Ellile
přečtené 182
Barva kouzel
1993,
Terry Pratchett
Musím se přiznat, že mi trvalo celkem dlouho, než jsem se do knihy opravdu začetla. S fantasy nemám moc zkušeností, ale toto mi přišlo jako něco ve stylu „fantasy-komedie“. Oceňuji především propracovanost detailů v knize a nejvíce mě pobavily různé drobnosti, kterými autor odkazoval na realitu. Není to kniha, ve které byste měli hledat nějaké hlubší moudro, ale k odreagování a pobavení se bude hodit.... celý text
1984
2020,
George Orwell (p)
Děsivé. Je děsivé, když si uvědomíte, že Orwell napsal knihu už v roce 1947…a co se v historii událo poté, jak je možné, že tak přesně odhadl vývoj událostí? Je děsivé, když si knížku čtete s pocitem, že je to situace zahnaná do extrému, ale přesto si plně uvědomujete, že naprosto nereálné to také není. Tuto knihu by si měl přečíst každý, kdo nadává na dobu, ve které žijeme…ta má samozřejmě spoustu nedostatků a hodně věcí nás štve, ale už jenom fakt, že si můžeme myslet a říkat takové věci nahlas, je přece úžasný. Kniha má spoustu zajímavých myšlenek, které jsou dnes víc než aktuální. Díky tomu se řadí mezi knihy, které není škoda vzít do ruky opětovně a stále v ní odkrývat nové vrstvy. Také bych vyzdvihla jeho práci s jazykem, např. pojem Velký bratr už je v současnosti vryt do širšího povědomí veřejnosti.... celý text
Kafka na pobřeží
2010,
Haruki Murakami
Vždycky jsem se považovala za čtenáře, který dokáže v knize odkrývat různé vrstvy a většinou chápe myšlenku, kterou chtěl autor vyjádřit. U této knihy, pokud se oprostím čistě od dějové linie, si nejsem jistá, jestli jsem pochopila alespoň polovinu. Kafka na pobřeží je kniha, kterou si s odstupem času „budu muset“ přečíst znovu, nyní mám ohledně ní velmi rozporuplné pocity. Už během četby jsem měla chvíle, kdy mě strašně bavila, ale také chvíle, kdy mě neskutečně „otravovala“. Ale rozhodně to není kniha, u které bych do týdne zapomněla, že jsem ji četla…něco ve vás zanechá. „Osud je občas jako menší písečná bouře, co bez ustání mění svůj směr. Ty se jí snažíš utéct, a tak změníš směr. Ale jakmile to uděláš, bouře změní směr s tebou. Zkusíš to ještě jednou, ale výsledek je stejný. Ať to zkoušíš kolikrát chceš, pořád se to opakuje, jakoby to s tebou sama smrtka tancovala svůj zlověstný tanec před úsvitem. Protože ta bouře není něco, co k tobě jen tak přišlo odněkud zdaleka. Ta bouře totiž, to jsi ty sám. Máš ji v sobě. A proto jediné co ti nakonec zbude, je zamířit přímo do ní, zacpat si pevně oči i uši, aby se ti do nich nedostal písek, a krok za krokem se snažit projít na druhou stranu. V té bouři neexistuje slunce, ani měsíc, ani směr, a někdy ani normální čas. Jen písek, bílý a drobný jako z přelámaných kostí, co víří vysoko na obloze. Představ si takovou bouři.“... celý text
