DK197 přečtené 865

Slepičí polévka pro duši: Sladká šťáva z kyselých citronů 2015, Jack Canfield

Téma příběhu se dost často opakuje, zejména rakovina. A zařazení do jednotlivých částí knihy mi mnohdy přijde zaměnitelné. Rozhodně to není žádný literární skvost. Vždycky mi chvíli trvá, než si zvyknu na to, že jsou ty příběhy až tak krátké. Ovšem myslím si, že pokud se někdo nachází v těžké životní situaci, tak mu toto dílko může nabídnout to, co mu dát má. Naději, odhodlání a sílu, víru... Pokud ale nic z toho nehledáte zrovna, tak vás to čtenářsky nejspíš moc neuchvátí. Tu přidanou hodnotu ovšem, kdybyste se něco takového zrovna nalézt snažili, nelze opominout. Poselství je důležitější, než objektivní posouzení bez čerpání hlubších motivů, alespoň v tomto případě. Ačkoliv přiznám, že z jiných Polévek jsem i já osobně měla lepší pocit. ...... celý text

Bible 2001, neznámý - neuveden

Mají pravdu všichni. Jedni říkají, že bible je fantasmagirický bluf sloužící jen k ovládání lidí, někdo tvrdí, že Bible je pouze soubor povídání k víře, ta neovládá, církev ano. Ti další hodnotí po stránce objektivně-literární, což je úsměvné a možná trochu praštěné (počet postav, hloubka dialogů - asi recese), ale dobrá. A ti poslední blahořečí dokonalému dílu plného moudra, berličce, která dává smysl jejich životu, proč ne. Záleží jen na úhlu pohledu. Všichni mají pravdu a všichni svým způsobem lžou. Protože vykládají knihu na základě svého subjektivního pohledu na svět. Teprve spojili-bychom jejich názorové teze a nalezli průnik (téměř nemožné) nalezli bychom, pravou hodnotu a podstatu Bible. Na okraj, já sama věřím, že něco nad námi je. Jen netužím, zda je to Bůh, Alláh, mimozemšťani, magická síla, nebo špagetová příšera... Každému, co jeho jest. Co mě ale vždy zaráží, je doslovnost výkladu Bible. (Ať už jste pro a žasnete nad zázraky, nebo proti a požadujete zařazení díla do žánru sci-fi.) Jonáš přežil v břiše velryby, Ježíš chodil po vodě a měnil vodu ve víno... A mohla bych pokračovat. Ok, jenže... Pokud bychom ji tedy chtěli brát vážně, musíme si uvědomit, že tehdy nikdo netušil, co je - například - zrakový klam, nebo fyzikální jevy. A každý autor může i trochu přehánět. Fabulace je stará jako lidstvo samo. Nebo něco špatně pochopil, měl nepřesný zdroj informací... Co nám z toho vychází? Že být Bible psaná v dnešní době (a někým jiným), možná by to byl trochu jiný příběh... Nehledě na to, že lidstvo se názorově vyvíjí. Stejně jako dítě, co se učí chodit a mluvit. Co když je například homosexualita, onanie brána v církvi/Bibli za špatnou věc jen proto, že to tak vnímali tehdejší autoři? Co když v dnešní době by v Bibli byla schvalována? Copak vy víte, co si skutečně myslí Bůh a co autor? Můžu věřit v Boha, ale ne ve stoprocentní pravdomluvnost a doslovnost textu Bible. S ohledem na to všechno, na možné druhy výkladu a jejich relativní správnost, průměruji vlastní hodnocení na 3 hvězdičky (od 40 do 60 %).... celý text

