Ellinek přečtené 423

Příběh slunečnice 2022, Miriam Blahová

Příběh to není špatný, jen je na něm ještě patrná ta autorská "nevyzrálost". Dialogy byly ve většině případů zkostnatělé, užité výrazy mi zněly v hlavě moc škrobeně. U historické linky bych možná přivřela oči i uši, ale v současnosti nikdo nepoužívá tak spisovné výrazy. Hlavní hrdinky byly obě dosti...naivní, řekla bych. Ale u Natálie oceňuji její vývoj a přerod v mladou ženu. Babi Heduš byla skvělá. Nejvíce se mi však líbily přechody mezi současnou a historickou linkou, ty se opravdu povedly a bylo to dobře provedené. Některé věci mi v příběhu neseděly - na Vánoce v protektorátu zdobíme stromeček badyánem? Není to moc nóbl zboží? Ale nevím, nejsem znalec, jen mě to tak trklo. Postava Evy pro mě byla málo uvěřitelná a dost často jsem kroutila hlavou nad tím, co dělá, co neví a jak to vlastně autorka podává. Jakubovo vyprávění o perzekuci Židů, nových zákazech, faktických věcech...bylo to celé takové tvrdé a nevěrohodné. Ani se mi nechce věřit, že by Eva o ničem z toho neslyšela nebo se nesetkala s nenávistí vůči Židům. V tomhle směru byl příběh zvláštní a ne zrovna věrohodný. I přes veškeré výhrady jde ale o pěkné, milé dílko, příběh lásky a její síly. Určitě má potenciál, stejně tak autorka. Věřím, že se nakonec pořádně vypíše a další díla budou lepší a lepší. :)... celý text

Strašení v Rookwardu 2022, Darcy Coates

Těžko říct, těžko říct. Pořád se nemůžu tak úplně rozhodnout, jak se k tomuto dílu stavím. A protože to potřebuju pořádně rozebrat, pustím se do toho se vší vervou, takže velké spoiler alert a nečtěte to. :D Kdyby tohle nebyl typický příběh od Darcy, mohlo by to úžasně fungovat jako psychologický příběh! Guy a jeho problematická minulost a následný zvrat, kterým se nás Darcy neúspěšně snaží zmást, to by bylo dokonalé kombo, kdyby ten zvrat byl skutečný. Kdyby to všechno zůstalo u Guyovy pomatené hlavy a psychických problémů, ze kterých se musí dostat po tolika traumatech, já bych plesala blahem. Takže mě velice mrzí, že to všechno byl zase jen blud, kterým se nás autorka snaží zmást, protože to mělo sakra velký potenciál! Jenže víme, jakou má Darcy koncovku, takže to nehrozí. Moje další výtka směřuje k překladu a korekcím, řekla bych. Guy tohle, Guy tamto, Guy ono. Tam bylo tak přeguyováno, že ačkoliv mi tahle postava byla zatraceně sympatická, drahnou dobu mi lezl krkem jen proto, že tam jeho jméno tolikrát omílali. Většinu času je na stránkách knihy sám, takže je mi kurňa jasné, kdo zrovna začal likvidovat nábytek, kdo si udělal jídlo apod. Tohle se vůbec nepovedlo a bylo to tak otravné, že jsem celou dobu nedokázala ten příběh brát nějak extra vážně. Prostě mě to mimořádně rušilo a odvádělo to moji pozornost. S tím se pojí přemíra krčení ramen. Mně se příběh vždycky odvíjí v hlavě jako film, takže můj Guy pořád rameny nekrčil, ale opětovně mě to rušilo a zpětně jsem se vracela k těm představám typu: posype zem moukou, zvedne se, pokrčí rameny a jde dál. Bylo to takové nějaké usekané a robotické, umělé až běda, takže to věčné krčení ramen mi asi brzo zůstane jako nějaký tik. Ovšem Guy sám o sobě mi byl sympatický. Já mám ráda postavy s vnitřními démony, které něco spáchaly a snaží se z toho vykoupit. I když Guy spíš většinu času utíkal, ale na konci jsme k té katarzi dospěli. Byl to hodný kluk a poprvé nemám k postavě snad žádnou výtku. Asi to bude hlavně překlad a korekce textu, která mě nutí nad tímto dílem pochybovat. A to víc než nad ostatními, což mě mrzí, protože jádro Rookwardu se mi hodně líbilo. Psychopatická Amy, pravý tvrdý stalking se všemi zvrácenostmi, chorá mysl ženy nenaplněné láskou. Zatraceně, tohle se mi fakt líbilo. I mrtvoly jako panenky. Moje zvrácené já plesalo blahem, tady se Darcy odvážně pustila do hodně temných vod a to se mi líbí. Ovšem vzhledem k té hromadě problémů v textu jsem se na příběh nedokázala pořádně soustředit a fakt je to škoda. I přesto, že Darcy nevyslyšela moje volání po pořádném psychologickém thrilleru, na který si na moment zahrála, bylo to zatraceně super. Akorát to nadšení se ve mně nijak citelně neprojevuje, protože je to prostě takové....meh. Asi prostě pokrčím rameny a půjdu čekat na další díl. :D... celý text

