Ellinek přečtené 423

Moje (tak trochu) fingovaná svatba 2022, Penelope Bloom

Já tuhle sérii čtu jako oddechovku, která pobaví a rozptýlí. Splňuje to dokonale. Za mě mnohem povedenější než Objekty touhy. Ano, je to rychlé, možná i nereálné, ale proto knihy čteme, ne? Protože chceme zažít něco, co v životě normálně nemáme a možná o tom sníme. Takže jsem se ráda pobavila nad dětinským sportovcem, roztomilou svatební koordinátorkou, ďábelským Damonem (který je od prvního dílu prostě můj favorit), velice špatnou kuchařkou a naprosto dokonalým dítětem. Zábavné, milé, osvěžující a přesně mi to sedí do noty nechce-se-mi-teď-číst-složité-a-propracované-knihy. Já jsem víc než spokojená.... celý text

Ultimátum 2022, T. J. Newman

Pecka. Pecka pecka pecka. Hned první stránka vás vrhne do víru pořádného drama, které je jen předzvěstí dech beroucího příběhu. Aspoň já to tak vnímala. Plácám se ve čtenářské krizi, kdy zvládnu přečíst jen oddechové lehké knížky, ale Ultimátum jsem si přečíst musela, protože letadla! A nezklamalo mě. Nakoplo mě tak, jak to umí jen dobré knížky. Vypěstovala jsem si trochu otravnou tendenci, kdy někdy v prví čtvrtině přijdu s tezí, jak to dopadne, ono to tak fakt dopadne a já z toho nic moc nemám. Ale Ultimátum je tak dobře napsané, že jsem neměla vůbec potřebu nad něčím přemýšlet a plánovat, prostě jsem se nechala strhnout a vyplivnout až na úplném konci. Je to skvělé. Strhující, napínavé, infarktové. Prostě mě to bavilo a zamilovala jsem se. Zvláště je tam skvělé vykreslený ten svět pilotů, letušek a celého palubního personálu. Rodina, důvěra, podpora. Pasáž o tom, jakou personu vlastně představuje kapitán, jsem skoro pohnutě oplakala. Autorka bývala sama letuška, takže je to autentické, ale stejně by mě zajímalo, jestli to v tomhle vlastním, uzavřeném světě takhle funguje. Protože jestli jo, pak je to bomba. A stejně je to fuk, protože tihle lidé si zaslouží obdiv. Nejen kapitáni, ale také letušky a všechen palubní personál. Odteď se na leteckou dopravu budu dívat zase trochu jinak. Možná že s větší láskou, pochopením a především úctou.... celý text

Pan O 2022, Lauren Blakely

Mě tahle série prostě baví. Je to čtivé, svěží, vtipné a z pohledu chlapa. Co víc si přát. Navíc celá mužská skvadra stvořená Lauren Blakelyovou mě nesmírně bavíme. Sdílíme stejný humor, podobné názory, prostě jsme na jedné vlně. Takže Spencer a Nick jsou něco jako mí nejlepší kámoši. A jako vždy se budu těšit na dalšího Hammera (bože, to příjmení je za trest, když si pod ním představíte jednoho dva metry vysokého blonďáka :D), takže Wyatte, nezklam mě v dalším díle. :D Je to prostě lehké a oddechové čtení, přesně to, co potřebuju, když mi nejde číst nic jiného, protože teď mi to vážně nejde. Ale tyhle knížky sfouknu během dvou dní, když se flákám, jinak je za den pryč. A baví mě to. Tenhle humor je moje krevní skupina a co si budem, já vždycky v knihách fandila spíše chlapům, než ženám. A nejen v knihách. :D... celý text

