efka.saf přečtené 732

Prasklina 2021, Sharon J. Bolton

Tak, knihu mám dočtenou, ale přiznám se, že úplně nevím, co s ní. Ne že by mě vyloženě nebavila, ale taky ne že by mě vyloženě bavila. Ale vezměme to popořádku. Co se týče začátku knihy, bylo to celkem napínavé a prostředí, které Bolton zvolila, bylo úchvatné! Hned po pár stranách jel u mě Google naplno a já chtěla vědět všechno o tom dokonalém místě s názvem Jižní Georgie, o kterém jsem nevěděla zhola nic. Scéna v ledovcovém jezeře byla dechberoucí. Jaké bylo mé zklamání, když jsme se po pár stranách místo tohoto úchvatného ostrova kdesi uprostřed ničeho ocitli najednou zpět v Anglii a já zjistila, že tam strávíme většinu knihy! Ano, byla jsem vzteklá! Zpětně chápu, že takhle to mělo svůj význam, ale prostě Jižní Georgieeeee!! Události v Cambridge mi přišly hodně natahované, ale jisté napětí nepostrádaly. Má radost, když jsme se přesunuli v poslední části knihy opět na ostrov, byla nezměrná, ale kouzlo, které se objevilo na začátku, už se nějak nedostavilo. Samotné rozuzlení mě úplně neodzbrojilo a scéna na ledovci také ne, ale k nejhorším také nepatřila. Inu, co teda s tím vším? Sharon J. Bolton patří dlouho k mým oblíbeným autorkám, ale zlom nastal v Rakvářovi, který pro mě byl absolutní nepovedený brak. Tahle kniha je rozhodně výrazně lepší, promyšlená, vše do sebe nakonec pěkně zapadlo, ale prostě kvalitě prvních knih se nevyrovná. Je to velká škoda, protože já bych chtěla zpět svoji Sharon, jak jsem ji znala dřív. Velkou naději vkládám do Slibu a těším se na něj. Oproti tomu, Traviče raději obcházím velkým obloukem. Za mě řadím knihu spíše mezi průměr, ale kdyby nás autorka provedla po ostrově daleko víc, než to udělala, určitě by to přispělo k lepšímu hodnocení. Škoda...... celý text

Terezka a bublinková víla 2004, Helena Brožíková

Další z našich "školkových spacích knih". Vyloženě čtení pro holčičky, což v mé klučičí třídě bylo patrné. Nicméně kniha je milá, půvabná, plná přátelství, zvířátek, vody a vzájemné pomoci. Beze sporů, dramat, nedej bože něčeho horšího, co charakterizuje dnešní dobu. A navíc s moc pěknými ilustracemi. Doporučuji.... celý text

Jatka 1999, Lee Child

Ano ano, já vím... Tahle kniha má prostě všeho příliš. Příliš kladného superklaďase, příliš megalomanskou zápletku, příliš logických děr, příliš tupé superpadouchy, příliš neuvěřitelný děj. Prostě je to příliš, příliš, příliš. ....... Ale mě to tak neskutečně bavilo!!! Začátek byl rychlý, našlapaný, adekvátně napínavý a jo... i krvavý. Pak nám to začlo trošku drhnout, jako by Lee Child zapomněl svá soukolí trošku promáznout, nicméně atmosféru si příběh držel a s atmosférou i mě. A právě atmosféra nevědomí, kdy nikdo netuší, co se tady vlastně děje, proč se to děje a kdo všechno to "děje", byla pro mě téměř elektrizující. Jak se začal celý problém rozplétat, kouzlo začlo mizet, nicméně já u stránek zůstávala. V poslední třetině už se z knihy stala téměř čistokrevná akční vyvražďovačka a čtenář jen čekal, kdo z těch jatek vyjde s hlavou a kdo bez hlavy. Jak jsem se postupně pročítala příběhem, stále častěji jsem myslela na Chucka Norrise. Jak v přítomnosti Jacka dřepí v koutě, třepe se hrůzou a prosí o smilování. Chudák Chuck. Jack Reacher je čistokrevný superman, ironman, hulk dohromady, ale je pravda, že autor mu vymyslel aspoň takovou historii, že jsem mu to vlastně celkem věřila. Suma sumárum, tahle kniha s uvěřitelným příběhem ze života běžného člověka a běžného městečka společného nemá prakticky nic, ale napsaná je podle mě fakt dobře a chytlavě. Jack Reacher i přes svou očividnou nesmrtelnost, jasnožřivost, nepřemožitelnost a obdivuhodné dedukční schopnosti přirostl k mému čtenářskému srdci a jsem dost zvědavá na jeho další špumprnákle. Vzhledem ale k tomu, že série má už kolem 26 dílů, tak doufám, že ještě zbyl někdo, kdo by se Jackovi mohl postavit v boji muže proti superhrdinovi :).... celý text

