Elen telemna přečtené 248

Máj 1999, Karel Hynek Mácha

Mrtvá v knihovně 1998, Agatha Christie

Milionář z chatrče 2009, Vikas Swarup

Velice zajímavý příběh, který ukazuje na drsnou a krutou realitu života. Nejvíce mě zaujal nápad a celková myšlenka. Během čtení jsem došla k závěru, že přestože je příběh smyšlený a mnohým může připadat jako absolutní kýč, stále jsou na zemi miliony a miliony lidí, kteří se do podobných situací dostávají dennodenně a my bychom před tím neměli jen zavírat oči. Musím uznat, že jsem se přece jen trochu přepočítala, když jsem se rozhodla přečíst si knihu už teď. Realita, bída a krutost světa je zde popsaná v plné rozsahu a bez jakéhokoliv obalu. Taky jsem viděla film. Myslím si, že není fér ho srovnávat s knihou, protože nebýt myšlenky s milionářem, asi by mě ani nenapadlo, že spolu mají něco společného. Jen bych chtěla říct, že se mi to filmové zpracování moc líbí. Na závěr se pokusím své dojmy nějak shrnout. Kniha velice realisticky vykresluje život lidí v bídě a chudobě a určitě není na škodu si ji někdy v dospělosti přečíst. Co se však týče samotného děje, byla jsem mírně zklamaná a nemám v plánu se k příběhu v nejbližší době vracet.... celý text

Vraždy podle abecedy 1970, Agatha Christie

Alchymista 2005, Paulo Coelho

Kniha Alchymista je velice neobvyklá kniha a pro mne má nenahraditelný význam. Ptáte se proč? Občas se v životě stane, že kolem něčeho chodíte dlouhou dobu, ale za žádnou cenu si dané věci nejste schopni všimnout. Každý někdy zažil nějaké problémy či starosti, které nebyl s to vyřešit a zdály se mu nepřekonatelné. A potom se to najednou stane. Řešení se vám objeví přímo před očima a vy si uvědomíte, že nebýt vašeho zaslepení, věděli byste to už dávno. Při čtení Alchymisty jsem se cítila naprosto stejně. Zprvu jsem si neuvědomovala, co se děje, ale poté se příběh začínal tak nějak proplétat s mým osobním životem, vše začalo souviset a dávat smysl a já si začínala myšlenku celé knihy uvědomovat stále víc a víc. Díky Alchymistovi se mi otevřely oči. Díky němu jsem nalezla naději, že můj Osobní příběh není úplně ztracený. A díky němu jsem se přiblížila k pravému smyslu života. Nemusím být slepá, jako většina ostatních. Stačí sledovat znamení a věřit!... celý text

Pes baskervillský 2016, Arthur Conan Doyle

Nemůžu si stěžovat. Kniha byla velice dobrá, děj rychle utíkal, měl spád a postavy byly velmi pěkně vylíčené. Naprosto mě fascinovaly Holmesovy myšlenkové pochody a doktora Watsona prostě nemůžete nemít rádi. Musím se přiznat, že detektivky moc nečtu, ale téhle knížky opravdu nelituju. Bylo super přečíst si po dlouhé době opět něco kvalitního. Jen jsem nestrefila zrovna nejlepší překlad.... celý text

Čáry života 2017, Veronica Roth

3,5 * Musím přiznat, že jsem lehce zklamaná. Kniha nebyla špatná, ale... Postavy nebyly až tak hrozné. Líbilo se mi, že žádná z nich nebyla černobílá. Nikdo nebyl jen hodný nebo jenom špatný. Také se mi moc líbila Akosova láska k bratrovi. Děj byl předvídatelný a místy zbytečně zdlouhavý. Také mě štvalo, jak byla zápletka s Eijehem potlačovaná a nepropracovaná. A přitom to byl jediný důvod, proč jsem knihu dočetla do konce. Proč byl Akosův pohled ze 3. osoby, ale ten Cyřin z první? Občas mě to opravdu rušilo. Nemám v plánu číst druhý díl, protože jediný důvod, proč bych to dělala, by byl ten, že bych chtěla vědět, co se stalo s Eijehem. A to mi za to asi opravdu nestojí...... celý text

