dvojkadvacet
přečtené 315
Odvrácená strana zítřka
2021,
Antonín Bartušek
Na jednu stranu je to velmi svojská a rozpoznatelná poezie, některé básně skvělé. Na stranu druhou je celá kniha tak předávkovaná makabrozitou, až je to v podstatě legrační.... celý text
Maková válka
2022,
R. F. Kuang (p)
Maková válka je typický příklad toho, čím žánr dark fantasy trpí snad ze všeho nejvíc. Je to obludný patos a klišé, které jsou použity jako prostředek gradace. První třetina knihy jde číst. Někdo žije v mizerných podmínkách a díky specifickým vlastnostem se vyhrabe do dalšího, mnohem zajímavějšího prostředí. Čtenář postavě fandí a všecko je fajn. Fajn je to i ve chvíli, kdy se idyla začne rozplývat. Problém nastává s příchodem magie. Postavy se ve stínu (velice plytce vymyšlených) božstev začnou chovat pitomě. A nemluvím o pitomosti s dobře motivovanou oporou v ději a okolnostech fikčního světa, mluvím o pitomosti plynoucí z toho, že jsou postavy blbě napsané. V druhé polovině knihy všechno spolkne jen těžko skousnutelný patos a čtenář se musí prodírat slaboduchými výlevy typu: "Vy Spýřané jste tak mimořádní," pronesl důvěrným tónem Širo. Hlas mu klesl a začal znít zastřeně. mluvil jako k nemluvněti nebo milence. "Tak silní. Tak jedineční. Prý jste bohem vyvolený národ. Co z vás dělá vyvolené?" Nenávist, pomyslela si Rin. Nebo: "Tohle je můj osud," prohlásila přesvědčeně Rin. "Jsem poslední Spýřanka. Musím to udělat. Je to psáno." Prostě bolest. A rozhodně ne taková, jakou měla autorka v úmyslu evokovat. Nesnesitelný patos se stal během let cizopasným atributem žánru dark fantasy (vzpomněl jsem si třeba na Imajiku Cliva Barkera z roku 1991, to jsou už tři dekády), a přetrvává i v době, ve které je trendem zaryté klišé spíše bořit a přepisovat. Popularita knihy napovídá, že pro určitý typ čtenáře jde o dostatečné naplnění očekávání, na tom není vůbec nic špatného. Zároveň se ale nejdná o okolnost, ktará by lusknutím Nebuly proměnila špatně napsanou knihu v dobře napsanou knihu.... celý text