Inheritance 2012, Christopher Paolini

Konec tetralogie, hořkosladký. Vyvážený a dovyprávěný do poslední tečky. Jsou lidé, kteří rádi nechávají pracovat svou fantazii, já mnohdy také, ovšem ne u příběhu přesahujících několik knih. Tam se většinou do postav zamiluji natolik, že toužím vědět úplně všechno. Bážím po detailech a úplném uzavření. Paolini mi tohle všechno dal, děkuji. A i porážka hlavního záporáka byla taková, jaká vlastně jedině mohla být. Nějaký epický souboj by odporoval zdravému rozumu a knize samotné, ten prostě možný nebyl. Ten by si mohl dovolit tak možná Murtagh, nikoli Eragon. A jsem ráda, že i přes určitý posun hlavního hrdiny zachoval jeho podstatu a nevymýšlel nějakou nesmyslnou bitvu. Stejně jako za úplný konec, který podle někoho vykrádá Pána prstenů, ale podle mě to lépe vymyslet nešlo. A není to tak velký prohřešek. Domnívám se, že to není poslední fantasy příběh, který takto skončí, jelikož někdy se vykrádání prostě nevyhneme, chceme-li rozumný konec. Za mě velice důstojné zakončení, ačkoliv mě to nestrhlo tolik jako předchozí díl a občas jsem se měla problém soustředit na kvantum textu. Jako by to i pro mě bylo zdlouhavé. Paradoxně i přesto jsem si v průběhu poslední kapitoly přála, abych se nemusela loučit a kdyby byl, otevřu další díl. Tomu říkám dobrá práce.... celý text

Prozrazení 2011, Sam Hayes

Příběhem mohla být kniha velice zajímavá a taky byla, přestože téma je poslední dobou v knihách časté, jak zaznělo v předchozích komentářích. Ale mě prostě nebavila. Ne tak, jak si představuji, že by dobrá kniha měla. Tempo bylo hrozně vleklé, takže mi pokaždé trvalo se do knihy znovu začíst. Pomalý rozjezd a natahovaný konec. Téměř nulové napětí. To vše způsobilo, že jsem navíc při čtení měla čas přemýšlet nad obsahem a kupodivu i pointu propojení vypravěčských linií celkem brzy odhadla jako jednu z možných teorií. To zamrzí. Nejsem jedna z těch nedočkavých čtenářek, co samým napětím listují nakonec, aby si nejdřív přečetly, jak to dopadne. Pokud to není průměrná červená knihovna s happyendem, očekávám, že mě autor překvapí. Tady mě ze všech zvratů, zaskočil jen jeden. Může za to ovšem nejenom má fantazie, ale i fakt, že text byl poskládán tak, že čtenář už dlouho ví to, co se naši hrdinové mají teprve dozvědět. Nebo pozdě čtenáři potvrdí, co už je jasné. Proč?? Nápad kniha měla - jak obsahem, tak formou (linie) -, ale celkové zpracování příběhu to za mě nakonec pohřbilo do průměru. Autorčin styl psaní mě nudí. Ale 65 až 70%, bych tomu dala s tím, že jinému sednout může.... celý text

Pianistka 2004, Elfriede Jelinek

Toto dílko je bezesporu bizarní. Paní Jelinek má smysl pro detail. Pro tak obrovský detail, že jsem měla pocit, že než hlavní hrdinka přejde z bodu A do bodu B, dozvím se, co se honí v hlavě kolemjdoucím, ba i vlaštovkám na stromech. Samozřejmě smysl toho byl dostat do textu spoustu myšlenek a úvah. A to samo o sobě mnohdy bylo zajímavé, jindy to ovšem bylo skoro nesmyslné utrpení. Dává to nový rozměr výrazu "v příběhu bylo spostu vaty". Tady jí bylo opravdu požehnaně. Víc jsem jí snad zatím nikde neviděla. Ti, kteří mají rádi čistý přímočarý příběh, by se knize měli okamžitě vyhnout. Ti, co občas rádi nechají odletět myšlenky někam jinam a při čtení se i zamyslet, směle do toho. Pokud ovšem přežijete odosobněný jazyk. Ten může někomu lézt na nervy stejně tak, jako jiného uchvacovat. Mě jeho brilantnost potěšila a některé výrazy, popisy a vyjádření bych si nejraději podtrhla tužkou. Byla to tak neskutečná hra s jazykem, nikoliv poetická, ale řekněme kulantní i břitká a originální, že nešlo odolat. Mnohem víc mi vadila absence uvozovek v přímé řeči. Čtenář se v tom souvislém textu snadno ztrácel. Ale co chybělo formě, dokázal nahradit obsah. Šokující, zvrácený... no bizarní. Jen škoda, že tam toho obsahu právě pro odbočky mimo příběh nebylo zase tolik. Ale jako celek to ve mně zanechalo spíš pozitivní dojem. A že to skončí tak, jak to skončilo, tak tomu říkám netradiční finále. Připočteme-li navíc dobu, ve které byla kniha napsaná, tak jednoznačně palec nahoru. Dokonalé to není, spousta věcí na formě textu mě iritovala, stejně tak mi toho obsah mnoho dál. Zasloužené tři hvězdičky.... celý text

