Elen telemna komentáře u knih

Miluji tu knihu! A čím více nad ní přemýšlím, tím více si uvědomuji, jak dokonalá je. Smekám, smekám, smekám!

22 08.02.2021

Jako jo. Bylo to pěkné.
Některé části se mi opravdu líbily. Autorovi se podařilo skvěle zachytit tu temnou a prázdnou atmosféru a v některých momentech mi až běhal mráz po zádech.
Ale bohužel jsem v knize nalezla i poněkud slabší pasáže, kdy místo toho, aby se čtenář vezl na pracně vydobyté vlně napětí, se člověku chce jen spát a není si jist, zda pořád čte tentýž příběh.
Celkově mám z knihu velmi smíšené pocity. Ano, číst se to dalo, ale že bych z ní byla nějak zvlášť nadšená, to opravdu říct nemůžu.

5 08.02.2021

Miluji filmové zpracování, takže pro mě to bylo takové krátké oddechové počtení. Pohladí na duši, potěší, vyčaruje úsměv na tváři a dovolí vám odškrtnout si další knihu na seznamu maturitní četby. ;D

6 31.12.2020

Já chci další díl! A to hned! Skvělý příběh, úžasně vymyšlený svět, velmi dobré dílo. Bohužel se však nemůžu zbavit dojmu, že mu k dokonalosti stále něco chybí. Možná za to může příliš velké nadšení z prvního dílu, ale celkově mě kniha trošičku zklamala.
Připadalo mi, že autorka nezvládla udržet celkové napětí a některé záhady a události, které by dle mého názoru měly pořádně vyvrcholit a konečně začít dávat smysl, nám prostě jen tak naservírovala pod nos. Velká škoda...
Zároveň mám trochu strach, jakým směrem se bude vyvíjet chování hlavní hrdinky. V prvním díle mi byla Ilan opavdu sympatická a byla jsem nadšená, že jsem po dlouhé době nalezla moderní fantasy knihu, ve které jsem neměla každou chvíli chuť dát hlavní hrdince pěstí. Druhý díl však téměř vše nekompromisně smetl ze stolu a mnohé sympatie nahradila mnou při čtení tak často použivaná věta: "Buď už, prosím, konečně zticha." Proto jsem velmi zvědavá, jak se s jejím charakterem autorka ve třetím dílu popere.

10 31.12.2020

Jsem nadšená! Kniha mě opravdu příjemně překvapila. Poutavý děj, sympatické postavy (včetně hlavní hrdinky), fascinující a dobře promyšlený svět a skvěle navazující souvislosti. Nejedná se o žádnou další tuctovou fantasy s nemožnou hlavní hrdinkou a naivním dějem. Paní Stehlíková posunula laďku na úplně jiný level a svým psaním si získala můj velký obdiv. Těším se na další díl!

13 30.08.2020

Musím přiznat, že jsem trochu zklamaná. Možná si za své zklamání můžu sama, když jsem před čtením opět upadla do toho známého naivního stavu "očekávání" a vytvořila si střípky vlastních předpokladů, o čem kniha asi bude, ale i přesto se nemůžu ubránit pocitu lítosti a nedůvěřivosti.
Kniha má velice zajímavý námět, který vážně oceňuji. Černooká je opravdu jedinečná. Celý příběh mi však z nějakého důvodu připadá až příiš nereálný. Možná za to může nesympatická hlavní hrdinka, možná autorčin styl psaní. Každopádně ve mně kniha nezanechala téměř žádnou emoci, což je opravdu veliká škoda. Ze stránek na mě dýchá vůně nedostatečně využitého potenciálu.
Nejkladněji hodnotím prolog a epilog. Zde mě autorka přesvědčila, že si zaslouží označení spisovatelky. Jen je škoda, že se jí ten duch, atmosféra a pocit, že vás ze stínů pozorují dvě temné oči, nepodařili zachovat po celou dobu vyprávění.
3,5*

2 30.08.2020

Přestože jsem po knize sáhla hlavně kvůli povinné četbě a nevěděla jsem, co bych od ní měla očekávat, Oscar Wilde mě přesvědčil, že autory, jako je on, svět opravdu potřebuje.
Obraz Doriana Graye je odrazem světa, lidské duše a lidí, které každodenně potkáváme. Dílo vás doslova nutí k zamyšlení a nedává vám pokoj ani dlouhou dobu po jeho přečtení. Dokonce mám dojem, že čím více se začínám pořádně rozhlížet kolem sebe, tím častěji mi v mysli vyskakují jednotlivé úryvky a pasáže. Začínám mezi svými blízkými rozeznávat tváře výmluvného Lorda Henryho, starostlivého Basila či zprvu naprosto čistého a nevinného Doriana Graye. Uvědomuji si, jak může prostá poznámka zapůsobit na cizí duši a jak jsou slova nebezpečnou zbraní.
Kniha Obraz Doriana Graye si v mém srdci rozhodně našla své místo. Provází mě mými dny a nechává mě nahlédnout na věci z úplně jiného úhlu pohledu. A nebudu vám lhát, sama se trošku děsím toho, co všechno mi při mém životním putování ještě odkryje.