Mrtvé hlasy 2022, Katherine Arden

Přestože nejsem cílovka, tak jsem této sérii propadla a docela ráda se u ní bojím. Duchové dívenek s omrzlinami, ještě tak věrně popsané? Fujky! Ale je to boží! Nečekala bych, že budu mít takovou husinu z knížky pro mladé. Dobrodružství Ollie, Coco a Briana mě baví, tady mi přišlo, že je děj více vnímán z pohledu Coco, takže jestli je to tak, můžeme se v dalším díle těšit na Briana, což bude hodně zajímavé. Celá ta partička je skvělá, i s rodiči, navíc je celé vyprávění protkáno zajímavými tématy, která jsou neméně důležitá. Není to jen horor pro menší, taky jim má něco předat. Jen mě mrzí, že se většina rodičů nejspíš bude bát tohle dětem koupit. A přitom o tolik přicházejí!... celý text

Čarodějův synovec 1993, C. S. Lewis (p)

Překvapil mě styl, jakým je celá série psaná. Je opravdu jednoduchý a vhodný právě pro ty nejmenší, srozumitelný a všechno jasně a pěkně vysvětleno. Navíc se mi líbí, jak vypravěč komunikuje se čtenářem a sem tam něco sám okomentuje a poznamená. Pro děti jako dělané a vznik Narnie byl opravdu půvabný. :) Konečně to chápu, protože filmy toho zas tolik neřeknou. :D... celý text

Lev, čarodějnice a skříň 1991, C. S. Lewis (p)

Svým způsobem se mi filmy přeci jen líbily víc, nebyly až tolik dětské, jako mi přijdou právě knížky. Ale to je spíš dobře, to jen já raději víc toho dobrodružství a zpracované trochu víc dospělácky. :D Hodně mě překvapil náboženský přesah příběhu - potomci Adamovi, to mi jako došlo, až když padlo i označení dcery Eviny. A že je Bílá čarodějnice Lilith, no tak to už jsem se vážně plácla do čela. Vůbec bych to v takové pohádce nečekala. Ale i tak je to příjemné čtení pro děti. Rychlé, svižné, jednoduché a milé.... celý text

