)... celý text

Poslední dívka 2017, Riley Sager (p)

Líbí se mi "rozbitá" hlavní hrdinka. Myslím, že k jejím zážitkům vztaženo jedná pochopitelně. Je poznamenaná, má svoje démony a dělá chyby, protože je taky jenom člověk. Líbila se mi. Ale docenit její uvěřitelnost nedokáže každý. Bylo mi jí líto. Byla křehká a nechtěně se nechala vmanipulovat do nečestné hry jen proto, že toužila po někom, kdo jí bude rozumět. Toť k hrdince. Jenomže dobrý námět i příběh (palec nahoru!) plave ve zvláštním stylu zpracování. Nebylo to těžkopádné, četlo se to dobře, ale bylo to napsané tak, že mě to prostě nebavilo. Chyběla tomu šťáva. Něco, co by vás nutilo obracet stránky. A to i v době, kdy se tam něco začne dít. Je to prostě knížka, kterou můžete odložit a nevadí vám to. A opravdu myslím, že chopit se toho celého jiný autor, přepsat pár vět, doplnit, ubrat, přeházet kapitoly... mělo to na plný počet. Skvělá je až poslední třetina díla. Jenže když se nad tím zamyslím, není zase až moc akční? Celá kniha plave v podivném tempu a do poslední části narveme tolik změn, až se čtenáři točí hlava... Je to nevyrovnané. Námět šel rozprostřít do delšího úseku, pak by si čtenář užil víc kvalitního čtení a na konci to nepůsobilo přecpaně. Za originalitu tleskám, ale zpracování to háže do průměru teen literatury. Škoda fakt, protože příběh i námět a hlavní hrdinka opravdu stojí za to. 70 %... celý text

Rodina 2012, Martina Cole

Jak mě před pěti lety styl psaní u Bestie mírně odrazoval od čtení, nyní už mě pohltil. Martina Cole se vyžívá v popisu emocí a pohnutek většiny postav románu a to je skvělá a mnohdy kontrastní sonda do jejich charakterů. Navíc miluji její schopnost popsat osudy během několika desítek let - to mě zkrátka baví. :-) Už méně mě baví zločinné prostředí (stejně jako před pěti lety), ale že píše tak hezky, tak to přežiji a sáhnu po dalším titulu. Nevýhoda knížky je, že má pomalý rozjezd a epilog mi pro změnu přišel zbytečný a o ničem, po tak skvělém závěru. Chtělo to napsat ho jinak, nebo vůbec. A celkově, přestože se mi děj líbil, se mi zdál moc přímočarý. Nezbylo dost místa pro opis rozvoje postav - obzvláště těch "vedlejších" a to mi přišla škoda. Někdy bych si prostě přála mít o postavě posunuté v rámci let víc informací, co se života i myšlenek týče... Zde je to občas až moc strohé. Nebýt pomalého začátku, nadbytečného epilogu a strohosti jistých úseků dám plný počet. Takhle nemohu. :-)... celý text

Setkání - povídky z Islandu 2019, Jan Sucharda

V závěru knihy je povídání o tom, jak tyto povídky na čtenáře působí. Velice to vystihuje můj dojem z ní. Doporučuji přečíst předtím, než se do čtení dílka dáte. Například se zde píše, že u některých kousků máte pocit, že skutečný příběh teprve začne po konci povídky. Pro někoho lákavé, pro mě beze smyslu. Čtu povídky pro dojem z nich, nikoli proto, aby povídka sama o ničem moc nebyla a já potom trávila čas přemýšlením, co by asi mohlo být o pár stránek později, kdyby tam nějaké byly. To je pro mě moc abstraktní a fantaskní. Ráda přemýšlím o reálných informacích, které čtení přinese. Ale jiným pointa nechyběla a byly velice dobré. Proto moje hodnocení tvoří nadprůměrné tři hvězdičky, které by se lehce mohly zaměnit za podprůměrné čtyři. Je to někde na hraně - 70 %. Navíc většina textu má naprosto skvělou atmosféru. Dozvíte se zároveň i něco o Islandu - tamního běžného života, zvyků i zeměpisu.... celý text

Držkou na rohožce 2010, Ivona Březinová

Ivona Březinová prostě napsat drsnější příběhy pro mládež umí. Akorát jsem si ověřila, proč ji mám ráda. A přes otevřený závěr se domnívám, že chytrý čtenář pochopí, jak by to asi mohlo být dál. Stačí se držet atmosféry knihy. Případně dává autorka člověku možnost vymanit se z ní a domyslet si to po svém tak, jak by si přál. Podle mě je otevřený konec na místě, protože pokud by to autorka nechtěla odfláknout, příběh by pravděpodobně zabral ještě hodně stran, vzhledem k směru děje, ale tady šlo hlavně o základní myšlenku, která už nyní Jasně vyplouvá na povrch, tudíž pokračování, co by zabralo ještě spoustu času, nebylo nutné. Za mě rozhodně palec nahoru a klidně rovnou dva, ale doporučuji spíše čtenářům 15+. Mladší dílko buď nepochopí, nebo to na ně bude zbytečně drsné.... celý text

Proměna 2007, Franz Kafka

Proměna Je dílo, ve kterém se můžete zamýšlet nad lidmi, o životě, pracovních poměrech. Ve všem je to stále aktuální. Ta analogie o parazitování a člověku, který je jiný a závislý na druhých, je smutně skvostná. Ale to bych jenom opakovala ostatní komentáře. To další, co se mi na knížce líbí, je možnost číst to i jako obyčejné fantasy. Jak jinak byste nazvali příběh muže, co se promění v brouka? A je to neskutečně krásně a čtivě napsané. Tyto aspekty dohromady tvoří něco úžasného. Jen škoda toho závěru... Domnívám se, že to nevyhnutelně takto dopadnout nemuselo. I tak by měl příběh sám o sobě silný efekt. Za mě je zbytečně extrémní, ale tak to Kafka chtěl.... celý text

Vánoční pohádky 1983, Zbyněk Malinský

Jsem unesena. Vánoční pohádky plné svátečního kouzla, humoru a něhy. Jednoznačně skvost mezi pohádkami, který doporučuji naprosto všem dětem a rodičům. Protože i je to neskutečně zahřeje u srdce a rozlije úsměv po tváři. 100 %... celý text