Má noc je tvůj den 2011, Melanie Rose

Tak jestli bych u něčeho nečekala tak vysoké hodnocení, je tím toto dílko. Zajímavé téma posloužilo celkem dost banálnímu a jednoduchému příběhu. Navíc ta hlavní myšlenka je řešena zbytečně vědecky, když by stačilo přemístit postavy (-vu) a využít posun času. Při čtení některé pasáže působí stereotypně. Když už se tam konečně něco děje, tak jen chviličku a letmo, aby to naši hrdinku moc nepoznamenalo. A co víc - aby to nedejbože nějak výrazně nezměnilo děj! Prostě žádné velké změny, žádný velký příběh. Jako romantická slohovka s fantasy prvkem. Až se divím, na kolik to vyšlo stránek. A když se konec přece jenom trochu zamotá a chtělo by to zapojit trochu fantazie, tak je už potřeba bohužel vymyslet závěr a vyřeší se to tím nejjednodušším a nejpitomějším zásahem osudu (třikrát), aby všechno dopadlo "dobře". Jako fakt? Za mě zklamání. Nevyužitý potenciál. Příběh bez hlubších postav a nějakého extra super příběhu. Prostě oddechovka. Ty tři hvězdičky - max. 50 % - jí dám, protože by nejspíš byla ideální například na čtení při nemoci, když chcete číst nějakou fantasy romantiku, ale nenamáhat u toho mozek. A že se to dobře a rychle čte, to zas jo. Kdo máte ovšem rádi originální příběhy, se kterými si autor vyhrál, této knížce se vyhněte.... celý text

Brisingr 2009, Christopher Paolini

Vzhledem k tomu, že první díl stylem napůl pohádkový jsem ocenila čtyřmi hvězdičkami a druhý kvůli jeho stagnaci, méně zvratům a nižšímu tempu třemi hvězdičkami, nezbývá než 3. díl ocenit plným počtem. Má to tempo, zvraty, humor a vyvážený podíl akčnějších kapitol s oddechovými částmi. Jsem spokojená, přestože výhrady bych najít mohla - například v chování některých postav, ale ráda nad tím přivřu oko a jsem zvědavá, jak to dopadne. :-)... celý text

Diagnóza: učitelka 2017, Gabriela Falcová

Musím se přiznat, že ač autorka působí jako vzdělaná, inteligentní a sympatická žena, tak knížka pro mě byla mírným zklamáním. Zábavné momenty to mělo, ale z mého pohledu jich bylo málo. Mnohé totiž patřily do kategorie těch vyprávění, které zní lépe u skutečného kafíčka, než na papíře. Znáte ten pocit? A samotné studium bohužel z větší části zahrnovaly hodiny tělocviku, což nenaplňovalo má všeobecná očekávání o obsahu knihy. Chápu, že to byl pro aktérky veliký problém, vůbec se jim nevysmívám a mají můj obdiv, že to zvládly, jen mi přijde, že na tom stojí většina knihy jako opakovaný vtip. A já čekala trochu víc. Ke všemu některé zážitky popisované v knize ani nesouvisely se studiem, ale s osobním životem aktérky. Neříkám, i tam se našly pěkné momenty, ovšem kniha znovu slibuje něco jiného. O mělkém podání některých kapitol, obzvláště pak onoho studia, ani nemluvím. Škoda. Originální téma je bohužel zpracováno buď povrchně, či úzkým směrem, nebo se úplně odklání od tématu knihy. Za mě jsou dvě hvězdičky akorát.... celý text