Moje (tak trochu) utajené dítě 2022, Penelope Bloom

Tak tohle mi sedlo. Sice mi to připomínalo rozvité a podrobnější Její tajemství (utajené dítě, šéf bručoun, víkendová služební cesta, vyděračná mrcha bejvalka), ale zase tolik mi to nevadilo. Opětovně se stěžejní část děje odehrává během jednoho týdnu, ale já u autorky nehledám hlubokomyslnou romantiku, která mi převrátí svět naruby a změní my myšlení. Chci si prostě jen oddechnout a dobře se pobavit. A toho se mi tady dostalo vrchovatě. Damon a Chelsea byli skvělí, malá Luna naprosto dokonalá a Chris a jeho vustr...bez komentáře. :D Je to vtipné, je to milé a je to tak roztomilé, že jsem se culila jako blázen, hlavně když si Damon musel poradit s Lunou. Ti dva jsou spolu k sežrání. Docela by mě zajímalo, co se stalo bratrovi Chels, ale jelikož nemá moc důvodů zasahovat do dalších dílů, nemyslím si, že se to někdy dovíme, což je škoda a je to taková malinká, mrzutá kaňka. Nic to ale nemění na tom, že jsem si knihu užila a dostala přesně to, co jsem čekala. Lepší než Objekty touhy, i když šablona je z větší části totožná. Ale tohle se povedlo o moc víc. Těším se na další dva díly a doufám, že to nebude taková sestupná tendence, jako u předcházející série (i když podle některých komentářů se toho trochu bojím). Jak se říká u nás...ale tak nevadí. Jde o to se pobavit a zasmát. :)... celý text

Knihonoš 2022, Carsten Henn

Laskavý příběh o tom, jakým přítelem mohou knihy skutečně být. Dle anotace jsem očekávala něco trochu jiného, takže jsem byla malinko zklamaná, ale to knize neubírá na kráse. Navíc mě hned první kapitola rozesmála, protože zákaznice v knihkupectví jako by z oka vypadla lidem, kteří chodí i k nám. Nevím, jestli si tuhle práci autor někdy vyzkoušel, nebo je tak skvělý pozorovatel, ale přesně tak to se zákazníky chodí. No a pokud jde o samotného Knihonoše...takového milého pána by chtěl poznat nejspíš každý. A jeho šéfové bych to tedy pořádně vytmavila. I s ní je to ale láskyplný příběh o knihách, o tom, co pro člověka můžou znamenat, stejně jako o tom, že ty správné knihy ho můžou zachránit, otevřít oči, pohladit po duši. Jako Carl mám zaplněné knihovny a doufám, že nikdy neskončí úplně prázdné. Čas od času si je jenom tak prohlížet, to je stejně tak dobrý koníček, jako jejich čtení. Jsou to zkrátka přátelé, kteří nikdy neumírají a člověka neopouštějí.... celý text

Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie 2022, Karin Lednická

Byť to zní hrozně, i o takových knihách lze říci, že nebyly zpracovány dobře...a tohle naštěstí není ten případ. Brutální přiznání - Šikmý kostel jsem nečetla. Ale Životice si to už jen tím očekáváním žádaly, takže po naskladnění okamžitě přišly na přetřes. Svým zpracováním mi to hodně připomínalo knihu Poslední souboj, kterou jsem četla nedávno. Je to v podstatě takový dokument prokládaný románovými útržky, kde vám ale autorka neříká, abyste nenáviděli toho či tamtoho. Prostě vám zprostředkovává fakta, poukazuje, kudy se to tak mohlo ubírat, ale nutně nemuselo. Oceňuji, že autorka nesoudí, to je mnohdy důležité, i když jde třeba o lidi, kteří se přímo provinili. Ale co my, ta třetí strana, vzdálená tolik desetiletí dopředu, může vědět. Můžeme si to přebrat, jak sami chceme, ale soudit stejně nemáme právo. To mají jen ti, co si vším tím bahnem museli projít. Jako každá kniha s podobným námětem, i tahle je potřebná. Možná o to víc, že jde o tragédii, která byla odsunuta do pozadí dějin. Takových je určitě spousty, ale o to důležitější je, že jsou opět vynášeny na světlo. Ano, přečtěte si to. Už jen proto, aby se zase nezapomnělo. I když věřím, že po tom, co dokázala paní Lednická, se tohle přece jen posune směrem k lepšímu. Protože ať tak či onak, pro propagaci a připomenutí tohoto regionu a jeho historie udělala prostě nejvíc právě paní Lednická. To se jí nedá upřít. A už jsem při čekání na knihu potakala několik lidí, kteří se k tomu vyjádřili a byli k této tragédii osobně, byť nepřímo, připoutáni. A sdělují to úplně cizímu člověku, mně, která to v celé šíři ani pochopit nemůže. Ale lidé o tom začínají mluvit a to je dobře. Takže ano, kniha svůj účel plní na sto procent.... celý text

