dvojkadvacet
přečtené 315
Noc ve znamení tygra
2018,
Michel Honaker
Příjemně čtivá, trochu naivní dobrodružka. Kniha mi připomněla Srdce temnoty, možná i proto, že jsou to oba do určité míry romány poslední věty. Ovšem u Conrada je to sdělení mnohem účinnější. Tady jako by chyběla ta temnota, přestože je o ní řeč.... celý text
Malíř pomíjivého světa
1999,
Kazuo Ishiguro
Mám rád, jak Ishiguro píše. Celé je to tiché, skoro anti-akční, a přitom po celou dobu člověk cítí jakousi záhadnost, která vytváří napětí a nutí číst dál.
Už je tady zas
2013,
Timur Vermes
Od knihy jsem moc nečekal. Nakonec mě překvapilo, že to nebylo úplně pitomé (alespoň pro člověka, který se z mentálně hygienických důvodů o druhou světovou nikdy nezajímal, historik by možná mluvil jinak. Nevím...) a nemusel jsem knihu hned odložit. Čtu si tady komenty, že je příběh "děsivý". Mě naopak připadá, že se společnost vypořádává se situací ještě dost dobře. Přestože je Hitlerův pořad nekorektní, je vnímaný jako svrchovaně demokratický. Docela by mě zajímalo, jak to pokračuje dál.... celý text
Hrobky Atuanu
2004,
Ursula K. Le Guin
Skvěle popsaný dogmatismus a zabedněnost. Ale i odvaha a osvícenost.
Nachové plachty
2019,
Alexandr Grin (p)
Příjemné čtení. Kapitán se rozhodne naplnit proroctví starého vypravěče a stvoří tak příběh, který se bude ještě dlouho vyprávět.
Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda (navíc 2 povídky)
2014,
Robert Louis Stevenson
Mám rád Stevensona, a tak jsem se pustil do Jekylla a Hyda, přestože jsem dobře věděl, co čekat. Kdybych nevěděl, užil bych si knihu mnohem víc. I tak je jasné, že tato kniha zklasičtěla z dobrého důvodu. Stevenson má i dnes co říct a jeho jazyk je srozumitelný i po více, než sto letech.... celý text
Srdce temnoty
2010,
Joseph Conrad
Démonický příběh, který jedné noci vypadl z huby námořníku Marlowovi. Jazyk snový a zastřený. Nevybavuji si, že bych měl při dočítání nějaké knihy intenzivnější fyzické mrazení.... celý text
Watchmen: Strážci
2005,
Alan Moore
Mistrovsky napsané a komponované dílo. Každé okénko vytváří v kontextu s ostatními skvělou báseň. Postmoderní opus plný vlastní symboliky. Nejnaivnější postava je Rorschach, což tak nějak mluví samo za sebe.... celý text
Syrový román o světě, v němž neexistuje nic dobrého. Životy postav se mění v boj o přežití inscenovaným zrůdnou figurou Eda Teda Waraxe, prosazujícího své psychopatické vedení moderní války. V téhle hře nemá žádná z postav šanci dostat se ani k šachovnici, natož k prvnímu ofenzivnímu tahu. Přestože text vyžaduje soustředění, nenudí ani na okamžik. Rychlé kapitoly odsýpají a vtahují čtenáře stále hlouběji do nekonečné spálené pouště beznaděje.... celý text
Ocelové jeskyně
1994,
Isaac Asimov
Lze mít rád robota? Můžeme více důvěřovat člověku, nebo stroji? atd... Jedna ze skvělých sci-fi klasiček, podporujících uvažování o světě.
Vybledlá krajina s kopci
2019,
Kazuo Ishiguro
Ačkoliv text působí velmi civilně, cítíme po celou dobu jakési tajemno, které nutí číst dál. Občas jsem měl nutkání číst tak silné, že jsem se musel výchovně plácnout přes oči, abych nepřeskakoval věty. V knize se celou dobu k něčemu schyluje, nakonec je ale největší bohatství knihy to, co zůstane nevyřčené, a co působí mezi oběma časovými linkami jako sůl a pepř na kontrast.... celý text
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
2010,
Olga Tokarczuk
Přes veškerou úctu a respekt k životu nechápu, že s paní Pivoňkovou někdo sympatizuje. To, že se rozhodneme žít o samotě, že přemýšlíme jinak, než většina, nám nedává právo terorizovat společnost, ať už je jakákoliv. Od toho máme instituce (jasně že jsou v příběhu líčeny jako nefunkční). Nemůžu se zbavit dojmu, že události, o nichž Tokarczuk vypráví, se nachází už za hranicí toho, co lze tolerovat, ale perspektiva vyprávění je staví ještě před hranici. Takže čtenář odpustí. Mě se to ale úplně nedaří, třebaže zloduši dostanou, co si zaslouží.... celý text