To přichází děsy 2022, Aleš Novotný

Vždy, než knihu rozečetu, trošku proletím komentáře, abych věděla, do čeho jdu. Díky tomu jsem očekávala chaos v postavách a čase, ale říkala jsem si, že když se budu soustředit, určitě to tak zlé nebude. Bylo. Takový chaos jsem v knize nezažila ani nepamatuju. I když nám autor vždy nadepsal přesné datum, moc mi to nepomohlo. Postav neustále přibývalo, jednou jsme byli v minulosti, jednou v současnosti, pak v ne tak dávné minulosti, pak v minulosti o něco dávnější, pak v současnosti, ale v té trochu dávnější, následně v minulosti nedávné a pak v současnosti. A tak pořád dokola. Upřímně řečeno, nemít čas a zabývat se knihou delší dobu, asi bych se nezorientovala vůbec. Nicméně i tak mě kniha pořád celkem bavila. Po dvou třetinách už se příběh začal rozmotávat a dílky do sebe pomalu zapadaly. Ve finále jsme byli svědkem spousty zmařených životů a lidských osudů, nelehkých životních příběhů a nefunkční rodina s kostlivcem ve skříni byla v tomto příběhu standart. Mimo to nám autor ale naservíroval i hluboká přátelství, lásku v nejčistší podobě a nesmírně zajímavé lidské charaktery. Příběh byl mnohovrstevnatý, žádnou plochost ani černobílost zde nečekejte. Trošku záhadou mi byla role kapitána Šenkýře, který vystupoval tak ve 3 kapitolách a k vyřešení případu taky nijak nepřispěl :⁠-⁠). Nu což. Na závěr bych ještě chtěla vyzdvihnout jazyk a vypravěčský styl autora, protože oboje bylo na úrovni. Autorova práce s jazykem byla příkladná a jeho styl vyprávění mě ve finále opravdu bavil. Aleš Novotný mě spisovatelsky nakonec celkem zaujal a určitě si od něj půjčím i nějaké další příběhy psané v podobném duchu.... celý text

Chřiby - stopami dálnice 2016, Bořek Žižlavský

Tahle kniha, součást mýtických a záhadných Chřibů, byla opět absolutní pecka! Velmi podrobně shrnuje vše, co se autorům ke stavbě dálnice podařilo vyhrabat a pro mě to byly informace maximálně přínosné. První část knihy pro mě sice tak záživná nebyla (torza dálnice v prvním úseku Zástřizly - Vlčák a v druhém úseku Vlčák - Bunč znám téměř jako své boty), ale je prima mít všechny kousky dálnice tak pěkně pohromadě. Druhou část věnovanou historii jsem slupla téměř bez dechu. Tahle kapitola mi toho spoustu osvětlila a hlavně jsem se dozvěděla, proč vše nakonec nedopadlo. Oceňuji i veškeré kapitolky navíc, které na čtenáře čekaly v závěru. Za zmínku stojí i historické fotografie, které jsou roztroušené po celé knize, bez nich by informace byly mnohem hůře vstřebatelné. Obecně tedy za knihu moc děkuji a vřele doporučuji k přečtení. Stavba dálnice byl opravdu megalomanský projekt, ale za sebe jsem ráda, že z něj nakonec zbylo jen pár mostů a Chřiby zůstaly zachovány alespoň tak, jak jsou.... celý text

Chřiby - po hradských cestách 2011, Jiří Jilík

Ačkoliv nehodlám knihu nijak výrazně kritizovat nebo hanět, pravdou je, že putování po hradských cestách spolu s osobností Františka Přikryla mě osobně moc nebavilo. Nejvíc mě zaujalo téměř závěrečné povídání o hoře sv. Klimenta a sem tam nějaké zastavení, ale celkově knihu řadím spíš mezi slabší kousky série. Nicméně to neznamená, že se na ní autoři nenadřeli a nezaslouží si přečíst. Své čtenáře si najde, ale moc početná skupina to nebude.... celý text