Dva krůčky po mokrém písku 2012, Anne-Dauphine Julliand

Myslím, že se mi ještě nestalo, abych našla knížku, kterou probrečím úplně celou snad od první stránky. Nějakou dobu jsem si myslela, že jsem zrovna teď asi děsně přecitlivělá, ale po přečtení některých komentářů jsem se uklidnila. Nejsem divná. Nejsem totiž sama. Kniha je jednoduše neskutečně silná. To není příběh, to je emocemi nabitá lavina. Autorka nepředkládá jenom osud svojí dcery a své rodiny, nýbrž téměř deníkově své myšlenky, úvahy a prožívání. Takováto forma nejenom, že rve srdce čtenáři, ale věřím, že i autorce pomohla coby terapie. To maximum, co předává kniha skrz srdce, je zároveň ovšem její slabinou. Na úkor emocí ustupuje totiž všechno ostatní a některé části příběhu jsou letmo zaznamenané. Spíš než příběh je to popis příběhu. Rozdíl asi jako když napíšete knížku o tom, co jste dělali v sobotu, anebo když o tom napíšete dopis rodičům, či článek na blog, kde chcete prozradit hlavní myšlenku, ale nic víc. Chybí tomu detaily běžných dní. A troufám si za to tu hvězdičku strhnout i proto, že jsem si vědoma toho, že celkovému hodnocení díla to neublíží. Protože má kniha tolik nadšených čtenářů. A právem - protože po stránce emoční je skvělá. Chci tu ještě zmínit fakt, že rodina má štěstí, že mají tak široké příbuzenstvo a ochotné přátele. Bez nich by to nejspíš, tak nezvládali. A co si budeme povídat, nebo alespoň já si to myslím, takhle rozrostlá síť lidí ochotných pomoci není obvyklá. Bohužel. Takže Já nejen obdivuji autorčinu rodinu, jak to zvládli, ale vyjadřuji obrovský údiv a vděčnost za to, kolik skvělých lidí mají kolem sebe. Moc jim to přeji. A zároveň je mi líto vědomí, že i druhá holčička nakonec zemřela. Některým lidem je v životě naloženo opravdu hodně... osud vážně není fér.... celý text

Eldest 2006, Christopher Paolini

Na začátek řeknu, že moje hodnocení neovlivňuje autorovo přiznání, že mu s tím někdo pomáhal a na základě toho dokonce pár věcí změnil a přepsal. Sám autor Olivera Twista je známý tím že pro něj vymýšlel příběhy někdo jiný. A snad všichni autoři dnešní doby v závěru knihy děkují lidem, kteří jim při psaní poskytovali rady a připomínky a inspirovali je. Jenomže takovéto neurčité sdělení nikoho nepohoršuje, přestože vlastně vyjadřuje to samé. Jenom netušíme, kolik toho na základě těch rad přepsali a doplnili. Ani nás nenapadne, že ta skvělá zápletka, co nás tak ohromila, nemusí být původně z autorovy hlavy. Nejspíš si pod pojmem rady a připomínky většina lidí představuje jenom korekci pravopisu nebo co. Paolini to přiznal jenom přiměji a mě na tom nepřijde nic zlého. Určitě by to ale taktéž zaobalil, kdyby věděl, co to strhne za kritiku. A sebevydání? Dnešní trh je tak zahlcen knížkami, že některým autorům vlastně nic jiného nezbývá, protože najít někoho, kdo se za vás postaví, může být těžké... kdyby to paní Rowlingová vzdala o pár pokusů dřív tak by svět přišel i o Harryho Pottera. Takže ne, ani to mi žíly netrhá. A jsem ráda že Odkaz Dračích jezdců spatřil světlo světa. Ovšem správnou dobrodružnou fantasy si představuji tak jako první díl - pořád se tam něco děje. Představuji si zvraty a události. Tady podstatná část knihy jaksi stagnuje, stojí na místě a něco vypráví. Příběhy a hlubší poznávání fantasy světa je sice fajn, ovšem dávkované a až v době, kdy mě příběh natolik pohltí, že mě zajímá i barva Eragonových ponožek. Jenže v takovém stavu po jednom díle určitě nejsem. Teď chci tempo a strhující děj. Na těchto stránkách to ovšem chybí. Uklidňuji se jen tím, že tento klidný díl byl snad nutností pro pochopení a vystavění lépe gradujících pokračování... Doufám. Co ovšem oceňuji Je humor. Některé slovní přestřelky mě rozesmály i nahlas. Taky knížce pomohlo střídání vypravěče (díky němuž se do příběhu přeci jen dostala nějaká akce a já jsem si hrozně oblíbila Rorana) a milostné trable Eragona se Safirou. Navíc samozřejmě závěr, který s sebou díky bohu přinesl aspoň nějaké překvapení. Tudíž ztráta času to rozhodně nebyla a postavy Alagaesie si začínám zamilovávat, ovšem dát víc jak 65 %, tak bych byla nespravedlivá k jiným knížkám. :-)... celý text

