Ellinek
přečtené 423
Kostlivení
2007,
Guy Didelez
Četla jsem na prvním stupni a vlastně mě to docela bavilo a místy jsem se i bála. :) Takové milé čtení pro mladé čtenáře. Chodící kostlivci, pátrání po ztraceném druhovi, paralelně se odehrávající loupežný plán...v podstatě všechno, co dítě v tomto žánru potřebuje, na jednom místě. Odlehčeno humornými situacemi. Chodící kostry prostě děti baví!... celý text
Ptačí srdce
2005,
Clive Woodall
Mé dětské trauma. :D Je to myslím jedna ze tří knih, které jsem si na základní škole objednala z katalogu, který jsme dostávali. Přestože jsem čtenář tělem i duší, tehdy to byla na můj věk asi docela těžká četba, ale zanechala ve mně silné stopy. Četlo se mi to docela ztěžka, možná to bylo příliš velké sousto, ale příběh červenky byl pro mě jako dítě zkrátka důležitý natolik, abych se prolouskala až na konec. Jisté alegorie vidím dokonce až zpětně, jako malá jsem toho ještě tolik nepobrala. Ještě dlouho jsem se nemohla smířit s koncem Kirika a následné dobrodružství Portie už bylo jakousi obdobou první části, ale...já prostě pořád chtěla vědět, co Traska. :D Vždycky jsem tíhla k temné straně! Je to zvláštní kniha, nemohu si na ni pořád vytvořit jasný názor. Ale na druhou stranu...takové knihy mám nejradši. Nutí mě přemýšlet a hledat. Pořád. :)... celý text
Deníky cizince
2020,
Elly Griffiths
Od knihy jsem měla vysoká očekávání, chtěla jsem pořádně temnou detektivku, kde budu napjatá, možná se budu i bát a anotace to docela slibovala! Nakonec ale...žádná velká sláva. Jak se zde již psalo, špatná prezentace tomu ublížila. Přestože to nehodlám hodnotit jako horor, ale jako detektivku, musím říct, že žádné velké nadšení ze mě po dočtení nesršelo. Pro mě to bylo takové neslané nemastné. Ano, místy bylo prostředí hezky vykreslené, ale nemohla jsem se do toho ponořit. Četlo se to snadno a postupovala jsem lehce, ale nic to ve mně nezanechalo. Vrah nebyl zrovna dobře skryt, tichá voda břehy mele, a přestože střídání pohledů dokázalo odkrýt nové souvislosti a připravit půdu pro další malé kličky, v celkovém kontextu to vlastně bylo docela k ničemu. Skoro 400 stran se probíráte nějakým pátráním a úvahami a konec se vám rozuzlí v posledních asi deseti stránkách? Převládal ve mně pocit, že jsme si polovinu toho zbytečného kličkování mohli ušetřit. Nemohu říct, že to bylo špatné, ale po dočtení jsem měla dosti rozporuplné pocity. Ani teď netuším, jak se mám na knihu vlastně dívat. Nejkladněji hodnotím obálku, samotnou povídku Cizinec a především Herberta. :D... celý text
Jeho banán
2020,
Penelope Bloom
To byla taková hovadina, až to člověka bavilo. :D S literaturou tohoto typu nemám zkušenosti, takže jsem netušila, co mě uvnitř knihy čeká, kromě toho, že to prostě bude dvojsmyslná blbost. Což byla. Ale když od toho člověk nic nečeká a chce na chvíli vypnout od těch složitých příběhů s množstvím postav, tak je to vlastně celkem vděčný kousek. Jednoduchý, prakticky nesmyslný, postavy nemají žádné místo, vývoj, ani ta chemie není zrovna kdo ví jaká, prostě tam oba jsou a jedou po sobě hned, ale na odlehčení...proč ne. Stejně byl nejlepší Charlie, láska mého života. :D... celý text
Tajemství sídla Craven Manor
2019,
Darcy Coates
Knihy do Darcy se mi nedaří vnímat jako klasické horory. V první čtvrtině mě krásně vykreslená atmosféra zneklidňovala, ale jakmile člověk pojmenuje to neznámé, to napětí opadne. Takže už jsem se pak nemusela ohlížet ke dveřím za každým prasknutím dřeva. :D Abych pravdu řekla, Darcy svoje zápletky vystavuje pokaždé stejně, takže člověk ani nemůže být překvapený, byť se ho autorka snaží svést z cesty. Craven Manor se mi ale líbil mnohem více než dům Ashburnů. Ten byl pro mě úplně mimo a já se většinou podivovala nad tou absurditou chodícího zombíka. Craven Manor mě naopak v mnohém okouzlil. Myšlenka zahradničení na roky zanedbávané zahradě, sympatický a příjemný hlavní hrdina a vůbec samotné sídlo a jeho okolí. Ne, nebyla jsem překvapená ani vyděšená, ale knihu jsem přečetla za půl dne, protože jsem se nemohla odtrhnout. Celé sídlo a jeho atmosféra mě pohltily a když mi bylo jasné, kdo je tady zlý a kdo ten vrahoun, s radostí jsem četla dál. A autorčin oblíbený motiv kočky začínám mít ráda i jako člověk, co si s kočkami vůbec nerozumí. :D Jak jsem již zmiňovala, stěží považuji autorčiny knihy za hororové, ale nemůžu jí upřít, že umí vystavět atmosféru a nechat ji plynout celým příběhem. To je vlastně to nejlepší, co za na Darcyině sérii užívám nejvíc. Ponořím se do atmosféry, v mysli se přemístím na místa, která umí skvěle vylíčit, užívám si jejich tajemnou atmosféru a doslova jí proletím až na konec knihy. I když vím, co se stane, kdo je zlý a kdo hodný, znám autorčinu šablonu, stejně si užívám hlavně tu atmosféru. Tu Darcy umí naladit skutečně skvěle a právě v tomhle jsou pro mě její díla výjimečná. Už mám na cestě třetí díl a velice se na něj těším. A musím říct, že ty obálky se mi hrozně líbí. Vždycky tak úderně ladí v jedné barvě s příběhem. :)... celý text
