Elen telemna
přečtené 252
Elita
2015,
Kiera Cass
(Může obsahovat malé spoilery) Ach jo! Mám opravdu velkou chuť do něčeho praštit! U svého komentáře k 1.dílu jsem se zaměřila hlavně na to, že děj byl hodně předvídatelný a průhledný. Čekala jsem, že i další díly budou takové a nemýlila jsem se. V knize se z velké části nic nedělo, občas jsem se přistihla, že přeskakuji řádky a hledám, kdy tam konečně o něco půjde. Dočkala jsem se asi dvakrát. Možná se na základě mých výše uvedených slov může zdát, že děj byl nejslabší stránkou celé knížky. Ne, bohužel ne. Myslím, že nic na světě snad už nemůže překonat nelogické a opravdu otravné chovaní některých postav. AMERICA: Naše naprosto "dokonalá" hrdinka, jejíž největší dilema spočívá v tom, že se o ni ucházejí dva muži a ona neví, kterého má vlastně radši. Takže místo toho, abyste si užili nějakou romantickou chvilku, kterou zrovna s jedním z nich prožívá, se jen bijete do čela a máte chuť vytrhat všechny stránky, roztrhat je na malilinkaté kousíčky a spálit je i s hlavní hrdinkou na popel, protože ona prostě chce jednou toho, poté zase tamtoho a nakonec zase toho prvního. Co to má jako být??????? Ale abych nebyla jen negativní, tak se jí musí uznat, že má kuráž, umí si stát za svým názorem a je skvělou kamarádkou. Ta scéna u bičování mě opravdu dojala. MAXON: Jak o něm bylo řečeno, je to "ztělesnění veškerého dobra". Princ Maxon je jednou z těch přijatelných postav. Není pochyb, že je to opravdu hrdina a má srdce na pravém místě. Taky se mu musí nechat, že je opravdu velký romantik. Ale i tak se mi občas jeho chování nelíbilo, hlavně co se týče ostatních dívek z Elity. ASPEN: Aspen je prostě Aspen, je hrdý a statečný, ale moc jsem ho teda nemusela. CELESTA: Namyšlený spratek! KRISS: Celkem sympatická, ale kvůli Maxonovi nepatří mezi mé oblíbence. MARLEE: Opravdu jedna z mých nejoblíbenějších postav (společně s May). KRÁL: Nemám ho ráda! KRÁLOVNA: Je milá a spravedlivá. Konečně někdo, kdo umí logicky uvažovat. Avšak mou nejoblíbenější postavou je rebelská dívka z lesa. Sice tam vystupuje sotva dvě minuty, ale i za tu krátkou dobu si dokázala získat mou náklonnost. Knížka má samozřejmě i své silnější stránky. Má kouzelnou atmosféru, dobře se čte a je i celkem promyšlená. Ale opravdu nechápu, proč ji všichni tak zbožňují. Copak nikdo nevidí, jak je hlavní hrdinka hloupá a jak je celý děj vlastně jeden velký kýč? Lidi, kam jste dali oči?!... celý text
Selekce
2014,
Kiera Cass
Štve mě, že je tahle kniha tak přechvalovaná. Kdybych o tom pořád neslyšela někoho mluvit a vynášet ji až do nebes, možná bych si ji užila víc. Přesto se pokusím ji zhodnotit spravedlivě. Děj byl hrozně průhledný. Ještě než jsem začala číst, byla jsem seznámena s tím, co je to Selekce. To mi stačilo k tomu, abych dopředu odhadla obsah příběhu, hlavní zápletku a samotný konec. A protože v příběhu nebyly nějaké velké dějové zvraty, můj odhad byl až neuvěřitelně přesný. Přesto mě však čtení nenudilo. Mnohokrát jsem se neudržela a vyprskla jsem smíchy, v některých pasážích jsem až zadržovala dech a párkrát jsem se přistihla, že na příběh myslím, i když jsem zrovna nečetla. Možná