Píseň přežití 2022, Paul Tremblay

Tak tohle bylo zatraceně dobré. Víc než jen dobré, tohle bylo famózní! Zombie apokalypsa? Nečetla jsem a z Walking Dead jsem viděla jen pár dílů. Ale možná začnu podobný námět vyhledávat, protože tahle kniha mě vážně dostala. Jak já jsem ten fanoušek brutálních konců, kde si přeju, aby na to autor měl koule, ale nakonec nemá, tak tady je teda autor měl....a já za to poprvé nejsem ráda! :D Ty postavy jsem si oblíbila, sympatizovala s nimi, fandila jim, abych to nakonec celé ořvala, protože nevyhnutelnost a syrovost onoho konce je prostě zdrcující. A kvituji poukázání na to, že taková situace dokáže z lidí udělat stvůry, aniž by v tom mělo prsty napadení organismu. Prostě když je někdo svině, akorát uvítá možnost projevit se v plné šíři. Takže to možná bude znít hnusně a brutálně, ale já tomu ovčákovi prostě fandila, protože Strom se se svými idiotskými kumpány může jít klidně vycpat! Skvělá knížka, která toho odhaluje hodně z lidské povahy. Jak to dobré, tak to špatné. A mrzí mě, že Píseň přežití s největší pravděpodobností zapadne v regálech, protože jakmile dneska před někým řeknete slovo virus, okamžitě to odsoudí a jde o dům dál. A přitom se v téhle knížce skrývá takový poklad!... celý text

Lilith 2001, George MacDonald

Další tip, který jsem si odnesla z Knižního festivalu, se ukázal být opravdovou výzvou. Doteď si nejsem úplně jistá, jak vlastně Lilith uchopit. Na jednu stranu mám ráda příběhy, ve kterých postava vypráví své zážitky čtenáři, navíc tady mě to vrátilo do časů, kdy jsem louskala Poea a jiné klasiky. Na druhou stranu ale v podobných alegoriích dosti tápu, zvlášť pokud jde o náboženství, takže jakmile jsem v tom rozpoznala křesťanské a biblické motivy, názory a ideje, o to hůř se mi to pak četlo. Vlastně ani nevím, jestli jsem tu knihu a její závěr pobrala správně. Rozhodně to ale bylo zajímavé počtení, kde se sice se spoustou věcí neztotožňuji, ale kniha má určitě co nabídnout a mezi klenoty světové klasiky má své nezpochybnitelné místo.... celý text

Perfektní manželství 2022, Jeneva Rose

Když už máte něco načteno a víte, jak tyhle thrillery fungují, tak vás to na konci prostě nepřekvapí. Protože víte. Musím říct, že mě osobně konec trochu zklamal, proto hvězdička dolů. Očekávala jsem, že tohle bude ten případ takového vraha, ale tak nějak jsem doufala, že...se autorka hecne a převrátí to úplně jinak, což se nestalo. Za ukončení dějové linky Adama jsem naopak vděčná, protože vzhledem ke všemu jsem si už v půlce říkala, že jinak to nejde a jestli to autorka neudělá, budu na ni zlá. :D Ale za tohle naopak přemýšlím, jestli tu hvězdičku nevrátit, protože oceňuji, když má autor koule. :D Rozhodně je to zajímavý thriller, který na vás vrší jeden zvrat za druhým, ale jakmile jich začne být moc, tak vám něco dojde. Patrně celý závěr, ale nevadí. U Vendety jde určitě o jeden z těch počinů, který si pozornost zaslouží, takže budu knížku směle doporučovat dál. :)... celý text