Kvašená zelenina na 1008 způsobů 2022, Jan Kysela

Paráda! Kniha určitě splnila má očekávání. Koupila jsem si ji na kurzu, který autoři pořádají a oboje se mi moc líbilo. Ačkoliv už nejsem žádný kvasící začátečník, kniha mi řadu věcí osvětlila (především jsem se dozvěděla PROČ to a ono ne/dělat, na což se neptám často, ale není od věci to vědět) a určitě bude velkou inspirací. Informace jsou přehledné, ucelené, recepty inspirativní a logicky rozdělené. Oceňuji i pěkné barevné fotografie z dílny autorů. Knihu bez výhrad doporučuji, těším se na první realizované recepty a jsem ráda, že zaparkovala v mé knihovně.... celý text

Pověsti Cimburského podhradí 1999, Karel Sedlařík

Tahle knížka má zcela jistě jen velmi malou skupinku čtenářů. Pravděpodobně leží v knihovnách Koryčanských nebo lidí z přilehlých vesnic, možná již lehce pozapomenuta. Pro někoho, kdo nemá vztah k Cimburku či Chřibům, asi velký význam nemá. Nicméně já spadám právě do této nepočetné skupinky lidí a četbu této knihy jsem si opravdu moc užila! Je napsána krásným, květnatým a lehce archaickým jazykem plným okřídlených výrazů a slovních spojení, která dokonale dotváří příběhy samotné. Ty jsou povětšinou z dob dávno minulých, kdy lid sužovaly války, nájezdy ozbrojených hord, lid trpěl nouzí, hladem a byl týrán nelítostným panstvem. Nicméně aspoň v těchto legendách se většinou nějakého zadostiučenění dočkáme. Najdeme zde ale i několik úsměvných "pohádek", nebo naopak doložených historických příběhů. Osobně opět velebím knihovny, protože nebýt jich, ke knize bych se asi dostala jen velmi stěží a můj život by byl ochuzen o příběhy z míst, bez nichž nemohou proběhnout žádné mé letní prázdniny.... celý text

Chřiby záhadné a mytické 2 2003, Michal Baščan

Parta nadšenců říkající si Expedice Chřiby a jejich druhý díl záhadných a mystických míst v tomto krásném pohoří. Tahle kniha se mi líbila víc, než díl první. Částečně to bylo jak samotnými texty, tak především místy, které se zde zpracovávají. Cimburku, Střílkám, Buchlovicích či Barborce zde bylo věnováno poměrně hodně prostoru, což naplňovalo mé srdce radostí, nicméně jsem i v této publikaci objevila místa, která jsem neznala a na která jsme se hned vydali. Určitě by se knize daly vyčíst i nějaké ty drobné neduhy, ale asi necítím potřebu to dělat. Každý, kdo má k těmto místům vztah, musí tyto publikace ocenit a hlavně si zde najde to své.... celý text

Chřiby záhadné a mytické 2003, Jiří Jilík

Pro mě opět kniha vyprávějící o místech, pro které mé srdce tluče. Řadu jich znám, navštěvuji a obdivuji rok co rok. Chřiby jsou mojí srdcovkou a už asi navždy budou. Knihy této série pročítám různě, jak se mi dostanou do ruky, nyní jsem přičichla k prvnímu dílu. Jasně, že jsou knížky dobré. Jsou příjemně členěné, v sympatickém rozsahu a především zpracovávají mně blízká témata. Nicméně jsem čekala v tomto díle více toho mystična a legend, ale základ byl opět hodně historický a také geografický. Ale to nepovažuji vyloženě za chybu. Poučná a inspirativní byla kniha i tak. Časem se podívám na další díly. Příjemné 4*.... celý text