Znamenitá mrtvola 2022, Agustina Bazterrica

Znamenitá mrtvola je opravdu znamenitá. Hned na začátku jste vrženi do procesu porážky a bourání masa a já jako holka, co vyrostla na farmě, jsem to četla s pokyvováním hlavy, protože takhle to opravdu je, takhle to funguje, tyhle principy jsou skutečné...a pak vám dojde, že ale nepřemýšlíte nad krávou, ale nad člověkem. A když sledujete proces vykrvení, zase si říkáte jojo, tak to dělají. A zase vám dojde, že tam visí člověk. Dojde vám, jak je to vlastně zvrácené. Ale autorka tady vlastně nepředstavuje žádnou utopii. Celá kniha je skvostným příkladem toho, co se stane, když lidem dojde lidskost. Je pravda, že jsem u žádné stránky netrpěla tolik, jako když šlo o nevinná zvířata, psy a štěňata, ale...tak to je. S lidmi mi už asi soucit došel, se zvířaty nikdy. Když jsem někdy na jaře zjistila, že tahle knížka vyjde a co je jejím ústředním motivem, trošku jsem si povzdechla, že očekávaný zájem Marcose o darovanou samici je nasnadě. Ale od poloviny knihy jsem si začala říkat, že pes bude zakopaný úplně někde jinde a nakonec jsem měla pravdu. A já za to autorce děkuju! Přerod Marcosova vědomí a svědomí je fascinující, stejně jako děsivý. Co všechno je člověk schopný obětovat pro to, co skutečně chce? Dokonce i vlastní lidskost. Možná se na konci nedovíme, jak to vlastně s tím virem skutečně bylo, ale ničemu to nevadí. Protože to podstatné už se stalo, z lidí se stali tvorové horší než zvířata. Ta aspoň ve většině případů zabíjí jen pro potravu. Lidé pro vlastní potěchu. Co všechno autorka vymyslela je pro mně fascinující a zvrácené a já to vítám, i když to zní divně. Nic z toho, co napsala, není tak daleko od pravdy. Tohle je člověk, tohle je lidstvo. Tohle je pravda. Jednou to přijde. V jakékoliv podobě. A my si to stejně neuvědomíme a nezabráníme tomu. Jak bylo zmíněno v knize, nejhorším virem je člověk sám.... celý text

Kam se poděl můj sexuální život? 2022, Kristen Bailey

Mně to naopak ubrečené nepřišlo. Bylo to svěží, vtipné a radosti a strasti matky tří dětí pochopíte, i když děti nemáte. Malá Eve sjetá gumídky Haribo byla vážně poděs. :D Sestry Callaghanovy jsou parta holek, která se toho nebojí a já se těším na další díly, zvláště na ten s Emmou. Co na knize kvituji nejvíc, jsou dvě věci. První: krásně jde zde zobrazeno sesterské pouto, pětice holek stojí při sobě a poskytují si to, co zrovna potřebují, protože tomu může rozumět jen sestra. Takže když potřebujete, jedna vás vyslechne, druhá peprně okomentuje daný problém a další vás třeba kopne do zadku, abyste se už vzpamatovala. A o tom to je. Druhá věc, která mě potěšila nejvíce: příběh krásně zobrazuje mimo vnímání lidského těla také manželskou lásku, která i po dvanácti letech nabízí útočiště. Za Dannyho prohlášení, že v tomhle těle vyrostly jeho tři dcery a je pro něj nádherné, přestože to tak sama Meg nevnímá, by měl dostal klidně i Nobelovku za mír. Tohle je přesně to, na co každá žena musí přijít, ale většinou se nám to nedaří. Líbí se mi, jak kniha přistupuje k tomuto tématu, takže mnohem více než román postavený na sexu mi to přišlo jako citlivé vyprávění o lásce a sexualitě. Být jiný není špatné, rodina je navždy a když se milujete, nerozhází vás ani nějaké erotické umění. :) Opravdu krásný příběh, ve kterém jsem toho našla mnohem více, než jsem si původně myslela. :)... celý text