Chvíle před koncem 2011, Lauren Oliver

Pokud vás zajímá můj celkový dojem a nějaké doporučení, tak tady ho máte: O knížce jsem ještě dlouho dobu po přečtení uvažovala, nápad byl zajímavý, styl psaní netradiční, ale dětem mladším než 12 ji nedávejte ani do rukou. Některé věci byly opravdu zbytečné a můj celkový dojem tak jen zhoršily... Pokud se nudíte nebo se chcete o knížce dozvědět víc, tak čtěte dál! :D Jak už jsem řekla, nápad byl zajímavý, přestože ne tak úplně originální. Každopádně se mi líbila zápletka s Juliet, ta příběhu dodala vzrušení, které potřeboval... Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na autorčino používání přítomného-budoucího času. Už jsem pár takových knížek četla, ale vždycky si musím prvních 20 stránek zvykat... Co se týče postav, tak Juliet je pro mě záhadou, Rob mi byl nepříjemný už od začátku, Lindsay je prostě Lindsay a Kenta prostě nemůžete nemít rádi. Sam je velice zvláštní případ. Autorka měla v úmyslu udělat z ní mrchu a tím způsobit, že jsem jí první 4 dny naprosto nerozuměla (ten 4. den bych úplně vymazala, to už bylo opravdu trochu moc), ale v pár částech jsem měla pocit, jako by se zároveň snažila, abychom Sam pochopili nebo litovali, abychom ji neodsuzovali za její chování. Je to pěkná myšlenka, že nic není takové, jaké se nám to na první pohled zdá být, a že se každý může změnit, ale částmi to na mě působilo až trochu moc kýčovitě... Každopádně v 5., 6. a 7. dni jsem už příběh prožívala s ní. Největší pecka byl konec. Vím, že se mnoha lidem nelíbil, ale mě se líbil snad nejvíce. Moc pěkné zakončení, žádný velký Happy end, žádná srdceryvná tragédie, prostě hezký a lyrický konec. Ten zvedl moje hodnocení o hvězdičku nahoru a díky němu nad knížkou stále přemýšlím...... celý text

Zelená jako smaragd 2013, Kerstin Gier

Modrá jako safír 2012, Kerstin Gier

Mansfieldské panství 2017, Jane Austen

Knížka mě jazykově velmi obohatila a dokázala mě spolehlivě přenést do kultury 18.století. V tomto ohledu je Jane Austenová opravdu jedinečná. Zdvořilé konverzace, spousta ironie a celkové prostředí si mě ihned získaly. Přesto mě však některé věci opravdu udivily a překvapily: -Hlavní hrdinka. Fanny není jen tak obyčejnou hlavní hrdinkou. S hlavní postavou jejího charakteru, její povahy a způsobu myšlení jsem se ještě nesetkala. Přesto mi její plachost a jemnost nevadila. Bylo zajímavé sledovat svět z úplně jiného pohledu. -Děj. Co se samotného děje týče, tak se v knize nedělo vlastně skoro nic. Celý příběh byl založen jen na rozhovorech, obyčejných událostech a vývoji hlavní hrdinky. Moc mi to nevadilo, ale v některých chvílích bych opravdu ocenila, kdyby se tam alespoň něco málo stalo. -Henry Crawford. Henry na mě zapůsobil asi nejvíce. Jeho dokonale vystižený a propracovaný charakter i se všemi důsledky jeho výchovy a povahy mě ohromily. A jeho proměna na konci... Autorka si s ním opravdu vyhrála. -Konec. Konec na mě působil velmi urychleně. Styl, že v poslední kapitole se dozvíte všechno jako fakta a skutečnosti, mně zrovna moc nesedí. Celkově jsem s knihou spokojená, hodně mi přinesla, ale je taková... jiná. Musíte prostě počítat s tím, že si přečtete něco, co má obrovskou literární hodnotu, spolehlivě vám to ukáže dřívější kulturu a setkáte se s dokonale vypracovanými charaktery postav, které se během příběhu různě vyvíjejí a mění, avšak strhující děj či nějaké napětí se zde skutečně vyskytovat nebude.... celý text