13 15.08.2020

Nemám komedie příliš v lásce, málokdy narazím na někoho, kdo má podobný smysl pro humor, ale tohle bylo opravdu dokonalé! Nemám k tomu co dodat.

1 11.04.2020

Klasická austenovka, která potěší a neurazí.
Při debatách na téma právě této knihy jsem zjistila, že se autorka musí potýkat s jednou obrovskou nevýhodou. Ona zkrátka umí psát. Všichni to o ní vědí a všichni to od ní očekávají. A kvůli tomu mnoho lidí zapomíná, že psát jako Jane Austenová zvládne jen malá hrstka lidí. Ona je výjimečná, její díla jsou výjimečná.
Teoreticky bych se mohla přidat k těm, kteří tvrdí, že čekali něco jiného. Teoreticky bych mohla knihu smutně zavřít a přihodit ji na hromadu všedních příběhů, které po nějaké době zapomenu a už se k nim nevrátím. Tohle já ale neudělám. Proč? Protože ta kniha je prvotřídní. Kniha s dokonale propracovanými postavami, které si po celou dobu dění zachovávají svůj charakter. Příběh s takovou dávkou vtipu a ironie, že se při pomyšlení na některé pasáže chvěju ještě nyní. Vyprávění tak inspirativní, že jej nebudete schopni dostat ještě dlouho dobu po přečtení z hlavy.
Tak proč? Proč se tak často setkávám s lidmi, kteří toto dílo odsuzují? Může za to netradiční postavení a povaha hlavní hrdinky? Nedostatek zajímavých pasáží? Nebo zklamáné očekávání další Pýchy a předsudku, kdy na nás tentokrát autorka ukázala dlouhý nos a navzdory našemu přání vytvořila zcela nové, originální a jedinečné dílo?

Vraťte mi ty čtyři hodiny mého života!
Knihu jsem nedočetla. Vím, že v tom případě nemám právo ji soudit, ale i přesto si nedovolím neutrousit několik poznámek.
V knížce (nebo alespoň v prvních dvou třetinách) se téměř nic nedělo. Scény byly nezajímavé a zbytečně zdlouhavé, v ději se nenacházelo nic, co by ve mně vyvolalo jakékoliv emoce.
Dílo na mě působilo nepromyšleně a amatérsky. Vyskytovala se v něm vůbec nějaká morální myšlenka nebo něco, co by si člověk mohl odnést? Pokud ano, tak jsem buďto opravdu nepozorným čtenářem, nebo má autorka neuvěřitelný talent na psaní "překvapivých konců".

Samotný nápad by nemusel být úplně špatný, ale podání a zpracování mi opravdu nevyhovovalo. Postavy byly bledé a nesympatické, příběh se nesmírně táhl a něco jako morálka či dobré chování se autorčiným hrdinům úspěšně vyhýbalo, ať už se ocitli v jakékoliv situaci. Jsem opravdu zklamaná.

Ke knížce jsem již ze začátku přistupovala s jistou obezřetností, neboť v mém okolí sklízela spoustu chvály, a v podobných případech jsem se už mnohokrát musela potýkat se zklamáním. To jsem však nevěděla, co mě čeká, až otevřu desky.
Tyto obyčejné desky totiž ukrývaly příběh. Krutý, nelítostný, plný silných momentů a pocitů, sebepřijetí, lásky a nedostatku lidskosti. Příběh, při jehož čtení muselo jít vše ostatní stranou. Vývoj hlavní hrdinky mi nedovoloval spát, její vnitřní bouře mi braly dech. Ano, kniha se nemůže rovnat ani Čapkovi, Tolkienovi, Rowlingové nebo Lewisovi, ale svou hloubkou a podáním značně převyšuje své vrstevníky, knihy pro náctileté.
Nevěřila jsem, že je něco takového možné. Že je někdo něčeho podobného vůbec schopen. Příběhy pro teenagery si u mě vydobyly takovou pověst, že u každé další knihy jen protáčím oči. Ale S. J. Kincaid mi svým dílem vytřela zrak. A i přes pár nedostatků ukázala, že lze i v dnešní době pro aktuální čtenáře mého věku napsat příběh, který má duši. Smekám!