Zahrada mrtvých duší 2022, Lukáš Boček

Wow. Od prvotiny, ke které jsem se dostala spíš ze solidarity, než skutečného zájmu, se vyklubalo mimořádně čtivé překvapení. Při čtení jsem si připadala, jako kdybych se vrátila na střední, kdy jsem četla klasickou literaturu jako na běžícím pásu. Těžko to dokážu popsat, ale v téhle knize je jakési "cosi", které je blízké jenom české literatuře, takový zvláštní pocit melancholie, zmaru, ale zároveň jisté krásy a poetičnosti, který já osobně cítila vždy jenom u českých klasiků. Netuším proč, ale z nějakého důvodu jsem pořád myslela na Havlíčkova Neviditelného. Autor se vyšvihl s bravurní prvotinou. Sice jsem se místy ztrácela v návaznostech a časové lince, ale byly to jen maličkosti, které v konečném součtu nijak neubírají z mého nadšení. Komorní příběh odehrávající se v dysfunkční rodině, napěchovaný melancholií a nádhernými slovními obraty, metaforami a přirovnáními. Číst zahradu mrtvých duší se rovná zážitku. Smekám před autorem, jeho práci se slovy, skvělým vystihnutím všech postav, pocitů, nálad...málokdy se to stává, ale tady opravdu nemám slov. Jsem vnitřně uspokojena, dojímám se a na tenhle zážitek budu ještě dlouho vzpomínat. Tohle dílo rozhodně stojí za pozornost.... celý text

Její keřík 2022, Penelope Bloom

Za mě tedy důstojné ukončení série. Ano, je to pořád láska i děj ve stylu japonského šinkanzenu, ale je to prostě oddechovka, kdo by to řešil. :D U keříku jsem se pobavila, zasmála, pobaveně kroutila hlavou a bavila se od začátku do konce. Nell a Harry mě oba strašně bavili, bratři Barnidgeovi jsou prostě moje krevní skupina a jak Peter, tak Harry se mi trefili do noty. A kupodivu jsem tady neměla Williama chuť zabít a zakopat jako ve většině dílů. Možná nám chlapec už pomalinku něco-jako-dospívá. :D Byla to zábavná jednohubka, přesně to od této série taky čekám. A keřík se dokonce za mě řadí mezi ty nejlepší díle série!... celý text

Neklidná krev 2022, Robert Galbraith (p)

Strika s Robin miluju už od našeho prvního setkání a za ty roky se na tom nic nezměnilo. I když zvyšující se počet stran může působit děsivě, já jsem vždycky ráda, že můžu se svými oblíbenci pobýt co nejdéle, až mi to na konci cesty přijde zase málo. Nemá cenu rozebírat spisovatelské kvality Rowlingové, ať s ní má kdokoliv jakýkoliv problém, nedá se jí upřít, že prostě umí. A dokazuje to s každou další knížkou, ačkoliv pro mě jsou její detektivky nad celou její tvorbou. Propracovaný děj, uvěřitelné, živé charaktery, pořád je o čem mluvit a číst, nejsou zde hluchá místa, jedním slovem paráda. Čtení si moc užívám a už se těším na další seriálové zpracování s mým oblíbeným Tomem Burkem. A budu se modlit, abychom na ni, stejně jako na další díl, nemuseli čekat zbytečně dlouho.... celý text