Rudá jako rubín 2012, Kerstin Gier

Ach jo, já chci druhý díl! Proč je všude rozpůjčovaný? Přestože je děj poněkud jednoduchý a vyvolává mnoho nezodpovězených otázek, vůbec mi to nevadilo. Autorka má opravdu příjemný styl psaní a Gwendolyn je mi hodně sympatická. Miluju, když se hrdinka nebojí vyjádřit svůj názor, a s Gwendolyninou nešikovností to až vyvolává dojem, že se jedná o opravdového člověka, což už jsem nezažila dlouho... =D Taky musím vyzdvihnout opravdu pěknou obálku a to nejen prvního dílu. Můj celkový dojem je takový, že se nemůžu dočkat na další díly. Sice kniha neoplývá žádným jazykovým bohatstvím nebo něčím podobným, ale má v sobě něco, co vás dokáže okamžitě vtáhnout do příběhu, prožívat s hlavní hrdinkou každou chvilku a neskutečně se u toho bavit.... celý text

Třetí stříbrná kniha snů 2017, Kerstin Gier

Nevím, nevím... Liv mě opravdu zklamala. Co to mělo znamenat? Tím si to opravdu pokazila. A ten démon už mě začínal celkem unavovat. Co se týče Secrecy, tak od poloviny mi to bylo opravdu jasné. Skoro to působilo tak, jako kdyby si to autorka vymyslela teprve během psaní třetího dílu. Nebo to opravdu plánovala celou dobu? Když se na to teď dívám zpětně, tak nechápu, proč autorka nestrčila celý příběh jen do dvou dílů místo do tří. Pár částí by se vyškrtlo, něco poupravilo a zkrátilo a bylo by to. Takhle mi přišlo, že se to jen zbytečně protahuje. Ale i tak jsem ráda, že jsem celou sérii úspěšně dočetla. Nevím, jestli si ji budu pamatovat dlouho, ale každopádně to pro mě byla dobrá zkušenost. Alespoň už kolem ní nebudu v knihovně chodit a přemýšlet, jestli stojí za to si ji přečíst. :D P.S. Grayson mi ale přece jen bude chybět...... celý text

Druhá stříbrná kniha snů 2015, Kerstin Gier

No, podle mě teda trochu slabší než první díl. Ale jsem ráda, že už se to netočilo kolem toho jejich "démona". Zápletka s Miou a s její náměsíčností byla mnohem lepší než nějaký démon. Jen mě mrzelo, že jsem měla během čtení pocit, že se tam pořádně nic neděje. Až na konci děj nabral pořádný spád, až jsem zadržovala dech. Co se týče Liv a Henryho, tak se musím přiznat, že jsem měla Henryho už od prvního dílu celkem ráda. Proto mě trochu zasáhla ta událost s paní B a ty jeho řeči o tom, že sen je něco jiného než skutečnost. V té chvíli jsem Liv naprosto chápala (a to se mi poslední dobou u hlavních hrdinek nestává zrovna často...). Takže pokud hledáte něco, u čeho budete moct vypnout (a možná se i trošku bát), tak je tato kniha dělaná přímo pro vás. Já jen doufám, že se autorce podaří třetím dílem celou trilogii úspěšně uzavřít. No, uvidíme.... P.S. Mám takový nápad ohledně Secrecy. Jsem zvědavá, co se z toho vyklube!... celý text

První stříbrná kniha snů 2014, Kerstin Gier

Knížku hodnotím spíš jako takovou oddechovku, kterou nedoporučuji číst před spaním. :D Děj byl opravdu originální. Nedostatkem fantazie autorka rozhodně netrpí. A jak samotný příběh, tak i to, jak byl napsaný, jasně ukazuje, že si Kerstin psaní a vymýšlení opravdu užila. Některé pasáže jsem si naprosto oblíbila a po přečtení jsem se k nim ještě jednou vracela, jiné mě v noci nenechávaly spát. Zas takové tajemno jsem nečekala... Řekla bych, že postavy se autorce povedly. Liv se dala vystát, Mia je prostě super a Graysona bych chtěla za staršího bráchu. Taky se mi líbila Secrecy, přestože nevím, kdo by to mohl být. To byl zajímavý nápad. Celkově to nebyla žádná velká bomba, ale nebylo to ani zlé. Čtení jsem si celkem užila, ale myslím, že dlouho si tuhle knížku pamatovat nebudu.... celý text

