efka.michalkova
přečtené 550
Lovec draků
2007,
Khaled Hosseini
Nádherně smutná kniha. Ke konci jsem si říkala, že je celkem jasné, jak to dopadne, pak přišel zvrat a děj mě překvapil. Asi jsem očekávala velký happy end a právě proto mě asi kniha tak nadchla, protože některé příběhy prostě happy endy nemají. Nemá ho ani tento? Těžko říct, musíte si ji přečíst a udělat si svůj vlastní názor.... celý text
Frišta
2004,
Petra Procházková
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Líbí se mi styl, jakým je napsaná a jak se aktuální dění mísí se vzpomínkami hlavní postavy, takže některé skutečnosti tak nějak tušíte, ale odkryty jsou až v závěru. Baví mě scény až dojemného rozruchu a zmatku v domě, zároveň však doprovázeny tím neustálým pocitem staženého žaludku, který jsem měla po celou dobu čtení knihy. Kdy vám konečně dojde, co to ve skutečnosti ten kulturní relativismus je a jak si opravdu velmi často my bílí naivně myslíme, že spasíme celý rozvojový svět (už jen to jak těmto zemím říkáme!) a hlavně, že lidé v těchto zemích na nás čekají a naši pomoc chtějí!!! Kdy vám dojde, že otázka postavení žen v Afghánistánu je milionkrát zapeklitější, než se dá vůbec popsat a že rozhodně to nejhorší, co v té záplavě touhy pomáhat můžeme udělat, je nutit jim své názory... Co také velmi oceňuji, je vykreslení postav, kdy prakticky žádná z nich není ani černá ani bílá, a kniha se tak neutápí ve smutných stereotypech o islámském světě.... celý text
Utřete tělesné šťávy
2001,
Jaromír Štětina
Dvě povídky jsou sice krátké, zato velmi výstižné a přečtete je na jeden zátah. Po každé přečtené knize od Petry Procházkové mám pocit zmaru nad celým lidstvem kvůli krutosti, jaké jsme schopni. Tak dokonale umí autorka vystihnout válkou zmítanou Čečnu. Pocit zoufalství a beznaděje je skoro hmatatelný... Co mi však u knih Petry vadí, jsou její /často až bolestně/ upřímné otázky či hovory vedené s ženami. Nevím, jestli takto mluvila i ve skutečnosti, nebo se v knihách vykreslila ostřejší a nevím, zda takto silná slova volila schválně, nebo se prostě odráží její zkušenost novinářky. Pravdou však zůstává, že takto silná slova nechávají příběh surově holý a všechno to násilí, zlo, krutost a beznaděj z něj bolestně a nepřehlédnutelně vyčnívají...... celý text
Tahle země není pro starý
2007,
Cormac McCarthy
Přečteno až po Cestě, takže názor zjevný - čtivá, depresivní (neuvěřitelně tíživě na mě působí, jak McCarthy naprosto nepoužívá přímou řeč), náměty k zamyšlení, ale zároveň je mi jasné, že za pár let nebudu vědět, o čem přesně byla. Řadím do skupiny knih, ano, přečíst, ale rozhodně ne nutně, rozhodně nepřečtu podruhé. Možná je to i celým dějem knihy a tím jak prostě (naivně) nesnáším násilí...... celý text
Za soumraku
2011,
Michael Cunningham
Po Hodinách jsem čekala trochu více. Třičtvrtě knihy jsem se docela nudila, spád přišel až s posledními dvěma kapitolami. Po přečtení mi došlo, že to tak snad bylo cílené. Navodit čtenáři ospalou nudnost života, který se změní jen několika málo okamžiky, přinesou prázdný pocit v žaludku a zase odplynou a život se "urovná". Pointa knihy velmi dobrá, zpětně hodnotím jako knihu, která neurazí, nabídne pár námětů k přemýšlení, ale rozhodně taky nenadchne k opakovanému přečtení. Možná je to také tím, že se mi neuvěřitelně moc příčí postavy, které nejsou se svým životem spokojeny, ale nic s ním nedělají (promítání vlastního strachu???). Po přečtení mě také napadlo, že kdyby se autor nezdržoval první částí knihy co mě tak nudila a rozvedl pouze konečnou zápletku, ze které se dalo vytěžit více, byla by to mnohem lepší kniha. Pak jsem se zamyslela nad tím, že možná nechtěl tak prvoplánově právě rozvádět onu zápletku, protože to by snad napadlo každého, a že ono ospalé tempo bylo záměrné. Takže hodnotím tak na 50%... celý text
Aluminiová královna
2005,
Petra Procházková
Silná kniha. Některé z dotazů novinářky se mi zdají hodně příkré, zavádějící, kontroverzní, stereotypní nebo zkrátka položeny až příliš upřímně. Možná to tak hodnotím z pozice sociální pracovnice, kdy bych se člověka zažívajícího válku ptala poněkud citlivěji, ale je nejspíš dobře, že se takto novináři bez obalu ptají a přinášejí naplno odhalená a surová svědectví a dávají nám tak možnost alespoň částečně pochopit situaci ve válečné Čečně. Na druhou stranu, v té době nejspíš už autorka byla více humanitární pracovnicí než novinářkou, proto mi tam některé ty otázky nesedí a zdají se mi necitlivé. Knihu ale rozhodně hodnotím jako výbornou a určitě doporučuji.... celý text