Medovník s pepřem 2022, Alena Adrianet Heinrichová

Když čtete knihu inspirovanou skutečným životem - přičemž díky většině toho, co o knize autorka řekla, vám spíš přijde, že jde o ryze autobiografický román - o klukovi, který s napsáním knížky souhlasí, a vy ji zavřete se slovy: "super, takže on je rád, že někdo napsal knížku o tom, jaký je to vlastně kokot", tak si nejsem jistá, kde přesně došlo k chybě v matrixu. Čekala jsem svěží čtení o druhé straně barikády, kde není všechno růžové a láska vás nespasí. Zpočátku to tak možná i vypadalo, po první kapitole jsem si říkala jojo, tohle by mohla být moje krevní skupina. Já jsem taky sarkastický člověk, obzvlášť hodně morbidní a kolikrát lidi znervózním tím, co plácnu, ale tohle bylo silné kafe i na mě. Ne proto, že by to snad bylo drsně sarkastické, až vám to sroluje ponožky, ale spíš proto, že to už ani nebylo vtipné. Rádoby poznámky a přirovnání sice umí být vtipné, ale když jste v hlavě toho člověka přes tři sta stran, tak tu osobu už chcete po nějaké době praštit pánvičkou. Nějakou tou pořádnou od Horsta, co vydrží i apokalypsu. Žít v hlavě Adri bylo mimořádně náročné a jsem ráda, že je tomu konec. Já sama jsem si svým způsobem toxickým vztahem prošla a mám také v životě člověka, který si jako jediný vysloužil mou lásku a přízeň, ale nejsme spolu. Ale já jsem oproti Adri ráda, že tento člověk je šťastný, má někoho, kdo ho miluje a je schopný mu dát to, co já ne. Jsem prostě ráda za to, že je šťastný a o to podle mě jde. V tomhle mě Adri hrozně vytáčela. Iracionálně nenávidí Matyášovu přítelkyni, místo toho, aby pro svůj šílený crush chtěla trochu toho štěstí. A jestli si myslí, že má být šťastný s ní, tak s tím krucinál holka něco udělej! Dobře, asi jsem byla na začátku moc přísná, Matyáš asi není až takový kokot. Nic Adri neslíbil, k ničemu se nezavázal. Jasně, člověka naprdne, když s ním takhle někdo zametá i po domluvě, ale když to Adri pořád obhajuje tím, že je to herec, je na roztrhání atd., tak se snad na to nakonec vykašlu a nebudu si trhat žíly, když se hvězda neuráčí přijít. No tak nepřišel, svět se přece nezboří. Adri má očividně dost náplastí, co tuhle díru zalepí. Což byla další věc, které se mi nechtělo moc věřit. Já autorku nijak neshazuji, ale...co teda dělám špatně já, že na ni letí polovina Brna a pomalu i celé republiky, zatímco o mě kluk pomalu ani nezakopne? Každý kluk, kterého potká, by s ní chtěl pomalu zcestovat svět, nemluvě o tom, že se na ni chytí i lesba. Jasně, mně jednou taky vyjádřila náklonnost lesba, ale upřímně...já to jako lichotku zrovna nebrala. :D Nevím, přijde mi to takové zvláštní, že každý, koho potká, by pro ni chtěl být tím životním partnerem. Ono asi půl bídy, ale co bylo už přes čáru, tak její divoká jízda za chlapi. Protože když může Matyáš, může i ona! Takže se rovnou pustí do barmana, který ji nabaluje už nějakou dobu, pak vydrbe s chudákem Kamilem...a to je v pořádku? Když tohle dělá kluk, je kurevník, ale když to dělá ženská, je to v pořádku? Ona může? Jako odsaď podsaď. To už jsem chtěla autorce regulérně knížku omlátit o hlavu. Co se děje týče, žádný tam ani nebyl. Celá knížka je o tom, že Adri chodí do divadla, kde jí střídavě dělají garde její přátelé, o kterých ale víme velké prd a nakonec se vám začnou motat, protože to jsou jenom jména. Pokud Adri zrovna neútočí na divadlo, přesměruje svoje síly na hospody, kam taky chodí s kamarády, které si ale zase začnete brzo plést. A když to není ani divadlo, ani hospoda, tak je to nějaká jiná akce...kde se pije a kde jsou kluci, na kterých si můžeme látat zraněnou dušinku od kluka, který vám nikdy nic neslíbil. Sem tam Adri pokročí ve svých špercích a tím asi náplň života končí. Sakra, taky bych chtěla mít tolik volna! Ale houby, nechtěla. Oproti tomuhle si na svůj život nemůžu stěžovat, i když jsem teda sama. Ono je to někdy to nejlepší, co pro sebe taky můžete udělat, ženy! Jo a pokud jde o obálku, tak jestli má flakonek od parfému nějakým záhadným způsobem evokovat pepřák, který vám podaruje váš crush, tak já jsem potom prezidentka Matyášova fanklubu. Na to, že byl Medovník prezentován jako něco vtipného, s čím se ztotožníte, jsem to v tom nenašla. Spíš super návod na to, jak rozhodně nechcete dopadnout. Toxické vztahy existují a každý si nějakým určitě prošel. Ale na to, že tady měla být jakousi obětí Adri, na konci svého sáhodlouhého komentáře soucítím spíše s Matyášem a k autorce získávám až nezdravě negativní vztah. Chtěla jsem knížce věřit, opravdu jsem se snažila, ale na konci naší společné cesty s křikem utíkám a koupi této růžovky definitivně vzdávám. Žádná katarze, prozření, smíření...že přestanete na půl roku komunikovat s Matyášem, to za řešení a katarzi moc nepovažuji. Je sice fajn, že si Adri něco málo uvědomila, ale podle mě to od slov nedošlo až k jejímu srdíčku a nepřijala tohle nové přesvědčení za své. Škoda promarněného potenciálu. O to horší to podle mě je, když to autorka prezentuje jako vlastní skutečné zážitky a události.... celý text