4 30.12.2019

Láska, nenávist, pomsta. Vyhnanství, bolest, smrt. Boj tří různých království, intriky a zrada. Nešťastný osud, krutá minulost, zlomené srdce. Naděje, odvaha, ztráta, oběť a hlavní hrdinka s podivným darem, která jako jediná může tuto bouři utišit.
Jistě mi musíte dát za pravdu, že takových knih jsou na světě tisíce a tisíce.

Příběh se velice dobře četl, párkrát jsem se přistihla, že na hlavní postavy myslím, přestože k tomu nebyla zrovna vhodná chvíle, a autorka si s knihou jistě pohrála, jak nejlépe dovedla. Přesto jsem trochu zklamaná. Kam se vytratila ta originalita, ten potenciál prvního dílu? Kniha je jistě dobře napsaná, ale neobsahuje nic, nad čím by se čtenář alespoň na chvíli pozastavil. Neskrývá v sobě žádnou pořádnou myšlenku, něco, co člověka nějakým způsobem nadchne nebo zarazí, něco, co ve vás zůstane, přestože jste už dočetli poslední stránky a zaklapli desky.
V tomto pocitu neoriginality a tuctovosti děje mě však naprosto utvrdil až samotný konec, kdy autorka podlehla tomu tak známému dívčímu nutkání a spárovala každého, komu se v prvních dílech v lásce příliš nedařilo.
Celkově však nemůžu knihu hodnotit nijak špatně, protože paní Pearson umí psát tak, že se vám během čtení krátí dech a neumíte se od jejích knih ani na chvíli odpoutat. Škoda jen, že knihu kvůli již tak často používanému námětu, celkovému ději a atmosféře musím zařadit mezi řadu dalších desítek téměř stejných a snadno zaměnitelných děl.
3,5*

25.10.2019

Je tak snadné udělat si o někom názor dříve, než mu vůbec dáte šanci jakkoliv se projevit. Je až primitivně lehké zamilovat si či odsoudit člověka jen na základě vlastních předsudků a dedukcí. A je tak běžné, že když nás jednoho dne konečně ten proud pravdivých informací udeří a my se na věc podíváme z toho správného úhlu, naše skálopevné přesvědčení se často sesype jako domeček z karet.
Autorka si v knize vyloženě pohrává se čtenářovou myslí a představivostí. Nutí nás k vytváření předsudků a ve skrytosti se tiše pousmívá nad naším slepým tápáním ve tmě. Díky tomuto netradičnímu a velice atraktivnímu triku nabral příběh úplně jiný rozměr a stoupl z kategorie pouhých pokusů o zajímavé a povedené dílo do skupiny knih, které si sice příliš dlouho pamatovat nebudete, ale které v sobě skrývají určitý potenciál a charakter.

3 23.10.2019

Ať už jsem od knihy čekala cokoliv, tohle tedy rozhodně ne...
První stránky jsem četla s přesvědčením, že držím v rukou naivní knihu pro náctileté dívky. Avšak po přečtení prvních kapitol jsem musela uznat své předsudky za mylné. Příběh není vůbec takový, jaký byste očekávali, je plný tajemna, podezírání a nebezpečného vyšetřování, a už po pár stránkách jste ihned vtaženi do jeho netradiční detektivní atmosféry.
Myšlenka je sama o sobě velice zajímavá, a přestože by se určitě dala zpracovat i líp, autorka si s ní snažila pohrát a vyždímat z jejího potenciálu co nejvíce.
Co však musím vytknout, je konec. Jako by autorka neměla dostatek času na to, pořádně si ho promyslet. Během pouhých dvou kapitol jste najednou zahlceni tolika nesrovnalostmi a nelogičnostmi, že vám pocit zmatku a nechápavosti dá málem zapomenout na celý zbytek příběhu.

1 17.09.2019

Páni, to je tak chytré, až mám pocit, že v mé hlavě dojde v nejbližší době k šílené explozi!
Musím se přiznat, že zprvu mě kniha příliš nezaujala a mnohdy jsem se ke čtení musela nutit. Ale jakmile jednou prolomíte tu barikádu, která dělí vaši naivní vizi světa od Čapkova opovržlivého pohledu na lidskou pýchu a mocichtivost, už není cesty zpět.
Kdekdo by mohl tvrdit, že příběh je až příliš nereálný a antiutopický a autor se jen snažil představit lidstvo v co nejhorším světle. Hloupí jsou ti, kteří berou poselství knihy na lehkou váhu! Karel Čapek už tehdy dobře prohlédl chamtivost a sobectví lidských srdcí a jeho dílo je tak nadčasové a zároveň tak aktuální, až mi z toho běhá mráz po zádech.