První 2015, Kiera Cass

Hamlet 2009, William Shakespeare

Elita 2015, Kiera Cass

(Může obsahovat malé spoilery) Ach jo! Mám opravdu velkou chuť do něčeho praštit! U svého komentáře k 1.dílu jsem se zaměřila hlavně na to, že děj byl hodně předvídatelný a průhledný. Čekala jsem, že i další díly budou takové a nemýlila jsem se. V knize se z velké části nic nedělo, občas jsem se přistihla, že přeskakuji řádky a hledám, kdy tam konečně o něco půjde. Dočkala jsem se asi dvakrát. Možná se na základě mých výše uvedených slov může zdát, že děj byl nejslabší stránkou celé knížky. Ne, bohužel ne. Myslím, že nic na světě snad už nemůže překonat nelogické a opravdu otravné chovaní některých postav. AMERICA: Naše naprosto "dokonalá" hrdinka, jejíž největší dilema spočívá v tom, že se o ni ucházejí dva muži a ona neví, kterého má vlastně radši. Takže místo toho, abyste si užili nějakou romantickou chvilku, kterou zrovna s jedním z nich prožívá, se jen bijete do čela a máte chuť vytrhat všechny stránky, roztrhat je na malilinkaté kousíčky a spálit je i s hlavní hrdinkou na popel, protože ona prostě chce jednou toho, poté zase tamtoho a nakonec zase toho prvního. Co to má jako být??????? Ale abych nebyla jen negativní, tak se jí musí uznat, že má kuráž, umí si stát za svým názorem a je skvělou kamarádkou. Ta scéna u bičování mě opravdu dojala. MAXON: Jak o něm bylo řečeno, je to "ztělesnění veškerého dobra". Princ Maxon je jednou z těch přijatelných postav. Není pochyb, že je to opravdu hrdina a má srdce na pravém místě. Taky se mu musí nechat, že je opravdu velký romantik. Ale i tak se mi občas jeho chování nelíbilo, hlavně co se týče ostatních dívek z Elity. ASPEN: Aspen je prostě Aspen, je hrdý a statečný, ale moc jsem ho teda nemusela. CELESTA: Namyšlený spratek! KRISS: Celkem sympatická, ale kvůli Maxonovi nepatří mezi mé oblíbence. MARLEE: Opravdu jedna z mých nejoblíbenějších postav (společně s May). KRÁL: Nemám ho ráda! KRÁLOVNA: Je milá a spravedlivá. Konečně někdo, kdo umí logicky uvažovat. Avšak mou nejoblíbenější postavou je rebelská dívka z lesa. Sice tam vystupuje sotva dvě minuty, ale i za tu krátkou dobu si dokázala získat mou náklonnost. Knížka má samozřejmě i své silnější stránky. Má kouzelnou atmosféru, dobře se čte a je i celkem promyšlená. Ale opravdu nechápu, proč ji všichni tak zbožňují. Copak nikdo nevidí, jak je hlavní hrdinka hloupá a jak je celý děj vlastně jeden velký kýč? Lidi, kam jste dali oči?!... celý text

Selekce 2014, Kiera Cass

Štve mě, že je tahle kniha tak přechvalovaná. Kdybych o tom pořád neslyšela někoho mluvit a vynášet ji až do nebes, možná bych si ji užila víc. Přesto se pokusím ji zhodnotit spravedlivě. Děj byl hrozně průhledný. Ještě než jsem začala číst, byla jsem seznámena s tím, co je to Selekce. To mi stačilo k tomu, abych dopředu odhadla obsah příběhu, hlavní zápletku a samotný konec. A protože v příběhu nebyly nějaké velké dějové zvraty, můj odhad byl až neuvěřitelně přesný. Přesto mě však čtení nenudilo. Mnohokrát jsem se neudržela a vyprskla jsem smíchy, v některých pasážích jsem až zadržovala dech a párkrát jsem se přistihla, že na příběh myslím, i když jsem zrovna nečetla. Možná za to může příjemný styl psaní, možná kouzelná atmosféra knihy. Ať je to tak nebo tak, knihu jsem si celkem užila, přestože jsem věděla, jak to celé dopadne. Z postav mám nejraději Maxona. Je hodný, laskavý, trpělivý a mně osobně opravdu sympatický. Dovedu si představit, že takový člověk opravdu existuje. K Americe se raději vyjadřovat nebudu, jen si nedovolím nepodotknout, že hlavních postav ve stylu "dokonalých hrdinů" mám už celkem plné zuby. Na závěr si to dovolím shrnout. Knížka je pěkná, má své osobní kouzlo, ale podle mého názoru si nezaslouží takovou chválu, jakou sklízí.... celý text

Zlodějka knih 2013, Markus Zusak