Po stopách Jacka Rozparovače 2021, Kerri Maniscalco

Asi jako většina souhlasím, že to není zrovna hrůzu nahánějící. Já jsem na morbidní popisy zvyklá a čas od času je přímo vyhledávám, takže za mě byla zvědavost ukojena, ale už jsem tak zvyklá, že to nemohu označit jako děsivé. Nicméně! Jedná se o příjemný dobový příběh z ponurého londýnského prostředí, které je vykresleno velice poutavě a trefně. Já chtěla především právě tohle, takže jsem se výsledku spokojená. Audrey Rose byla poněkud zvláštní hrdinka, občas jsem měla chuť jí spíše proplesknout, ale já a ženské hrdinky si stejně moc nerozumíme. Zato Thomas byl skvělý, až na tu zásadní podobnost se Sherlockem Holmesem. Já proti tomu ve své podstatě nic nemám, je to můj oblíbený detektiv, ale dvě scény byly doslova vystřižené z jiných zpracování - odhalení, že se jede vlakem do Readingu, a pomocník v podobě psa Tobeyho. To už jsem se opravdu plácala do čela, že je to úplně stejné. Ale jinak jde o příjemný příběh, sice má nějaké chyby, nedokonalosti a nedotaženosti, tomu detektivnímu pátrání se zase tolik nevěnuje, ale já chtěla něco jednoduchého a příjemného s nádechem tajemna a přesně to jsem dostala. Sice jsem vraha odhalila už někdy kolem strany třicet, ale...nevadí. :D... celý text

Láska a jiná slova 2022, Christina Lauren

Pěkný příběh o mladé lásce a o spříznění duší. Autorce se podařilo vykreslit pocity a vnímání teenagerů, to mě vlastně docela bavilo sledovat. Není to typická nadšená romantika, je to spíše melancholický příběh o odpuštění a lásce, ale mně se to líbilo. Rozdělení do dvou časových rovin a postupné odhalování toho, kdy se stalo to pořád zmiňované ublížení, kvituji. Bavilo mě postupné odhalování a hrdinčino postupné prozření. Očividně lidé od autorky čekají něco jiného, ale já její série nečetla, takže nemůžu být zklamaná. :)... celý text

Panda a dráček 2022, James Norbury

Podobně jako Chlapec, krtek, liška a kůň je i toto jednoduchá knížka, v jejímž minimalismu je obsaženo mnohé a tohle něco ke čtenáři promlouvá mnohem lépe než kdejaký románový text. V jednoduchosti je krása. A Panda s Dráčkem jsou skvělými průvodci. Je to milé, líbivé a neuvěřitelně nádherné.... celý text

Neotvírat! Rezavé! 2022, Charlotte Habersack

Tak tady jsem si zase spravila chuť. Pípa byl naprosto dokonalý, až mi bylo líto, že z něj musí být zase hračka. Takový roztomilý robůtek, který byl naprosto k sežrání. Po posledních dvou dílech, které začínaly trochu zaostávat, se ten šestý předvedl opět v plné parádě. I když pořád si myslím, že je toho už zbytečně moc a kouzlo začne postupně vyprchávat. Tady jsme měli ke zloději blízko, ale zase kamarádům proklouzl mezi prsty. Už mi to trošičku leze na nervy. :D Ale na druhou stranu, vzhledem k další zápletce budou mít Nemo, Otka a Béda v pokračování vážně plné ruce práce a Suchopár si teda pořádně užije. :D... celý text

Most duší 2022, Victoria Schwab

Já tuhle sérii miluju. Nemám jí co vytknout. Postavy jsou úžasné, Jacob je pořád dokonalý a pořád se bojím, jak se to s ním nakonec vyvine, Chmourek je patrně jediná kočka, kterou bych taky chtěla, a celé to strašidelné dobrodružství je zkrátka úžasné. :D Akorát mi přijde, že se tady možná autorka sekla, protože mám dojem, že ve druhém díle Lara zmiňovala, co se jí stalo a jak vnímá přechod mezi Závojem. Aspoň já si teda vybavuju, že mluvila o horečce a že to málem nezvládla, takže každý její přechod je vlastně horko. A tady to Cassidy nevěděla a chtěla to zjistit. Ale možná to byly jenom Lařiny úvahy a já si to špatně pamatuju, kdo ví. I tak to ale tenhle malý detail ničemu neubírá a je to jízda od začátku do konce. Jediné negativum je, že teď budu dlouho čekat na další díl, protože ještě není ani napsaný. Fňuk! :D... celý text