za to může příjemný styl psaní, možná kouzelná atmosféra knihy. Ať je to tak nebo tak, knihu jsem si celkem užila, přestože jsem věděla, jak to celé dopadne. Z postav mám nejraději Maxona. Je hodný, laskavý, trpělivý a mně osobně opravdu sympatický. Dovedu si představit, že takový člověk opravdu existuje. K Americe se raději vyjadřovat nebudu, jen si nedovolím nepodotknout, že hlavních postav ve stylu "dokonalých hrdinů" mám už celkem plné zuby. Na závěr si to dovolím shrnout. Knížka je pěkná, má své osobní kouzlo, ale podle mého názoru si nezaslouží takovou chválu, jakou sklízí.... celý text
Prázdniny s kouzelným deníkem
2013,
Stefanie Dörr
Knížku jsem dostala minulý rok od sestry a teprve teď jsem se odhodlala si ji přečíst. Potřebovala jsem něco opravdu hodně oddechového, u čeho bych nemusela vůbec přemýšlet. A tohle neminulo mé přání. Kniha je celkem příjemně napsaná. Za pár hodin jsem ji měla přečtenou. Jen mě občas štvaly pravopisné překlepy, ale ty už se vyskytují snad ve všech novějších knížkách. Děj byl přesně takový, jako jsem očekávala. Hlavní hrdinka puberťačka, dále pak její kámoška a samozřejmě nesmí chybět okouzlující mladý kluk. V samotném příběhu jsem postrádala nějaké dobrodružství a adrenalin. To není vůbec vzrušující, když si všechny trable postavy vyřešily tak, že si napsaly, co si přejí, a ono se to zázrakem splnilo! To má být napínavé? Takhle tam hlavní "hrdinky" vůbec nic nedělaly. Z mého pohledu to všechno zachránil Tobi a zápletka s jeho šikanou. To bylo asi ze všeho nejzajímavější a taky by se tam dala vyhrabat i nějaká ta myšlenka. Celkově jsem za knížku vděčná, protože to byla přesně ta oddechovka, kterou jsem potřebovala - občas mozek postrádající postavy, děj stále na jedné vlně a prázdninová láska. Cool! ;D... celý text
Princ a chuďas
2015,
Mark Twain (p)
Ke knížce jsem se dostala jen díky tomu, že jsem ji dostala. Jinak by mě asi ani nenapadlo si ji někdy přečíst. Zajímavé, o kolik může člověk přijít jen díky svým předsudkům. Do čtení jsem se pustila s tím, že si přečtu něco pěkného na zrelaxování. A kniha naprosto splnila mé očekávání. Děj byl milý a jednoduchý, postavy věrné a celkově se mi četlo docela příjemně. Nejvíce se mi asi líbil Hendon. Jeho něžnost a laskavost k malému králi mě až dojaly. Kéž by měli všichni takové srdce... Zaujala mě pravdivá historická fakta, která se v knize mnohokrát vyskytla. Dodalo to prostému ději na zajímavosti. Co bych asi tak chtěla nejvíce zdůraznit, je myšlenka knížky. Příběh o princi a chuďasovi, kteří si vymění své role, asi většina lidí zná a každý si může domyslet, v čem se bude skrývat hlavní poselství. "Každý by měl být vděčný za to, co má." Trošku mě mrzí, že si s touto myšlenkou autor více nepohrál. Kdyby byl příběh psán pro to, aby předal tuto myšlenku (která se při tomto tématu tak nabízí), byl by mi mnohem vzácnější. Takto knihu zařazuji spíše mezi knihy pro mladší čtenáře. Škoda, dalo se z toho dostat více. Celkově jsem s knížkou spokojená, splnila to, co splnit měla.... celý text
Na dvoře Alexandrově
2017,
Sophie De Mullenheim