6 27.08.2019

Jsem opravdu zklamaná. Jako hudebnice a člověk, který miluje hudbu, jsem se do knihy pustila s nadšením a plna nedočkavosti. O to větší a bolestnější bylo však mé rozčarování, když jsem se po pouhých třech stránkách zarazila s otázkou: Co to má zase být?
Z knihy vyzařuje velká síla a potenciál, myšlenka byla opravdu nápaditá, ale jakoby ji autorka uchopila za špatný konec. Příběh na mě působil mdlím dojmem, děj se odehrával za jakousi nepropustnou clonou a já se přes ni neuměla dostat, aby se mě kniha mohla jakýmkoliv nepatrným způsobem dotknout a cokoliv svého ve mně zanechat. Musím proto bohužel souhlasit s názorem, že kvůli špatnému zpracování ať už sebevíc dobrého nápadu kniha působí odbytě a nepromyšleně.
Naopak jsem ráda, že se autorka pustila do příběhu s hudební tematikou, protože díky tomu jej nakonec nehodnotím tak špatně. Vyprávění to dodalo lesk a milý nádech. Nemluvě o tom, že knih, kde hraje hudba nějakou roli, pro tuto věkovou kategorii opravdu moc není...

3 11.08.2019

Pěkné, milé, naivní.
Příběh je jednoduchý, lehce čtivý a hodně předvídatelný. Hlavní myšlenka byla zřetelná a zajímavá, postavy nebyly tak špatné a celkově nejsem z knihy zklamaná, ale ani nijak zvlášť nadšená...
3,5*

07.07.2019

Poutavý příběh, který vás nenechá vydechnout, a kouzelná tajemná atmosféra snášející se nad starými prkny francouzské opery!
Kniha přináší nezapomenutelný zážitek plný napětí, lásky a tiché hudby, která se vloudí čtenáři do mysli, aniž by si uvědomil, odkud se vůbec vzala. Už po pár stránkách jste zatáhnuti do těch nejtemnějších koutů záhadné opery a nezbývá vám nic jiného, než tiše a ve skrytosti pozorovat neuvěřitelnou hudební tragédii.
Fantóm opery je jedním z nejkrásnějších příběhů, který jsem kdy slyšela. A vy, kteří nechápete, zřejmě nemáte svou duši dostatečně otevřenou. Jinak byste slyšeli tu líbeznou melodii, ten téměř neslyšný hlas Anděla hudby!

10 04.07.2019

Místy zbytečně zdlouhavé, ale čekala jsem to mnohem horší.
Myslím, že o kvalitě se zde bavit nemusíme, ta je nepřehlédnutelná. Jsem tak ráda, že existují takové knihy, jako jsou třeba právě tyto ověřené klasiky, protože dnešní literatura pro čtenáře mého věku se téměř nedá číst.
Děj byl trošku předvídatelný, ale upřímně jsem nic jiného ani neočekávala. Naopak jsem byla překvapena, jak snadno se kniha četla a jak jednoduché bylo nechat se unášet do dálek blat a starého Londýna.
Postavy byly pečlivě vykresleny a věřila jsem jim každé slovo. Herberta a Joa jsem si zamilovala ihned, naopak Pip si mou přízeň musel tvrdě vybojovat.

Přestože knihu nehodnotím jako zrovna nejlepší kousek z mé knihovny, bylo opravdu příjemné ponořit se do krás našeho jazyka a seznámit se s lidmi, kteří by v reálném světě mohli opravdu někde existovat.

2 17.06.2019

Nepochybuji o tom, že se jedná o jednu z nejlepších detektivek, která kdy byla napsána. Napětí, vzájemné podezírání, noční můry a výčitky svědomí, nedůvěra, tajemná atmosféra a strašidelná stále se opakující dětská říkanka, to vše působí na čtenáře naprosto ohromujícím dojmem.
Přesto jsem trošku zklamaná. Z nějakého důvodu jsem se nedokázala do příběhu dostat natolik, jak by to bylo možné. Může za to snad skutečnost, že jsem byla s dějem seznámena dopředu? Nebo jsem to četla ve špatném období? Ať je důvodem cokoliv, velice mě mrzí, že mě ta nejistá a napjatá atmosféra minula. Mám takový dojem, že jsem přišla o jeden z nejlepších zážitků v dějinách mé čtecí kariéry.

5 03.05.2019