Držet břitvu na tepu doby 2022, Adam Pýcha

Já hvězdičky zanechávat nebudu, protože by to podle mého nebylo správné. Já poezii zrovna dvakrát nerozumím, takže nejsem dostatečně povolaná na to, abych ji nějak známkovala. Nedopadlo by to dobře. Zůstanu jenom u slovního hodnocení. Poezii sice nerozumím, ale ta správná si ke mně cestu najde. Třeba Shakespear, Wolker, naše balady...to já můžu a ty správné verše mě skutečně osloví. Tady se to ovšem nestalo. U pár případů jsem si spíš říkala, proč sakra zase musíme přidávat tu válku, toho prezidenta, tuhle současnou situaci. Jasně, když autor chce, odráží ve své tvorbě aktuální situaci, ale zrovna toho už má jeden plné kecky, protože je to všude. Ale aby se neřeklo, rýpnuli jsme si i do současné vlády, aby se váhy vyrovnaly. No a zbytku jsem prostě nerozuměla. Nijak se mě tyhle verše, které mi ani nepřipomínaly verše, nedotkly. Nic ke mně nedoputovalo, nic mě nezasáhlo. Buď to bylo naprosto ploché a nic mi to nedalo, nebo jsem vrtěla hlavou nad tou válkou a spíš mě štvalo, že i tohle tady musí být. Nejsem poeta, vážně ne, ale když je nějaká poezie dobrá, zasáhne mě. Tahle břitva mě jen přesvědčila o tom, že jestli si ještě někdy přečtu současnou moderní poezii od někoho, od koho bych to vážně nečekala, tak si tu břitvu budu preventivně držet na krku já. Jako pardon, ale jen proto, že člověk pracuje v nakladatelství, ještě neznamená, že se mu musí vydat všechno. Román? Dobře, za mě sice taky nebyl nijak valný, ale nějakou hodnotu měl. Ovšem tahle sbírka, to je spíš taneček na hrobečku těch stromů, co za to padly, o to truchlivější, když je takový nedostatek papíru. A stejně se jím plýtvá. Buď chybami v tiskárnách, nebo tím, že se vydá něco, co opravdu nutně nepotřebuje spatřit světlo světla a mělo by to zůstat spíš v šuplíku. Poezie je hodně nevděčný byznys a tady to opravdu hodně nevyšlo.... celý text

