edita.g
přečtené 474
No a já
2011,
Delphine de Vigan
"Odjakživa, ať jsem byla kdekoliv, jsem si připadala mimo, mimo scénu, mimo téma, jakoby někde vedle, jako bych zvuky a slova, co ostatní nevnímali, slyšela jenom já sama, a naopak jsem byla hluchá ke slovům, která oni evidentně slyšeli, jako bych byla mimo záběr, za nějakou obrovskou neviditelnou skleněnou stěnou. Jenomže včera jsem tam byla, přímo s ní, a vím jistě, že bychom kolem sebe mohly nakreslit kruh, kruh, do kterého bych patřila i já, kruh, který by obklopoval nás dvě a na pár minut nás chránil před okolním světem:" Pro mě je příběh o tom, že když jste na tom takhle, tak pro člověka, se kterým se ocitnete v kruhu, uděláte úplně všecko.... celý text
Jasno lepo podstín zhyna
2016,
Sara Baume
„Myslím, že je to autobiografické – jedná se o smyšlený životopis mého psa, v kterém on je však jediná skutečná postava. Pocházím z irského venkova, ale odjela jsem do Dublinu, jakmile jsem na to byla dostatečně stará. Když mi začalo táhnout na třicet, přestěhovala jsem se zpátky na venkov – nemohli jsme si jiné bydlení dovolit, a tak jsme se rozhodli přestěhovat do polorozpadlé barabizny na břehu moře. Když jsme tak učinili, nebylo to takové, jaké jsme očekávali, a navíc se z našeho psa vyklubal šílenec. Kniha se tedy zrodila právě z toho.“ (http://www.iliteratura.cz/Clanek/37627/baume-sara-jasno-lepo-podstin-zhyna). Myslím, že autobiografie by byla skvělá. Román o Rayovi (57 let, samotář, podivín) taky. Jasno lepo... je něco mezi tím, takže je skoro skvělé.... celý text