Můj klenot 2022, Lauren Blakely

Není to žádná vysoká literatura, zkrátka obyčejný román pro ženy, ale víte co? Bylo to super. Milé a odpočinkové čtení, kde na vás autorka nehází zvraty co druhou stranu, aby to ústřední dvojici udělala co nejtěžší. Žádné rádoby obří sesypání se na konci, když všechno praskne. Naopak, bylo to prostě takové...lidské. Obyčejné. Jako všední život každého z nás. Sice nejsme všichni boháči jako Spencer, ale co. A navíc oceňuji, že je to knížka vyprávěná veskrze mužským hrdinou, to mi tady už dlouho chybělo. Tahle knížka vás zkrátka pohladí na duši, donutí vás se usmívat a culit a oběma hrdinům budete fandit. Za jedno odpoledne máte přečteno, ale když do toho jdete s tím, že se chcete pobavit a uvolnit se, přesně tohle taky dostanete. :)... celý text

Tráva 2021, Anya Martin

Miluju knižní festivaly, vždycky si z nich odnesu spoustu tipů na nové čtení a ani teď nebyla Ostrava výjimkou. Z debaty se zástupci tří malých nakladatelství jsem si odnesla hned několik tipů, na které se třesu, a jelikož jsem v práci objevila Trávu, na kterou mě nalákal sám překladatel, nemohla jsem odolat. Tenhle žánr normálně nečtu, vlastně jsem pojem weirdový horor slyšela úplně poprvé. Ale Tráva mě rozhodně navnadila na to, abych pravidelně házela očkem po tom, co mi z Planety9, Medusy a Carcosy projde v práci pod rukama. Tráva je zvláštní dílko. Prostě takové weird. Ale já mám tyhle typy vlastně ráda - takovou sondu do lidské duše a mysli, kdy se hlavní protagonista potácí mezi světy, vnímáním, kdo ví, když to ani on sám neví? O to silněji na vás zpětně knížka zapůsobí, když si přečtete, co všechno stálo za jejím vznikem a že jádro příběhu vlastně smyšlené vůbec není. Je to zvláštní, je to podivné, je to své, ale tohle všechno se mi na tom líbilo. Podivný rosolovitý návštěvník z močálu, který se sám vlastně chytil do pasti, pro mě byl příjemným zpestřením. Chvíli jsem si sice říkala, co to vlastně je, ale záhy jsem na tuhle hru přistoupila a čtení jsem si maximálně užila. I když to celé vypadá podivně, je to vlastně hluboká psychologická sonda do nitra rozbitého člověka, který si najde vlastní únik od...čeho vlastně? Bolesti a vzpomínek, nebo prostě jenom od života? Tohle hloubání mám u příběhů nejradši a Tráva mi něco takového poskytla v míře více než vrchovaté. Rozhodně budu dál koukat po práci Romana Tilcera, protože očividně má čuch pracovat na dílech, která mi něco dají, i když bych to od nich na první pohled rozhodně nečekala.... celý text

Jací jsou? – Irové 2020, Frank McNally

Později 2021, Stephen King

Na to, že mi Kingův styl prostě nesedí, se vždycky objeví nějaká knížka, která mě nakonec zláká a já se do ní pustím. Nejinak tomu bylo i u Později, ačkoliv jsem ji četla se znatelným zpožděním, ale nalákala mě reklama na knihu s infem, že bude film. Ha! K mému překvapení se v téhle knížce neukrývá ten King, na kterého jsem zvyklá z jiných děl, a za mě osobně to bylo dobře. Četlo se mi to mnohem lépe, velmi se mi líbilo, jak nás dějem provází dospělá verze onoho malého chlapce, sem tam trochu odběhne, sem tam k mé potěše hodí pár sarkastických poznámek. Začala jsem číst v práci a musela jsem dočíst ještě večer po šichtě, protože se mi to prostě hrozně líbilo. Není to nic převratného, námět je známý, ale já si to i tak užila. Příjemné mrazení v zádech vyvolané spoustou prostřelených hlav, řekla bych. :D Ale já s takovými věcmi moc velký problém nemám. Jsem spokojená, mile překvapená a Později mě nakoplo k tomu, abych, ehm, později (haha), dala autorovi zase šanci. Nejsem Kingův věrný čtenář, ale vždycky na mě vybalí něco, co mě přesvědčí, abych to ještě zkusila. Takže...později.... celý text