Odbočka v lesích 2022, Kateřina Karolová

...co jsem to vlastně četla? Tuhle knihu mám na čekačce asi tři čtyři týdny, od chvíle, kdy mi povolaný člověk z nakladatelství zamával pomyslným rudým hadrem před očima s tím, že je to strašně super, ale ten konec celkem bída. No a to je věc, kterou já si nemůžu nechat ujít! Až na to, že souhlasím jen z polovinou výroku. Jo, konec - bída. Ale popořadě, začátek a prostředek ještě. Do půlky knihy jsem si vlastně ani nevšimla, že se něco děje. Ona zásadní odbočka, která se promítla i do názvu, mě samotnou nějak minula a po chvíli jsem si uvědomila aha! My už jsme v té jakože krizi! Pro mě to tedy byla krize už od začátku. Čte se to dobře, svižně, rychle to utíká (kvůli tomu jsem si to taky vybrala, krátké kapitoly a jednoduchý styl psaní se skvěle hodí, když potřebujete ještě vyplnit závěr čtecího měsíce). Ale to je tak všechno. Postavy? Jedna vedle druhé to jsou pitomci, kterým bych nejradši vlepila pár facek, aby se probrali. Asi jsem dokázala mírně pochopit možná tak Dalibora, chalan z vesnice, no to my si rozumíme! A jeho Gábina se taky ještě docela dala, ale Michael (jehož jméno mě tak strašně iritovalo a Majkl ještě víc), Felix a Karin, hlavně ta Karin! Jak ti mě štvali! A Laura se tam plácala stranou, nevěděla, kam patří, což ji celou tak nějak vystihuje. Ale pozor, na to, že jsem ty postavy tak nenáviděla, ve mně čtení vlastně nezanechávalo vůbec žádné emoce. Prostě čtu, čtu, čtu, něco se děje, tak jo, já dál čtu, čtu, čtu...a nic. Pro mě to bylo prostě strašně ploché, ty postavy byly tak nesympatické, že mi bylo jedno, co se jim děje a vůbec by mi nevadilo, kdyby tam zkapali všichni. Prostě celé strašně bez emocí. V jednu chvíli jsem si vzpomněla na Kariku, ale to jen námětem, taková ta mystická, tajemná místa, kde se dějí nevysvětlitelné věci, ale jelikož jsem ho nečetla, tak mi to nic víc neřeklo. Každopádně, čekala jsem víc. Čekala jsem něco promyšleného, něco velkolepého, něco, u čeho si řeknu: sakra, jo! Ale to sakra se nedostavilo. Když potom začali všichni padat jako hrušky, aby se nakonec dopátrali toho, proč se to všechno děje, koukala jsem na stránku a říkala si: jako vážně? BIG SPOILER Jako vážně, toxický blivajz schovaný v půdě, co vám způsobí mega halušky? Né, prosím né! Jako když už nic mystického, tak aspoň něco...jako obyčejného, ale ne až takovou obyčejnou blbost! Šlápnu na mech a otrávím se, to už je jako zvířená radiace v Černobylu. KONEC SPOILERU, ABY SE NEŘEKLO. Nakonec měla výše zmíněná paní pravdu. Ten konec se nepovedl. Když před vysvětlením oněch podivností zavřu oči i uši, tak budiž, ale celé to bylo hrozně nahuštěné a celé odbyté v jediném sledu. Raz, dva, tři, máme vás, jsme tady! A stalo se to proto a proto, takže tak, sbohem a šáteček. Na posledních pár stránkách se nám to sejde, vysvětlí a rozejde. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. A já se cítím tak nějak ošizeně. Oceňuji alespoň ten trošinku drsnější konec, přece jen to není typický happy end, čehož já si u autorů vždycky vážím, když se nebojí do těch postav pořádně říznout. Ovšem jak se nám ta Laura celou dobu plácala tak nějak bokem, tak...se nám pořád plácá tak nějak bokem. A jelikož jsem z Beskyd a vyrostla jsem v obklopení lesů...tak se bát stejně nebudu, protože okolní půdu a mechy znám jako své boty. :D... celý text

Smrt přichází na prohlídku 2022, Anders de la Motte

Výborná kniha, konečně jsem z nějaké detektivky upřímně nadšená. Žádný krvák, který by táhl na zdeptaného hlavního detektiva, který musí řešit uřezané hlavy a jinak znetvořené mrtvoly. Sice zdejší způsob smrti taky nebyl žádný čajíček, ale to jsem se upřímně tetelila blahem, jak to bylo celé krásně zkonstruované, ale já jsem morbidní maniak. :D Tohle byla krásná, poklidná, příjemná detektiva se spoustou skvěle vykreslených postav. Malebná lokalita plná na první pohled přívětivých sousedů, ale pod povrchem bují zášť, nenávist, závist a nakonec taky vražedné tendence! A vzhledem k tomu, že jde o sérii, nezůstane jen u jednoho případu! Z čehož budu nadšená ještě dlouho! K tomu je celý případ dobře a logicky vykonstruován, na konci přijde srozumitelné odhalení a žádná otázka nezůstane nezodpovězena. Snad jen ta, kdo na koho zaútočí příště. :D Vinston je navíc sakra příjemná postava, to je úzkostlivé dbaní na čistotu, správnou výslovnost, bylo to prostě kouzelné a kolikrát jsem se nad ním uculovala. :D K tomu všemu má ještě sympatickou rodinu, ve které naštěstí nebují zášť a vzájemná nevraživost, ale všichni spolu krásně vycházejí, i když se Vinston snaží mít Poppeho nerad, ale nějak mu to nejde. :D Autoři si mě tímto příběhem naprosto získali, zamilovala jsem se do postav a prostředí a upřímně doufám, že jim další díl nebude trvat nijak závratně dlouho, protože tohle mě zatraceně baví. Moje nová knižní láska!... celý text