Kniha hřbitova 2008, Neil Gaiman

No... jak ráda bych byla unesena tímto příběhem jako spousta jiných zdejších čtenářů, jenže nejsem. Má to naprosto skvělý nápad s klukem vyrůstajícím na hřbitově, stejně tak jako zápletka s ghúly aj. Jenže jazyk autora a příběh jako celek mi tak úplně nesedl. Přišlo mi to... nedovařené. Protože některé věci jsou vysvětlené jen tak halabala. A co mám říct dětem na jejich zvědavé otázky dychtící po jasnějších vysvětleních? Přišlo mi to nevyvážené. Dětské vyjadřování prostupoval příběh s hlubokomyslnými úvahami a příliš brutálními částmi, zdá se mi. A pokud to není pro děti, tak mě určitě vadí halabala pohádkové vysvětlení. Jako nápad dobré a některé části příběhu se mi docela hodně líbily, ale mám pocit, že z toho šlo vytřískat víc. A celkově to lépe zpracovat. Je mi líto - 50 %.... celý text

Shledání 2009, Anne Enright

Uznávám, že autorka umí skvěle pracovat s jazykem. Dokonale až umělecky rozpitvává detaily. Některé myšlenky jsou skvělé. Dávka cynismu, břitkosti a nadhledu umí pobavit. A ani neříkám, že je kniha špatná. Jen forma plná filozoficko-expresivních úvah v rámci téměř nijakého příběhu, kde navíc třetina jsou jenom domněnky a představy, není to, co by mě bavilo číst. Já k tomu všemu potřebuji pořádný příběh. Ať si je klidně klišoidní, ale potřebuji. Tady chybí. Ale pokud se vyhnete anotaci, nějaké to překvapení vás přeci jenom čeká. :-) Něco do sebe to má a já oceňuji každý pokus o originalitu, své čtenáře si to určitě najde, ale já dávám přednost jiným knížkám. :-) 40 %... celý text

A co kdyby to bylo jinak? 2016, Laura Barnett

Na tomto příběhu se mi líbí, že jeho vyznění říká, že ať se rozhodneme jakkoliv, tak žádné rozhodnutí nevede k bezproblémovému životu. Že nás vždycky čeká porce dobrého i špatného (jako v každém ze 3 vyprávění). A ačkoli si v hlavě malujeme, že rozhodnout se jinak, tak by byl život růžovější, tak pravděpodobně nebyl. Jen by nás čekaly jiné výmoly, o kterých nyní ovšem nemáme ani ponětí. Protože takový už je prostě život. Tato kniha je potvrzením mé životní filosofie, která z výše popsaného přesvědčení vychází - nikdy ničeho nelituj. Děkuji. A samozřejmě je to vyprávění o tom, jaké maličkosti nám mohou změnit život... za skvěle vymyšlený uvěřitelný příběh palec nahoru. Ovšem je fakt, že rozsáhlý formát v rámci let ubírá románu na propracovanosti. Vyprávění je mělké, jen tak, tak aby stačilo na rámcový koncept příběhu. Někde chybí detaily, jinde je jich zase zbytečně moc. A chybí hlubší charakter postav, který ovšem pro poselství příběhu není důležitý zase až tolik a na konci přece jenom o postavách nějaký obrázek máme. Alespoň já. Ale zamrzí to. Ta povrchnost navíc do určité části knihy ubírá i na čtivosti, takže se nedivím, když to někdo vzdá předem. Jenomže kdyby to nebylo tak povrchní, pravděpodobně by to mělo tak o 150 stránek víc, Ale za mě by to pak mohlo být dokonalé. Takhle to dokonalé není. Skvělé poselství, uvěřitelný příběh, ale něco tomu chybí. Když už se do čtení ovšem dáte, doporučuji to nevzdat. Mně to za to stálo a posledních 100 stránek jsem skoro hltala. :-) 75 %... celý text

Jsem HIV-pozitivní, aneb, Já neumírám, já žiji 2000, Lucie Zavadilová

Na knížku jsem narazila před lety v rámci školního vyučování. Asi 20 stránkový úryvek stačil k tomu, abych ji nedokázala dostat z hlavy a byla odhodlaná jednou ji přečíst celou. Letos se tak téměř zázrakem konečně stalo. Sice to není vrchol literatury, ale autorčin příběh oceňuji pořád stejně. Je to smutné vyprávění o tom, jak jednoduše se dá nakazit HIV. Zamyšlení nad lidskou bolestí, smyslem života, pro někoho kontroverzním tématem těhotenství HIV pozitivních aj. A pokaždé, když čtu dosti podrobné úryvky o sebevraždě(-ách), to ve mně zanechá pocit, že člověku nestojí za to se s tím piplat a lepší je zůstat naživu. Protože Jediné, co riskujete, je, že se vám to při nejlepší vůli stejně nepodaří a akorát si zhoršite zdraví. Což je svým způsobem zvláštní, až zvráceně úsměvné a hřejivé zároveň, protože vás to donutí volit život. :-) Tedy kromě klasického poselství, že vždycky může být líp... 80 %... celý text