Panna, nebo orel 2022, James Bailey

Když jsem na knihu narazila v edičáku, zaujala mě anotace. Chlap, co se spálí, si začne házet mincí? Jo, to mě zajímá. Nakonec jsem ale knihu odkládala, protože na ni prostě nebyla chuť, až jsem ji asi o dva týdny později řekla, že teď chci prostě nějakou klidnou romantiku, u které si odpočinu. A přesně to jsem dostala, avšak první půle knihy je dosti triviální a nic zásadního se neděje, což může většinu čtenářů odradit. Ale já právě tohle potřebovala, takže jsem spokojeně četla o Joshovi, kterého bych si klidně hned vzala, ale s knižními postavami se ještě svazky neuzavírají. :D Podle mého nám anotace zatajila ten nejzajímavější fakt - Josh a jeho padesátník vlastně nejsou tahákem příběhu. To nejlepší je, že on se vydává na cestu po Evropě, aby našel dívku, do které se na první pohled zamiloval, ale ví o ní jen pár drobných informací, díky nimž zúží hledání na pět měst. Aha! To už je něco, co zaujme větší okruh čtenářek! Škoda, že je to jen poslední čtvrtina knihy. Ale nevadí, alespoň mně tedy ne. Já si příběh užila. Bylo to poklidné, milé a sympatické. Takové kamarády, jako měl Josh, bych taky klidně brala. Možná bych prubla i ten hospodský kvíz. :D Někdy prostě člověk potřebuje trochu takové romantiky ve stylu Hugh Granta. Ani nevím, proč jsem si při čtení vzpomněla na něj. Pro mě asi nikdo Evropu neobjede, ale můžu snít. :D... celý text

Poslední souboj 2022, Eric Jager

Autor čtenáři předkládá fascinující, někdy dokonce zvrácený obraz tehdejší společnosti. Nerozebírá jenom souboj samotný, ale uvádí do kontextu veškeré okolnosti, vztahy, vazby, historii...získáte tak ucelený náhled na jednotlivé aktéry, tehdejší dobu, názory společnosti, společnost jako takovou. Je to sice ryze faktické čtení, skoro taková případová studie, která někomu může přijít nezajímavá, ale pro mě to bylo poutavě napsáno a každá stránka mi přinesla něco nového, takže v konečném součtu jsem se zase něco dověděla a rozšířila jsem si obzory. A to mám u takových knížek ráda, že mi něco předají. Tady se to autorovi skvěle povedlo a já jsem docela zvědavá na film, který mě poprvé odradil blonďatým Benem Affleckem a knížku jsem začala číst s tím, že mi ještě nedošlo, že je to jedno a to samé. :D... celý text

Anna Franková: Příběh zrady 2022, Gerard Kremer

Neřekla bych, že to má něco extra společného s Annou Frankovou, která přímo v příběhu ani není zmiňována. Mluví se pouze o dvou dívčích hlasech v onom domě, kde se skrývala. Takže to ani nehodnotím jako nějaké velké odhalení, které dle mého soudu stále není stoprocentní, ale jako příběh o jednom dobrém člověku, který se za války rozhodl zachovat si lidskost a pomáhal, jak jen mohl, a to Němcům přímo pod nosem. Z tohoto hlediska je kniha skvělá. Pro mě to byl zase jiný vhled do událostí druhé světové války, především do odboje, jehož se stal Gerard součástí. Především se mi líbila postava jeho ženy, která se zprvu mnoha věcem bránila, ale nakonec udělala, co je správné, a mnohdy byla možná ještě silnější než její muž. Je to obrázek dvou lidí, kteří se rozhodli nedívat se stranou, ale aktivně pomáhat. A za to jim patří obrovský dík. Díky jejich obětavosti získali potřební více jídla a několik rodin u nich našlo úkryt. Odvaha některých lidí je stále i po takové době obdivuhodná a nemělo by se na ni zapomínat.... celý text