Moje cesta do fantazie 2022, Lenka Poláčková

Na prvotinu to není vůbec špatné. Osobně mi sice anime a manga nic moc neříká, ale podobně jako Květa, i já moc ráda komunikuji skrze filmové hlášky a repliky, leckdy z animáků, takže jsem jejímu způsobu vnímání sakra dobře rozuměla. I když mě ta holka někdy fakt neskutečně vytáčela a zasloužila by si proplesknout. Ale to jsme si v pubertě zasloužili beztak všichni, takže to vlastně spíš přidává na důvěryhodnosti. Styl vyprávění je jednoduchý, ale milý, na prvotinu opravdu moc fajn. Příběh klidně plyne, zbytečně neuhýbá, je tam léto, mladá láska, potřeštěné malé ségry, krásná příroda mé domoviny...takže jo, proč ne, bylo to fajn. Nic náročného, prostě milá letní oddechovka, po které zůstane hřejivý pocit tam někde uvnitř. Protože když už nic, tak je to aspoň krásný příběh o tom, jak je vlastně super mít ségru. Když si teda rozumíte, že. :D... celý text

Síla psa 2021, Thomas Savage

Tohle dílo může člověk buď milovat, nebo nenávidět, protože nepatří zrovna k těm snadným. Já se nakonec zařazuji do první skupiny. Byť bylo zpočátku hodně těžké zvyknout si na styl psaní, jakmile jsem do něj pronikla a naladila se na něj, ponořila jsem se do fascinujícího světa tvrdých rančerů a podmanivé přírody, která člověku nic nedá zadarmo. Styl vyprávění mi nakonec k příběhu mimořádně sedl, jako kdybyste seděli s autorem v saloonu a on vám vyprávěl příběh rodiny Burbankových přesně tak, jak to mívali ve zvyku vypravěči té doby. Stejný jazyk, stejné poznámky, stejné odbíhání někam jinam a opakování určitých frází, což ještě více podtrhuje onen dojem. Autorovi se podařilo naprosto mimořádným způsobem zachytit postavy a jejich smýšlení. Nejvíce vyzdvihuji postavu Phila, který je natolik komplikovaná a mnohovrstvá osobnost, až to člověku skoro bere dech. A já na něj z nějakého důvodu prostě nedokázala zanevřít. Asi budu taky sprostej mizera, jak je psáno v knize. A nějak nemohu souhlasit s autorkou v doslovu. Ano, určitě jde o nejpřesvědčivější postavu americké literatury. Nejkrutější? Já vám nevím, ale s tím nějak souhlasit nedokážu. Ani s údajně uspokojivým koncem Phila. Protože podle mě si to nezasloužil. Ale já často sympatizuji s těmi nepochopenými, na povrch hrubými bytostmi, které si, jak je psáno, zhnusí svět, aby si svět dřív nezhnusil jeho. Chápu je. Soucítím s nimi. Rozumím jim. Sice některé činy neschvaluji, ale rozumím pohnutkám, které je k nim vedly. O to silněji na mě působí skutečnost, že autor se u Phila inspiroval reálnou postavou a jejími činy. A s Philovým koncem i on došel určité satisfakce. Jedná se o mimořádné dílo, které ukazuje tvrdý svět rančerů v celé své podmanivé kráse a děsivé brutalitě. A ten svět, to ryzí jádro, jaké známe z knih, je už nenávratně pryč. Možná proto je Síla psa o to důležitější. Pro ty, kteří se jí rozhodnou dát šanci, vytrvají a proniknou do tajů mezi řádky. Kniha je plná velkých mouder, která si tam člověk musí najít. Zpočátku jsem tomu nerozuměla. Nakonec jsem se ale do Síly psa zamilovala. Je to jiné, možná složité, ale nádherné ve své syrovosti.... celý text

Kůň a jeho chlapec 1992, C. S. Lewis (p)