Zmizím ve tmě 2022, Michelle McNamara

Na tuhle knihu jsem se velmi těšila. O tomto psychopatickém násilníkovi a vrahovi jsem před tím opravdu neslyšela a byla jsem na knihu i na jeho řádění velmi zvědavá. A také na Michelle a na její obsesi. První část knihy mě doslova uhranula. Popisy zločinů, výčet důkazů, svědectví očitých svědků, neskutečná drzost pachatele... Nechápu, jaktože jako stín neustále a tak dlouho unikal, aniž by jediná stopa vedla k jeho dopadení. Muselo to být opravdu frustrující. Trochu problém bylo zmíněné přeskakování z města do města, z jednoho roku do jiného a zase zpět, z místa na místo, ale při troše soustředění to nebylo tak hrozné. Druhá část knihy mi přišla o něco línější, ale ke konci už zase nabírala na obrátkách a dočetla jsem ji pak velmi rychle a na jeden zátah. Před Michelle smekám, její nadšení pro věc nemůže nechat asi žádného čtenáře chladným. Její zápal a cílevědomost v tomto případu byly nesmírně obdivuhodné. Je opravdu škoda, že se dopadení tohoto lidského slizu nedožila. SPOILER! Nicméně, co mi opravdu trochu vadilo, že se kniha nevěnovala víc dopadenému vrahovi. Zajímalo mě, kdo vlastně byl, proč tolik cestoval, podle čeho si vybíral města i oběti, jaktože byl tak nepolapitelný, proč se nikdy ani vzdáleně nedostal do Michellina hledáčku a co jej nakonec usvědčilo. Kniha v podstatě zmiňuje jen jeho jméno a nic víc. Mě tento psychouš ale zajímal víc do hloubky, proto jsem si několik základních informací nakonec musela vygooglit, což mi přijde trochu nelogické.... celý text

Fenomenální včely - Biologie včelstva jako superorganizmu 2009, Jürgen Tautz

Fenomenální kniha o fenomenálních tvorečcích od fenomenálního autora napsaná fenomenálním způsobem s fenomenálními fotkami. Kniha doslova přetéká neskutečně zajímavými informacemi ze světa včel a já se dozvěděla obrovské množství zajímavostí. Včely mě fascinují stále více, už jsem se přistihla při tom, jak ležím v trávě a sleduji včelku za včelkou při pilné práci. Včela je patrně nejnesobečtější tvor na Zemi a zaslouží si náš obdiv i ochranu. A snad i další výzkum, protože pořád toho nevíme dost. Nicméně netvrdím, že některé včelí pasáže pro mě nebyly na čtení těžké. Co se týče prvních stran a biologie včel, dalo mi docela zabrat se v tomto náročnějším světě zorientovat. To ale knize na kráse neubírá. Jsem nesmírně ráda, že jsem tento knižní klenot mohla zařadit do své knihovny, kde bude sdílet čestné místo s dalšími knihami ze světa bzučícího hmyzu.... celý text

Nevítaný host 2019, Shari Lapena

Tak tahle knížka byla přeplácaná jako výzdoba na ruské svatbě a překombinovaná jako mexická telenovela. Ale čert to vem, protože já jsem se královsky bavila a zhtla ji za 24 hodin, během kterých jsem se stihla ještě i vyspat. Detektivka spadající do kategorie "Deset malých černoušků", pro které mám vždycky velkou slabost, i když to nejlepší a nepřekonatelné v rámci této skupiny už bylo napsáno v Deseti malých černoušcích. Nicméně miluju atmosféru velkého starého domu a v něm postupně vymírající skupiny lidí, kteří jsou odříznutí od okolního světa. Na mě to vždy zafunguje. A tahle knížka nebyla výjimkou. Začátek byl pozvolný a měla jsem slušný maglajz v postavách, postupně jsem se ale zorientovala. Jakmile se objevila první mrtvola, atmosféra začala houstnout a příběh dostával spád. Postavy se ale moc logicky nechovaly a nápady skupiny byly často dost mimo mísu. Nicméně mrtvol přibývalo královským tempem a mě fakt zajímalo, co světoborného si pro nás autorka připravila za rozuzlení. To bylo nadmíru rychlé a dokonale přitažené za vlasy, takže pro mě bylo ve finále zklamáním, ale jak jsem psala výše, to nejlepší už tu bylo, takže vlastně vše v pořádku. Knížku rozhodně nepostavím na nějaký detektivní piedestal, nicméně čtivost jí upřít nemůžu. Určitě si od autorky ještě něco přečtu, jakmile knihovna zase něco popustí.... celý text