Půlnoční knihovna 2022, Matt Haig

Tak tohle bylo velice příjemné překvapení. Ke knize jsem přistupovala skepticky, protože ten hype, který okolo ní Dobrovský vytvořil, se mi moc nepozdával, protože mám zkušenosti s jinými podobnými "must read" tituly, které nejsou ani must, ani read. Ale sakra, Půlnoční knihovna mě dostala. Je to ten typ příběhu, který musí číst správný člověk v tom správném rozpoložení v tu správnou chvíli. Pro mě je to nový, za mě tedy lepší, ale hlavně srozumitelnější Alchymista. Za což mě možná někdo ukamenuje, ale já to tak cítím. Je to opravdu hluboký příběh plný bolesti, žalu, nespokojenosti, ale taky naděje a porozumění. Já ho četla v tu správnou chvíli a spousta myšlenek a citátů mě zasáhly. Osobně se mi líbil i ten fyzikální přesah mnohovesmíru (zvlášť když vás to samé ráno totálně nadopuje nový trailer na Doctora Strange 2). Vlastně ani pořádně nevím, jak tuhle knihu shrnout. Je to něco, co ve vás bude rezonovat, pokud se rozhodnete poslouchat a vnímat. Co by, kdyby jsou velice nebezpečné myšlenky, ale proč se jimi omezovat? Prostě bychom to měli udělat. Dělat to, co chceme my, ne ostatní. Žít pro sebe, ne pro ostatní. A především žít podle sebe, ne podle druhých. To byly důvody, proč jsem si nechala udělat své první tetování a tahle kniha mi to znovu připomněla. Život je takový, jaký si ho uděláme, jaký my rozhodneme, že bude. Není to druhých, ale o nás. Já za tento příběh opravdu děkuji. Někdy by možná bylo zajímavé, prožít všechny ty možné životy, které tam někde daleko jsou. Ale čistě jen ze zvědavosti, jako Hugo. Myslím, že bychom ale nakonec každý došli k tomu, že tenhle náš život, který žijeme, který si uvědomujeme, je i přes všechny jeho nedokonalosti ten pravý. A některé nedokonalosti můžeme sami snadno zahladit. Nebo se z nich prostě těšit, protože nic není snadné, nic není jenom černé nebo bílé a obloha není nikdy tak tmavá, aby jí slunce nakonec neprodralo. Jak se říká, po každé bouři vysvitne slunce. A někdy se objeví i duha. Jenom se musíme dívat a skutečně vidět.... celý text

Tunel kostí 2021, Victoria Schwab

Cassidy a Jacob jsou moje nové knižní lásky - hlavně tedy Jacob. :D Sice už nejsem cílovka, ale hrozně mě to baví. I kdybych chtěla, nemůžu na tom najít žádná negativa. Snad jen jedno - co logicky vyplývá z faktu, že Jacob je duch. Takže to jednou určitě pořádně obrečím. Ale teď a tady je to prostě skvělý duchařský příběh, mistrně vyprávěný a popsaný, takže všechno vidíte před očima. Celý děj je protkaný důležitými motivy a myšlenkami, kterých si pozorný čtenář nemůže nevšimnout. Cassidy a Jacob jsou fantastické duo, fandíte jim od začátku do konce....a nechcete, aby to jednou skončilo. V závěru čtení jsem konečně objevila info o českém vydání třetího dílu, takže jsem mohla skákat do stropu radostí. Jasně, jsem už dospělá ženská, ale kdo by se někdy nechtěl znovu ztratit v klidném a bezstarostném světě mladých puberťáků? I když mají teda velké starosti - smrt, duchové, někdo je pořád chce zabít (alespoň Cassidy). Je to parádní duchařská jízda se vzestupnou tendencí. Doufám, že na konci nebudu až tak moc emočně roztříštěná. :D... celý text