Moc hezké pokračování. Ani tentokrát mě autorka nezklamala. Musím uznat, že vzpomínky Élisabeth z Naděje byly ještě poutavější a zajímavější než v předchozím díle. Jsem neskutečně ráda za Dimitrije. Znám lidi, kterým zrovna nepadl do oka, ale já ho mám ze všech hlavních postav nejraději. Má v sobě právě tu jiskru, kterou Teofil postrádá. V prvním díle mě fascinovalo, jak se život Charlotte propojuje s životem Emílie. Teď se však děje něco jiného, neboť se životy Élisabeth a Konstancie propojují s tím mým. Jsem autorce neskutečně vděčná za všechny její knihy, neboť mi jsou oporou a pomocí v duchovním i normálním životě. V prvním díle jsem si uvědomila, že Pán je stále s námi a vždy ho můžeme poprosit o pomoc. Prohloubila se mi tak má víra. S druhým dílem jsem se naučila důvěřovat a snášet těžkosti s úsměvem. A třetí díl jako by byl napsán právě pro mě. Už dlouhou dobu uvažuji, jakým směrem se mám v životě dát. Stále se modlím, ale stále se nacházím v nejistotě. Nevím, kam mě Bůh volá. Vědomí, že Konstancie to měla stejné, a její úvahy a rozhodnutí mi moc pomáhají. Je pravda, že Sophie De Mullenheim se asi nikdy nestane světoznámou uznávanou autorkou, a že její knihu nebudou na prvních místech v žebříčku nejoblíbenějších knih. Ale to přeci není vůbec důležité. Tomu, co mi její knihy daly, se jen tak nějaká kniha nevyrovná. Ještě se mi nestalo, že by mi nějaká kniha tak promlouvala do života. Díky ní jsem se změnila. Díky ní jsem začala důvěřovat. Díky ní vím, že nejsem sama. A díky ní je pro mě jednoduší rozhodovat se. Děkuji Sophie De Mullenheim! Moc vám děkuji!... celý text
Kde jsi, Élisabeth?
2015,
Sophie De Mullenheim
Druhý díl mě ani zdaleka nezklamal. Élisabeth mi byla stejně sympatická jako Charlotte a její příběh byl také stejně vzrušující. Děj byl bohatší než v 1. díle a nabíral větší spád. Místy jsem až zatajovala dech, jak jsem byla napjatá, co se bude dít dál. Jen jsem trochu zklamaná z Teofila. V prvním díle jsem z něho byla nadšená, avšak teď už mi není tak sympatický, jako býval. Nevím proč, ale připadá mi, jako by v něm pohasla jakási jiskra, která mě na něm v jedničce tolik zaujala... Zato Konstancii mám den ode dne radši. Její veselá a hravá povaha, dobrota a obětavost na mě dělají velký dojem. V knížce se opět vyskytovalo mnoho pěkných myšlenek a úvah, které mi hodně daly. Je těžké napsat knihu, je těžší napsat knihu, kterou si lidé zapamatují. Ale nejtěžší je napsat knihu, kterou si i po nějaké době opět rádi otevřete, zavzpomínáte na ni a přemýšlíte o poselství, které se v ní vyskytuje. A přesně takovou knihu se podařilo autorce napsat a za to si zaslouží uznání.... celý text
Podepsána Charlotte
2013,
Sophie De Mullenheim
S knihou jsem velice spokojená. Ze začátku jsem si nemohla zvyknout na autorčin styl psaní, ale později jsem se do toho dostala a četlo se mi docela příjemně. Líbilo se mi propojení mezi životem Emílie a životem Charlotte. Nápad s dopisy je velmi zajímavý a originální. Nikdy jsem nic podobného nečetla. Hrozně jsem si oblíbila Charlotte, její odvahu, víru a odevzdanost Bohu,... Chtěla bych být jako ona. Moc se mi líbily krásné myšlenky, které se nacházely snad na každé stránce, a také celkové poselství.... celý text