Hra žlutých loutek 2022, Jan Mašata

Já se k oslavným komentářům ostatních čtenářů bohužel nepřidám. Autora jsem neznala a nic jiného jsem od něj zatím nečetla, takže jsem ani nevěděla, co čekat. Přistupovala jsem ke knize jako ke klasické detektivce z pera českého autora. Ale jako klasická detektivka mi to určitě nepřišlo. Oceňuji, že autor se obešel bez hektolitrů krve v každé druhé kapitole, příběh byl zajímavý, odehrával se jak v našich, tak i ve zcela odlehlých končinách a žádná z postav tam nebyla zbytečná stafáž, ale všechny byly nakonec do příběhu nějak zapojeny. Nicméně si nemůžu pomoct, ale já jsem tomu příběhu prostě nevěřila. Chování postav mi přišlo nevěrohodné, zvlášť chování policistů a jejich pravomoce (např. volání výjezdovky), chování ruských padouchů mi přišlo místy až komické, o vietnamském guru ani nemluvě. A závěr na mě působil spíš jak vyvrcholení příběhu Správné pětky od Enid Blytonové než jako závěr kriminálky pro dospělé čtenáře. Suma sumárum, je to zvláštní příběh, neotřelý, se zajímavou zápletkou, ale pro mě zapadne za pár dní mezi šedý průměr, na který si už ani nevzpomenu. Ale co mě teda nehorázně sejřilo, bylo to neskutečné množství hrubek, především absolutně nezvládnuté čárky ve větách. To byl tedy vážně úlet.... celý text

Počátek 2018, Dan Brown

S menším zpožděním (asi 4 roky) jsem úspěšně zdolala v pořadí již pátého Langdona a celkově je to pro mě zdolání velmi rozporuplné. Ačkoliv si už moc nepamatuji, o čem vlastně byl Ztracený symbol, Počátek považuji i tak za nejslabší Brownovu knihu. Kde začít? Páté dobrodružství Roberta Langdona opět má vše, na co jsme u Browna zvyklí. Monstrózní zápletku sahající tentokrát až do španělské královské rodiny, spoustu akce, rozpor mezi vědou a náboženstvím, superkrásnou a superchytrou ženskou spolubojovnici, nějaké ty mrtvoly a jako bonus nám autor přimíchal do koktejlu sympatickou umělou inteligenci. Příběh byl tentokrát situován do Španělska a především Gaudího Barcelona pro mě byla velmi atraktivním prostředím. Bohužel krom chrámu Sagrada Família se zde umění jako takové moc neobjevovalo a ani Langdon moc příležitostí na řešení nejroztodivnějších symbologických problémů nedostal. Celkově mi první polovina přišla neskutečně natahovaná a neustále se zde zabředalo do vysvětlování technických, fyzikálních, biologických či jiných pikantností, jejichž znalost je u autora sice obdivuhodná, pro čtenáře v této míře ovšem dosti únavná. Začíst se mi podařilo až cca v polovině, kdy příběh začíná dostávat koule a co si budeme namlouvat, byla jsem nesmírně napnutá, co že to Edmond Kirsch vlastně objevil. No... A ne že by to nebylo zajímavé a hodno zamyšlení, ale taková bomba to taky nebyla. Ve finále mě více zaujalo vyřešení kriminální zápletky, než ono grandiózní odhalení. Vyvrcholení na španělském královském dvoře pro mě bylo až kýčovitě úsměvné. Bylo by krásné mít takového empatického, inteligentního a statečného státníka, který miluje svůj lid a svou zemi. No ne? :-) Celkově neustále balancuji mezi 3 a 4 hvězdami a opět bych potřebovala něco mezi. Počátek není rozhodně špatná kniha, obsahuje spoustu zajímavých myšlenek a prostoru pro zamyšlení, zápletka je zajímavá a bombastická, ale nebylo to úplně to, v co jsem doufala. Autorova znalost problematiky v oblastech kunsthistorie, historie, náboženství, biologie, fyziky, chemie, počítačové technologie atd. je absolutně obdivuhodná, ale kniha chvílemi působila spíš jako literatura faktu, než napínavý thriller, takže není na škodu občas trochu ubrat na popisech. I tak ji ale doporučuji k přečtení těm, které doposud míjela. Myslím, že litovat nebudete.... celý text