Štěstí je zadarmo 2016, Michaela Klevisová

Neurazí, nenadchne, ale něco příjemně potěší. :-) Autorčinu románovou tvorbu mám ovšem raději, protože v rozsáhlejším textu jsou postavy plastičtější a příběhy komplexnější. V těch povídkách mi prostě většinou něco chybí... :-) Většinou, ne vzdycky. A určitě to jako odpočinková četba neuškodí. :-)... celý text

Playground 2016, Lars Kepler

Musím říct, že můj dojem z četby výrazně negativně ovlivňuje fakt, že jsem od příběhu neočekávala to, co jsem dostala. Posmrtný život plný administrativy, pletichaření, který se nakonec promění v boj o život ve stylu Hladových her z knihy Hry o život, to jsem nečekala a hlavně na to neměla náladu - tu čtenářskou myslím. Napsané Je to ovšem dobře, příběh zajímavý (ačkoliv ve výsledku strašně jednoduchý) a nápad ještě lepší. Jenomže buď zpracování, nebo výše zmíněná nenálada (či snad moje neschopnost přilnout k postavám) způsobily, že mě to chvílemi nebavilo a už jsem to chtěla mít za sebou. Myslím si, že je knížka dobrá, ale chce to správně vystihnout dobu, kdy se chcete pustit do posmrtného "Kdo prožije". A taky přivřít oko nad nějakou tou drobností... (= chtělo by to doladit chybičky a nedostatky) Dávám horší 4 hvězdičky - 70/75 %. Snad to tam nahoře takto nefunguje, tedy... To není milá představa. :-)... celý text

R.U.R. 2004, Karel Čapek

Dílko trochu nadhodnocuji, protože je to poprvé, co mě nadchlo něco od Čapka. Kdybych to věděla dřív, tak si to určitě vyberu k maturitě :-) - nadčasové myšlenky, bez zbytečné omáčky, zajímavý příběh. Jestli na tohle někdy trefím v divadle, když se tam zrovna budu chystat, tak určitě půjdu! Rozhodně nejlepší kniha autora. :-)... celý text

Nebezpečné osobnosti 2015, Joe Navarro

Kniha mě zaujala natolik, že se ji chystám koupit. Je srozumitelně a lidsky napsaná. Hrozně se mi zamlouvají i kontrolní testy. Za mě palec nahoru. Ovšem mám pocit, že po jednom přečtení člověku všechno nepředá. Chce to číst víc než jednou (což i sám autor naznačuje), v klidu, pomalu a zamyslet se... vstřebávat postupně. Zvnitřňovat opakováním.... celý text

Kroky vraha 2007, Michaela Klevisová

Nemyslím si, že bych byla nějaký hnidopich, ale pokud jde o správné určení žánru, tak ano, protože podle toho rozhoduji, co chci zrovna číst. Domnívám se, že toto není detektivka, rozhodně ne klasická. Ta by se totiž držela vyšetřování jako hlavní knižní linky. Tady toho samotného vyšetřování moc nebylo. Je to spíš román s detektivní zápletkou. Ale skvěle napsaný román! Úžasně vykresluje spletité vztahy mezi lidmi a jednotlivé postavy jsou detailně propracované. Jazyk je velice čtivý a já měla problém přestat číst. Autorka si mě získala a těším se na čtení dalších knih. :-) Určitě doporučuji. Ačkoli možná spíše ženám. Rozhodně pokud jste mužem, kterému vadí číst o mezilidských vztazích a životních peripetiích... :-)... celý text

Země plná otroků: Pravda o (vašich) mužích 2013, Dominika Svobodová

Špatné to nebylo. :-) Na rozšíření obzoru - způsobem, který snad nikoho nepohorší, ale zapřísáhlé konzervativce asi i přesto trošku šokuje - je to dobré. Místy vtipné, místy zajímavé... na druhou stranu mě to ovšem ale neoslovilo natolik, že bych nedočkavě vyhlížela další autorčinu knihu - detektivka má přednost. :-) 50 %... celý text