Plané rostliny a jejich zapomenutý význam 2019, Gertrud Scherf

Knížka nebyla špatná, ale má svá "ale". Je vzhledově hezká, ilustrace rostlin nádherné, textově přehledně dělená a délkou dostačující. Trošku záhadou mi ovšem by klíč, podle kterého byly rostliny řazeny. Nebylo to abecedně (český ani latinský název, snad původně názvy německé???), ani dle barev či ročního období... Takový náhodný mišmaš. Osobně je mi Hildegarda z Bingenu velmi dobře známa ze studijních let, takže zajímavosti s ní spojené mě celkem zajímaly, ale postupem času už mi přišly takové nemastné-neslané. Osobně si myslím, že existuje řada knih, které tuto v mnohém předčí a navíc jsou od českých autorů a samozřejmě z českých luhů a hájů, takže jsou přeci jen pro bylinkáře cennější. Nicméně knihu nezatracuji, doporučuji, ale s výhradami. Za mě 3 a půl *... celý text

Upálené 2021, C. J. Tudor

Ale jo, tohle bylo fakt dobré! Od autorky jsem četla jen Kříďáka a ten mi vůbec nesedl. Tohle mě bavilo mnohem víc. Baví mě příběhy z ospalých anglických vesniček protkané mýty, legendami, pověrami a přízračnými zjeveními. Z vesnic, kde každý zná každého, každý trochu (hodně) lže, intrikuje a zastrašuje. A do toho přijde nějaký nováček z venku a nestačí se divit. Tohle přesně tahle kniha splňuje. Farářka Jack a její dcera Flo byly velmi sympatické postavy (především Flo, jejíž průběh puberty by byl snem každého rodiče) a obě hrály v příběhu klíčovou roli (nejen jako rejpalky z města). Ostatním postavám to v příběhu také slušelo a společně vytvořili skvělou zamotanou zápletku, která měla svou dost dramatickou linku jak v současnosti, tak ve 30 let staré minulosti. Pokud jde o rozuzlení, bylo dramatické, zajímavé, pro mě dost nečekané a celkově velmi uspokojující. Snad jen ze začátku by se dala příběhu vyčíst jakási lenost, menší chytlavost, ale postupně si příběh čtenáře určitě získá. Za mě krasné 4 a půl *. Na 5 tomu ždibíček chyběl, ale 4 jsou zase málo. Celkově ale vřele doporučuji!... celý text

Moji čmeláci 2020, František Kuklík

No tak tohle bylo zase něco! Po Návratu čmeláků jsem sáhla po tomhle klenotu z českých luhů a hájů a mé nadšení opět nezná hranic. Parádní kniha plná užitečných informací, pěkných fotek a hlavně autorových vlastních zkušeností s chovem těchto okřídlených medvídků. Kniha mi pomohla zase o něco víc čmeláky pochopit a vysvětlila mi několik událostí kolem čmelínu plynoucích buď z mých chyb nebo z typického čmeláčího chování, které mi bylo doposud neznámé. Autorovi patří dík jak za knihu, tak za jeho zápal pro tyto rozkošné brundibáry.... celý text

Madeira 2014, Bořivoj Indra

Pro mě pouze doplňková publikace při dovolené na Madeiře. Spousta informací, což je plus, ale co se týče popisů vyšlapů a výletů, čerpali jsme z jiné příručky. Nicméně je to otázka osobních preferencí. Někomu může určitě sednout víc než mě :-). 3 a půl *.... celý text

Madeira 2010, Rolf Goetz

Nejcennější průvodce na dovolené na Madeiře. Stručné, ale spousta skvělých tipů na výlety, kde oceňuji především popis náročnosti a dostupnosti busem či autem. Osobně jsem výšlapy plánovala především podle téhle příručky. Jediným mínusem je datum vydání. Rok 2010 už dávno odnesla voda a tak se stalo, že cesty, které měly být např. zcela nezajištěné a tím spadaly do nejobtížnější kategorie, již za ty roky Madeiřané opatřili zábradlím, čímž přišli o trošku svého kouzla a obtížnosti. Nicméně za to autor nemůže :-D. Jinak vřele doporučuji.... celý text